Právní úprava ochrany zvířat proti týrání, pod níž zákaz uvazování psů primárně spadá, je v českém právním řádu soustředěna především v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon na ochranu zvířat proti týrání“). Ten, v souladu s evropskou legislativou, upravuje požadavky a podmínky ochrany zvířat proti týrání, práva a povinnosti fyzických a právnických osob na úseku ochrany zvířat proti týrání, včetně požadavků na jejich kvalifikaci a odbornou způsobilost, soustavu, působnost a pravomoce orgánů vykonávajících státní správu na úseku ochrany zvířat proti týrání, a nakonec opatření pro ochranu pokusných zvířat, která jsou používána pro vědecké nebo vzdělávací účely.
V posledních letech lze pozorovat zřetelný trend posilování ochrany zvířat, přičemž doposud poslední významný soubor změn představuje novelizační zákon publikovaný ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv pod č. 70/2025 Sb. a účinný, s několika málo výjimkami, od 1. 4. 2025. Jaké změny týkající se uvazování psů přinesl?
Stav před novelou
Platí, že se za týrání zvířete, jež je podle § 2 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání zakázáno, považuje, vedle mnohého dalšího, také používat k vázání nebo k jinému omezení pohybu zvířete prostředky, které zvířeti způsobují nebo lze předpokládat, že budou způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví. Tato část je formulována obecně, tedy jako vztahující se na veškerá zvířata, jež § 3 písm. a/ zákona na ochranu zvířat proti týrání pro své účely definuje jako všechny živé obratlovce, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo. Jde o opatření tradičně chápané jako zákaz nevhodných prostředků či způsobů omezení pohybu, jež jsou samy o sobě způsobilé vyvolat zvířeti újmu. Popsané opatření bylo součástí právního řádu už před novelou č. 70/2025 Sb. a zůstalo v ní také poté, co novela nabyla své účinnosti.
Rozšíření zákazu uvazování psů
Od dubna minulého roku (tedy s účinností od 1. 4. 2025) se za týrání zvířete na základě výše uvedené novely č. 70/2025 Sb. díky nově formulované části ustanovení § 4 odst. 1 písm. o/ zákona na ochranu zvířat proti týrání, pokud jde o psy, výslovně považuje také chov nebo držení psa v prostorách k tomu určených, včetně domácnosti, uvázaného jakýmkoliv prostředkem na uvázání (tedy nikoliv pouze tím, který by mu způsobil, nebo lze předpokládat, že mu bude způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví). Jedinými přípustnými výjimkami jsou krátkodobé úvazy psa pod dohledem chovatele nebo jiné k tomu pověřené osoby, zejména během čištění chovného prostoru, krmení psa a jeho ošetřování nebo za účelem obdobného úkonu krátkodobého charakteru, kdy omezení pohybu psa nelze docílit jiným vhodným způsobem, a dále úvazy nebo jiná omezení pohybu psa k výcviku a plnění úkolů stanovených ozbrojeným silám, bezpečnostním sborům nebo obecní policii zvláštními právními předpisy.
Časové souvislosti účinnosti a aplikovatelnosti nově doplněné právní úpravy
Dle přechodného ustanovení obsaženého v čl. V odst. 1. novelizačního zákona č. 70/2025 Sb. se tato nová část týkající se výslovně psů a jejich jakéhokoliv uvazování vztahovala v období od 1. 4. 2025 do 31. 12. 2025 (včetně) pouze na chovatele, kteří v tomto období měli psa narozeného po dni 1. 1. 2025 (jediným rozhodným kritériem tedy bylo datum narození psa, nikoliv například datum jeho pořízení aktuálním majitelem či datum uvázání, plemeno nebo velikost psa, účel chovu nebo jakékoliv další kritérium). Na chovatele, kteří mají psa narozeného před tímto dnem, se uvedené vztahuje od 1. 1. 2026. Na chovatele, kteří mají psa narozeného po dni 1. 1. 2025, se uvedené vztahuje samozřejmě i nadále, stejně tak jako se uvedené vztahuje na chovatele mající psy narozené v roce 2026 (a budou v budoucnu mít psy narozené třeba i později).
