Mezinárodní únos dítěte

Základní otázky a odpovědi na téma mezinárodní únos dítěte

Co spadá pod mezinárodní únos?

Mezinárodní únos dítěte je neoprávněné (protiprávní) přemístění či zadržení dítěte mimo stát jeho obvyklého bydliště bez souhlasu druhého rodiče nebo souhlasu soudu. Mezinárodním únosem je také zadržení dítěte v zahraničí po delší dobu, než se kterou druhý rodič souhlasil. V takových případech dochází k porušení práva péče o dítě.

Obvyklé bydliště dítěte může být odlišné od místa trvalého bydliště a může se nacházet také ve státě, jehož není dítě státním občanem. Obvyklým bydlištěm dítěte je obvykle místo, kde se dítě zdržuje delší dobu, kde má sociální vazby a chodí do školy, nebo místo, na němž se rodiče naposledy dohodli, že tam bude dítě žít.

Kdy budou rozhodovat české soudy a kdy cizí?

Abychom určili, kde budou soudy o věci rozhodovat, rozlišujeme dvě základní situace:

a)    dítě uneseno do České republiky:

Jde o situaci, kdy má dítě obvyklý pobyt v zahraničí a dítě je protiprávně přemístěno do České republiky. V takovém případě budou o navrácení dítěte rozhodovat české soudy.

b)    dítě uneseno z České republiky:

Jde o situaci, kdy má dítě obvyklý pobyt v České republice, a buď se nevrátí ze zahraničí v termínu, jaký byl dohodnut, nebo je dítě uneseno do zahraničí bez souhlasu druhého rodiče. V takovém případě budou ve věci o navrácení dítěte rozhodovat cizí soudy, konkrétně soudy země, kam bylo dítě uneseno.

Ve věci mezinárodního únosu dítěte je klíčovým dokumentem haagská Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (dále „Haagská úmluva“), která upravuje možnosti navrácení protiprávně přemístěných či zadržených dětí do místa jejich obvyklého bydliště.

Je rozdíl mezi zeměmi, které jsou stranou Haagské úmluvy a které nejsou?

Haagská úmluva je závazná pro všechny členské státy EU a řadu dalších států, jejichž  aktuální seznam je zde. Typický průběh návratového řízení ve smluvních státech Úmluvy je popsán níže a jeho zásadní výhodou je rychlost a to, že soud zkoumá především otázku, zda bylo dítě přemístěno protiprávně, ale nevěnuje se tomu, kdo by měl o dítě pečovat.

Tmavě modré státy jsou členy Haagské úmluvy, která upravuje možnosti navrácení protiprávně přemístěných či zadržených dětí do místa jejich obvyklého bydliště.

Druhou skupinu států tvoří země, které danou Úmluvou vázány nejsou. Jedná se například o Alžírsko, Írán a řadu dalších (viz mapa). V případě, že dítě bylo uneseno do státu, který není vázán Úmluvou, musí ten, jehož právo na péči bylo porušeno (tedy typicky rodič, který s odvezením dítěte nesouhlasil), v dané zemi zahájit klasické řízení o péči o dítě. Další možností je nechat si v dané zemi uznat vykonatelné rozhodnutí českého soudu, který rozhodl o péči, ale v takovém případě musí být splněny ještě další skutečnosti a v některých zemích tento postup není možný. Oboje je obvykle časově daleko náročnější než klasické návratové řízení.

Jak dlouho řízení trvá a jaký je typický průběh?

a)    návratové řízení probíhající v ČR:

Řízení o navrácení nezletilého dítěte probíhá v ČR vždy před Městským soudem v Brně, a to bez ohledu na místo faktického pobytu dítěte na území České republiky. Nejprve je nutné podat návrh na zahájení řízení a soud do 3 týdnů od podání nařídí první jednání. Ve věci navrácení/nenavrácení dítěte následně soud rozhoduje co nejrychleji, zpravidla do 6 týdnů od zahájení řízení. V případě, že je návrhu vyhověno, je rozsudek předběžně vykonatelný, což znamená, že rodič, který s dítětem přijel do České republiky, se musí neprodleně po vynesení rozsudku (popř. ve lhůtě stanovené rozsudkem) vrátit s dítětem do místa obvyklého bydliště nebo dítě předat druhému rodiči.

b)    návratové řízení probíhající v zahraničí:

Návratové řízení probíhající v zahraničí se řídí procesní úpravou dané země, ve které probíhá. V případě, že jde o stát vázaný Úmluvou, má být zřízen ústřední orgán obdobný českému Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. 

Jaké jsou náklady na návratové řízení?

V případě návratového řízení, které probíhá ve smluvních státech Úmluvy, se neplatí žádné poplatky. Každý ústřední orgán a soudy nesou své vlastní náklady a nesmí je vyžadovat od navrhovatele. V případě únosu do cizí země je obvykle třeba spolupracovat s tamním právním zástupcem a hradit tedy náklady na jeho služby.