Zákonná úprava ve správním právu
V rámci správního práva je neoprávněné podnikání upraveno v § 61–64 z. č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona (dále jen „živnostenský zákon“). Jedná se o jeden z přestupků, které živnostenský zákon výslovně uvádí a za jehož spáchání může být uložena příslušná správní sankce.
Přestupkem se rozumí společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.[1] Z toho vyplývá, že úprava trestního práva je ve vztahu speciality k úpravě práva správního. Pokud tedy jednání naplňuje znaky trestného činu a zároveň dosahuje určitého stupně společenské škodlivosti je nutné jej kvalifikovat jako trestný čin, nikoliv jen jako přestupek.
Prvním případem neoprávněného podnikání dle živnostenského zákona je stav, kdy fyzická osoba provozuje činnost, která naplňuje znaky živnosti volné nebo je předmětem živnosti řemeslné, vázané či koncesované, aniž by pro tuto živnost měla živnostenské oprávnění. Činnost osoby tedy naplňuje veškeré znaky určité živnosti, avšak osoba k ní nemá odpovídající oprávnění. Totéž platí i pro osobu právnickou.
Druhým případem je situace, kdy osoba má nějaké živnostenské oprávnění, avšak jeho rozsah není dostatečný vzhledem k provozované činnosti. To je dovozeno judikaturou nejvyššího správního soudu.[2] Tato situace může nastat například tehdy, pokud podnikatel v postavení cestovní agentury, kterou lze provozovat na základě živnosti volné s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, organizuje a pořádá zájezdy či zprostředkovává spojené cestovní služby, aniž by disponoval živnostenským oprávněním pro provozování koncesované živnosti „Provozování cestovní kanceláře – pořádání zájezdů zprostředkování spojených cestovních služeb“. V takovém případě podnikateli oprávnění k provozování volné živnosti postačovat nebude a ten organizuje a pořádá zájezdy či zprostředkovává spojené cestovní služby nad rámec svého podnikatelského oprávnění.[3]
Za přestupek spočívající v neoprávněném podnikání je možné ve správním řízení uložit pokutu jejíž výši upravuje živnostenský zákon a která se liší dle druhu živnosti. Maximální výše pokuty je 1 000 000 Kč a není možné projednání na místě.
Specialita trestního práva nám zasahuje i do procesní úpravy správního práva. Pokud totiž živnostenský úřad dojde k tomu, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen věc bez zbytečného odkladu předat orgánu činnému v trestním řízení. Takto musí postupovat i v případě, kdy bylo správní řízení již zahájeno.
Zákonná úprava v trestním právu
Neoprávněné podnikání však může být natolik závažné, že naplňuje znaky trestného činu. Trestný čin neoprávněného podnikání je upraven v § 251 z . č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“). Zde se uvádí, že trestného činu neoprávněného podnikání se dopustí ten, kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání. I zde se jedná o případy, kdy pachatel vůbec nemá živnostenské oprávnění, anebo pokud podniká ve větším rozsahu, než mu jeho živnostenské oprávnění dovoluje. Chráněným zájmem je řádný výkon podnikání.
Jak bylo avizováno výše, trestní právo je prostředkem poslední instance. Jeho aplikace je tak vhodná jen tehdy, pokud nepostačuje odpovědnost podle jiného právního odvětví, což je v souladu se subsidiaritou trestní represe jako jedné z hlavních zásad trestního práva. Z toho vyplývá, že aby bylo možné neoprávněné podnikání kvalifikovat jako trestný čin, a nikoliv jen jako přestupek, musí být naplněn nějaký kvalifikovaný znak. Takovým znakem je dle zákona případ, kdy je činnost spočívající v neoprávněném podnikání vykonávána ve větším rozsahu. To zvyšuje společenskou škodlivost a odůvodňuje použití úpravy trestního práva.
Pokud si máme definovat, co znamená „větší rozsah“, dle komentářové literatury[4] není možné vycházet z § 138[5] trestního zákoníku. V tomto případě je prvně nutné určit, zda činnost naplňuje obecné znaky podnikání. Poté posuzujeme délku období, kdy bylo podnikání provozováno a jeho rozsah, tj. na jak velkém území byla činnost vykonávána, kolik osob tím bylo dotčeno a podobně. V zásadě však nezáleží, zda byla činnost jen vedlejší k jinému zdroji příjmů, nebo se jednalo o zdroj hlavní. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že bude vždy třeba každý případ posuzovat individuálně a přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu.
Dle soudní judikatury je tento zákonný kvalifikovaný znak naplněn tehdy, pokud pachatel neoprávněně podnikal po dobu delší 6 měsíců a jeho cílem bylo získání trvalejšího zdroje finančních prostředků srovnatelného se zaměstnáním.[6]
Dále je vhodné upozornit, že pro kvalifikaci jednání není rozhodná výše výdělku, kterou pachatel získal, neboť tento trestný čin je možné spáchat i v případě, kdy je podnikání neúspěšné. Tedy pachatel žádný zisk nevygeneroval či se dokonce ocitl ve ztrátě.
Sankcí za takové jednání je dle trestního zákoníku odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti. Pokud však pachatel svým činem způsobí značnou škodu nebo získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem. A v případě, že by způsobil škodu velkého rozsahu nebo pokud by získal pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, může mu být uložen trest odnětí svobody na dvě léta až osm let.
Shrnutí
Před novelou živnostenského zákona bylo neoprávněné podnikání definováno v zákoně jako „provozování činnosti, která je předmětem živnosti, bez živnostenského oprávnění pro tuto živnost“. Nyní už zákonnou definici nemáme, a to ani v živnostenském zákoně ani v trestním zákoníku. Zjednodušeně je však možné říci, že neoprávněným podnikáním je výkon činnosti, která naplňuje všechny znaky určité živnosti a která je vykonávána bez živnostenského oprávnění, nebo pokud je taková činnost vykonávána mimo rozsah živnostenského oprávnění. Jak již bylo řečeno, takové jednání může naplnit jak skutkovou podstatu přestupku, tak i trestného činu. Pro správné posouzení bude vždy důležité přihlédnou ke všem okolnostem daného případu a respektovat funkci trestního práva, jakožto nejpřísnějšího prostředku ochrany právem chráněných zájmů.
[1] § 5 z. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
[2] NSS 7 A 87/2002, NSS 7 As 27/2010, NSS 9 As 48/2014
[3] DICKELT, František. § 63 [Neoprávněné podnikání]. In: SOLOMONOVÁ, Kristýna, BALADA, Lukáš, KUNŠTÁTOVÁ, Tatiana, DICKELT, František. Živnostenský zákon. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 338, marg. č. 11.
[4] SKUPIN, Zdeněk Jiří. § 251 [Neoprávněné podnikání]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 31.
[5] Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5000000 Kč.
Diskuze k článku ()