V důvodové zprávě k zákonu č. 64/2017 Sb. je definován cíl této nové právní úpravy, kterým je především posílit dohled nad insolvenčními správci a výkonem jejich činnosti a rovněž nad poskytovateli služeb v oblasti oddlužení, v důsledku čehož má dojít k posílení dohledu nad celým insolvenčním řízením.
Nová právní úprava tak přináší změnu systému přidělování insolvenčních věcí v oblasti oddlužení, posílení dohledu nad výkonem funkce insolvenčního správce, zvýšení transparentnosti insolvenčního řízení, omezení administrativních úkonů insolvenčních soudů, posílení doručování dokumentů do datových schránek, regulace subjektů poskytujících služby související s institutem oddlužení a intenzívnější ochranu před šikanózními návrhy. Obsahuje tedy řadu prvků, které mají zabránit tomu, aby bylo insolvenční řízení zneužíváno jako nástroj konkurenčního boje.
Ze samotného výčtu je patrné, že se jedná o novelu obsahově rozsáhlou, která zásadním způsobem ovlivňuje proces insolvenčního řízení od jeho počátku až do jeho ukončení. Vzhledem k rozsáhlosti novelizované materie se v rámci svého příspěvku budu zabývat pouze zpřísněním podmínek poskytování poradenství v oblasti oddlužení a problematikou sepisu a podávání návrhů na povolení oddlužení. Důvodem zvolené problematiky je zásadní dopad nových ustanovení nejen na dlužníky, ale i na osoby k sepisu a podání návrhu na povolení oddlužení oprávněné (dále jen „kvalifikované subjekty“).
Kvalifikované subjekty
Novela přináší zásadní změnu v zahájení insolvenčního řízení, když zavádí taxativní výčet kvalifikovaných subjektů, které jsou napříště oprávněny sepsat a za dlužníka podat návrh na povolení oddlužení. Tyto subjekty se dělí do dvou skupin. Do první skupiny náleží osoby, u kterých je záruka odbornosti splněna již z titulu jejich profesního stavu nebo jejich specifického postavení ve vztahu k insolvenčnímu řízení obecně. Do skupiny druhé náleží subjekty, které od ministerstva získají akreditaci pro poskytování úzkého okruhu služeb s institutem oddlužení souvisejících. Kvalifikovaným subjektem v tomto smyslu je dle § 390a insolvenčního zákona (dále jen „IZ“) pouze advokát, notář, soudní exekutor [1], insolvenční správce, nebo akreditovaná osoba, popřípadě dlužník fyzická osoba, má-li právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala-li zkoušku insolvenčního správce, a je-li dlužníkem právnická osoba, pak je oprávněnou osobou, jedná-li za ni osoba uvedená v § 21 OSŘ [2], která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo která vykonala zkoušku insolvenčního správce. Jiné osoby nemohou návrh na povolení oddlužení a s ním popřípadě spojený insolvenční návrh sepsat a insolvenčnímu soudu podat, a to ani ve své věci. Pro případ porušení výše uvedeného insolvenční zákon definuje jednotlivé přestupky a sankce, které za takové porušení zákona lze uložit. Fyzická osoba se tak dopustí tím, že jinému dlužníku sepíše návrh na povolení oddlužení, popřípadě insolvenční návrh, nebo jej v jeho zastoupení podá či mu poskytne jiné služby s tím související, přestupku podle § 418k IZ, za což jí lze uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Poskytuje-li služby v oblasti oddlužení neakreditovaná právnická osoba, může být postihnuta podle § 418j odst. 3 písm. c) IZ za spáchání správního deliktu podle § 418j odst. 2 IZ, tedy opět pokutou do výše 500 000 Kč. Sankce lze hodnotit jako velmi přísné, lze tedy předpokládat, že budou plnit svou preventivní a popřípadě rovněž represívní funkci. [3] Úmyslem zákonodárce bylo zvýšit kvalitu návrhů na povolení oddlužení a snížit rizika poškození dlužníků a znemožnit jiným komerčním subjektům poskytovat právní služby v této oblasti – jen malé procento z nich v této oblasti poskytovalo opravdu kvalifikované služby, neboť jejich převážným cílem bylo generovat zisk. Zároveň neexistovala možnost tyto subjekty sankcionovat. Cílem je tedy především eliminovat riziko poškození příjemce těchto služeb v důsledku nekvalitně zpracovaného návrhu na povolení oddlužení a zároveň zabránit těmto komerčním subjektům, aby profitovaly z tíživé životní situace a nedostatečné informovanosti dlužníků. Proto bylo rovněž výslovně stanoveno, že podá-li návrh jiná než zákonem stanovená osoba, insolvenční soud k návrhu nepřihlíží. Nelze než souhlasit s názorem, že pouze takto je možné dosáhnout vymýcení dosavadní praxe komerčních subjektů poskytujících služby v oblasti oddlužení. Dle mého názoru lze očekávat, že se tyto nově zavedené instrumenty v praxi osvědčí.
Seznamy vedené Ministerstvem spravedlnosti
Ministerstvo spravedlnosti v souvislosti s přijetím novely zavedlo seznam akreditovaných osob, který je zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup (dostupné z https://sako.justice.cz/). Do tohoto seznamu se akreditované osoby zapisují povinně. Nad rámec tohoto seznamu byla zavedena ještě evidence dalších osob oprávněných podávat návrhy na povolení oddlužení. Jedná se o dobrovolnou evidenci subjektů (advokátů, notářů, soudních exekutorů, insolvenčních správců) poskytujících zpracování návrhu na povolení oddlužení (dostupné z https://vesta.justice.cz/). Účel tohoto přehledu je informativní – umožňuje zájemcům o oddlužení vyhledat na centrálním místě vhodného zpracovatele návrhu a získat na něj kontakt. Současně slouží i zpracovatelům návrhů jako prostředek k informování veřejnosti o tom, že tuto specifickou službu poskytují.
