Na letošním kongresu Právní prostor vystoupíš poprvé. Jak se těšíš?
Jedná se o mou první účast na takto velké akci. Možnost být na jednom místě s tak zvučnými jmény, které se organizátorům podařilo zajistit, mě překvapila a potěšila zároveň. Těším se moc. Na zbabělý únik zpět do komfortní zóny již stejně není prostor.
Můžeš čtenářům přiblížit, čemu se budeš ve svém příspěvku věnovat?
Ve stručnosti se pokusím shrnout nejzásadnější myšlenky tří důležitých právních předpisů, které nás čekají, a jenž mají v rámci Evropy pokrýt oblast internetu a digitálních služeb – Digital Services Act, Digital Markets Act a nařízení o umělé inteligenci.
Čekají nás tedy zásadní změny v oblasti digitálních služeb?
Očekávám evoluci stávajících pravidel vycházejících z letité e-commerce směrnice, zpřesňování a zlepšování. Ani velké platformy samozřejmě nemohou nést odpovědnost za všechnu špatnost tohoto světa. Mohly a měly být otevřenější a transparentnější. Bude zajímavé sledovat, jak se výsledný text popere s tím, že každá služba, ať už jde o vyhledávače, sociální sítě nebo cenové srovnávače, má svá specifika.
Proč myslíš, že téma digitálních služeb takto rezonuje?
Velké digitální platformy jsou jednoznačným fenoménem dneška i zítřka. Jsem fanoušek technologií, měl jsem možnost pracovat v Seznamu a byť nemám Instagram ani Twitter a Facebook mám spíše z nostalgie, snažím se uvědomovat si pozitivní i negativní stránky tohoto typu pokroku. Běžní uživatelé tyto služby užívají pro sběr informací, vzdělávaní, zábavu i odpočinek. Pro podnikatele se tyto služby staly klíčovým obchodním nástrojem. A máme zde i celou řadu mladých, invenčních a novátorských služeb, které by se v evropském i celosvětovém měřítku taktéž rády prosadily a mnohdy naráží na rigidní systém zavedený velkými hráči na trhu. Data většiny těchto subjektů navíc tyto velké platformy užívají jak ke zlepšování služeb, k mocenskému, technologickému i faktickému posilování svých pozic na trhu a ke generování miliardových zisků. Už jen proto stojí za to stanovit jasná, transparentní a spravedlivá pravidla, s maximálním respektem k tomu, co tyto společnosti a jejich zakladatelé v oblasti digitálního pokroku dokázali.
V posledních týdnech je mediálním tématem číslo 1 invaze Ruska na Ukrajinu, boj probíhá také v kyberprostoru. Dává právo digitálním platformám nějaké nástroje, nebo naopak klade nějaké povinnosti, v boji proti dezinformacím?
Většina právní regulace je postavena na kategorii protiprávnosti. Na protiprávnost jsou v mnoha případech vázány konkrétní práva a povinnosti. Dezinformace jsou kategorií, s níž Evropa a členské státy stále více pracují. Ruská invaze, covid-19 či uprchlické krize tento trend jen akcelerují. Máme evropský kodex zásad boje proti šíření dezinformací, jehož novou a aktuální podobu nyní Evropa intenzivně řeší. Je samozřejmě otázkou, zdali samoregulace, kodexy nebo doporučení Komise založené na prvku dobrovolnosti jsou dostatečně účinné a efektivní nebo stejně nakonec skončíme u standardní regulace na úrovni nařízení či směrnic. Původní návrh Digital Services Act z roku 2020 s pojmem „dezinformace“ pracuje také. Typicky ve vztahu k velkým online platformám jako jsou Facebook, Twitter či Google. Stále mám ale za to, že nejefektivnější systém proti boji s dezinformacemi je vlastní kritické myšlení. Kritické myšlení jako součást vzdělávacího systému. Na právní regulaci bychom se pak měli spoléhat až následně.
Diskuze k článku ()