Časté chyby cizinců při podávání žádostí o pobytová oprávnění a o jejich prodloužení

V tomto příspěvku se tedy pokusím rozebrat některé chyby, se kterými se v praxi u cizinců, kteří mají zájem o právní poradenství, setkávám. Vyberu situace, které jsou relativně časté či situace, jejichž dopad je závažný. Současně vyberu i situace, ve kterých se projevuje relativně vysoká přísnost a složitost cizineckého práva. Vyberu ale i situace, kde cizinecké právo není vůbec těžké a cizinec se může chybě snadno vyhnout, nicméně přesto se mu tak ne vždy podaří.

Neoznámení nového zaměstnání, případně nepožádání o změnu účelu dlouhodobého pobytu, držitelem zaměstnanecké karty, a to do 60 dnů od skončení pracovního poměru

V případě, že držiteli zaměstnanecké karty skončí pracovní poměr a on nechce o zaměstnaneckou kartu, tedy o pobyt, přijít, je nezbytné, aby do 60 dnů od skončení pracovního poměru oznámil na Ministerstvu vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele. Případně aby požádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, čímž se rozumí podání žádosti o povolení změny účelu dlouhodobého pobytu. Pokud tak neučiní, platnost zaměstnanecké karty dle ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v účinném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zanikne uplynutím uvedené lhůty 60 dnů. [1]

Dle mého názoru se jedná o jedno z nejdůležitějších pravidel cizineckého práva, které by měl každý cizinec znát automaticky. A toto pravidlo má znát rozhodně i každý zaměstnavatel, který zaměstnává cizince.[2]

Lhůta 60 dnů pro zánik platnosti zaměstnanecké karty je OAMP i judikaturou vykládána tak, že ve lhůtě 60 dnů musí být oznámení OAMP doručeno, aby bylo zabráněno zániku platnosti zaměstnanecké karty. Nestačí, aby bylo odesláno. Přitom právě to je relativně častou chybou, se kterou se setkávám. Je přitom zajímavé, že obvykle se této chyby dopouští nový zaměstnavatel, který chce držitele zaměstnanecké karty zaměstnat a rozhodne se v jeho zastoupení zajistit oznámení změny zaměstnavatele.[3]

Bohužel je stále dost držitelů zaměstnaneckých karet, kteří toto pravidlo neznají. Případně si ho neuvědomí či na něj zapomenou. Neznalost tohoto pravidla se projeví tím, že takový cizinec pobývá v České republice nelegálně a navíc se často ještě nechá zaměstnat a k nelegálnímu pobytu přidá tak ještě výkon nelegální práce. Argumenty, které často slýchávám, jako „doba platnosti na samotné pobytové kartě ještě neuplynula“ či „nikdo mi kartičku nezabavil“ či „nepodařilo se mi novou práci sehnat a zaměstnavatel se nechoval fér“, případně klasické „nevěděl jsem“, „nikdo mi to neřekl“, „v nové firmě říkali, že to je v pohodě“ či „v nové práci mě zaregistrovali a odvody za mě platí“, samozřejmě nejsou relevantní.

Jedná se o relativně častou chybu, jejíž dopady v podobě nelegálního pobytu a případně nelegální práce jsou pro cizince velmi zásadní. Navíc se taková skutečnost projeví negativně do budoucna při například nové snaze získat pobytové oprávnění do České republiky.

Opožděné podání žádosti o prodloužení doby platnosti pobytového oprávnění

Přestože se pro cizince jedná o relativně snadno dodržitelné pravidlo, když na kartě pobytového oprávnění či na štítku s vízem je uvedeno datum zániku platnosti, stále se jedná o velmi častou situaci, se kterou se v rámci právního poradenství cizincům setkávám.

Pokud cizinec pobývá v režimu dlouhodobého pobytu, a to ať už na základě dlouhodobého víza či povolení k dlouhodobému pobytu, může tento pobyt prodloužit podáním v České republice, a to na OAMP. To je samozřejmě velká výhoda oproti situaci, kdy by musel podávat žádost novou a pobyt řešit celý znovu od začátku. 

