Chybně vyměřený soudní poplatek a obrana proti nesprávnému postupu soudu

Soudní poplatky jsou upravené v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Dle ustanovení § 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vybírají za jednotlivé úkony soudního řízení dle sazebníku poplatků, za jednotlivé úkony prováděné soudy a úkony prováděné správou soudů a za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem na žádost osoby oprávněné k jejímu podání. V případě, že bylo na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, je soud povinen vrátit tento přeplatek. Přeplatek bude vždy vrácen z účtu soudu, bez ohledu na to, zda byl původně uhrazen na tento účet nebo prostřednictvím kolkové známky. Pokud ovšem hodnota přeplatku nepřesahuje 50 Kč, soud nemá povinnost ho vrátit. V případě, že poplatek byl uhrazen na základě chybné výzvy soudu nebo neplatného rozhodnutí soudu, je povinností soudu provést vrácení této částky, a to i v případě, že částka nepřesahuje 50 Kč. K vracení zaplaceného soudního poplatku dochází rovněž v situaci, kdy dojde k zastavení soudního řízení, což má za cíl motivovat účastníky k řešení sporu mimosoudní cestou. Možnost vrácení soudního poplatku je podmíněna časovým omezením, které spočívá v desetileté lhůtě ode dne, kdy byl poplatek uhrazen.[1] Dle judikatury Vrchního soudu žalobci bude vrácen soudní poplatek i v případě, že řízení týkající se žaloby podle části páté, hlavy druhé občanského soudního řádu, je zastaveno. K uvedenému dojde i v případě, že soudní poplatek byl uhrazen až po vynesení rozhodnutí o zastavení řízení, i když toto rozhodnutí ještě nenabylo právní moci. V takovém situaci není žalobce povinen uhradit soudní poplatek.[2]

Ustanovení § 12 zákona o soudních poplatcích zahrnuje pravomoc soudů měnit či rušit svá rozhodnutí i bez konkrétního návrhu, v případech, kdy soud vydá nesprávné rozhodnutí ohledně uložení povinnosti platby soudního poplatku. Toto ustanovení nachází uplatnění, pokud rozhodnutí nařizuje zaplatit poplatek osobě, která tuto povinnost vůbec neměla, nebo pokud ukládá platbu poplatku v menším či větším rozsahu, než je odpovídající. Jedná se o specifický případ autoremedury, tedy o výjimku ze zásady, že soud je vázán svými rozhodnutími. Lhůta pro změnu či zrušení rozsudku činí 3 roky ode dne, kdy rozhodnutí o uložení povinnosti platby soudního poplatku nabývá právní moci. Uplynutím posledního dne této lhůty zaniká i právo uložit povinnost zaplatit soudní poplatek.[3]

V případech, kdy dojde k nesprávnému uložení soudních poplatků, není pouze kontrola ze strany soudů postačující a je rovněž na účastnících řízení, aby se proti tomu bránili. V rámci tzv. autoremedury dle § 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) je možné uvažovat o podání neformálního podnětu soudům, aby upozornili na nesprávnost rozhodnutí. Nevyhoví-li soudy účastníkovi, má účastník rovněž možnost bránit se právní cestou. Zákon o soudních poplatcích explicitně stanoví, že proti usnesením v poplatkových záležitostech vydaným soudy v rámci správního soudnictví není přípustné odvolání. Toto ustanovení však neplatí pro poplatkové záležitosti v občanském soudním řízení. Odvolání proti usnesením o poplatcích v občanském soudním řízení je dovolené podle § 201 a § 202 o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů, což znamená, že účastník má možnost napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v prvním stupni. V případě záležitostí v rámci správního řízení přichází v úvahu kasační stížnost podle § 102 soudního řádu správního. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, kterým se účastník řízení nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Podmínkou pro uplatnění tohoto opravného prostředku je, že rozhodnutí musí být pravomocné.

Další možností obrany proti chybně vyměřenému soudnímu poplatku pro účastníka je dle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen jako „zákon o vyšších soudních úřednících“), podání námitek, a to v případě, kdy je rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem nebo asistentem soudce. Proti tomuto rozhodnutí není možné zpravidla podat odvolání, odpor nebo jiný opravný prostředek podle o.s.ř. Námitka dle zákona o vyšších soudních úřednících musí být podána do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. V námitkách ovšem není možné uvádět nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhoduje předseda senátu, který může potvrdit nebo změnit původní rozhodnutí. Proti rozhodnutí předsedy senátu není odvolání přípustné a napadené rozhodnutí vyššího soudního úředníka či asistenta soudce, proti kterému již není možné podat námitky, se stane pravomocným.

Účastníci soudních řízení mají k dispozici různé možnosti obrany proti nesprávně uloženým soudním poplatkům. Kromě neformálního podnětu soudům mohou využít odvolání v občanském soudním řízení nebo kasační stížnost ve správním řízení. Je důležité podotknout, že tyto opravné prostředky samozřejmě musí být uplatněny v souladu se zákonnými podmínkami a lhůtami stanovenými pro každý typ řízení.