Společné jmění manželů a jeho exekuční postih
Na základě rekodifikace soukromého práva zákonem č. 89/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2014, se koncepčně změnil rozsah společného jmění manželů (dále jen „SJM“) a zejména se posílilo postavení věřitele vůči dlužnému manželovi. Nejenže nově do SJM patří i dluhy převzaté za trvání manželství, ale v předchozí úpravě zcela absentovala hmotněprávní úprava uspokojení věřitele z majetku v SJM při výkonu rozhodnutí, proto nelze než kladně nahlížet na ustanovení § 731 a § 732 občanského zákoníku, která jednak přináší zákonnou ochranu věřitele při vymožení dluhu jen jednoho z manželů vzniklého za trvání SJM, ale zároveň i při vymožení dluhu, jež vznikl před manželstvím. Pokud vznikl dluh jen jednoho z manželů za trvání SJM, při exekuci se lze uspokojit z celého SJM. Avšak jde-li o dluh jen jednoho z manželů vzniklý před uzavřením manželství, může být společné jmění manželů postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo SJM zrušeno a vypořádáno dle § 742 občanského zákoníku (dále jen „vypořádací podíl“).[3][2][1]
Takto se zákonodárci podařilo výstižně nastolit pravidla pro uspokojování věřitele dlužného manžela z majetku v SJM i pro dluhy vzniklé před uzavřením manželství, které se v mnohých případech v řízeních před účinností občanského zákoníku staly nevymahatelnými důsledkem uzavření manželství povinného a s tím spojeným skrýváním majetku dlužníka například na účtech manžela povinného či z důvodu nemožnosti postihnout ten majetek, který by nebýt vzniku SJM povinný nabyl do svého výlučného vlastnictví (movité věci). Odrazem této hmotněprávní možnosti postihu SJM byla nutnost také novelizovat i procesněprávní předpisy ohledně výkonu rozhodnutí a exekuce těchto dluhů. Vzhledem k subsidiárnímu použití občanského soudního řádu v exekuci se procesněprávní úprava postihu majetku v SJM od 1. 1. 2014 novelizovala již několika předpisy.[6][5][4]
Nejprve je třeba uvést, jaký tu byl procesněprávní stav do 31. 12. 2013. V řízeních zahájených do 31. 12. 2012 bylo možné přistoupit k postihu SJM v případě, že dluh vznikl za trvání manželství, přičemž soudní exekutor vycházel ze zákonného rozsahu SJM, aniž by zkoumal jeho modifikaci smlouvou či rozhodnutím soudu. V řízeních zahájených od 1. 1. 2013 soudní exekutor nově mohl postihnout i výlučný majetek manžela povinného, ale opět pouze pro dluhy povinného, které vznikly za trvání SJM. Novely OSŘ a EŘ účinné od 1. 1. 2014 reagovaly v § 262a odst. 1 OSŘ a v § 42 odst. 1 EŘ právě na § 732 občanského zákoníku, který zavedl možnost postihu SJM i pro dluhy vzniklé jen jednomu z manželů před uzavřením manželství. Postih výlučného majetku manžela povinného zůstal nezměněn s tím rozdílem, že v rámci novelizace EŘ zákonem č. 303/2013 Sb. byl do exekučního řádu vtělen bod 2. čl. LII. přechodných ustanovení, který zpětně umožnil v řízeních zahájených před 1. 1. 2013 postih výlučného majetku manžela povinného pro dluh vzniklý před manželstvím jen jednomu z manželů. V řadě řízení, bez ohledu na jejich zahájení, tak došlo od 1. 1. 2014 k exekučnímu postihu výlučného majetku manžela povinného, například ve formě srážek ze mzdy.[11][10][9][8][7]
Nastalý stav rozvířil řadu negativních ohlasů a spekulací ohledně ústavnosti přechodného ustanovení nejen ze strany dotčených účastníků řízení, ale i samotné justice, což vedlo Okresní soud v Karviné k podání návrhu na jeho zrušení k Ústavnímu soudu, kterému bylo vyhověno pro jeho rozpor se zákazem pravé retroaktivity vyplývající z principu demokratického právního státu obsaženého v čl. 1 odst. 1 Ústavy. Zrušení tohoto přechodného ustanovení mělo za následek absenci ustanovení pro aplikaci novely ve vztahu k řízením již zahájeným. V exekučních řízeních zahájených před novelou č. 303/2013 Sb. tak vyvstala otázka, jak s ní po zrušení předmětného přechodného ustanovení naložit.[12]
