Nad koncentrací řízení se smráká

Z bodu 151 věcného záměru nové úpravy civilního procesního práva se právní i laická veřejnost dozvídá, že stávající právní úprava koncentrace řízení se v praxi ukázala jako neživotná; o tom svědčí v první řadě skutečnost, že je obcházena dokonce ze strany soudů (např. tím, že soud úmyslně neposkytne stranám poučení o koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř., srov. též R 98/2013).

soudkyně Okresního soudu v Mostě

Jednotná „koncentrační hranice“, jež v mnoha případech představuje zábranu úplnému a spravedlivému projednání věci, se proto opouští. Po vzoru rakouské úpravy se nově vychází z toho, že prekludována jsou pouze ta skutková tvrzení a důkazní návrhy, které strana učinila opožděně z hrubé nedbalosti a (kumulativně) jejichž připuštěním by se projednávání věci značně protáhlo. Advokátu může soud za jeho zaviněně opožděný procesní úkon uložit pořádkový trest. [1]

Ano, nepříjemným důsledkem koncentrace řízení[2] pro advokáta může být, že řízení častěji skončí již při prvním jednání, což automaticky znamená menší palmáre. Zajisté je mnohdy pro účastníky a zejména jejich zástupce stresující okamžik, kdy předseda senátu při prvním jednání začne dávat poučení podle § 118b o.s.ř. a oni nejsou připraveni na místě vyjádřit relevantní tvrzení nebo označit příslušný důkaz. Když předseda senátu k poučení podle § 118b o.s.ř. přidá ještě poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, je to už téměř na infarkt.

To, co je uvedeno ve věcném záměru nové úpravy civilního procesního práva o koncentraci řízení, je však přinejmenším velmi zjednodušující. Úprava koncentrace ve stávající podobě byla do občanského soudního řádu zařazena před téměř deseti lety. Byla to do jisté míry novinka a chvíli trvalo, než si na ni civilní soudci zvykli. Ona totiž koncentrace řízení vyžaduje od soudců perfektní přípravu na jednání, podrobné seznámení se s žalobou, vyjádřeními a důkazy ve spisu a důkladné nastudování příslušné hmotněprávní úpravy, včetně judikatury. První jednání či přípravné jednání tak přestaly být „zdvořilostní seznamovací schůzkou“, kde ještě o nic nešlo.

Na druhé straně koncentrace řízení přispěla ke zkrácení řady řízení, která se jinak mohla táhnout desetiletí. Rozumný soudce se koncentraci úmyslně nebrání a tam kde to zákon stanoví, ji aplikuje. A zvykli si na ni i profesionálové z řad advokátů, tedy ti, kteří si jednání nechodí jen odsedět, nebo se z něj rovnou neomluví. Konstatování o neživotnosti právní úpravy koncentrace je tak zcela zavádějící a svědčí o tom, že předkladatel věcného záměru je v tomto ohledu odtržen od reálného fungování justice.

Závěrem připomínám, že když byla koncentrace ve stávající podobě zavedena, bylo to vnímáno jako první krok k povinnému advokátnímu procesu, protože se tím stal civilní sporný proces náročnější na přípravu k jednání. Nyní zde máme opět návrh advokátního procesu, tentokrát však již bez odpovědnosti advokátů za vedení sporu a bez jasných časových limitů.

Obávám se, že nová právní úprava s sebou nutně přinese nejen výrazně delší, ale pro účastníky a stát podstatně dražší řízení.


[1] Věcný záměr nové úpravy civilního procesu představený Ministerstvem spravedlnosti ČR je zveřejněn na https://crs.justice.cz/.

[2] Koncentraci řízení lze definovat jako určitý „stop stav“ pro nová tvrzení a nové důkazní návrhy v civilním sporném řízení ke konci přípravného či prvního jednání, případně do uplynutí lhůty, která je účastníkům soudem poskytnuta.

Hodnocení článku
75%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

Důvěra

Důvěra

Slovo o šesti písmenech, tři samohlásky, tři souhlásky, diakritika. Prosté a jednoduché. Přitom označuje něco pro každého člověka nesmírně důležitého.

Ochrana osobnosti mezi představiteli státu

Ochrana osobnosti mezi představiteli státu

Dovolím si dnes odrazit se k obecnější úvaze od zcela konkrétního soudního sporu. Měl jsem tu čest (a zároveň služební povinnost plynoucí z rozvrhu práce) předsedat senátu dovolacího soudu ve sporu vedeném na základě žaloby poslance Poslanecké sněmovny proti jinému poslanci vykonávajícímu současně funkci předsedy vlády, který jej při vystoupení ve sněmovně urazil.

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu