Exekutoři ze strany veřejnosti často čelí výtkám, že vymáhají nesmyslně nízké pohledávky. Setkáváte se i Vy s takovýmito případy?
Pokud věřitel disponuje vykonatelným exekučním titulem, tak má ze zákona právo na to, aby svoji pohledávku uplatnil u soudu nebo soudního exekutora. Zákon ani já mu to právo upřít nemůžeme. Já vymáhám ty exekuce, kde mě soud pověřil provedením exekuce – toto pověření mě jednak legitimizuje k provádění dané exekuce a zároveň mě k němu i donucuje pod sankcí kárné odpovědnosti za nečinnost. Nemohu si vybrat, jestli danou kauzu provedu nebo ne. Pokud jde o výši pohledávek, dnes spíše převládají vyšší, v řádech desetitisíců korun, byť v případě komunálních pohledávek jsou běžně uplatňovány i stokorunové pohledávky. Zejména se jedná o poplatky za psa či za svoz komunálního odpadu.
S jakou nejvyšší pohledávkou se může exekutor při své běžné činnosti setkat?
V některých exekucích, které pocházejí ze sporů se státem nebo mezi stavebními firmami, se může jednat o milionové až desetimilionové pohledávky. Zda budou vymoženy se vždy ukáže až v daném řízení.
Je z Vaší osobní zkušenosti rozdíl mezi vymáháním tisícové a desetimilionové pohledávky?
Náročnost exekuce nelze měřit výší pohledávky. Exekuce se nedají škatulkovat, každá je jiná, tudíž nelze říci, že by velká pohledávka byla náročněji vymožitelná než drobná, a naopak zároveň nelze říci, že by byla drobná pohledávka vymožitelná snáze. Může se stát, že i dlužník s malou exekucí proti ní bude brojit natolik, že daný spis v průběhu let nabobtná na stovky až tisíce stran.
V dubnu tohoto roku vstoupila v účinnost kontroverzní vyhláška ministerstva spravedlnosti, která se citelně dotkla odměn soudních exekutorů. Přestože uběhlo teprve několik málo měsíců, vnímáte, že by se za tu dobu vyhláška nějak výrazněji promítla ve Vaší činnosti?
Mám za to, že v nejbližší době na nás tlak snížené odměny dolehne. Třetinové snížení u bagatelních pohledávek pocítíme především na tom, že činnost v těchto exekucích budeme muset dotovat z jiných úspěšných exekucí, protože odmítnout ji provést nám zákon nedovoluje. Domnívám se, že toto není vůči soudním exekutorům spravedlivé za situace, kdy insolvenčním správcům byly odměny v několika posledních letech opakovaně zvýšeny. Rovněž i platy zaměstnanců soudů se zvyšují.
Předpokládám tedy správně, že souhlasíte s kroky Exekutorské komory ČR, které vyústily v podání ústavní stížnosti mířící na zrušení této vyhlášky?
Požadavek je to legitimní, ale Komora návrh na zrušení vyhlášky nepodala. Tu podala skupina senátorů v obecném zájmu. Pokud uvážíme, že činnost soudního exekutora je značně podobná činnosti soudu, pak exekutor nemůže mít pouze povinnosti státu bez toho, aniž by měl práva, která stát dává soudcům. Je třeba si uvědomit, že před několika lety ústavní soud zrušil opatření, které zmrazilo platy soudcům. Naproti tomu nebyl soudním exekutorům tarif od roku 2001 nikdy navýšen. Naše odměny tak byly 15 let zmrazeny a nakonec sníženy.
Někteří Vaši kolegové hovořili o tom, že v návaznosti na snížení exekutorského tarifu může dojít k ohrožení vymahatelnosti práva. Považujete tyto obavy za oprávněné?
Snížené odměny samozřejmě mohou být poslední kapkou, která přiměje některé kolegy k ukončení činnosti. Jsme podnikatelé, takže musíme platit faktury a mzdy našich zaměstnanců. A pokud se nám nevyplatí v dané exekuci za danou odměnu vykonávat exekuční činnost, dá se předpokládat, že nebudeme vydávat náklady na takovou exekuci, což je dopad, který nebyl brán v potaz.
Jak jste zmínil, někteří Vaši kolegové uvažují o ukončení své exekutorské činnosti, řada dalších ji už skončila. Zároveň se množství těchto uvolněných míst nedaří dlouhodobě obsadit. Čemu přičítáte nízký počet uchazečů o exekutorské úřady, pomineme-li snížení odměn?