V této souvislosti je již vhodné přistoupit k samotné analýze novely OSŘ a EŘ účinné od 1. 7. 2015 zákonem č. 139/2015 Sb., kterou se dle názoru autorky aplikační konflikt účinků nové právní úpravy na dosud zahájená řízení vyřešil, byť to zřejmě nebylo primárním účelem zákonodárce, když se touto problematikou v rámci důvodové zprávy nezabýval. Touto novelou došlo ke sjednocení právní úpravy postihu SJM jak v občanském soudním řádu, tak v exekučním řádu, neboť současná znění § 262a OSŘ a § 42 EŘ jsou téměř identická, tedy s rozdílem terminologie specifické pro daná řízení. Z důvodu nadbytečnosti novela již zcela opustila ustanovení o tom, pro jaké dluhy je možné SJM postihnout, když tuto otázku vyřešil již samotný občanský zákoník v rámci ustanovení § 731 a § 732. Dále nastolila z pohledu autorky zásadní procesní pravidla pro postih společného jmění manželů a výlučného majetku manžela pouze v podobě přikázání pohledávky z účtu manžela povinného.[14][13]
Jak předestřela důvodová zpráva, s odkazem na zřízení Seznamu listin o manželském majetkovém režimu (dále jen „Seznam listin“), bylo jedním z hlavních cílů novely zakotvit povinnost soudního exekutora před vydáním exekučního příkazu na majetek SJM zkoumat, zda je v Seznamu listin evidována jakákoliv smlouva či rozhodnutí soudu modifikující zákonný režim společného jmění manželů. Při pozitivním výsledku je pak soudní exekutor při vydání exekučního příkazu povinen vycházet z obsahu takto evidované listiny, jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po jejím zápisu do Seznamu listin, či jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před jejím zápisem do Seznamu listin a souhlasí-li s tím oprávněný. Pokud nelze z obsahu listiny či z exekučního titulu zjistit, že závazek vznikl po zápisu listiny do Seznamu listin, je stanovena zákonná vyvratitelná domněnka, že závazek vznikl před zápisem listiny do Seznamu listin. V ostatních případech se pak postupuje stejně jako před novelou, kdy lze postihnout SJM (respektive vydat exekuční příkaz) bez ohledu na to, že byl zákonný režim SJM změněn. Při splnění všech shora uvedených podmínek ničemu nebrání exekučně postihnout majetek v SJM, a to i v případě, že dluh vznikl před manželstvím.[16][15]
Nově se již upustilo od postihu výlučného majetku manžela povinného, jak jej umožňoval občanský soudní řád ve znění účinném do 30. 6. 2015, a výlučný majetek manžela povinného lze postihnout pouze přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného za podmínky, že lze vést exekuci na majetek v SJM (§ 42 odst. 4 EŘ). Zákonodárce tímto chtěl posílit jak ochranu věřitele, tak i nedlužného manžela, když s postihem pohledávky na účtu manžela nespojil zákaz nakládání s majetkem do výše poloviny peněžních prostředků nacházející se na účtu manžela v okamžiku doručení exekučního příkazu bance (§ 304b odst. 4 OSŘ), což ostatně plyne i z důvodové zprávy: „Jedná se o snahu vyvážit ochranu manžela povinného, který si ani nemusí být vědom existence titulu pro výkon rozhodnutí, přičemž při zablokování účtu může například ztratit schopnost splácet své úvěry, a ochranu věřitelů, jejichž zájmy by mohly být poškozeny, pokud by nebylo vůbec možné postihnout peněžní prostředky na účtu manžela povinného, přesněji pohledávku manžela povinného za peněžním ústavem. Zpravidla totiž budou na účet činěny platby, které by jinak (pokud by neplynuly na účet, jehož majitelem je pouze manžel povinného) náležely do společného jmění manželů. Manželé mají mnohdy pouze jeden účet, jehož majitelem je pouze jeden z nich, přičemž veškeré platby, včetně mzdy obou manželů, plynou na tento účet. Je nespravedlivé, aby se za této situace nemohl věřitel uspokojit postižením pohledávky z tohoto účtu, byť povinný není jeho majitelem. Pokud by se postih nepřipouštěl, umožňovalo by to povinnému bránit úspěšnému provedení exekuce tím, že bude veškerá plnění, která by jinak náležela do společného jmění manželů, ukládat na účet svého manžela.”[17]
