Na druhou stranu řadě navrhovatelů ušetřil mnoho práce, ale i určitou část financí. A současně je v takových řízeních i méně práce na straně soudu. V dnešní době je EPR hojně využíván. Jen na území hl. m. Prahy bylo v loňském roce vydáno 42 280 EPR. Tento článek má za cíl představit institut EPR komplexně, se zaměřením na jeho využití v praxi. Bude shrnuto, kdy a proč je využíván, jaké u něj můžeme očekávat nástrahy, a v neposlední řadě též, jak se v posledních letech změnil.
EPR je ze své podstaty nejúčelnější pro efektivní vymáhání pohledávek, u kterých je přinejmenším vysoce pravděpodobné, kdo je dlužník, přičemž věřitel zná jeho pobyt na území České republiky. Stejně jako u klasického platebního rozkazu musí být dlužník zletilý a plně svéprávný. Uplatněný nárok musí vyplývat ze skutečností předložených věřitelem, proto EPR je ideální v případě, kdy dlužník nehradí svůj dluh, ačkoli jeho vznik s sebou nenese větší pochybnosti.
Návrh na vydání EPR může podat navrhovatel pouze na strukturovaném formuláři, který je volně dostupný na stránkách justice.cz. Tento formulář je pak pravidelně aktualizován, aby odpovídal aktuální právní úpravě. V současné době nalezneme na stránkách justice.cz formulář pro návrh na vydání EPR číslo 37-b, který naposledy zavedl kontrolu vyplněného pole Soudní poplatek a zároveň vstupní formulář obsahuje historické repo sazby stanovené ČNB, včetně nově platné repo sazby.
Ačkoli je předepsána forma podání, zákon již neupravuje způsob, jakým má být k soudu podáno. Pokud chce navrhovatel využít všech benefitů EPR, musí návrh podat prostřednictvím aplikace k tomu určené, tzn. centrální ePodatelny.[1] Návrh na vydání EPR se pak odesílá přímo prostřednictvím tlačítka „Odeslat“ na konci formuláře. Navrhovateli je následně na jím uvedený e-mail zasláno potvrzení o podání. Pokud by podal návrh na EPR prostřednictvím datové schránky, příp. jiným zákonným způsobem doručování, nebyl by již soudní poplatek počítán ve snížené sazbě, jak je uvedeno níže. Na takový návrh se pak hledí jako na návrh na vydání platebního rozkazu dle § 172 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).[2]
Jistou nevýhodou, kterou lze spatřovat v návrhu na vydání EPR, je potřeba vejít se do „kolonek“ samotného formuláře, přičemž některé skutečnosti tam nelze stoprocentně promítnout. Na druhou stranu jistou volnost představuje pole označené jako skutečnosti, z nichž vyplývá uplatněné právo na zaplacení pohledávky, úroků/ /poplatků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (skutková tvrzení a označení důkazů), do kterého lze volným textem vypsat, na jakém základě daná pohledávka vznikla. Ani toto pole však není nekonečné a může obsahovat jen určitý počet znaků. Jeden z žalobců však na tento problém „vyzrál“, když vylíčení rozhodných skutečností vypsal do samostatného souboru, který dal k návrhu na vydání EPR jako přílohu. Odvolací soud pak přisvědčil, že i když jsou rozhodné skutečnosti vylíčeny v příloze, nelze návrh na vydání EPR odmítnout. Formulář obsahuje povinná pole, která jsou označena červeným rámečkem. Pokud navrhovatel povinná pole nevyplní, formulář mu nedovolí jej odeslat. Jistou výhodou je, že formulář pro návrh na vydání EPR generuje petit sám, čímž se omezí písařské chyby v žalobním návrhu.[3]
Nespornou výhodou EPR, pro kterou řada navrhovatelů volí tento typ soudního řízení, je nižší soudní poplatek. Zatímco u klasického civilního sporného řízení je u sporu na zaplacení určité částky soudní poplatek ve výši 5 % z vymáhané částky, u EPR se jedná o pouhá 4 %. Obzvláště u navrhovatelů, kteří podávají žaloby na své dlužníky pravidelně, a ne všechny jejich pohledávky jsou skutečně vymahatelné, tento rozdíl může znamenat značnou úsporu v jejich výdajích. Současně větší rozdíl mohou pocítit i navrhovatelé, kteří žalují částky v nižších hodnotách. Zatímco u klasického civilního sporného soudního řízení činí nejnižší soudní poplatek 1 000 Kč, u návrhu na vydání EPR při žalované částce do 10 000 Kč včetně činí soudní poplatek 400 Kč a při žalované částce od 20 000 Kč včetně pak 800 Kč.[4]
