Nalézací soud totiž zohlednil při právní kvalifikaci, a tedy i trestní sazbě, že obžalovaný se trestné činnosti dopustil v době vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s koronavirovou epidemií. Apelační senát označil v projednávaném případě tuto okolnost podmiňující použití přísnější právní kvalifikace za nepřiléhavou, a potrestal obžalovaného podmíněným trestem.
Novináře tato právní úvaha zjevně zaujala, třeba tady, nepřehlédli ji ani obhájci. Rozhodnutí bylo hojně citováno, například zmíněné Novinky.cz zdůraznily ze soudního rozhodnutí:[2][1]
Aby mohl být nouzový stav kvůli nemoci covid-19 posuzován jako událost vážně ohrožující život a zdraví lidí, muselo by jít o stav, kdy již došlo k závažnému následku, jako například když se stane živelní pohroma nebo když se země ocitne ve válečném stavu,“ konstatoval krajský soud. „Ale to, že obžalovaný páchal krádeže v potravinových řetězcích za situace, kdy obchody a ostraha fungovaly normálně, nijak nezvyšovalo škodlivost jeho jednání. Nelze to srovnávat například s rabováním při povodních,“ dodal krajský soud a podotkl, že jiná situace by nastala, pokud by obžalovaný kradl zdravotní materiál nebo jiné věci úzce související se šířením nákazy. „Tam je přísnější právní kvalifikace samozřejmě na místě,“ vysvětlil krajský soud.
Hned na začátek bych rád zdůraznil, že podobných rozhodnutí, jako ono z Plzně, jsem v době koronavirové nouzové situace již pár viděl, byť třeba jinak právně vyargumentovaných. Jen si jich novináři nevšimli. A jsem rád, že nepřehlédli alespoň tohle, protože je pro pochopení právní praxe velmi cenné.
Cílem mého článku je však varování všem, kteří by považovali právní názor plzeňského trestního senátu za obecně použitelný pro všechny majetkové delikty za nouzového stavu.
Ono speciální, zpřísňující ustanovení trestního zákoníku je v jeho čtvrtém odstavci a zní:
Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Takže trestní sazba i při minimální škodě je dva až osm let vězení, zatímco, kdyby podmínka nouzového stavu nebyla dána, hrozil by pachateli zřejmě trest do dvou let, recidivistovi do tří (§ 205 odst. 1, 2 trestního zákoníku). A protože při recidivě dle § 205 odst. 2 trestního zákoníku nepožaduje zákon žádnou minimální škodu, máme tu ty mediálně přitažlivé případy s odcizenými rohlíky, vibrátorem, lahví alkoholu, to vše v trestní sazbě velmi blízké úmyslnému zabití člověka.[3]
Co vlastně k uvedenému ustanovení píše komentář?[4]
Přitěžující okolnost zde spočívá ve spáchání trestného činu za určité situace (krizová situace, živelní pohroma, jiná nebezpečná událost) nebo na určitém území (kde byla v době činu prováděna nebo již provedena evakuace osob a majetku).
Krizovou situací se rozumí mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu. ……. Podle čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, může vláda vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví, majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Podle čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Parlament České republiky může na návrh vlády vyhlásit stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu, územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Za živelní pohromu se považuje škodlivé působení přírodních sil, např. povodeň, požár, katastrofální sucho a jejich následky (přitěžující okolností proto bude např. vykrádání domků dočasně opuštěných před záplavami nebo při nich). Jinou událostí vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek by mohly být rozsáhlejší nepokoje, vzpoura vězňů, teroristické akce, větší železniční, letecká nebo jiná dopravní nehoda, kterou pachatel nezpůsobil, ale situace vzniklé v jejím důsledku zneužil ke spáchání trestného činu.
Omlouvám se za delší citaci, ale myslím, že je třeba si při jejím čtení uvědomit, že podmínkou pro použití této přísnější právní kvalifikace mohou být i velmi lokální, byť velmi nebezpečné či dokonce katastrofální situace, jako zmíněná letecká nehoda či vzpoura vězňů. Podstatné podle mého názoru je to, co píše autor Komentáře na samém počátku textu: spáchání trestného činu za určité situace nebo na určitém území. A k tomu musíme přiřadit jako druhou a nutnou podmínku, že pachatel situace vzniklé v jejím důsledku zneužil ke spáchání trestného činu.
Osobně znění zákona chápu tak, že ne každá krádež spáchaná ve vyhlášeném nouzovém stavu musí být nezbytně kvalifikována až dle čtvrtého odstavce § 205 trestního zákoníku, ale leckterá může.
Nikoli výjimečnou byla třeba u obvodních soudů v Praze argumentace zvýšenou anonymitou pachatelů zahalených v roušce, když v důsledku opatření vlády musí mít roušky v prodejním prostoru i ostatní zákazníci a personál. Dovozovali tak dokonce úmyslné zneužití krizové situace pachatelem k zamezení jeho následné identifikace podle kamerových záznamů. To mě přijde vcelku přesvědčivé.
Napadá mě dále, zda zmíněné obchody mají skutečně i v současné době odpovídající počet personálu a pracovníků ostrahy. Tisíce lidí je nemocných, ještě více je však v nutné karanténě či izolaci. Jelikož vím, kolik spolupracovníků chybí aktuálně na našem soudu, nevěřím, že nedaleký Albert, Lidl, Tesco či obyčejná večerka se nepotýkají se stejným problémem. Problémem, který má přirozeně za následek sníženou možnost kvalitní ochrany zboží před nenechavci. A už vůbec nevěřím, že o takových potížích obchodů nevědí „profesionální“ zloději.
Takže ano, krádež kola ze zahrady, obyčejné vloupání do rodinného domku, vykradení vodácké klubovny asi nebudou mít s nouzovým stavem mnoho společného. Ale třeba u těch obchodů bych byl opatrný. Aby při vyhlašování rozsudku nebyl výrok o trestu nepříjemným překvapením pro pachatele.
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/pravo-nejsme-ve-valce.A201013_214414_p_spolecnost_wag[2]
§ 141[3]
Zabití
(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až deset let.
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, 3614 s.[4]
Diskuze k článku ()