Otázka závaznosti specializace soudního znalce byla legislativně problematická již za účinnosti dřívější právní úpravy zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Nová právní úprava zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, která je účinná od 1. 1. 2021, však letitý problém upravuje pouze částečně a pro dobu přechodnou, která bude trvat až do konce roku 2025, ve vztahu k dříve zapsaným znalcům neupravuje problematiku prakticky vůbec.
Úvodem
Žádný soudce, který se rozhodne ustanovit znalce v rámci jím vedeného řízení, se nevyhne řešení otázky, jaký má být rozsah znaleckého oprávnění hledaného znalce. Zpravidla nedochází k pochybení při podřazení znaleckého úkolu ke konkrétnímu oboru a odvětví znalecké činnosti, byť i toto je mnohdy složitou otázkou. Co však působí častější obtíže, je vypořádání se s otázkou znalecké specializace. Zásadním se přitom jeví posouzení, zda je možné ustanovit znalce pouze tehdy, pokud jeho specializace plně pokrývá zamýšlené zadání znaleckého úkolu, případně zda je možné znalce ustanovit i tehdy, když znalecké zadání spadá pod obor a odvětví, pro něž je znalec v seznamu zapsán, avšak je částečně či zcela mimo rozsah specializace znalce uvedené v seznamu. Stejnou otázku si přitom kladou také účastníci řízení, advokáti, orgány činné v trestním řízení, správní orgány, zkrátka všichni, kteří soudního znalce v rámci svého řízení využívají. Nejpalčivěji však nejasnosti ohledně řešení otázky závaznosti specializace prožívají samotní znalci, z nichž někteří v obavách z případného následného postihu dohledového orgánu pro překročení znaleckého oprávnění znalecká zadání odmítají, někteří pak patrně naopak těchto nejasností umně využívají, ve snaze "zbavit" se mnohdy nechtěného ustanovení orgánem veřejné moci.
Právní úprava účinná do 31. 12. 2020
Pokud by byla před 31. 12. 2020 položena nezúčastněnému čtenáři otázka, kde by hledal zákonné vymezení znaleckých specializací, či alespoň jakoukoli zmínku o nich, většinová odpověď by patrně byla, že v zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "znal. z. 1967"). Jakkoli by takový intuitivní přístup byl zcela namístě, odpověď by bylo nutno hodnotit jako chybnou. Zákonná úprava pouze v § 8 znal. z. 1967 stanovovala, že: "Znalci jsou povinni vykonávat znaleckou činnost řádně, ve stanovené lhůtě, oboru a odvětví, pro které byli jmenováni."
Menší množství čtenářů by na úvodem položenou otázku, kde najít vymezení pojmu "specializace znalce" v době před nabytím účinnosti nového zákona o znalcích, mohlo odpovědět, že v ministerské vyhlášce č. 123/2015 Sb., kterou se stanovoval seznam znaleckých oborů a odvětví pro výkon znalecké činnosti. Ani tato odpověď by však nebyla správná, neboť ministerstvo spravedlnosti při vědomí si rozsahu zmocňovacího zákonného ustanovení § 26 znal. z. 1967, který umožňoval ministerstvu stanovit pouze seznam "oborů a odvětví", k jakémukoli vymezení specializací nepřistoupilo a upravilo pouze seznam oborů a odvětví, pro které mohl být jmenován znalec (§ 1 odst. 1 vyhlášky), respektive seznam oborů, pro které mohl být jmenován znalecký ústav (§ 1 odst. 2 vyhlášky). Ani zmínkou se pak o znaleckých specializacích nezmiňovala ani další vyhláška ministerstva č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "znal. v. 1967"), která pouze v § 1 odst. 1 uváděla, že znalce jmenuje pro jednotlivé obory znalecké činnosti a pro odvětví těchto oborů ministr spravedlnosti (případně předseda krajského soudu dle odstavce 2). Ze znění § 4 a 5 znal. v. 1967 je dále možné zjistit, že seznam znalců se členil na základní obory, z nichž některé se podle rozsahu členily na odvětví.
S pojmem "specializace" se tak poprvé bylo za účinnosti dřívější právní úpravy možno setkat až v § 6 odst. 8 Instrukce č. 8/2017 Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 11. 2017, č. j. MSP-26/2017-OJD-ORG/32, o správním řízení ve věcech znalců a tlumočníků a o některých dalších otázkách (dále jen "instrukce"), kde ministerstvo stanovovalo, že osobu, o jejíž jmenování jde, může nechat podrobit písemnému nebo ústnímu přezkoušení, případně písemnému a současně ústnímu přezkoušení, v daném oboru, odvětví, případně specializaci, před sborem pro znalecké otázky, je-li zřízen. Přílohou č. 1 této instrukce byl dále vzor rozhodnutí o jmenování znalců, který již vymezení znalecké specializace obsahoval, a v Příloze č. 10 instrukce byly dále uvedeny tzv. "Odborné podmínky pro jmenování znalcem", kde již ministerstvo výslovně stanovovalo odborné předpoklady pro možnost zápisu uchazeče, a to příkladem pro obor Ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti.
