Rozdíl mezi trestným činem vraždy a zabitím
Vražda nebo zabití? Na první pohled se hranice mezi těmito dvěma trestnými činy může zdát jasnou, zejména díky znění trestního zákoníku,[1] dle kterého je za vraždu považováno „úmyslné usmrcení“, kdežto zabitím je myšleno „úmyslné usmrcení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného“.
V praxi nicméně nastává problém právě s kvalifikací předmětného skutku jako trestného činu zabití, a sice kvůli dokazování motivace pachatele v době spáchání předmětného skutku.
Na úvod je důležité zmínit, že ke kvalifikaci konkrétního skutku jako trestného činu zabití přistupují orgány činné v trestním řízení velmi zřídka. Z policejních statistik[2] plyne, že za roky 2012 a 2013 bylo na území České republiky zjištěno celkem 370 vražd oproti pouhým dvěma případům zabití. O obdobně nerovném poměru páchání těchto dvou trestných činů hovoří i statistiky soudů. Vzhledem k tomuto stavu je tedy zřejmé, že při výkladu podmínek naplnění skutkové podstaty trestného činu zabití postupují orgány činné v trestním řízení značně restriktivně, a to co se týče aplikačního dosahu privilegujících podmínek. Tedy málokdy příslušné orgány spatřují v motivaci pachatele „strach, úlek, zmatek, jiné omluvitelné hnutí mysli nebo předchozí zavrženíhodné jednání pachatele.“
Z judikatury Nejvyššího soudu České republiky[3] plyne, že pro kvalifikaci konkrétního skutku jako trestného činu zabití je třeba zcela nepochybné příčinné souvislosti mezi spácháním trestného činu a privilegujícími okolnostmi. Tedy strachem, úlekem, zmatkem, jiným omluvitelným hnutím mysli anebo předchozím zavrženíhodným jednáním poškozeného. Tyto privilegující okolnosti musí být současně mimořádně závažné. Co se týče konkrétně okolnosti zavrženíhodného jednání poškozeného, zde je nutné vyprovokovat pachatele ke spáchání trestného činu způsobem, který je v příkrém rozporu s morálkou, kdy tato provokace musí být odpovídající k hodnotě představující lidský život.[4] Z rozhodovací praxe vrcholných soudů lze tedy dovodit, že uvedené privilegující okolnosti jsou vzhledem ke konkrétním případům vykládány taktéž značně restriktivně.
M. Š.[5] byla obžalována z pokusu trestného činu vraždy. Svého přítele měla celkem na 12 místech jeho těla pobodat nožem. Tohoto skutku se měla dopustit potom, co na ní přítel „vystartoval“. Ve snaze o překvalifikování předmětného skutku na trestný čin zabití se tímto tvrzením obžalovaná hájila. Vzhledem k výše uvedené judikatuře Nejvyššího soudu České republiky je však třeba konstatovat, že k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zabití je třeba daleko závažnějšího předchozího jednání poškozeného než pouhé „vystartování“, a to ať již si pod slovem „vystartovat“ představíme téměř cokoli.
*Autorem příspěvku je Pavel Kohút, asistent v AK Gřivna.
[1] Publikovaný pod č. 40/2009 Sb.
[2] http://www.policie.cz/statistiky-kriminalita.aspx
[3] Např. usnesení NS ČR ze dne 23. listopadu 2011 ve věci sp. zn. 7 Tdo 1380/2011.
[4] Usnesení NS ČR ze dne 27. července 2011 ve věci sp. zn. 6 Tdo 693/2011 či usnesení NS ČR ze dne 11. ledna 2012 ve věci sp. zn. 3 Tdo 1539/2011.
[5] http://hradec.idnes.cz/pokus-o-vrazdu-u-soudu-hradec-kralove-dwx-/hradec-zpravy.aspx?c=A141107_133118_hradec-zpravy_kvi
Další články
Nová pravidla pro ochranu obchodního tajemství od roku 2027
V srpnu roku 2026 Vláda ČR projednala a schválila návrh nových pravidel pro ochranu obchodního tajemství, která by měla začít platit od začátku roku 2027. Cílem novelizace úpravy je, aby se podniky mohly účinněji bránit proti neoprávněnému nakládání s jejich know how, technologickými postupy, recepturami, výrobními metodami a dalšími cennými poznatky.
Uzavřená normativní smyčka: Riziko algoritmické kontaminace judikatury a správní praxe
Představme si, že systém umělé inteligence při právní rešerši chybně vyloží skutečný rozsudek. Úředník nebo soudce převezme přesvědčivě formulovaný závěr do odůvodnění. Rozhodnutí se následně objeví v právní databázi a další systém toto rozhodnutí za několik měsíců nalezne jako autoritativní zdroj. Původní chyba se nevrací jako odpověď stroje, ale jako součást skutečného rozhodnutí veřejné moci.
Koncentrace řízení a možnosti jejího prolomení
Koncentrace řízení představuje stěžejní institut sporného civilního procesu, jehož význam má spočívat především v zajištění rychlosti a hospodárnosti soudního řízení, v praxi často vyvolává otázky týkající se jejího rozsahu, podmínek nastoupení a možností jejího prolomení.
Privatizace Mostecké uhelné optikou práva: hranice aplikace obchodního zákoníku
Privatizace Mostecké uhelné společnosti patří k nejdiskutovanějším transformačním procesům 90. let. Ve veřejném i odborném prostoru se opakovaně objevují snahy hodnotit jednotlivé kroky tohoto procesu prizmatem obecného obchodního práva, případně dokonce optikou pozdější právní úpravy. Takový přístup však naráží na zásadní limit: přehlíží právní režim, v němž privatizace probíhala, a tím i povahu samotného procesu.
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