Avšak aby této výhody mohl využít, musí žádost o prodloužení platnosti pobytového oprávnění a doby pobytu na něj podat včas. Včasným podáním se rozumí žádost, která je podána nejpozději poslední den doby platnosti pobytového oprávnění. To je právě to datum, které je uvedeno na štítku s vízem či na kartičce pobytového oprávnění. Žádost přitom může podávat maximálně 120 dnů předem, pokud jde o povolení k dlouhodobému pobytu, či 90 dnů předem, pokud jde o dlouhodobé vízum. 

Včas podaná žádost má za následek fikci pobytu, tedy oprávněnost dosavadního pobytu do doby rozhodnutí o žádosti žadatele.[4]

Ustanovení § 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců upravuje možnost prominutí pozdějšího podání žádosti, kdy, jak rozebral například Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 31. 8. 2022, č. j. 25 A 129/2021-49, skutečně platí, že důvody pozdního podání cizinec při pozdním podání žádosti musí tvrdit a prokazovat je má až později, a to na výzvu OAMP.

Pokud není dán omluvitelný důvod pro pozdní podání žádosti ve smyslu v předchozím odstavci uvedeného § 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, tak ať už je důvodem pozdního podání žádosti cokoliv, stále platí, že pozdě podaná žádost o prodloužení má za následek zastavení řízení o takové žádosti a cizinec ztrácí pobytové oprávnění v České republice. Podobně jako v situaci popsané výše, jde o velmi negativní situaci cizince. Na rozdíl od prvního případu však v tomto případě v praxi cizinci rozumějí jasněji tomu, že jejich pobyt je nelegální. A snáze akceptují důsledky i příčiny toho.

Podání žádosti o pobytové oprávnění prostřednictvím zastupitelského úřadu nad rámec kvót

Ustanovení § 181b zákona o pobytu cizinců zmocňuje od 1. 9. 2019 Vládu České republiky ke stanovení maximálního počtu žádostí o tři konkrétní pobytová oprávnění v průběhu jednoho roku na konkrétním zastupitelském úřadu České republiky. Vláda České republiky tak učinila nařízením č. 220/2019, o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu, které bylo následně vícekrát upravováno. Toto nařízení ve svých přílohách stanovuje maximální počty žádostí o vydání zaměstnanecké karty a o dlouhodobé vízum za účelem podnikání, která lze v jednom roce podat na konkrétním zastupitelském úřadě České republiky. Podrobnosti o této zákonné úpravě a především o soudním přezkumu těchto kvót rozebírám v samostatném článku.

Snaha cizince podat žádost nad rámec takových kvót skončí vždy hned na začátku. I nejprecizněji připravená žádost nezpůsobí ani zahájení řízení o ní, protože žádost bude žadateli vrácena pro takzvanou nepřijatelnost žádosti, o které píši dále. 

Podávání žádosti o pobytové oprávnění na nesprávném zastupitelském úřadu

V případě, kdy cizinec musí podat žádost o pobytové oprávnění ze zahraničí, a to prostřednictvím zastupitelského úřadu České republiky, podává takovou žádost v souladu s ustanovením § 169g zákona o pobytu cizinců na zastupitelském úřadu České republiky ve státě, jehož je žadatel občanem, případně ve státě, jenž vydal cestovní doklad, jehož je žadatel držitelem, nebo ve státě, ve kterém má žadatel povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. 

S účinností ode dne 1. 7. 2023 byla poslední část ustanovení § 169g zákona o pobytu cizinců doplněna o 11 slov, která zásadním způsobem zpřísňuje podávání žádostí o pobytová oprávnění ze zahraničí. Aktuálně totiž bude podání žádosti ve státě, kde má cizinec povolený dlouhodobý či trvalý pobyt, možné jen tehdy, pokud tam pobývá oprávněně a nepřetržitě alespoň 2 roky. To, že ten pobyt musí být oprávněný, podle mne nebylo třeba do zákona uvádět. Co znamená nepřetržitý pobyt v tomto kontextu, vyloží praxe. Nicméně je jisté, že tímto způsobem zákon znemožní podávat žádost o pobytové oprávnění velké skupině cizincům, kteří získají například dlouhodobý pobyt do státu, kde je snadnější získat pobyt, a vzápětí by chtěli žádat o pobyt do České republiky.[5]

