Dohoda o vině a trestu a její využívání v právní praxi

Dle § 175a an. TŘ[2] může být tento typ odklonu trestního řízení využit, pokud jsou splněny podmínky uvedené v předmětném ustanovení, následně může státní zástupce na návrh obviněného nebo i z vlastní iniciativy zahájit jednání o dohodě o vině a trestu.[3] V průběhu vyšetřování je potřebné mimo jiné dojít k závěru, že se daný skutek stal, protiprávní jednání je trestným činem, podezřelý dobrovolně prohlásí, že skutek, pro který je trestně stíhán, spáchal a důkazní prostředky, které byly zjištěny v průběhu přípravného řízení, nasvědčují pravdivosti tvrzení obviněného.[4]

Hlavními důvody vpravení dohody o vině a trestu do právního řádu ČR bylo zjednodušení nehospodárného, příliš formalizovaného, neefektivního trestního řízení, které zatěžovalo soudy ČR. Iniciativa státního zástupce k zahájení jednání dohody o vině a trestu měla předejít leckdy komplikovanému dokazování při hlavním líčení a ve výsledku uspokojit všechny strany trestního řízení prostřednictvím určitého kompromisu.[5]

Jak bylo psáno v úvodu, v souvislosti s platností trestního řádu se jedná o relativně mladý institut, který je však účinný několik let a je již tudíž možné vyhodnotit, jak je tento druh odklonu trestního řízení využíván, resp., jak využíván není.

V současné době lze konstatovat, že představa dohody o vině a trestu de lege ferenda zůstala za očekáváním, tedy tento druh odklonu není apriorně proklamován. Důkazem nedostatečného využívání této možnosti vyřešení trestní věci je mimo jiné i statistika NSZ[6], která analyzuje odklony v trestním řízení za rok 2018. Ve srovnání s počtem podání obžalob nebo návrhů na potrestání, kterých je necelých 58 000, bylo uzavřeno pouhých 110 dohod o vině a trestu.[7]

Názory na nevyužívání se logicky liší dle toho, zda danou problematiku komentuje zástupce z řad státního zastupitelství nebo z řad advokacie. Jaký je důvod toho, že obhájce zřídkakdy nachází společný dialog se státním zástupcem? Proč státní zástupce s obhajobou častěji nespolupracuje, aby se tak odlehčilo oběma stranám a zejména soudu, což bylo hlavním cílem zákonodárce?

Obecně je potřeba říci, že započetí jednání dohody o vině a trestu iniciuje dozorující státní zástupce a dalo by se říct, že za mizivé procento využití nese odpovědnost právě osoba hájící veřejný zájem. Státní zástupce, který však bývá na úřadech pracovně zaneprázdněný, logicky vyhledává zákonné, ale zároveň i efektivní vyřešení věci. Dle zákona je potřebná pro zahájení jednání o vině a trestu přítomnost obviněného, který však může být např. dle § 67 an. TŘ toho času ve vazbě, tudíž práce s ním může být i dosti komplikovaná. Dále je potřeba obviněnému sdělit, nemá-li v rozhodné době obhájce, aby si jej zvolil a byla tak splněna podmínka pro vyjednávání. V případě, že obviněný tak neučiní, musí být obhájce ustanoven ex offo. Dále je nutné zmínit i obligatorní povinnost obeznámit poškozeného s právem nárokovat si náhradu majetkové či nemajetkové újmy vůči obviněnému.[8] Přičte-li se k zmíněnému schválení dohody o vině a trestu před soudem ve veřejném zasedání, lze hovořit o tom, že přílišný formalismus a komplikovanost trestního řízení, které měly být aplikací daného odklonu eliminovány, se úplně vymýtit nepodařilo.

Navíc, pokud zůstane na paměti okolnost, že musí obviněný prohlásit, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a zároveň je nutné, aby důkazní prostředky poukazovaly na soulad skutkových okolností a prohlášení o vině, tak lze rovněž polemizovat nad tím, jestli v takovém případě, kdy se státní zástupce nachází v lepší pozici a naopak obhajoba nemá moc šancí, jak svého klienta zastupovat tak, aby vyvázl bez trestu nebo s nízkým trestem v hlavním líčení, kde by se mohl očekávat trest v horní sazbě daného trestného činu, je spravedlivé a legitimní, aby státní zástupce měl vůbec zájem na sjednání dohody, která bude pouze určitým kompromisem a obviněný, resp. obžalovaný neodejde od soudu s trestem, který by si dle zjištěných skutkových okolností zasluhoval. Naopak se domnívám, že v případě, kdy v přípravném řízení nejsou určité okolnosti jasné a dalo by se hovořit o tom, že by určitý kompromis uspokojil obě strany, měl by státní zástupce na základě zásady in dubio pro reo trestní stíhání spíše zastavit dle § 172 an. TŘ.

Problém přílišného neuplatňování tohoto zjednodušujícího procesního institutu mělo řešit mimo jiné prosincové Memorandum o součinnosti mezi NSZ[9] a ČAK[10]. Byla vydána pravidla, která by měla v souladu se stavovskou etikou, zachováním zákonného hájení jak na jedné straně zájmů klienta, tak na straně druhé zájmu veřejného, posílit a podpořit budoucí spolupráci mezi žalobou a obhajobou právě na aplikaci odklonů v trestním řízení.[11] Otázkou je, zda tu do dnešní doby byl problém v komunikaci nebo v nějaké obavě ze společného jednání mezi danými stranami, jestli spíše dané strany institut nevyužívají proto, že účel hospodárnosti a zjednodušení nebyl zkrátka naplněn a není si potřeba přiznat, že se jedná o nepovedený trestně právní institut.

Soutěžní příspěvek v soutěži Ukaž svou kreativitu VIII, 1. místo.

---

[1] Zákon č. 193/2012, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

[2] Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

[3] § 175a an. Zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

[4] JELÍNEK, Jiří. Trestní právo procesní: k 1. 1. 2013, Praha: Leges, 2013. str. 771

[5] https://www.mvcr.cz/clanek/dohody-o-vine-a-trestu-jako-forma-konsenzualniho-trestniho-rizeni.aspx

[6] Nejvyšší státní zastupitelství

[7] https://www.ceskatelevize.cz/porady/11129264015-tyden-v-justici/318281381901209/

[8] § 175a an., zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řádu soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

[9] Nejvyšší státní zastupitelství

[10] Česká advokátní komora

[11] https://www.advokatni-komora.cz/scripts/detail.php?id=19821