Profese je přeregulovaná a exekuční prostřední je legislativně značně nestabilní. Pokud chcete začít podnikat, musíte mít výhled na několik let dopředu a možnost mít podnik pod kontrolou pro případ neočekávaných změn. Za dané situace se vůbec nedivím, že o uvolněné úřady není zájem. Hrozí-li vám, že poté, co se zadlužíte, se vaše odměny, z nichž následně hradíte úvěry na provoz exekutorského úřadu, sníží natolik, že nebudete schopni je hradit, a stát vám jinou činnost zakazuje, tak je značné riziko, že Váš plán by nemusel vyjít tak, jak byl nastaven a prezentován ve výběrovém řízení.
Jak by podle Vás stát mohl lépe motivovat potenciální uchazeče o exekutorské úřady?
Myslím si, že je zde značný prostor pro to, aby se stát podílel na proplácení nákladů spojených s bezvýslednými exekucemi. Kupříkladu insolvenčnímu správci za bezvýsledný konkurz stát zaplatí odměnu až 45 tisíc korun a náhradu hotových výdajů do 50 tisíc. Soudní exekutor nemá v exekuci, která skončí bezvýsledně, právo na odměnu.
Stejně tak by bylo možné stabilizovat exekutorské úřady například tím, že by nám byly svěřeny některé doprovodné, méně invazivní agendy. Mohlo by se nám navrátit například sepisování exekutorských zápisů, mohli bychom sepisovat dohody mezi věřiteli a dlužníky o tom, že dluh je uznán, ale bude vymáhán v mírnějším režimu. Mohli bychom také například působit preventivně na úseku vymáhání práva, kdy by otevřením povinnosti mlčenlivosti bylo zabráněno tomu, aby věřitel podával bezvýsledné žaloby nebo exekuční návrhy, protože by na základě potvrzení od exekutora mohl svoji pohledávku odepsat již před započetím vymáhání.
Jak se osobně stavíte k návrhům na zavedení tzv. teritoriality soudních exekutorů? Česká republika patří mezi několik málo evropských států, v nichž tento systém nefunguje.
Myslím si, že po legislativních opatřeních z několika posledních let tu nezůstal žádný přínos, který by teritorialita mohla dlužníkům a už vůbec ne věřitelům poskytnout. Hlavním argumentem pro zavedení tzv. místní příslušnosti soudních exekutorů je snižování nákladů na cestovném. Tato otázka však byla vyřešena již v roce 2013 zastropováním těchto nákladů. Dlužníkovi tak dnes v zásadě může být zcela lhostejno, zda bude vymáhán soudním exekutorem místně vzdáleným či místně bližším. Pokud jde o věřitele, ten má dnes možnost vybrat si kteréhokoli soudního exekutora. Dá se říci, že právo vybrat si exekutora je spojeno i s ústavním právem vlastnit majetek, neboť věřitel má právo disponovat svou pohledávkou. Situaci, kdy by bylo věřiteli upřeno právo vybrat si svého soudního exekutora, bych přirovnal k tomu, kdybychom museli povinně chodit k zubaři, o němž se ví, že neprovozuje svoji činnost lege artis…
Jaké jsou podle Vás hlavní nedostatky českého systému exekucí?
Myslím si, že z pohledu legislativy je protěžován prvek povinností soudního exekutora, kdy soudnímu exekutorovi jsou přičítány povinnosti státu, povinnosti podnikatele, na straně druhé nemá práva, která mají státní zaměstnanci, nemá práva, která mají státní orgány, a stejně tak jsou mu upírána mnohá práva a svobody podnikatele. Například nemáme propláceny náklady na provoz exekutorských úřadů, stejně tak, pokud jde o podnikatelské postavení, máme povinnost platit daně, mzdy a provoz exekutorských úřadů, ale nemáme právo odepřít službu, navýšit cenu v případě obtížné kauzy, ani právo svobodně vykonávat jiné povolání. Jsme tedy značně omezeni v otázce příjmové a jsme značně zatíženi v otázce nákladové.
Uvítal byste tedy uvolnění regulace exekutorů?
Potřebujeme se nadechnout. Stát nás drtí nárůstem povinností, nedorovnal a snížil odměny, upírá nám možnosti přivýdělku, přitom naše úřady zatěžuje rostoucími náklady na provoz a vedení úřadů. Není-li možné zvýšení příjmů formou zvýšení odměn, pak jedinou cestou je buď ukončení činnosti, nebo otevření prostoru pro to, abychom na provoz těch úřadů mohli vydělávat i jinak.
Opakovaně jste srovnával postavení soudního exekutora s postavením insolvenčního správce. Myslíte, že by se regulace těchto dvou odvětví měla sblížit?
Je to velmi dobrý nápad. Ostatně i ústavní soud loni v září konstatoval, že exekutor i insolvenční správce v zásadě v řízení dělají totéž. Oba jsou administrátory řízení, měli by být, pokud jde o hrazení nákladů spojených s výsledkem sporu, nezávislí na výsledku sporu. Pokud insolvenční správce dostane za bezvýsledný konkurz odměnu, měl by i exekutor dostat odměnu za bezvýslednou exekuci.
