Rozdíl mezi trestným činem vraždy a zabitím
Vražda nebo zabití? Na první pohled se hranice mezi těmito dvěma trestnými činy může zdát jasnou, zejména díky znění trestního zákoníku,[1] dle kterého je za vraždu považováno „úmyslné usmrcení“, kdežto zabitím je myšleno „úmyslné usmrcení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného“.
V praxi nicméně nastává problém právě s kvalifikací předmětného skutku jako trestného činu zabití, a sice kvůli dokazování motivace pachatele v době spáchání předmětného skutku.
Na úvod je důležité zmínit, že ke kvalifikaci konkrétního skutku jako trestného činu zabití přistupují orgány činné v trestním řízení velmi zřídka. Z policejních statistik[2] plyne, že za roky 2012 a 2013 bylo na území České republiky zjištěno celkem 370 vražd oproti pouhým dvěma případům zabití. O obdobně nerovném poměru páchání těchto dvou trestných činů hovoří i statistiky soudů. Vzhledem k tomuto stavu je tedy zřejmé, že při výkladu podmínek naplnění skutkové podstaty trestného činu zabití postupují orgány činné v trestním řízení značně restriktivně, a to co se týče aplikačního dosahu privilegujících podmínek. Tedy málokdy příslušné orgány spatřují v motivaci pachatele „strach, úlek, zmatek, jiné omluvitelné hnutí mysli nebo předchozí zavrženíhodné jednání pachatele.“
Z judikatury Nejvyššího soudu České republiky[3] plyne, že pro kvalifikaci konkrétního skutku jako trestného činu zabití je třeba zcela nepochybné příčinné souvislosti mezi spácháním trestného činu a privilegujícími okolnostmi. Tedy strachem, úlekem, zmatkem, jiným omluvitelným hnutím mysli anebo předchozím zavrženíhodným jednáním poškozeného. Tyto privilegující okolnosti musí být současně mimořádně závažné. Co se týče konkrétně okolnosti zavrženíhodného jednání poškozeného, zde je nutné vyprovokovat pachatele ke spáchání trestného činu způsobem, který je v příkrém rozporu s morálkou, kdy tato provokace musí být odpovídající k hodnotě představující lidský život.[4] Z rozhodovací praxe vrcholných soudů lze tedy dovodit, že uvedené privilegující okolnosti jsou vzhledem ke konkrétním případům vykládány taktéž značně restriktivně.
M. Š.[5] byla obžalována z pokusu trestného činu vraždy. Svého přítele měla celkem na 12 místech jeho těla pobodat nožem. Tohoto skutku se měla dopustit potom, co na ní přítel „vystartoval“. Ve snaze o překvalifikování předmětného skutku na trestný čin zabití se tímto tvrzením obžalovaná hájila. Vzhledem k výše uvedené judikatuře Nejvyššího soudu České republiky je však třeba konstatovat, že k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zabití je třeba daleko závažnějšího předchozího jednání poškozeného než pouhé „vystartování“, a to ať již si pod slovem „vystartovat“ představíme téměř cokoli.
*Autorem příspěvku je Pavel Kohút, asistent v AK Gřivna.
[1] Publikovaný pod č. 40/2009 Sb.
[2] http://www.policie.cz/statistiky-kriminalita.aspx
[3] Např. usnesení NS ČR ze dne 23. listopadu 2011 ve věci sp. zn. 7 Tdo 1380/2011.
[4] Usnesení NS ČR ze dne 27. července 2011 ve věci sp. zn. 6 Tdo 693/2011 či usnesení NS ČR ze dne 11. ledna 2012 ve věci sp. zn. 3 Tdo 1539/2011.
[5] http://hradec.idnes.cz/pokus-o-vrazdu-u-soudu-hradec-kralove-dwx-/hradec-zpravy.aspx?c=A141107_133118_hradec-zpravy_kvi
Další články
Letní dovolenou může předčasně ukončit šéf i nemoc. Zbývající dny ale zaměstnanci nepropadnou
Zaměstnavatel smí zaměstnanci zrušit schválenou dovolenou nebo ho odvolat zpět do práce i v jejím průběhu. Stejně tak onemocnění uprostřed dovolené její čerpání přeruší. V obou případech ale platí, že zaměstnanec o zbývající dny nepřijde — a v prvním z nich má navíc nárok na náhradu vzniklých nákladů.
Distributoři léčiv jako subjekty kritické infrastruktury: Nový regulatorní režim a praktické dopady
Zásobování léky je něco, co většina z nás považuje za samozřejmost, dokud se něco pokazí. Pandemie covid-19 ukázala, jak křehké jsou dodavatelské řetězce a jak snadno se může zhroutit celý trh, pokud nejsou klíčoví distributoři dostatečně odolní.
Regulace cen pohonných hmot podruhé
Regulace cen pohonných hmot v ČR pokračuje, od poloviny května se však opírá o zcela nový právní základ. Nový zákon č. 63/2026 Sb. přenesl regulační pravomoci z Ministerstva financí přímo na vládu, která nyní cenové stropy určuje svými nařízeními. Co tato legislativní změna znamená pro provozovatele čerpacích stanic v praxi, jaké přináší ekonomické dopady a proč výrazně omezuje možnosti právní obrany proti cenovým stropům?
Špatná víra v právu? Když formální výkon práva popírá jeho smysl
České právo chrání dobrou víru, vyžaduje poctivost, zakazuje zneužití práva a v některých oblastech pracuje i s pojmem nepoctivého záměru. Přesto v něm stále chybí výraz, který by přesně pojmenoval určitou opakující se situaci: jednání, které se navenek opírá o právní pravidlo, avšak ve skutečnosti míří proti jeho smyslu.
Nařízení o obalech (PPWR)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2025/40 o obalech a obalových odpadech harmonizuje opatření týkající se obalů v rámci EU a ukládá uvádět na trh pouze takové obaly, které splňují požadavky na environmentální udržitelnost a označování obalů. Zároveň platí, že členské státy nemohou bránit dovozu obalů, které tyto požadavky splňují.