Absolutní zákaz
V tomto ohledu lze tedy uzavřít, že od počátku roku 2026 je za týrání, jež je podle § 2 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání zakázáno, považováno v popsaných intencích uvazování všech psů bez ohledu na to, kdy se narodili (stejně tak jako bez ohledu na jakákoliv další kritéria, s výjimkou dvojice zákonných výjimek představených výše). Devítiměsíční přechodné období znamenající odklad aplikace o 9 měsíců uplatňovaný u psů narozených v roce 2024 či dříve s příchodem roku 2026 uplynulo.
I před počátkem roku 2026 (u psů narozených v roce 2025 i před dubnem roku 2025) bylo jako týrání obecně možné kvalifikovat uvazování zvířat, a to včetně psů, prostředky nebo způsobem, který způsoboval nebo mohl způsobovat poranění, bolest či jiné poškození zdraví zvířete, odvozeně tak bylo takové jednání zakázáno. Popsaná změna tedy neznamená, že by na jejím základě bylo poprvé postihováno škodlivé uvazování. Právní úprava vztahující se k chovu psů se ovšem posunula ze stavu, kdy byla hodnocena škodlivost k uvázání zvoleného prostředku či intenzita zásahu, který způsobuje, k obecně formulované nepřípustnosti objektivního stavu spočívajícího v samotném dlouhodobém uvázání psa v prostoru, který je určen k jeho chovu či držení, a to bez ohledu na cokoliv dalšího.
Prostory k tomu určené, včetně domácnosti
Zákonodárce zvolil široké vymezení prostoru, v němž je uvázání psa považováno za týrání. Neomezil se pouze na venkovní prostory jako například pro chov psů typické zahrady nebo pod širým nebem situované kotce, výslovně zmiňuje také domácnost, což samozřejmě evokuje vnitřní prostory. Pokud jde o interpretaci pojmu „prostory k tomu určené“, lze mít za to, že půjde o prostory chovatelem k chovu nebo držení psa fakticky vymezené či využívané. Cílem patrně bylo oprostit se od vymezení vázaného na formální kritéria, jež by bylo krajně obtížné v celé šíři tak, aby bylo spolehlivě dosaženo zamýšleného účelu zákona, definovat, a působnost právní normy spojit spíše s faktickým stavem, jenž se může v reálném světe, vzhledem k místním podmínkám, vyznačovat vysokou mírou rozmanitosti.
Zákonné výjimky a limity jejich použití
První zákonem uvedená výjimka pro krátkodobé úvazy psa pod dohledem chovatele nebo jiné k tomu pověřené osoby je konstruována kumulativně. Nestačí, aby byl úvaz krátkodobý. Nutný je rovněž současný dohled některé z uvedených osob, přičemž musí jít o situaci, kdy omezení pohybu psa nelze docílit jiným vhodným způsobem.
Dozor chovatele nebo pověřené osoby přitom jistě nelze chápat jen jako formální přítomnost poblíž, například kdekoliv na pozemku, kde je pes krátkodobě uvázán. Účel právní úpravy může být zajištěn jedině pokud v dané situaci existuje v každém okamžiku reálná možnost chovatele nebo jiné pověřené osoby krátkodobě uvázaného psa průběžně plnohodnotně vnímat, reagovat na jeho aktuální potřeby a zabránit tomu, aby psu vznikla újma.
Ve výjimce obsažený prvek subsidiarity lze vyložit tak, že zákon vyžaduje, aby chovatel pokaždé zvážil a na základě této úvahy, pokud je to možné, také upřednostnil méně invazivní opatření, jakým může typicky být například uzavření psa do bezpečného prostoru bez potřeby jej uvázat.
V praxi bude patrně nejčastějším problémem určit, kudy vede a zda už byla překročena hranice krátkodobého úvazu jakožto jedné z podmínek pro legální uplatnění popsané výjimky. Zákon sám konkrétní limit logicky nestanoví, při aplikaci na každou jedinou situaci tak bude muset být brán zřetel na účel v zákoně vymezené výjimky, kdy lze jako přípustné patrně dovozovat časové rozmezí úvazu vázané na konkrétní úkon krátkodobého charakteru spojený typicky s péčí o psa či o jeho životní prostor.