Čemu pak osobně přičítáte tento rozdíl v postavení exekutorů a insolvenčních správců?
Je to v nazírání společnosti i zákonodárce. Zatímco insolvenční správce je prezentován jako pomocník dlužníka, pak soudní exekutor, byť by mohl být v jisté rovině pomocníkem oprávněného, je považován spíše za negativní prvek ve společnosti, neboť dlužníka nežádá o platbu, ale vymáhá ji na něm, protože dlužník neplní dobrovolně.
Podle Vás tedy není na straně zákonodárce vůle postavení soudního exekutora změnit, zlepšit?
Nechtěl bych zabíhat do politiky, ale bohužel v době ekonomického růstu není prostor pro to, aby politici byli populární, když budou podporovat soudní exekutory.
Co myslíte, že mohou exekutoři udělat pro to, aby svou důvěryhodnost a oblibu v očích veřejnosti zvýšili?
Myslím si, že krok správným směrem je dělat svou práci dobře a nebýt vidět. Mrzí mě, že oproti excesům v jiných právnických profesích jsou pochybení jednotlivých soudních exekutorů výrazně zveličována, přestože stav jako celek funguje dobře. Exces jednotlivce je prezentován jako excesivní jednání celého exekutorského stavu. Jsou nám přičítány pouze negativní jevy, ale naše zásluhy jsou zastírány a nejsou náležitě hodnoceny.
Jedním z velkých problémů české společnosti je vysoké procento multiexekuovaných. Čemu trend neustále narůstajícího počtu těchto případů přičítáte?
Přičítám to tomu, že tito lidé nemají zájem na řešení své situace. Současný právní prostor nám neumožňuje jakýmkoli prostředkem na nich jejich pohledávky vymáhat, tudíž se tito lidé cítí nepostižitelnými a mají možnost se zadlužovat bez toho, aby vůči nim byly uplatňovány jakékoli sankce.
Pokud je tu nástroj, pak je tu zákon o spotřebitelském úvěru, který by těmto subjektům mohl regulovat přístup ke smluvnímu zadlužení, ale pokud někdo páchá přestupky a trestné činy a páchá jiným škodu, tak tomu nemáte jak zabránit. A tento trend se vždy bude promítat v tom, že poškození budou chtít uplatňovat své právo, leda že by se stát zaručil za to, že škody způsobené pachateli přestupků a trestných činů bude hradit bez toho, aniž by tyto dluhy musely být vymáhány exekučně.
Měl byste nějaké podněty pro zákonodárce na zlepšení českého systému exekucí?
Exekuce je třeba zrychlit, oprostit je od formalismů a přemíry opravných prostředků. Oprávněnost exekuce má být přezkoumána jednou na začátku a pak už má být právo vykonáno. Exekuce, kde se dlužník brání 10 a více let, nemají s vymahatelností práva nic společného.
Dále je tu prostor pro otevření možnosti obhlídek před dražbou nemovitostí. Ze strany potenciálních dražitelů čelíme každoročně stovkám dotazů, zda je možné si nemovitost před dražbou prohlédnout, což s ohledem na značné finanční investice považuji za pochopitelné. Slovenská úprava tento institut zná, v zákoně o veřejných dražbách jsou prohlídky nemovitostí před dražbou dokonce povinné.
V exekučním prostředí se pohybujete již devět let. Jak se podle Vás za tuto dobu změnilo postavení soudních exekutorů?
Nemyslím si, že by se jejich postavení změnilo z hlediska postavení ve státě, spíše si myslím, že v současné době čelíme jednostranně orientované legislativě, kdy jsou na nás nabalovány povinnosti, které nám generují náklady spojené s jejich plněním. Na druhou stranu škála našich vymáhacích prostředků se zužuje, možnosti postihu majetku povinných a vymáhání práva na těchto majetcích se nám komplikují nebo zcela odebírají. Provoz exekutorského úřadu se stává dražším a složitějším, potřebujeme kvalitnější zaměstnance, ale v konkurenci s jinými zaměstnavateli vzhledem k regulovanému odměňování soudních exekutorů čelíme snížené schopnosti takové kvalitní lidi zaplatit a udržet.
Měl byste nějakou radu pro věřitele, kteří si vybírají exekutorský úřad pro vymožení své pohledávky?
Určitě bych doporučil zajistit si reference na webu nebo od známých, pokud to není možné, tak alespoň kontaktovat exekutorský úřad před předáním případu, probrat specifika a možnosti Vaší exekuce a podle toho se rozhodnout, zda a s kým do ní půjdete.
Diskuze k článku ()