Vnitrostátní právní úprava, která brání hromadným žalobám na vymáhání pohledávek, může být v rozporu s unijním právem. Tak je tomu v případě, kdy vnitrostátní právo nestanoví žádný jiný kolektivní způsob koncentrace individuálních nároků osob poškozených kartelovou dohodou a podání individuální žaloby o náhradu škody se jeví jako nemožné nebo nadměrně obtížné.
Unijní právo umožňuje každému domáhat se náhrady škody, která mu byla způsobena porušením práva hospodářské soutěže. Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro výkon tohoto práva, zejména v souladu se zásadou efektivity. Zákaz hromadné žaloby na vymáhání pohledávky podané poskytovatelem právních služeb na základě nároků na náhradu škody, které mu byly postoupeny velkým počtem poškozených osob, může ohrozit účinnost unijního práva. Tak je tomu v případě, kdy vnitrostátní právo nenabízí žádný jiný kolektivní způsob koncentrace individuálních nároků a podání individuální žaloby směřující k uplatnění tohoto práva na náhradu škody se jeví jako nemožné nebo nadměrně obtížné.
Třicet dva pilařských závodů se sídlem v Německu, Belgii a Lucembursku tvrdí, že jim vznikla škoda v důsledku kartelové dohody, na základě které spolková země Severní Porýní-Vestfálsko (Německo) uplatňovala přinejmenším od 28. června 2005 do 30. června 2019 nadměrné ceny při prodeji kulatiny z jehličnatého dřeva těmto pilařským závodům ze strany této spolkové země.
Každá z dotyčných pil postoupila svůj nárok na náhradu škody společnosti ASG 2. Tato společnost jakožto „poskytovatel právních služeb“ ve smyslu německého zákona podala k německému soudu hromadnou žalobu o náhradu škody proti dané spolkové zemi. Jedná vlastním jménem a na vlastní náklady, avšak na účet daných pil, za odměnu v případě úspěchu.
Spolková země zpochybňuje aktivní legitimaci společnosti ASG 2. Tvrdí, že německé právní předpisy, tak jak jsou vykládány některými vnitrostátními soudy, neumožňují tomuto poskytovateli podat hromadnou žalobu na vymáhání pohledávky v souvislosti s porušením práva hospodářské soutěže.[1]
Podle německého soudu je hromadná žaloba na vymáhání pohledávek v Německu jediným kolektivním procesním mechanismem umožňujícím účinně uplatnit právo na náhradu škody ve věcech kartelových dohod. Tento soud se tedy Soudního dvora táže, zda unijní právobrání výkladu vnitrostátní právní úpravy, který zabraňuje osobám poškozeným kartelovou dohodou podat tento typ žaloby.[2]
Soudní dvůr připomíná, že unijní právo přiznává každé osobě, které byla způsobena škoda porušením právních předpisů o hospodářské soutěži, aby mohla účinně uplatnit své právo požadovat náhradu škody v plné výši. Žaloba o náhradu škody může být podána buď přímo osobou, která požívá toto právo nebo třetí osobou, které bylo toto právo postoupeno.
Unijní právo však neupravuje podmínky uplatnění práva na náhradu škody způsobené porušením práva hospodářské soutěže. Je tudíž na každém členském státu, aby je určil, a to zejména v souladu se zásadou efektivity.
V projednávaném případě přísluší ověřit německému soudu, zda výklad vnitrostátního práva, který zakazuje vymáhání náhrady škody způsobené kartelovou dohodou prostřednictvím dotčené hromadné žaloby, splňuje požadavek efektivity. Pokud dospěje k závěru, že i) německé právo nenabízí žádný jiný kolektivní právní prostředek, který by umožnil zajistit účinné prosazování tohoto práva na náhradu škody, a ii) že individuální žaloba znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje jeho uplatnění a zasahuje do účinné soudní ochrany, musel by německý soud konstatovat porušení unijního práva.
V takovém případě by německý soud měl usilovat o výklad vnitrostátních ustanovení v souladu s unijním právem. Pokud by konformní výklad nebyl možný, musel by upustit od použití vnitrostátních ustanovení, která zakazují hromadnou žalobu na vymáhání dotčených individuálních nároků na náhradu škody.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celé znění rozsudku C-253/23
Německý spolkový soudní dvůr připouští hromadnou žalobu na vymáhání pohledávek v jiných právních oblastech, zejména v oblasti pronájmu nemovitostí nebo náhrady škody cestujícím v letecké dopravě. Nicméně tento soud dosud neměl příležitost vyjádřit se ve zvláštním kontextu náhrady škody způsobené kartelovou dohodou. Naopak některé soudy nižšího stupně takovou žalobu nepřipouští.[1]
Článek 101 SFEU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU ze dne 26. listopadu 2014 o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů členských států a Evropské unie o hospodářské soutěži[2]
Diskuze k článku ()