Autorka kvituje ponechání alespoň možnosti postihu účtu manžela povinného, neboť od účinnosti této novely v praxi registruje, že v dosud bezúspěšných exekucích vedl postih pohledávky na účtech manžela povinného ke zdárnému skončení exekuce. Přestože se v tuto chvíli jeví postih SJM jako bezproblémový, nastalou situaci relativně zkomplikovala přechodná ustanovení novely v Čl. IV bod 1., která umožňují aplikovat exekuční řád a občanský soudní řád ve znění novely na řízení zahájená před 1. 1. 2014. Sice se jimi odbourala absence přechodných ustanovení v minulé právní úpravě, ale opět vyvolaly stále opakující se polemiky ohledně ústavní konformity ve vztahu k postižení majetku ve společném jmění manželů i pro dluhy vzniklé před uzavřením manželství v řízeních zahájených před 1. 1. 2014.
V judikatuře již nalezneme právní názory, že takovýto postih v řízeních zahájených do 31. 12. 2013 je třeba s ohledem na princip legitimního očekávání a pravou retroaktivitu zcela vyloučit, neboť rozhodujícím pro to, zda vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů, či nikoli, je okamžik vzniku pohledávky. Tato judikatura však řešila spor z doby, kdy již Ústavní soud zrušil bod 2. čl. LII. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. a dosud nebyl v účinnosti zákon č. 139/2015 Sb., přičemž tak bylo nutností vyřešit otázku aplikace zákona č. 303/2013 Sb. na dosud probíhající řízení. Autorka zmiňuje tuto judikaturu hlavně z důvodu, že okresní a krajské soudy v obdobných sporech vzniklých již za účinnosti zákona č. 139/2015 Sb. na shora uvedené ve svých rozhodnutích odkazují a exekuci tak částečně zastavují, aniž by se vyjádřily k aplikaci přechodných ustanovení nové právní úpravy na všechna již dosud zahájená řízení či stěžejního přechodného ustanovení občanského zákoníku týkající se rodinných práv zakotveného v § 3028 odst. 2, jehož výklad v této souvislosti judikatura zcela opomíjí. Dle Pelikánové a Pelikána se od účinnosti občanského zákoníku osobní, věcná a rodinná práva zásadně řídí novým právem, a to bez ohledu na to, kdy vznikla, přičemž tímto je zcela jistě i manželské majetkové právo. Shodně k tomu přistupuje i důvodová zpráva, další odborná literatura i sama autorka příspěvku. Navíc v případě dluhu vzniklého před manželstvím se může věřitel uspokojit pouze z vypořádacího podílu SJM náležejícímu dlužnému manželovi, jak již bylo shora nastíněno, a sám věřitel nemůže nijak zabránit skutečnosti, že povinný po vzniku dluhu uzavře manželství.[21][20][19][18]
Až vývojem času se ukáže, jak bude dále ve vztahu k postihu majetku v SJM i pro dluhy vzniklé před uzavřením manželství se zmiňovanými přechodnými ustanoveními novely č. 139/2015 Sb. i občanského zákoníku naloženo, a zda nebude předmětem dalších novelizací i samotný § 732 občanského zákoníku, neboť obavy ohledně postihu SJM i pro dluhy vzniklé před uzavřením manželství byly projeveny již v prvotní komentované literatuře k občanskému zákoníku: „Lze jen dodat, že s ohledem na převážně značně negativní reakce na zavedení možnosti postihu majetku v SJM pro dluhy vzniklé před uzavřením manželství lze očekávat snahy o brzkou změnu hmotněprávní i procesní úpravy, které tuto možnost omezí, či dokonce zcela vyloučí.” nebo dle Zuklínové: „Aniž by byla měněna ustanovení zde vykládaná, byla v textu § 732 v podobě schválené ústavně-právním výborem připojena – na první pohled nepozorovatelná – věta druhá o tom, jak pro dluhy manžela, které vůbec do společného jmění nepatří, protože buď je zde vykládané ustanovení vylučuje, anebo jsou vyloučeny již a priori tím, že nevznikly za trvání manželství, ale před jeho vznikem, může být společné jmění postiženo až do výše, jakou by – zhruba řečeno – představoval podíl manžela – dlužníka při vypořádání společného jmění. Lze jen doufat, že tento dodatek rozhodně ne v legislativním procesu vytvořený bude co nejdříve odstraněn; to platí i o změně procesní.”[23][22]
