Podle stávajícího znění ust. § 192 odst. 1 ZP platí, že „náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn.“ Uvedené pravidlo bylo novelou bez náhrady vypuštěno. Zaměstnavatel bude povinen poskytovat nemocnému zaměstnanci náhradu mzdy od 1. do 14. dne dočasné pracovní neschopnosti, namísto stávajících 11 dní. Jde-li o poskytování nemocenské od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti, pravidla se nemění.
Podle důvodové zprávy[1] je cílem novely „alespoň zčásti napravit sociální situaci zaměstnanců s nízkými příjmy a zaměstnanců sociálně slabých (zejména matek samoživitelek či invalidů).“ Podle předkladatelů návrhu novelizačního zákona totiž může výpadek příjmů v prvních třech dnech dočasné pracovní neschopnosti znemožnit některým zaměstnancům vlastní obživu, případně též obživu jejich rodinných příslušníků.
Určitou kompenzací za zvýšení nákladů, které zaměstnavatele v důsledku zrušení karenční doby zatíží, je snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění podle ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a to o 0,2 % na 2,1 % vyměřovacího základu.[2]
Kromě zákoníku práce a zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti novela mění také dalších jedenáct právních předpisů. Změny budou účinné od 1. července 2019.
Karenční doba se v české právní úpravě poprvé objevila v důsledku přijetí zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, avšak dne 23. dubna 2008 byla nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 zrušena. Do právního řádu se vrátila nedlouho poté, a to dne 1․ ledna 2009, společně s účinností nového zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a s novou právní úpravou hmotného zabezpečení zaměstnanců v prvních dnech dočasné pracovní neschopnosti.[3]
[1] Vláda: Důvodová zpráva k zákonu č. 32/2019 Sb. kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, č. 32/2019 Dz.
[2] Viz ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve spojení s čl. XXI bod 1 novely, podle něhož se sazba pojistného na sociální zabezpečení u zaměstnavatele snižuje z 25 % z vyměřovacího základu na 24,8 % z vyměřovacího základu, přičemž na nemocenské pojištění bude připadat namísto 2,3 % pouze 2,1 %. Sazba je upravena také v případě pojistného placeného osobou samostatně výdělečně činnou.
[3] Vláda: Důvodová zpráva k zákonu č. 32/2019 Sb. kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, č. 32/2019 Dz.
Diskuze k článku ()