Povaha zmeškání jako procesního institutu
Zmeškání lze charakterizovat jako situaci, kdy účastník řízení neučiní procesní úkon v zákonné nebo soudem stanovené lhůtě, případně se bez omluvy nedostaví k soudnímu jednání. Typickým příkladem je absence žalovaného na prvním jednání před soudem, která může vést k vydání tzv. rozsudku pro zmeškání dle § 153b zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“).
Smyslem existence institutu rozsudku pro zmeškání v OSŘ je podpora procesní kázně účastníků a zvýšení efektivity a rychlosti soudního řízení. Přesto však jeho aplikace vyvolává řadu teoretických i praktických otázek – především z hlediska „férovosti“ a rovnováhy mezi procesními pravidly a ochranou hmotných práv účastníků řízení.
Procesní podmínky
Rozsudek pro zmeškání představuje specifický způsob rozhodnutí ve věci, při kterém není potřeba provádět dokazování ani zjišťovat skutkový stav. Využívá se v případech, kdy žalovaný bez omluvy zmešká první jednání ve věci, což je v praxi paradoxně velice častý jev – navzdory existenci tohoto institutu. Tento procesní institut vychází z předpokladu, že žalovaný tím, že se jednání neúčastní a nijak nereaguje na tvrzení obsažená v žalobě, přenechává výsledek řízení výlučně na soudu, který pak rozhoduje pouze na základě skutkových tvrzení předložených žalobcem.
Pro to, aby soud mohl rozhodnout kontumačním rozsudkem, musí být beze zbytku splněny striktní zákonné podmínky. Především musí být žalovanému doručena žaloba i předvolání k jednání do vlastních rukou, přičemž doručení předvolání musí proběhnout nejméně deset dní před stanoveným termínem jednání. Náhradní doručení však vyloučeno není a písemnost může být žalovanému doručena i uložením. Doručeny však musí být vždy obě zmíněné písemnosti – doručení jen jedné z nich (např. pouze předvolání k jednání) pro vydání rozsudku pro zmeškání nestačí. Žalovaný musí být v předvolání současně výslovně poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání a o jeho důsledcích.
Rozsudek pro zmeškání lze vydat pouze při prvním jednání ve věci, které skutečně proběhne – nestačí tedy, že bylo nařízeno a následně zrušeno či odročeno. Klíčové pro vydání tohoto typu rozsudku je, že se k jednání žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostaví, ačkoliv žalobce přítomen je a na jednání učiní vůči soudu procesní návrh na vydání rozsudku pro zmeškání. Tento návrh musí být vždy přednesen ústně do protokolu a nelze jej nahradit předchozím písemným podáním žalobce.
Hmotně-právní předpoklady
Vedle procesních podmínek musí být splněny také hmotně-právní předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání nelze vydat v případech, kdy je žaloba vadná či zjevně bezdůvodná (např. neobsahuje zákonem předepsané záležitosti, je neurčitá nebo nesrozumitelná). Vydání rozsudku pro zmeškání je nepřípustné rovněž ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, nebo pokud by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně či zrušení právního vztahu mezi účastníky. Jeho vydání brání i skutečnost, kdy je žalovaným ke dni zahájení řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
Významným prvkem institutu rozsudku pro zmeškání je, že jeho vydání je zcela v diskreci soudu. Soud jej vydat může, ale také nemusí, a to i tehdy, jsou-li k tomu splněny všechny formální podmínky. Při takovém rozhodování by měl soud přihlédnout zejména k dosavadní procesní aktivitě žalovaného. Pokud se žalovaný před jednáním ve věci do řízení aktivně zapojoval (např. podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, vyjádřil se k žalobě nebo aktivně činil jiné procesní úkony), v takovém případě zpravidla nebude vydání rozsudku pro zmeškání na místě.
Závěrem
Rozsudek pro zmeškání je dle ustálené judikatury postaven na domněnce, že žalobní tvrzení jsou pravdivá, pokud jim žalovaný neodporoval a nedostavil se k soudnímu jednání. Uvedený závěr podporuje i skutečnost, že rozsudek pro zmeškání musí být odůvodněn nejen formálně, ale i hmotně-právně. Účelem institutu rozsudku pro zmeškání totiž není sankce za neúčast na soudním jednání, ačkoliv to tak z jistého úhlu pohledu lze vnímat, ale motivace žalovaného k účasti na jednání a k aktivní obraně svých práv před soudem.
Diskuze k článku ()