Pokud jde o samotné zaplacení soudního poplatku, pak to je u EPR také značně zjednodušené. U běžné žaloby žalobce při jejím podání nezná platební údaje pro úhradu soudního poplatku. Po zrušení kolkových známek od 1. 1. 2025 si může žalobce po podání žaloby zavolat na soud a požádat o platební údaje, anebo vyčkat na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku, kde jsou již údaje uvedeny. Při podání návrhu na EPR musí však žalobce na konci formuláře vyplnit e-mailovou adresu, na kterou mu jsou do druhého dne platební údaje pro úhradu soudního poplatku včetně QR kódu zaslány. Pokud soud nevydá EPR a pokračuje v civilním řízení, doměří doplatek, přičemž tento doplatek je splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.[5]
I když o vydání EPR může rozhodnout pouze vyšší soudní úředník bez ingerence soudce, musí být stále respektovány zásady civilního soudního procesu. Soud musí zkoumat, zda uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem. Současně dle § 103 o. s. ř. soud kdykoli během řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Ani v řízení o vydání EPR nejsou podmínky řízení vytěsněny.[6]
Podmínkou řízení, na kterou se však v praxi zapomíná, je způsobilost osoby být účastníkem řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel, příp. ani jeho právní zástupce, jímž může být advokát, nemá přístup k centrální evidenci obyvatel ani jinému obdobnému registru, je dle autorky pouze na soudu, aby vyhodnotil, zda účastník označený v návrhu je skutečně existující fyzickou či právnickou osobou. Autorka si dovoluje na tomto místě uvést příklad z praxe, kdy ve smlouvě byla chybně zapsána jedna číslice v roku narození protistrany, a s touto chybou byl podán i návrh na vydání EPR, neboť žalobce neměl jiné listiny, ze kterých by tato chyba byla seznatelná. Soud vydal EPR, který posléze nabyl právní moci. Na základě pravomocného EPR podal žalobce návrh na zahájení exekuce, exekuční soud však upozornil na chybu v datu narození žalovaného a exekuční návrh odmítl. Zatímco exekuční soud se zabýval způsobilostí být účastníkem řízení, nalézací soud se této povinnosti zřekl. Žalobce tak měl pravomocný EPR, který však nebyl reálně vymahatelný.
Při vydání EPR musí být zkoumáno, zda jsou splněny i další podmínky řízení, jako je místní a věcná příslušnost soudu, přičemž pokud místní příslušnost vybraného soudu nekoresponduje s adresou zadanou ve formuláři, při odeslání se objeví varovné hlášení, které však nebrání odeslání podání. Pokud soud vydá usnesení o své místní nepříslušnosti, postoupí věc místně příslušnému soudu, který může vydat EPR bez jakýchkoli problémů. Na rozdíl od přerušení řízení nebo neúplného návrhu není podání návrhu na vydání EPR k místně nepříslušnému soudu překážkou pro jeho vydání.
Od roku 2012 je v ČR snaha o elektronizaci justice, k čemuž přispívá i aplikace Centrální elektronický platební rozkaz. Do této aplikace jsou nahrávány údaje z podaných návrhů na vydání EPR a celý spis je pak veden pouze v elektronické podobě. S tím jsou spojeny i spisové značky EPR, které neobsahují číslo senátu, který jej má na starost, a současně jsou neměnné. I v případě, že je věc postoupena jinému soudu, kupř. z důvodu místní nepříslušnosti, spisová značka zůstává totožná.
U rozkazního řízení, při němž je vydán EPR, se předpokládá nižší časová náročnost, a tedy i krátká časová prodleva mezi podáním návrhu a vydáním rozhodnutí. Autorka může ze své praxe konstatovat, že soudům se daří vydat EPR v rámci dní, a nikoli týdnů či měsíců. Avšak i toto pravidlo má své výjimky. Na vydání EPR není žádná zákonná lhůta, na rozdíl např. od předběžného opatření. Zatím největší časová prodleva, se kterou se autorka ve své praxi setkala, je osm měsíců od podání návrhu na vydání EPR. Takové řízení pak ztrácí efektivitu. Účastník může v takovém případě podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, příp. podat stížnost k předsedovi soudu, která musí být vyřízena do jednoho měsíce od podání.