Druhá z v zákoně uvedených výjimek vztahující se na zvláštními právními předpisy aprobovaný výcvik a plnění úkolů ozbrojených sil, bezpečnostních sborů nebo obecní policie je motivována potřebami služební kynologie, jakékoliv její uplatnění soukromoprávními či jinými subjekty odlišnými o těch ve výjimce uvedených, byť by třeba i deklarovaly obdobný účel výcviku, je vyloučeno.
Přestupky
V situaci, kdy je určité jednání možné kvalifikovat jako týrání zvířete, kam uvazování psa ve výše popsaných intencích spadá, se otevírá prostor pro uplatnění odpovědnosti za přestupky (pokud už jednání nedosáhne intenzity, kdy je nutné zasáhnout prostředky trestního práva). Fyzická, právnická i podnikající fyzická osoba se tím, že týrá zvíře, dopustí přestupku (§ 27 odst. 1 písm. b/ a § 27a odst. 1 písm. b/ zákona na ochranu zvířat proti týrání). Fyzické osobě lze za takový přestupek uložit pokutu do 1 000 000 Kč (§ 27 odst. 12 písm. a/ zákona na ochranu zvířat proti týrání), přičemž je-li takový přestupek spáchán na dvou nebo více zvířatech, uloží se pokuta vyšší než 5 000 Kč (§ 27 odst. 14 zákona na ochranu zvířat proti týrání), u právnické a podnikající fyzické osoby může pokuta dosáhnout až do výše 3 000 000 Kč (§ 27a odst. 19 písm. a/ zákona na ochranu zvířat proti týrání), v případě přestupku spáchaného na dvou nebo více zvířatech se uloží pokuta vyšší než 10 000 Kč (§ 27a odst. 21 zákona na ochranu zvířat proti týrání). Spolu s pokutou lze fyzické osobě za takový přestupek uložit rovněž zákaz činnosti, propadnutí zvířete nebo zákaz chovu zvířat na dobu až 5 let (§ 27 odst. 13 zákona na ochranu zvířat proti týrání), v případě právnických a podnikajících fyzických osob lze spolu s pokutou uložit zákaz činnosti nebo zveřejnění rozhodnutí o přestupku, stejně tak jako propadnutí zvířete nebo zákaz chovu na dobu až 5 let nebo zveřejnění rozhodnutí o přestupku (§ 27a odst. 20 zákona na ochranu zvířat proti týrání).
Přestupky spočívající v týrání zvířat projednávají v prvním stupni obecní úřady obcí s rozšířenou působností (§ 28 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání), pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil (§ 28 odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání).
Podmínky, za nichž může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout o uložení zákazu chovu zvířat pachateli přestupku, stejně tak jako za kterých může uložit svým rozhodnutím propadnutí zvířete (vlastníkem propadlého zvířete se stává stát), jsou specifikovány v § 27b zákona na ochranu zvířat proti týrání, podmínky zabrání týraného zvířete v případě, kdy nebylo uloženo propadnutí zvířete a týrané zvíře náleží osobě, kterou nelze za přestupek stíhat, protože není za přestupek, kterého se dopustila, odpovědná, pak v § 27c zákona na ochranu zvířat proti týrání. V rámci zvláštních opatření v intencích § 28a zákona na ochranu zvířat proti týrání může na návrh krajské veterinární správy obecní úřad obce s rozšířenou působností správním rozhodnutím nařídit a zajistit umístění týraného zvířete do náhradní péče (§ 28a odst. 1 písm. a/ zákona na ochranu zvířat proti týrání), nařídit chovateli zajistit opatření ke snížení počtu zvířat včetně jejich usmrcení v souladu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání, dochází-li k jejich týrání (§ 28a odst. 1 písm. b/ zákona na ochranu zvířat proti týrání), či nařídit chovateli pozastavení činnosti, při které dochází k týrání zvířat, a to do doby odstranění závad (§ 28a odst. 1 písm. c/ zákona na ochranu zvířat proti týrání).
