I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele, který se před obecnými soudy domáhal po žalované vodárně vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v jím omylem zaslaném přeplatku na vodném a stočném, který vodárna započetla na jeho údajný nedoplatek z předchozího období.
Stěžovatel uzavřel s žalovanou vodárnou smlouvu o dodávkách vody a v jeho domě byl osazen vodoměr. Po šesti letech došlo k výměně vodoměru a při této příležitosti i k jeho odečtu a vyúčtování spotřeby vody a stěžovateli byl fakturován nedoplatek. Stěžovatel však uvedený nedoplatek odmítl zaplatit a sdělil žalované, že spotřebu vody považuje za chybně změřenou. Když poté uhradil na zálohách omylem vyšší částku, než bylo potřeba, vodárna této situace využila a na tuto částku si započetla neuhrazený nedoplatek. Stěžovatel s tímto postupem nesouhlasil a žádal proto vodárnu o vrácení omylem zaplacené částky. Když se svou žádostí neuspěl, obrátil se na soud.
Okresní soud dal ve svém rozhodnutí stěžovateli za pravdu a uznal, že ze všech předložených důkazů vyplynulo, že nenastaly žádné skutečnosti, které by vysvětlovaly, proč se spotřeba v domě náhle a dočasně významně zvýšila. Dospěl proto k závěru, že spotřeba vody byla chybně změřená a vodárna proto neměla žádnou pohledávku vůči stěžovateli, kterou by si mohla na omylem uhrazenou částku započíst. Uložil jí proto, aby tuto částku stěžovateli vrátila. S tím však nesouhlasil krajský soud, který vyšel z komentáře k zákonu o vodovodech a kanalizacích, jehož autorem je právník, který řadu let pracoval pro vodárenskou společnost. Podle něj pokud zákon stanoví, že vodoměr lze přezkoušet pouze do doby jeho výměny, znamená to, že potom již nelze správnost naměřené spotřeby žádným způsobem zpochybnit. Proto krajský soud změnil předchozí rozsudek okresního soudu a rozhodl v neprospěch stěžovatele.
V posuzovaném případě bylo zásadní vyložit ustanovení zákona o vodovodech a kanalizací, v nichž bylo stanoveno, že odběratel může požadovat přezkoušení vodoměru do doby jeho výměny, má-li pochybnosti o jeho správnosti a že vodoměrem registrované množství dodané vody je podkladem pro vyúčtování dodávky (fakturaci) vody.
Ústavní soud zdůraznil, že jde o spor spotřebitelský, tedy takový, v němž jedna ze stran (podnikatel) vystupuje v silnějším postavení, které plyne z jeho odborného zázemí, zatímco druhá strana (spotřebitel) je v pozici slabší. Tato nerovnost je ještě prohloubena tehdy, nabízí-li podnikatel služby, bez nichž se spotřebitel neobejde a zároveň je na daném území jediným poskytovatelem takové služby, jak je tomu typicky právě při dodávce vody, elektřiny a plynu. K vyrovnání takového ze své podstaty nerovného postavení pak slouží princip ochrany spotřebitele plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Listina základních práv Evropské unie též zaručuje vysokou ochranu práv spotřebitele. Princip ochrany spotřebitele je promítnut do občanského zákoníku, podle kterého při pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Ústavní soud zdůraznil, že podobně musí postupovat soudy také, pokud zákonné ustanovení, které dopadá na spotřebitelský vztah, připouští vícero výkladových řešení. V takovém případě musí provést výklad příznivý pro spotřebitele, protože jedině ten je ústavně konformní.
V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že krajský soud postupoval v rozporu s tímto principem, neboť sporná ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích vyložil v neprospěch spotřebitele. Z pohledu ústavních vodítek interpretace a aplikace právních předpisů je třeba upřednostnit takový výklad, že zákon stanoví vyvratitelnou domněnku správnosti hodnot naměřených úředně ověřeným vodoměrem, kterou lze vyvrátit různými důkazními prostředky, a to i po výměně vodoměru; jeho přezkoušení však lze žádat pouze do doby jeho výměny. Krajský soud proto měl vzít v úvahu důkazy, které stěžovatel předkládal k vyvrácení tvrzení žalované o správnosti naměřené spotřeby vody úředně ověřeným vodoměrem. Pokud se krajský soud těmito důkazy vůbec nezabýval a spokojil se s konstatováním, že správnost naměřených hodnot již nelze zpochybnit, porušil tak právo stěžovatele na spravedlivý proces. Obecné soudy se nyní budou případem stěžovatele zabývat znovu při zachování garancí řádného a spravedlivého procesu a respektu k ochraně spotřebitele.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()