Pokud jde o samotné rozhodnutí o návrhu, soud má tři možnosti. První z nich je, že návrh na vydání EPR odmítne. Odmítnout jej může, pokud navrhovatel nezaplatí soudní poplatek, a to ani na základě výzvy soudu. Dále jej může soud odmítnout, pokud návrh na vydání EPR nemá všechny zákonem dané náležitosti anebo je nesrozumitelný či neurčitý a současně nelze tyto nedostatky odstranit při pokračování v řízení. U tohoto typu řízení soud navrhovatele již nevyzývá a návrh může odmítnout bezprostředně. Vyloučení aplikace ust. § 43 o. s. ř., podle kterého má soud vyzvat navrhovatele k opravě či doplnění podání, pokud neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelné či neurčité, přišlo v rámci novely z roku 2011. Zvýhodnění sazby soudního poplatku je u EPR z toho důvodu, že tento typ rozkazního řízení ulehčuje soudům zadávání dat a zpracování platebního rozkazu. Pokud by však navrhovatele soud vyzýval k doplnění či opravě podání, již by práce soudu nebyla ulehčena, a nižší poplatková povinnost by tak postrádala význam. Na druhou stranu Nejvyšší soud již judikoval, že vylíčení rozhodných skutečností může být zprostředkovaně obsaženo i v listinách, na které navrhovatel v návrhu na vydání EPR odkazuje a které jsou jeho přílohou.[8][7]
Pokud je návrh na vydání EPR odmítnut, může navrhovatel podat návrh znovu již bezvadný. Proti usnesení o odmítnutí návrhu na vydání EPR je také možné podat odvolání ve smyslu § 201 a násl. o. s. ř. ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení usnesení. Pokud však usnesení o odmítnutí návrhu vydal vyšší soudní úředník, předloží se odvolání nejdříve předsedovi senátu, který o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět. Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.
Uzná-li soud, že jsou splněny podmínky pro vydání EPR, musí návrhu vyhovět v celém rozsahu. U EPR není možné vyhovět návrhu pouze částečně. EPR obvykle obsahuje výrok, kterým je žalovanému uložena povinnost zaplatit určitou částku a příp. její příslušenství žalobci, poučení o možnosti podat odpor a výrok o náhradě nákladů řízení. EPR dle judikatury může však obsahovat i kvalifikovanou výzvu ve smyslu § 114b o. s. ř.[10][9]
Poté, co je EPR vydán, soud jej doručuje všem účastníkům řízení. Do roku 2024 bylo vyloučeno náhradní doručení. Novelou účinnou od 1. 7. 2024 je možné náhradní doručení v případech, kdy je doručováno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Pokud se však nepodaří EPR doručit žalovanému, soud jej zruší. Soud zruší EPR i v případě, že je více žalovaných a EPR se nepodaří doručit byť jen jednomu z nich. Nutno podotknout, že v případě, kdy byl EPR vydán a následně zrušen pro nedoručitelnost, není již možné návrh na vydání EPR odmítnout pro absenci všech zákonem stanovených náležitostí, nebo pro jeho nesrozumitelnost či neurčitost.[11]
Pokud je EPR zrušen, lhostejno, zda z důvodu nedoručitelnosti, nebo že byl podán včasný odpor (postačí od jednoho z žalovaných), pokračuje se v klasickém civilním řízení a je nařízeno jednání. Soudní poplatek se již v souladu se sazebníkem soudních poplatků nedoměřuje, neboť EPR byl již vydán.
Poslední možností, jak může soud postupovat, je převést věc do klasického civilního řízení bezprostředně po podání návrhu. Rozhodnutí, zda bude EPR vydán, či nikoli, je na úvaze soudu. Pokud jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání EPR, nemá soud dle názoru autorky důvod EPR nevydat. Je tím zjednodušena administrativní práce soudu, a přitom je žalovanému dán dostatečný prostor pro případnou obranu v řízení. V praxi je však vyhověno průměrně 86 % návrhů na vydání EPR. Níže je přehled podaných návrhů na vydání EPR a vydaných EPR na vybraných soudech v ČR v letech 2020 a 2024.[12]
Při hromadném vymáhání pohledávek, ale i u jedinečných sporů, je také velkou výhodou EPR samostatné stahování rozhodnutí s doložkou právní mocí a vykonatelnosti. U rozsudků či běžných platebních rozkazů si musí účastník řízení poté, co se dozví, že rozhodnutí nabylo právní moci, písemně zažádat na soudě o zaslání rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti. Tato administrativa může trvat i několik dní. Naproti tomu u EPR stačí na stránce infodokument.justice.cz zadat spisovou značku a specifický identifikátor dokumentu a EPR s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti si může každý účastník stáhnout sám.
