Protiprávní jednání porušující unijní právo hospodářské soutěže: dřívější česká úprava promlčení je neslučitelná s unijním právem. Tato úprava prakticky znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje uplatnění nároku na náhradu škody způsobené trvajícím nebo pokračujícím protisoutěžním jednáním.
Promlčecí lhůta použitelná v případě žalob na náhradu škody způsobené porušením unijního práva hospodářské soutěže nemůže začít běžet, dokud toto porušení nebude ukončeno a dokud poškozený nezíská vědomost o tom, že předmětné jednání představuje takové porušení. Moment získání této vědomosti se zpravidla shoduje s okamžikem, kdy je v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno shrnutí rozhodnutí Komise, kterým je konstatováno protiprávní jednání. Unijní právo rovněž vyžaduje pozastavení nebo přerušení běhu promlčecí lhůty po dobu šetření prováděného Komisí. Od okamžiku, kdy vstoupila v platnost směrnice upravující tuto oblast, může takové pozastavení nebo přerušení skončit nejdříve jeden rok poté, co rozhodnutí o protiprávním jednání nabylo právní moci.
Česká společnost Heureka provozuje portál pro srovnávání prodejních cen. Tvrdí, že vyhledávač společnosti Google na svých stránkách s výsledky obecného vyhledávání systematicky zvýhodňoval vlastní srovnávač cen. V důsledku toho vykazoval portál společnosti Heureka menší návštěvnost. Společnost Heureka se tedy domnívá, že byla společností Google poškozena, a opírá se v této souvislosti o (dosud nepravomocné) rozhodnutí[1] Evropské komise, kterým bylo konstatováno, že společnost Google zneužila dominantního postavení.
Český soud, k němuž společnost Heureka podala žalobu na náhradu škody, si klade otázku, zda je dřívější promlčecí lhůta stanovená v českém právu, která se u této žaloby ještě uplatní, slučitelná s unijním právem[2]. Tato tříletá lhůta začíná běžet pro každou dílčí škodu od okamžiku, kdy poškozený získá vědomost o tom, že mu byla způsobena taková škoda, a o totožnosti porušitele. Vnitrostátní úprava naproti tomu pro počátek běhu promlčecí lhůty nevyžaduje vědomost o tom, že předmětné jednání představuje protiprávní jednání, ani neukládá, aby bylo protiprávní jednání ukončeno. Tato úprava rovněž nestanoví, že tato lhůta musí být pozastavena nebo přerušena po dobu šetření prováděného Komisí až do uplynutí jednoho roku ode dne, kdy rozhodnutí Komise o tomto protiprávním jednání nabude právní moci.
Soudní dvůr ve svém rozsudku rozhodl, že unijní právo brání české právní úpravě, která platila až do opožděného provedení směrnice 2014/104. V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že i před uplynutím lhůty k provedení této směrnice unijní právo[3] pro počátek běhu promlčecí lhůty vyžadovalo, aby bylo porušení práva hospodářské soutěže ukončeno a poškozený se dozvěděl o informacích podstatných pro podání žaloby na náhradu škody, a zejména o tom, že předmětné jednání představuje takové porušení. Tyto dvě podmínky jsou nezbytné k tomu, aby poškozený mohl účinně uplatnit své právo domáhat se plné náhrady škody, kterou utrpěl v důsledku porušení práva hospodářské soutěže.
Soudní dvůr uvedl, že moment seznámení se s informacemi nezbytnými pro podání žaloby se v zásadě shoduje s datem, kdy je v Úředním věstníku zveřejněno shrnutí rozhodnutí Komise, kterým je konstatováno protiprávní jednání, a to bez ohledu na skutečnost, že toto rozhodnutí ještě nenabylo právní moci. Poškozený mimoto může svoji žalobu na náhradu škody o takovéto nepravomocné rozhodnutí opřít.
V této souvislosti Soudní dvůr uvedl, že unijní právo rovněž vyžaduje, aby bylo možné pozastavit nebo přerušit běh promlčecí lhůty po dobu šetření prováděného Komisí, aby se zabránilo tomu, že promlčecí lhůta uplyne ještě před ukončením tohoto šetření. Vzhledem k tomu, že pro poškozeného bývá zpravidla obtížné prokázat porušení práva hospodářské soutěže bez rozhodnutí Komise nebo vnitrostátního orgánu, musí mít možnost vyčkat výsledku takového šetření, aby se případně mohl takového rozhodnutí dovolávat v následné žalobě na náhradu škody.
Nyní směrnice 2014/104 rovněž stanoví, že promlčecí lhůta musí být přerušena přinejmenším po dobu jednoho roku poté, co rozhodnutí Komise o předmětném porušení nabylo právní moci.
Soudní dvůr tedy dospěl k závěru, že dřívější česká úprava promlčení je s unijním právem neslučitelná. Prakticky znemožňuje či nadměrně ztěžuje uplatnění práva domáhat se náhrady škody vzniklé v důsledku porušení práva hospodářské soutěže.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
[1] Rozhodnutí C(2017) 4444 final v řízení podle článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP (věc AT.39740 – Google Search [Shopping]) (viz také tiskovou zprávu Komise IP/17/1784). Rozsudkem ze dne 10. listopadu 2021, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping), T-612/17 (viz také tiskovou zprávu č. 197/21), Tribunál v podstatné části zamítl žalobu podanou společnostmi Google a Alphabet proti rozhodnutí C(2017) 4444 final. Před Soudním dvorem dosud probíhá řízení o kasačním opravném prostředku proti tomuto rozsudku Tribunálu (viz věc C-48/22 P).
[2] Zejména článek 102 SFEU nebo článek 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU ze dne 26. listopadu 2014 o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů členských států a Evropské unie o hospodářské soutěži.
[3] Konkrétně článek 102 SFEU a zásada efektivity.
Diskuze k článku ()