Pokud je žádost podána na nesprávném zastupitelském úřadu České republiky, pak je taková žádost nepřijatelná podle § 169h zákona o pobytu cizinců. Nepřijatelnost žádosti znamená, že řízení o žádosti není ani zahájeno. O nepřijatelnosti žádosti příslušný správní orgán, kterým v tomto případě bude zastupitelský úřad České republiky, vydá usnesení. Toto usnesení se poznamená do spisu, žadatel je informován o nepřijatelnosti žádosti a o důvodu nepřijatelnosti a současně jsou žadateli vráceny dokumenty a případně zaplacený správní poplatek. Případný přezkum takové nepřijatelnosti žádosti je potom přímo v rámci správního soudnictví. [6]

Zde je vhodné pro úplnost zmínit, že vyhláška ministerstva vnitra č. 429/2010 Sb. i nadále obsahuje výčet států, u kterých mohou žadatelé žádat i v jiném státě, než je stát, který jinak vychází žadateli dle ustanovení § 169g zákona o pobytu cizinců.[7]

Nezaplacení správního poplatku při podání žádosti prostřednictvím datové schránky

V praxi se jedná o méně častou situaci, než by se mohlo očekávat.

Ne všechny žádosti musí cizinec podávat osobně. Některé žádosti může podávat i tak, že je pošle, a to i třeba datovou schránkou. Pokud tak učiní, stojí před otázkou, jak zaplatit správní poplatek, který se v režimu cizineckého práva obvykle platí kolkovou známkou. To však nevylučuje, aby platil správní poplatek převodem na základě výzvy správního orgánu. Nicméně přestože tuto možnost obecně má a je to možnost nepochybně moderní a správná oproti poměrně zastaralému kupování kolkových známek a jejich lepení na žádost, může s tímto způsobem úhrady správního poplatku narazit. [9][8]

Pokud totiž žadatel bude podávat například žádost o prodloužení dlouhodobého víza a bude tak činit prostřednictvím datové schránky, což je samozřejmě správný, moderní a obecně i upřednostňovaný způsob, nebude mít, jak prokázat zaplacení správního poplatku kolkovou známkou. A pokud se rozhodne, že správní poplatek zaplatí až na výzvu OAMP, narazí na to, že místo výzvy k úhradě správního poplatku bude informován o nepřijatelnosti žádosti. 

Dle ustanovení § 169h odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců je totiž žádost o udělení dlouhodobého víza a žádost o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum nepřijatelná, pokud není při podání žádosti zaplacen správní poplatek.

Popsaná situace byla nedávno řešena soudní cestou. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 1. 2023, č. j. 14 A 98/2022-49, a následně Nejvyšší správní soud v potvrzujícím rozsudku ze dne 20. 4. 2023, č. j. 2 Azs 35/2023-27, řešil situaci, kdy žadatel podal žádost o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum prostřednictvím datové schránky a čekal na výzvu k úhradě správního poplatku. Ta však nepřišla a místo toho byla žádost vrácena jako nepřijatelná. Žadatel soudní cestou napadl nepřijatelnost žádosti. Žaloba nebyla úspěšná. Nejvyšší správní soud doslova uvedl, že správní orgán tak sice žadatele k odstranění vad vyzývá, ale pouze v případě, že splnil primární povinnost spočívající v předložení veškerých potřebných dokladů. Tento postup odpovídá účelu nepřijatelnosti žádosti, jímž je přimět žadatele k co největší procesní opatrnosti a pečlivosti, s níž žádost podává. Institut nepřijatelnosti správním orgánům umožňuje, aby se nezabývaly žádostmi, které trpí závažnými a zjevnými nedostatky. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že je na žadateli, aby alespoň projevil vůli a zájem správní poplatek zaplatit při takovém způsobu podání žádosti a současně se aktivně informoval o tom, jak má správní poplatek zaplatit. Současně si Nejvyšší správní soud povzdechl nad tím, že je škoda, že OAMP nikde platební informace nezveřejňuje, na rozdíl od třeba právě Nejvyššího správního soudu.