Jak již bylo výše řečeno, institut EPR byl do českého právního řádu začleněn v roce 2008 novelizačním zákonem č. 123/2008 Sb., na základě kterého bylo do o. s. ř. vloženo ust. § 174a, které upravuje podmínky vydání EPR. Zprvu mělo předmětné ustanovení pouze dva odstavce a problematiku EPR upravovalo velmi stroze, což byl jeden z důvodů, proč se zpočátku tomuto institutu dostalo velké kritiky. Lavický hodnotil právní úpravu § 174a jako nezdařilou, neboť neshledával zásadní rozdíly mezi „obyčejným“ platebním rozkazem a EPR. Svoboda předpokládal, že EPR přinese zvýšení míry pracovní zátěže soudních úředníků. Za 17 let prošlo toto ustanovení řadou změn, a především větším upřesněním procesu vydávání EPR. Autorka si dovoluje zhodnotit, že v současné době se ani jedna z výše uvedených tezí nenaplňuje.[14][13]
První novela přišla v roce 2011, kdy bylo upraveno, za jakých okolností může soud návrh na vydání EPR odmítnout. Tato právní úprava je platná dodnes. S účinností od roku 2013 bylo rozkazní řízení popsáno v zákoně podrobněji. Kromě obecných náležitostí musel návrh na vydání EPR nově obsahovat datum narození fyzické osoby nebo identifikační číslo právnické či fyzické podnikající osoby. Dále bylo upraveno, kdy EPR nelze vydat, a to v situaci, kdy bylo řízení přerušeno nebo pokud nebyl zaplacen soudní poplatek. Pokud je řízení přerušeno, kupř. z důvodu úmrtí účastníka, přičemž se čeká na rozhodnutí v dědickém řízení, není již dodržen jeden ze základních principů rozkazního řízení, a to rychlost, proto také není možné již EPR vydat. Ačkoli zákon připouští, aby v běžném civilním řízení bylo jednáno, aniž byl zaplacen soudní poplatek, přičemž povinnost uhradit poplatek je stanovena v meritorním rozhodnutí, takový postup by byl u EPR bezpředmětný, když vydání EPR jakožto meritorního rozhodnutí je často prvním úkonem soudu vůči účastníkům řízení. Zároveň touto novelou bylo výslovně uvedeno, jakou formou lze podat odpor proti EPR.
Zásadní novela pak přišla v roce 2024, kdy byla zrušena horní hranice žalované částky pro EPR a současně bylo připuštěno náhradní doručení při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, čímž se eliminoval počet zrušených EPR pro nedoručitelnost. V důvodové zprávě k předmětnému novelizačnímu zákonu se o důvodech změny doručování ani zrušení finanční limitace EPR nic nedozvíme. V zásadě zrušení horní hranice výše žalované částky bude mít za následek především zpřístupnění tohoto institutu i věřitelům s většími pohledávkami. Proces rozkazního řízení touto změnou zůstává nedotčen. Naproti tomu umožnění náhradního doručení při doručování do datových schránek bude mít velký vliv především na dlužníky, kteří ať již záměrně, či z nedbalosti nepřebírají poštu. K tomu si autorka dovoluje připomenout novelizaci zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, na základě které se od 1. 1. 2023 značně rozšířil okruh disponentů datových schránek.
Závěrem lze shrnout, že řízení o vydání EPR je jakožto rozkazní řízení zjednodušenou formou civilního řízení, která při dodržení základních předpokladů může značně ulehčit práci jak advokátům, tak osobám, které vymáhají své pohledávky opakovaně. Ačkoli se jedná o poměrně jednoduchý institut, zákonodárce jeho novelizaci neopomíjí a snaží se jej zpřístupnit čím dál tím většímu okruhu navrhovatelů.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Srov. položku 2 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.[1]
V. Hrnčiřík: § 174a [Elektronický platební rozkaz], in K. Svoboda, P. Smolík, J. Levý, J. Doležílek a kol.: Občanský soudní řád, 3. vyd. (3. aktualizace), C. H. Beck, Praha 2024, marg. č. 8.[2]
Usnesení (Rc) Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 25 Co 46/2012.[3]
Položka 1 a 2 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.[4]
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013.[5]
Usnesení NS ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 ICdo 31/2013.[6]
Vláda: Důvodová zpráva k zákonu č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, č. 218/2011 Dz.[7]
Usnesení NS ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1665/2012.[8]
Usnesení NS ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1048/2018.[9]
Usnesení NS ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 32 Odo 616/2003, ve spojitosti s § 174a odst. 3 o. s. ř.[10]
Usnesení NS ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2929/2014.[11]
Op. cit. sub 2, marg. č. 3.[12]
P. Lavický: Elektronický platební rozkaz? Právní fórum, 2009, 27. 2. 2009.[13]
K. Svoboda: Elektronický platební rozkaz – co od něj čekat, Právní zpravodaj, 31. 7. 2008.[14]
Diskuze k článku ()