Specializace znalců uváděné v dřívějších seznamech znalců
Dále je vhodné učinit krátký exkurz do formy publikace rozsahu znaleckých oprávnění v dřívějších seznamech znalců. Ačkoli § 4 a 5 znal. v. 1967 předpokládal, že jsou seznamy znalců vedeny na krajských soudech a jeden centrální seznam na ministerstvu, bylo možné již po řadu let považovat tato ustanovení za obsoletní, neboť většina uživatelů již od dob nástupu internetu znalce vyhledávala prostřednictvím centrálního elektronického vyhledávače na portálu www.justice.cz.[1] Pokud se zaměříme na srovnání níže uváděných dvou příkladů karet anonymních znalců v době před nabytím účinnosti nového zákona o znalcích, je možné uzavřít, že povinnost zápisu specializace znalce dána nebyla, respektive přinejmenším nebyla dohledovými orgány vynucována. Například na obrázku 1 (viz níže) je uveden rozsah znaleckého oprávnění znalce, který měl zapsán rozsah znaleckého oprávnění pro obor ekonomika, odvětví mzdy, avšak specializaci zapsánu neměl. Naopak znalec na obrázku 2 měl zapsán kompletní rozsah znaleckého oprávnění, tedy obor ekonomika, odvětví mzdy a specializace náhrady za ztrátu výdělku při úrazech a nemocech z povolání.
Obrázek 1
Obrázek 2
Česká literatura věnující se závaznosti znalecké specializace do 31. 12. 2020
Z českých autorů se problematice závaznosti specializace věnoval ve vztahu k dřívější právní úpravě např. Ullrich,[2] který uváděl, že "specializace pro znalce nejsou na rozdíl od oborů a odvětví závazné", což výkladově opíral o znění již zmiňovaného § 8 znal. z. 1967. Současně však uváděl, že "výkon znalecké činnosti mimo rámec specializace, pro kterou bylo u znalce ověřeno splnění uvedené podmínky potřebných znalostí a zkušeností a pro kterou byl jmenován, zvyšuje riziko, že znalec poruší povinnost plně využívat všech svých znalostí vyplývajících ze slibu a povinnost řádného výkonu znalecké činnosti podle § 8 znal. z. 1967."
Přísnější pohled pak nabízel Dörfl,[3] když uváděl, že "jakékoliv vybočení při zpracování úkolu z oboru a odvětví, ve kterém je znalec jmenován (v některých případech i ze specializace), může znamenat vyhotovení vadného posudku. Takový posudek by potom v řízení neobstál a znalec by mohl nést procesní i disciplinární odpovědnost."[4]
Shrnutí dřívější právní úpravy
Shrneme-li doposud uvedené skutečnosti, je nutné uzavřít, že dřívější zákon ani prováděcí vyhlášky k zákonu pojem "specializace" znalce neznaly a žádným způsobem s ním nepracovaly. Jediná zmínka o specializacích se nacházela až ve výše uvedené instrukci, kde se však pouze velmi stručně uvádělo, že uchazeč o zápis pro konkrétní specializaci mohl být v jejím rozsahu přezkoušen znaleckým sborem, a dále byl pojem specializace zmiňován až v přílohách této instrukce. Současně neexistoval jakýkoliv závazný seznam znaleckých specializací, když k takovému kroku ministerstvo dle § 26 znal. z. 1967 nikdy nebylo zmocněno, a zmocňovací ustanovení se vztahovalo pouze k uvedení seznamu oborů a odvětví. Neexistovala ani zákonem stanovená povinnost uchazeče o vstup do znaleckého systému si specializaci zapsat a bylo tedy čistě na úvaze každého nově vstupujícího znalce, zda bude žádat o zápis určité specializace, či nikoliv.
Úprava specializací znalců v novém zákoně účinném od 1. 1. 2021
Zásadní změny ve vnímání závaznosti specializací znalců přinesl zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, (dále jen "znal. z."), který vstoupil v účinnost dne 1. 1. 2021.
§ 1 odst. 3 znal. z. zní:
"Znalec je povinen vykonávat znaleckou činnost pouze v oboru a odvětví a případně specializaci, pro které má oprávnění vykonávat znaleckou činnost, s odbornou péčí, nezávisle, nestranně a ve sjednané nebo stanovené době."
Protože citované znění zákona může působit ve vztahu ke specializacím trochu zmatečným dojmem, je vhodné nahlédnout do důvodové zprávy k novému zákonu. Dle důvodové zprávy jsou specializace v novém zákoně dobrovolné. Dobrovolnost však spočívá v tom, že znalec má nově možnost si specializaci zvolit, či nezvolit. Pokud si znalec specializaci zvolí, je při vstupu do systému prověřován pouze v rozsahu znalostí této specializace a zpracování znaleckých posudků v jiných specializacích příslušného odvětví mu je zcela zapovězeno. Pokud si však znalec specializaci nezvolí, pak je povinen vykonávat činnost v celém rozsahu odvětví, tedy ve všech specializacích, které pod odvětví spadají. Důvodová zpráva pak výslovně uvádí, že každý znalec by měl velmi pečlivě uvážit, zda si nechá specializaci zapsat, neboť důvodem pro odmítnutí provedení znaleckého úkonu nebude následně moci být subjektivní pocit znalce, že dané problematice nerozumí.
Článek byl publikován v časopise Právník č. 3/2024. Pokračování je dostupné zde.
[1] Data uveřejněná v tomto článku byla čerpána z elektronického vyhledávače dne 28. 4. 2020. Autor záměrně neuvádí jména jednotlivých znalců.
[2] ULLRICH, Ladislav. In: ŠEVČÍK, Petr - ULLRICH, Ladislav. Znalecké právo. C. H. Beck, 2015, s. 140.
[3] DÖRFL, Luboš. Zákon o znalcích a tlumočnících: Komentář. C. H. Beck, 2009, s. 50.
[4] Obdobně se Dörfl k posuzované otázce stavěl i ve své pozdější monografii, kdy uváděl, že: "V některých oborech a odvětvích jsou dokonce specializace natolik ustálené, že překročení specializace znalce by se mohlo považovat za porušení povinnosti znalce a znalecký posudek by mohl být zpochybněn pro nedodržení odbornosti znalce". Blíže srov. DÖRFL, Luboš. Znalec a znalecký posudek v civilním procesu. C. H. Beck, 2020, s. 113.
Diskuze k článku ()