Náklady spojené s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s následnou péčí o něj hradí osoba, jíž bylo zvíře odebráno (§ 28a odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání), náklady na léčení zvířete, které bylo týráno a poškozeno tak na jeho zdraví, ponese osoba, jež tento stav způsobila, i když přesahují hodnotu zvířete (§ 28a odst. 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání). O těchto nákladech rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení. Pokud osoba, jejíž zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí tyto náklady do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře je vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout, že se zvíře stává vlastnictvím státu. Na tuto skutečnost musí být vlastník v rozhodnutí o nákladech výslovně upozorněn. Stát zabezpečí péči o takové zvíře. Pokud osoba, jíž chované zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí takové náklady do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře není vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout o zabrání týraného zvířete (§ 28a odst. 6 zákona na ochranu zvířat proti týrání).
Výše popsané je součástí účinné právní úpravy již několik let. Co se od počátku roku 2026 v posuzování přestupků změnilo generálně (respektive u psů narozených v roce 2025 už s účinností od 1. 4. 2025), je skutečnost, že orgán projednávající přestupek, respektive posuzující, zda ke spáchání přestupku došlo, již v případech trvalého uvázání psa nemusí zjišťovat a v návaznosti na to dokazovat, zda k uvázání použitý prostředek psu způsoboval nebo mohl způsobovat poranění, bolest či poškození zdraví. K naplnění příslušného znaku skutkové podstaty přestupku dojde existencí samotného objektivního stavu uvázání psa, pokud nepůjde o situaci, jíž předpokládá jedna ze zákonných výjimek. Prokázat samotný způsob držení zvířete by mělo být, oproti dřívější nutnosti prokazovat, že použité omezující prostředky psu způsobují (nebo lze předpokládat, že budou způsobovat) poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví, nepoměrně snazší. Vedle toho bude muset být samozřejmě posouzeno, zda nejsou splněny podmínky, za nichž by se uplatňovala jedna ze zákonných výjimek. Nejčastěji půjde o první z nich a o posouzení, zda byl úvaz psa skutečně krátkodobý a dobou svého trvání nepřesáhl dobu nutnou k provedení výjimkou aprobovaného úkonu, zda byl pes v době úvazu pod permanentním dohledem chovatele nebo jiné k tomu pověřené osoby a zda skutečně neexistoval jiný vhodný způsob omezení pohybu psa.
Shrnutí
Co se tedy v případě zákazu uvazování psů s příchodem roku 2026 změnilo? Od tohoto okamžiku (u psů narozených v roce 2025 již od dubna roku 2025) je zákonem na ochranu zvířat proti týrání výslovně považováno trvalé uvazování kteréhokoliv psa v prostorách k tomu určených, včetně domácnosti, za jeho týrání. A týrání zvířete je obecně zakázáno a v rámci právní úpravy deliktní odpovědnosti postihováno.
Již nezáleží, jako tomu bylo dříve, na tom, zda prostředky použité k vázání nebo k jinému omezení pohybu psa mu způsobují nebo lze předpokládat, že budou způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví; to již není posuzováno a na případné rozhodnutí příslušného správního orgánu konstatující zakázané týrání psa to již nemá žádný vliv. V případě psů je tato právní úprava vůči obecné právní úpravě vztahující se k vázání nebo k jinému omezení pohybu (všech ostatních) zvířat lex specialis.
Jediné, co bude správní orgán v tomto ohledu zjišťovat a posuzovat, je případné naplnění podmínek jedné ze zákonných výjimek, které však směřují, vedle úvazů psa při výcviku a plnění úkolů ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a obecní policie, k nutným a jinými prostředky nenahraditelným krátkodobým úvazům psů spojeným se zajištěním životních potřeb psa. Zákon tím ponechal prostor pro legitimní krátkodobá omezení pohybu psa při péči o něj a pro uplatňování zvláštních potřeb při službě služebních psů.
Popsaná změna má jít vstříc vyšší míře ochrany lidmi chovaných psů, stejně tak jako snazší vymahatelnosti platného a účinného práva v daném ohledu. Správní orgány budou mít při uplatňování případné deliktní odpovědnosti chovatelů v procesní rovině rozhodně snazší pozici.
Diskuze k článku ()