Častou příčinou těchto projevů je působení toxických látek, jako jsou například oxidy síry a oxidy dusíku, na lesní porosty a lesní půdu. Jak takovému stavu zabránit? Zákon s touto situací počítá a přiznává vlastníkům lesů nárok na náhradu škody.
Kdo odpovídá za škody?
Prvním krokem na cestě k získání náhrady škody je určení, kdo je škůdcem. V případě, kdy je škoda způsobena imisemi z továrny či jiného provozu, je škůdcem její provozovatel, tedy ten, kdo vyvíjí provozní činnost výdělečně.
Kdo je poškozený?
Další nutnou náležitostí je existence poškozeného, tedy vlastníka lesa. Pokud by vlastník lesa porušil některou svou povinnost ve vztahu k lesu, například les chránit a obhospodařovat, čímž by se škoda zvětšila, může být výše náhrady škody poměrně snížena.
Jaká je výše škody?
Důležitým krokem je určení výše škody. Škoda je v tomto kontextu obecně chápána jako újma, která nastala a projevuje se v majetkové sféře poškozeného. Ten musí prokázat existenci a výši poškození. Škoda způsobená na lese může spočívat v jeho zničení, v předčasném smýcení porostu, ve snížení přírůstku, produkce nebo kvality lesa. Výše škody se určuje podle vzorců pro výpočet jednotlivých škod ve vyhlášce ministerstva zemědělství, a to součtem jednotlivých škod, které na lesním porostu vznikly.
Jak prokázat kdo škodu způsobil?
Nezbytným předpokladem úspěchu je prokázání vzniku škody právě touto činností. Poškozený musí prokázat, že škůdce, tedy provozovatel, provozuje zařízení, které má negativní dopady na jeho lesní porost, znečišťuje jej nebo jej poškozuje. Zároveň bude muset uvést konkrétní látky a jejich množství, které znečištění nebo poškození způsobují, a prokázat, že právě tyto látky pocházející z konkrétního provozu zapříčinily vznik škody na jeho lesních porostech.
Za škodu poté škůdce odpovídá bez nutnosti dalšího prokazování, např. jeho zavinění. Své odpovědnosti se může zprostit pouze pokud prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.
Co může dokazování zkomplikovat?
Ne vždy je snadné všechny skutečnosti ohledně způsobené škody jednoduše prokázat. V případě škod za snížení přírůstu lesního porostu se náhrada počítá podle pásem ohrožení lesa stanovených v lesnických mapách. Tyto mapy se však často neaktualizují, takže výpočet může vycházet z pásem ohrožení starých desítky let.
Druhým problémem, který může náhradu škody zkomplikovat, je prokázání příčinné souvislosti. Vyhláška vyšla v době, kdy většina škody byla přičitatelná imisím z uhlí. Nyní však má stav lesa na svědomí více faktorů, například imise z dopravy, přírodní činitelé, klimatické změny, opakovaná výsadba stejného druhu stromů a další. Je tedy na poškozeném, aby prokázal, že škodu způsobil provozovatel a nikoliv jiná příčina. Navíc vyhláška neumožňuje zcela přesně určit výši škody na lesních porostech na jednotlivých územích ve vztahu k jednotlivým zdrojům znečištění, neboť chybí metodika posuzování míry účinků jednotlivých škodlivých vlivů.
Diskuze k článku ()