Co zbylo z nového stavebního zákona?
Nový stavební zákon měl přinést zásadní změny do celé struktury úřadů. Čekal ho však složitý průchod Poslaneckou sněmovnou, protože se jednalo o velké téma s řadou pozměňovacích návrhů.
Po nedávném třetím čtení je ale natolik zásadně upravený, že v mnoha ohledech neodpovídá původnímu záměru, programovému prohlášení Vlády ČR ani skutečným potřebám české ekonomiky.
Původní návrh si kladl za cíl obrovské zrychlení procesů, zlepšení vymahatelnosti lhůt a sjednocení často rozdílných přístupů a odlišných výkladů pod jedním státním úřadem. Po třetím čtení je ale jasné, že plánovaný Nejvyšší stavební úřad ani jemu podřízená soustava krajských úřadů nevzniknou. Fakticky tak nebude možné dodržet slibovaný princip jednoho razítka. Byť princip integrace zůstává zčásti zachován, tak z agend integrovaných do stavebního zákona budou vyčleněny další agendy v oblasti životního prostředí, které se později objeví v novém jednotném stanovisku vydávaném příslušným orgánem ochrany životního prostředí podle zákona o jednotném enviromentálním stanovisku. Chtěli jsme tedy razítka odstranit a nahradit je jedním, ale nakonec nám přibylo ještě jedno navíc.
Kvůli zachování stávající struktury úřadů pak bohužel také částečně zůstává problém nezastupitelnosti jednotlivých úředníků a ve chvíli, kdy dojde k oslabení úřadu, začnou se logicky prodlužovat lhůty, začne se nestíhat anebo se začnou vydávat uspěchaná rozhodnutí, která pak často končí v odvolacích řízeních a objem práce roste. Domnívám se, že slibovaný cíl spočívající ve zrychlení řízení bude naplněn jen z části, protože personální problémy budou stále neřešitelné. Kvůli zachování stávajícího systému stavebních úřadů pak také bude přetrvávat problém tzv. systémové podjatosti úřadů (tedy skutečnost, že obecní úřady v rámci stavebního řízení mnohdy rozhodují o záměrech, ve kterých mohou být ve větší či menší míře zainteresovány v rámci své územní samosprávy), které měla eliminovat nová soustava krajských stavebních úřadů s nadřízeným Nejvyšším stavebním úřadem.
Abychom ovšem jen nekritizovali. Pozitivní změnou by měla být digitalizace procesu, a to pomocí portálu stavebníka, který by měl pracovat s elektronickou identifikací (například NIA ID, eObčanka, mobilní klíč eGovernmentu, bankovní identita či kvalifikovaný elektronický podpis). V současné době mnoho věcí, jako je například zakládání nových společností nebo vyřizování výpisu z rejstříku, funguje díky elektronické identitě bezproblémově. Snad se podaří zajistit podobně transparentní systém i pro účely vyřizování stavebních záležitostí.
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



