Nad koncentrací řízení se smráká

Z bodu 151 věcného záměru nové úpravy civilního procesního práva se právní i laická veřejnost dozvídá, že stávající právní úprava koncentrace řízení se v praxi ukázala jako neživotná; o tom svědčí v první řadě skutečnost, že je obcházena dokonce ze strany soudů (např. tím, že soud úmyslně neposkytne stranám poučení o koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř., srov. též R 98/2013).

soudkyně Okresního soudu v Mostě

Jednotná „koncentrační hranice“, jež v mnoha případech představuje zábranu úplnému a spravedlivému projednání věci, se proto opouští. Po vzoru rakouské úpravy se nově vychází z toho, že prekludována jsou pouze ta skutková tvrzení a důkazní návrhy, které strana učinila opožděně z hrubé nedbalosti a (kumulativně) jejichž připuštěním by se projednávání věci značně protáhlo. Advokátu může soud za jeho zaviněně opožděný procesní úkon uložit pořádkový trest. [1]

Ano, nepříjemným důsledkem koncentrace řízení[2] pro advokáta může být, že řízení častěji skončí již při prvním jednání, což automaticky znamená menší palmáre. Zajisté je mnohdy pro účastníky a zejména jejich zástupce stresující okamžik, kdy předseda senátu při prvním jednání začne dávat poučení podle § 118b o.s.ř. a oni nejsou připraveni na místě vyjádřit relevantní tvrzení nebo označit příslušný důkaz. Když předseda senátu k poučení podle § 118b o.s.ř. přidá ještě poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, je to už téměř na infarkt.

To, co je uvedeno ve věcném záměru nové úpravy civilního procesního práva o koncentraci řízení, je však přinejmenším velmi zjednodušující. Úprava koncentrace ve stávající podobě byla do občanského soudního řádu zařazena před téměř deseti lety. Byla to do jisté míry novinka a chvíli trvalo, než si na ni civilní soudci zvykli. Ona totiž koncentrace řízení vyžaduje od soudců perfektní přípravu na jednání, podrobné seznámení se s žalobou, vyjádřeními a důkazy ve spisu a důkladné nastudování příslušné hmotněprávní úpravy, včetně judikatury. První jednání či přípravné jednání tak přestaly být „zdvořilostní seznamovací schůzkou“, kde ještě o nic nešlo.

Na druhé straně koncentrace řízení přispěla ke zkrácení řady řízení, která se jinak mohla táhnout desetiletí. Rozumný soudce se koncentraci úmyslně nebrání a tam kde to zákon stanoví, ji aplikuje. A zvykli si na ni i profesionálové z řad advokátů, tedy ti, kteří si jednání nechodí jen odsedět, nebo se z něj rovnou neomluví. Konstatování o neživotnosti právní úpravy koncentrace je tak zcela zavádějící a svědčí o tom, že předkladatel věcného záměru je v tomto ohledu odtržen od reálného fungování justice.

Závěrem připomínám, že když byla koncentrace ve stávající podobě zavedena, bylo to vnímáno jako první krok k povinnému advokátnímu procesu, protože se tím stal civilní sporný proces náročnější na přípravu k jednání. Nyní zde máme opět návrh advokátního procesu, tentokrát však již bez odpovědnosti advokátů za vedení sporu a bez jasných časových limitů.

Obávám se, že nová právní úprava s sebou nutně přinese nejen výrazně delší, ale pro účastníky a stát podstatně dražší řízení.


[1] Věcný záměr nové úpravy civilního procesu představený Ministerstvem spravedlnosti ČR je zveřejněn na https://crs.justice.cz/.

[2] Koncentraci řízení lze definovat jako určitý „stop stav“ pro nová tvrzení a nové důkazní návrhy v civilním sporném řízení ke konci přípravného či prvního jednání, případně do uplynutí lhůty, která je účastníkům soudem poskytnuta.

Hodnocení článku
75%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články