Běh lhůty k zaplacení soudního poplatku v závislosti na obsazení soudu při vydání výzvy k jeho zaplacení

Jedním z úkonů, které může v soudním řízení učinit vyšší soudní úředník, je výzva k zaplacení soudního poplatku. V takovém případě závisí začátek běhu lhůty, a potažmo okamžik jejího skončení, na formulaci výzvy.

advokát, Mališ Nevrkla Legal
Judikatura, likvidátor jmenovaný soudem
Foto: Fotolia

Výzva k zaplacení soudního poplatku vydaná vyšším soudním úředníkem a obdobně asistentem soudce je vydávána formou usnesení a může být formulována tak, že poplatek má být zaplacen od jejího doručení, nebo od její právní moci. Rozdíl mezi těmito formulacemi je přitom významný.

Proti výzvě k zaplacení soudního poplatku sice nelze podat odvolání, v případě jejího vydání vyšším soudním úředníkem či asistentem soudce však proti ní lze v souladu s § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících podat námitky. Lhůta k jejich podání činí stejně jako v případě odvolání 15 dnů a běží od doručení výzvy.

Rovněž shodně s odvoláním mají námitky odkladný účinek, takže výzva k zaplacení soudního poplatku do rozhodnutí o námitkách nenabývá právní moci. Na rozdíl od odvolání však o námitkách nerozhoduje vyšší soudní instance, ale předseda příslušného senátu (samosoudce) soudu, jehož vyšší soudní úředník (asistent soudce) výzvu vydal. Je-li výzva formulována tak, že soudní poplatek má být zaplacen v určité lhůtě po právní moci výzvy, tato lhůta v důsledku podání námitek až do rozhodnutí o nich neběží.

Nicméně výzva k zaplacení soudního poplatku takto formulována být nemusí, i když ji vydal vyšší soudní úředník. Může vyzývat k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě od doručení výzvy bez ohledu na to, že proti ní lze námitky podat. V takovém případě lhůta běží od doručení, i když jsou námitky podány. Je tomu tak z důvodu, že výzva je vydávána ve formě usnesení, které je na rozdíl od rozsudku předběžně vykonatelné (není-li pro některé konkrétní usnesení stanoveno jinak) a ukládá-li lhůtu k plnění, tato lhůta běží od jeho doručení.

Tento závěr se zdá být zcela logickým a vyplývajícím z právní úpravy, a potažmo sotva zasluhujícím bližší pozornost. Nicméně není tomu tak. Podle usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1933/2019-761 ze dne 28. dubna 2020 totiž lhůta k zaplacení soudního poplatku uložená ve výzvě vydané vyšším soudním úředníkem (asistentem soudce) běžela až od právní moci výzvy, i když vyzývala k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě běžící od doručení výzvy. Velký senát Nejvyššího soudu se však v usnesení č. j. 31 Cdo 1622/2021-369 ze dne 12. ledna 2022 s tímto názorem neztotožnil a vyslovil názor opačný. Nyní tedy již platí, že vyzval-li soud ve výzvě vydané vyšším soudním úředníkem (asistentem soudce) účastníka řízení k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě „od doručení“, nikoli „od právní moci“ výzvy, nemá na běh této lhůty žádný vliv, že výzva nabyla právní moci až marným uplynutím lhůty k podání námitek, nebo právní mocí rozhodnutí o nich.

Pokud tedy účastník řízení, který proti výzvě námitky podal, ve lhůtě běžící od doručení výzvy soudní poplatek bez ohledu na námitky nezaplatí, řízení bude zastaveno. Výjimku by představovala situace, kdy by předseda senátu (samosoudce) při přezkumu výzvy dospěl k závěru, že řízení je od soudního poplatku osvobozeno nebo že účastník řízení neměl být k zaplacení soudního poplatku vůbec vyzýván. I kdyby dospěl k závěru, že soudní poplatek nebyl vyměřen správně a výzvu by změnil (vyměřený poplatek snížil), řízení by mělo být zastaveno, jelikož by stále platilo, že (snížený) soudní poplatek nebyl zaplacen ve lhůtě.

V některých případech může být tento následek i vzhledem k předchozímu usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1933/2019-761 ze dne 28. dubna 2020, z nějž mohl účastník řízení při podání námitek a nezaplacení soudního poplatku do rozhodnutí o nich vycházet, příliš přísný. V takovém případě by mohla přicházet v úvahu aplikace § 9 odst. 4 a 6 zákona o soudních poplatcích upravujícího situace, kdy soud i přes nezaplacení soudního poplatku řízení nezastaví a povinnost soudní poplatek zaplatit uloží až spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí. Žádné z písmen § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích však na tuto situaci přímo nedopadá, takže na jeho aplikaci nelze spoléhat.

Pro úplnost lze dodat, že u výzvy vydané soudcem nemá rozlišování formulace lhůty „od doručení“ a „od právní moci“ větší význam. Proti takové výzvě námitky ani jiný opravný prostředek podat nelze a výzva nabývá právní moci jejím doručením. Lhůta tak běží stejně bez ohledu na to, zda je formulována jako „od doručení“ nebo „od právní moci“.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články