Nový důvod zastavení exekuce ve světle konfuzní novely „po šesti letech" - část I.

Jedním z nich je tzv. zastavování exekucí pošesti letech, který byl dále modifikován novelou provedenou zákonem č. 214/2022 Sb., o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů, tedy zákonem, který zavedl speciální úpravu tzv. Milostivého léta II. Ačkoliv se to na první pohled nejeví zřejmé, došlo tím k jedné z největších systémových změn v exekučním právu s daleko systémovějšími dopady, než kdybychom milostivá léta počítali na desítky.

Zastavování exekucí po šesti letech

Účinnost

Tzv. zastavování exekucí po šesti letech je relativně novým důvodem pro zastavení exekuce a je upraven v ust. § 55 odst. 7 an. exekučního řádu. Tato úprava se použije i na řízení zahájená přede dnem, kdy tato úprava nabyla účinnosti, tj. 1. 1. 2022. Nicméně tato lhůta neuplyne dříve než jeden rok ode dne, kdy uvedená úprava nabyla účinnosti, tedy ne dříve než 1. 1. 2023.

Do šestileté lhůty, ve které se zkoumá, zda došlo k vymožení částky, se započítává i doba přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ve které nedošlo ani k částečnému vymožení vymáhané povinnosti v těch řízeních, ve kterých usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci před více než třemi lety před nabytím účinnosti této novely, tedy v řízeních, kde tato skutečnost nastala před 1. 1. 2013, nebo na ta řízení, ve kterých nastaly skutečnosti ust. § 52 odst. 1 písm. a) a b) exekučního řádu.

Okruh řízení

Předpokladem pro zastavení exekuce je to, že po nabytí právní moci usnesení o nabytí právní moci o nařízení exekuce nebo od vyznačení doložky provedení exekuce nebyla ani částečně uspokojena vymáhaná povinnost v uplynulých šesti letech․ Tato úprava se nepoužije, je-li v exekuci postižena nemovitá věc a soudní exekutor tedy rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovité věci. Tato úprava se rovněž nepoužije na řízení, ve kterých je vymáhána nepeněžitá povinnost.

V původním znění ust. § 55 odst. 7 e. ř., bylo jedním z předpokladů k zastavení exekuce to, že nebyla vymožena ani částka, která by postačovala alespoň na pokrytí nákladů exekuce. Tato podmínka ze zákona byla odstraněna legi speciali k exekučnímu řádu, tj. zákonem o zvláštních důvodech pro zastavení exekuce a o změně souvisejících zákonů. Je zcela zjevné, že touto změnou se exekuční řád ještě více přiklonil na stranu dlužníků, než jak jej naklonila konfuzní novela. Z důvodové zprávy plyne, že důvodem odstranění této podmínky byly pochybnosti o tom, jak vysoké vymožené plnění mělo být, aby stačilo ke krytí nákladů exekuce. Tento závěr je poněkud zcestný, protože namísto toho, aby případně nejasná formulace byla zpřesněna, tak byla pro jistotu zcela vypuštěna, přičemž výše jednotlivých částek, z nichž se náklady exekuce vypočítávají, je známa a jejich identifikace nečiní potíže. To pouze dokresluje závěry Mlynarčíka[1], že exekuční řád se postupem času více a více kloní na stranu dlužníků a pomyslný strom symbolizující příklon na stranu dlužníků nebo věřitelů se stále více nahýbá na stranu dlužníků.

Předmět řízení

Tato úprava se vztahuje na všechna exekuční řízení, která splňují výše uvedené podmínky, kromě těch, ve kterých byla postižena nemovitost. Toto omezení patrně vychází z předpokladu zákonodárce, že v exekuci, ve které je postižena nemovitost, dojde k vyššímu uspokojení oprávněného nebo zde může předpoklad takového uspokojení existovat. To zcela nepřiměřeně znevýhodňuje některé věřitele. Ti jsou oproti věřitelům, jejichž dlužníci žádnou nemovitost nevlastní, zásadně zvýhodněni, neboť na exekuce vedené proti těmto dlužníkům se úprava tohoto důvodu k zastavení exekuce neuplatní.

Tento rozdíl je patrný na dvou modelových případech:

vysokopříjmový povinný, z jehož příjmu je srážena poměrně vysoká částka, je nevlastník nemovitosti
nízkopříjmový povinný, z jehož příjmu je srážena velmi nízká částka, nicméně je vlastníkem nemovitosti, například id. desetinu pozemku bez významné hodnoty. Zatímco exekucestojící za exekucí vedené proti 1) povinnému v pořadí za exekucí, v níž jsou prováděny srážky z příjmu povinného, jsou zastaveny nejpozději po dvanácti letech, obdobné exekuce vedené proti 2) povinnému zastaveny nebudou, natož věřitelé, oprávnění, tohoto dlužníka nebudou vyzváni ke složení zálohy na další vedení exekuce, ačkoliv pravděpodobnost vymožení jejich pohledávky je zásadně nižší. Přičemž náklady soudního exekutora, na něž je záloha skládána, jsou minimálně stejné, což navíc tedy i znevýhodňuj e i soudního exekutora, který vede tuto exekuci, ve které je šance k vymožení nižší, oproti té, kterou bude muset zastavit, pokud oprávněný zálohu nesloží.