Zjevný nelogický důsledek přechodných ustanovení exekučního řádu však autorka spatřuje v případě nahlížení do Seznamu listin v řízeních zahájených do 31. 12. 2013. Pakliže se má tedy použít ustanovení § 42 exekučního řádu ve znění po novele č. 139/2015 Sb. s přihlédnutím k jeho doslovnému jazykovému výkladu například v řízení zahájeném dne 1. 1. 2012, ve kterém dluh zcela jistě musel vzniknout před tímto datem, je nelogické zkoumat, zda je listina o modifikaci či zrušení společného jmění manželů zapsána v Seznamu listin, neboť samotný Seznam listin byl zřízen až s účinností od 1. 1. 2014, a jak se podává z § 42 odst. 1 exekučního řádu, soudní exekutor je povinen přihlížet k obsahu listin jen v případě, že dluh vznikl po zápisu listiny do Seznamu listin. Jediný snad pozitivní přínos takového nahlížení vidí autorka v tom, je-li v Seznamu listin evidováno rozhodnutí soudu o zrušení bezpodílového jmění manželů. V takovém případě společné jmění mezi manžely nikdy nevzniklo a nelze k postihu SJM ani peněžních prostředků na účtu manžela povinného vůbec přistoupit. V exekuci se tak předejde v těchto situacích zbytečně zahájeným řízením ze strany manžela povinného či povinného a neoprávněnému zásahu do práv manžela povinného.
[24]
Článek byl publikován v Komorních listech č. 2/2017
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).[1]
§ 710 občanského zákoníku.[2]
Termín „výkon rozhodnutí“ obsažený v § 731 občanského zákoníku zahrnuje i exekuci, proto dále v tomto spojení bude užit termín „exekuce“. Blíže viz HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 287.[3]
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“ nebo „občanský soudní řád“).[4]
§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.[5]
Zákonem č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, zákonem č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, zákonem č. 139/2015 Sb., op. cit.[6]
KASÍKOVÁ, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, s. 239–240.[7]
Zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.[8]
Srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného.[9]
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „EŘ“ nebo „exekuční řád“).[10]
Exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb.[11]
Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 1/14, ze dne 31. 3. 2015.[12]
Zákon č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon).[13]
Důvodová zpráva k zákonu č. 139/2015 Sb. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 12. 2016]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/.[14]
Seznam listin o manželském majetkovém režimu vedený Notářskou Komorou České republiky zřízený na základě zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva.[15]
Ustanovení ohledně souhlasu oprávněného zřejmě reaguje na skutečnost, že v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, existovala pouze neveřejná Evidence o manželském majetkovém režimu a aby tak byly listiny o modifikaci společného jmění manželů účinné vůči třetím osobám, musel jim být obsah těchto listin v době vzniku závazku s dlužným manželem znám.[16]
Důvodová zpráva k zákonu č. 139/2015 Sb., op. cit.[17]
Usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 4368/2015, ze dne 1. 4. 2016, obdobně Usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1951/16, ze dne 19. 7. 2016.[18]
Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.[19]
ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 1340–1341.[20]
LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1 vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2318.[21]
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 294.[22]
ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 135.[23]
Podle čl. VIII. bod 2. přechodných ustanovení k zákonu č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů, se věci, které ke dni 1. srpna 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, staly součástí společného jmění manželů. Pokud tedy bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů zrušeno, nemohlo tak ani společné jmění manželů vzniknout. [24]
Diskuze k článku ()