Odměna za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení
Za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení, ať už je podáván samostatně (v již probíhajícím insolvenčním řízení zahájeném na základě věřitelského insolvenčního návrhu), nebo spolu s dlužnickým insolvenčním návrhem, je v § 390a odst. 3 IZ stanovena maximální výše odměny. Osobě, která takový návrh sepsala a za dlužníka podala, náleží odměna, jejíž maximální výše je 4 000 Kč bez DPH a v případě společného oddlužení manželů 6 000 Kč bez DPH. V této odměně je navíc zahrnuta i náhrada nákladů vynaložených v souvislosti se sepisem a podáním návrhu a další činnosti s tím nezbytně spojené, zejména porada s klientem a popřípadě odstranění vad návrhu. V souvislosti s poskytnutím této služby tedy kvalifikované osobě jiné plnění nenáleží. Zákon nestanoví minimální výši odměny – nic tedy nebrání poskytnout shora uvedené služby za odměnu nižší či snad poskytnout je bezplatně. Domnívám se však, že vzhledem ke stanovené maximální výši odměny k takovému postupu bude docházet opravdu jen minimálně. Pro úplnost je třeba dodat, že akreditovaným osobám nenáleží za shora uvedené služby žádná odměna. Zákonodárce nově vymezil postup v oblasti odměňování, jakým se může kvalifikovaná osoba domoci své zákonné odměny. Nově je stanoveno, že osoba, která sepsala a za dlužníka podala návrh, může svou odměnu uplatnit pouze v insolvenčním řízení (a to ve lhůtě dle § 136 odst. 3 IZ [4]). Není tedy možné odměnu požadovat na dlužníku ihned po poskytnutí právních služeb či ji snad po dlužníku vymáhat jiným způsobem než zákonem stanoveným. Odměna kvalifikované osoby se pak uplatňuje v insolvenčním řízení jako pohledávka za majetkovou podstatou.
Lze tedy uzavřít, že kvalifikované subjekty nedostanou zaplaceno za svou práci hned, což je poměrně omezující. Pokud zohledním celý postup společně s časovými prodlevami, nelze vyloučit situace, kdy kvalifikovaná osoba bude na výplatu své odměny čekat i více než 6 měsíců. Ba naopak, taková situace je a bude častá, což mohu vzhledem ke svým praktickým zkušenostem potvrdit. Dle § 38 odst. 6 IZ navíc v případě, kdy je způsobem řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční správce uloží z měsíčních splátek částku odpovídající jeho odměně a náhradě hotových výdajů za dobu šesti měsíců jako zálohu na úhradu své odměny a náhrady hotových výdajů na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva zřízený za účelem ukládání těchto záloh. Plněním tohoto ustanovení se tak mnohdy rovněž prodlouží doba pro vyplacení zákonné odměny kvalifikovanému subjektu.
Kladně hodnotím alespoň určitou míru právní jistoty vyplacení této pohledávky. Uplatnila-li totiž kvalifikovaná osoba svou pohledávku na odměnu v insolvenčním řízení proti dlužníku zákonem stanoveným způsobem a došlo-li k zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení podle § 394 odst. 1 IZ nebo nemůže-li z důvodů uvedených v § 396, § 405 nebo § 418 IZ dojít k jejímu vypořádání v insolvenčním řízení klasickou cestou (uspokojením z majetkové podstaty) z důvodu, že je insolvenční řízení zastaveno, insolvenční soud zároveň s rozhodnutím o zpětvzetí návrhu a rozhodnutím o zastavení insolvenčního řízení uloží dlužníku povinnost k úhradě takové pohledávky. Tuto povinnost pak mohou kvalifikované subjekty na dlužníku vymáhat cestou vykonávacího či exekučního řízení, neboť takové rozhodnutí poslouží jako exekuční titul. Nelze však opomíjet fakt, že povinnou osobou je zde dlužník – tedy mnohdy předlužená osoba. Může se tedy stát, že se kvalifikovaný subjekt své pohledávky nedomůže, jelikož nebude kde brát. Ptám se tedy, kdo uhradí kvalifikovanému subjektu vzniklé náklady? Na to už zákonodárce odpověď neposkytuje.
Druhou část článku naleznete zde.
Článek byl publikován v Komorních listech č. 1/2018
[1] Dle § 390a odst. 6 IZ však nemůže soudní exekutor návrh na povolení oddlužení sepsat a podat za dlužníka, proti němuž nebo proti jehož manželu vede exekuční řízení.
[2] Za právnickou osobu dle § 21 odst. 1 OSŘ jedná člen statutárního orgánu (tvoří-li statutární orgán více osob, pak předseda statutárního orgánu, popřípadě pověřený člen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna) nebo její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo vedoucí odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně. Toto ustanovení se však nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby. Dle § 21 odst. 3 OSŘ platí, že byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, dočasná správa nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, jedná za ni nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, která má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize pověřila.
[3] Otázka prokazování takového přestupku je ponechána stranou, neboť není předmětem daného tématu.
[4] „Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů a rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění, jestliže žádný z věřitelů neuplatnil stanovisko podle § 389 odst. 2 písm. a) a nebyly zde pochybnosti podle § 397 odst. 1.“
Diskuze k článku ()