Cizinci si tak musejí dávat velký pozor na to, jakou žádost podávají a ne vždy se mohou spoléhat na to, že jim přijde výzva k uhrazení správního poplatku. Nebezpečí této situace spočívá v kombinaci se situací popsanou výše, a to s opožděně podanou žádostí. Pokud cizinec požádá o prodloužení dlouhodobého víza a nezaplatí správní poplatek, až s určitou prodlevou se dozví, že jeho žádost neměla za následek ani zahájení řízení, může tak příliš pozdě zjistit, že tím způsobem přišel o možnost požádat o prodloužení dlouhodobého pobytu přímo v České republice, prostřednictvím OAMP.

Chybějící náležitosti žádosti

Chybějící náležitosti žádosti je podobně jako nezaplacený správní poplatek důvod nepřijatelnosti žádosti, což má za následek, jak uvádím výše, nezahájení řízení o takové žádosti.

Institut nepřijatelnosti žádosti je nepochybně projevem značné přísnosti cizineckého práva. Chybějící náležitosti žádosti jako důvod nepřijatelnosti žádosti se vztahuje na žádosti o udělení dlouhodobého víza a o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum. Netýká se však žádostí o dlouhodobé vízum pro dítě narozené v České republice.[10]

Tento důvod nepřijatelnosti žádosti v sobě samozřejmě nese otázku, co se rozumí chybějícími náležitostmi a kde je prostor pro nepřijatelnost žádosti a kde pro výzvu k odstranění vad řízení v rámci již zahájeného řízení o této žádosti. A to zvláště za situace, kdy zákon o pobytu cizinců používá množné číslo, tedy k žádosti nebyly předloženy náležitosti podle tohoto zákona, ale zjevně má na mysli, že pro nepřijatelnost žádosti postačí jedna chybějící náležitost. 

Zákon o pobytu cizinců nepochybně rozumí pod tímto důvodem situaci, kdy k žádosti není povinný dokument přiložen úplně, nikoliv třeba situaci, že dokument je přiložen a má určitou vadu co do obsahu či co do formy. Lze v této souvislosti odkázat na důvodovou zprávu k zákonu č. 222/2017 Sb., kterým byl institut nepřijatelnosti žádosti zaveden, respektive nahradil předchozí nepřípustnost žádosti, kde je uvedeno, že důvod podle odstavce 2 písm. b) se týká případů, kdy cizinec nepředloží některou z náležitostí, tj. nepředloží kompletní náležitosti (např. nepředloží žádný doklad o prostředcích k pobytu, doklad obdobný výpisu z evidence rejstříku trestů apod.). Pokud náležitosti doloží, ale tyto náležitosti, resp. některá z nich, budou mít vady (formální či obsahové), musí již správní orgán žadatele vyzvat k odstranění vad. Cílem ustanovení tohoto písmene je, stejně jako ve stávající úpravě nepřípustnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza, především zamezit předkládání žádostí o udělení dlouhodobého víza bez jakýchkoli náležitostí. 

Cílem v tomto případě určitě není dát správnímu orgánu do rukou nástroj, kterým se zbaví velkého množství žádostí, aniž by o nich zahajoval řízení. Stále totiž platí základní zásady správního řízení.[11]

V praxi se znovu jedná o relativně častou situaci v režimu cizineckého práva. Důležité je, že se tento důvod nepřijatelnosti nevztahuje na žádost o pobytové oprávnění pro dítě narozené v České republice, kde je nezbytně nutné zachovat lhůtu 60 dnů od narození pro podání žádosti.[12]

Závěr

Cílem tohoto příspěvku bylo upozornit na některé chyby, které se dějí v režimu cizineckého práva. Přitom se s nimi často setkávám ve své praxi. A přitom jejich dopady mohou být pro pobytové oprávnění cizince fatální. 

Určitě nebylo mou ambicí rozebrat všechny takové chyby. Pokusil jsem se vybrat ty, které jsou časté, určitým způsobem zajímavé a hlavně jejich důsledky velmi negativní. Pokud by se podařilo tímto příspěvkem zredukovat množství chyb, tak by to určitě pro mne bylo potěšující.

 

---

Srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2023, č. j. 50 A 6/2023-34, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 Azs 56/2021-41. [1]