Náhrada újmy na zdraví ve světle aktuální novely zákoníku práce

Novela upravuje následující druhy náhrady újmy na zdraví způsobené v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání: jednorázovou náhradu nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví, jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých a náhradu nákladů spojených se zřízením pomníku nebo desky.[1]

Náhrada újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví

Úplnou novinkou, která byla novelou do zákoníku práce vtělena, je úprava jednorázové náhrady nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance, kterou zaměstnanec utrpí v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. 

Tato náhrada může být poskytnuta pouze nejbližším osobám poškozeného zaměstnance, konkrétně jeho manželovi, partnerovi, dětem, rodičům a osobám blízkým v rodinném nebo obdobném poměru pociťujícím újmu zaměstnance jako újmu vlastní. 

Důvodová zpráva nastiňuje, že by však tato náhrada měla být poskytována pouze ve výjimečných případech, kdy „u postiženého zaměstnance nastanou ty nejtěžší případy zdravotního postižení, jako např. kómatické stavy, závažné poškození mozku či ochrnutí velkého rozsahu, tj. o následky srovnatelné s usmrcením osoby, která je vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění“. [2]

Zákoník práce přitom nestanovuje minimální ani maximální výši této náhrady.

Náhrady újmy při úmrtí zaměstnance

Zákoníkem práce doposud zakotvený nárok na jednorázovou náhradu újmy pozůstalých dostál změn, pokud jde o okruh oprávněných osob a specifikaci jeho výše. Tento nárok budou mít nově stejné osoby jako v případě výše uvedené jednorázové náhrady nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance, tedy manžel, partner, děti, rodiče a osoby blízké v rodinném nebo obdobném poměru pociťující újmu zaměstnance jako újmu vlastní. 

Oproti současné právní úpravě již nebude tato náhrada podmíněna nezaopatřeností u dětí zemřelého nebo soužitím ve společné domácnosti u rodičů zemřelého. Při posuzování, kdo má nárok na jednorázovou náhradu újmy pozůstalých, se tak i v pracovněprávním prostředí budou upřednostňovat zejména citová pouta a blízké sociální vztahy, jako je tomu v občanskoprávní úpravě, namísto pouhých majetkových vazeb.[3]

Duševní útrapy dítěte při ztrátě rodiče jsou definované jejich vzájemným citovým vztahem, a ne nezaopatřeností dítěte. Zletilé zaopatřené dítě může mnohdy ztrátu rodiče nést mnohem intenzivněji než například nezaopatřené dítě, které žije v domácnosti s druhým rodičem a se zemřelým rodičem se téměř nestýkalo. Stejně tak je nutné na rodinný vztah hledět i za situace, kdy mají náhradu získat rodiče zemřelého zaměstnance, kteří trvalou ztrátou svého potomka utrpí velké duševní soužení, i když s ním nesdíleli společnou domácnost. 

Minimální výše jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých nebude nově určena přesnou nominální částkou (nynější právní úprava určuje spodní hranici ve výši 240.000 Kč). 

V případě manžela, partnera, dítěte nebo rodiče zemřelého zaměstnance je od 1. 1. 2021 minimální částka jednorázové náhrady pozůstalým stanovena jako dvacetinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na jednorázovou náhradu vzniklo.[4]

Výše jednorázové náhrady pozůstalých pro další pozůstalé osoby nově stanovena není, zákoník práce pouze stanoví, že se musí jednat o náhradu „vzniklé“ újmy, tedy o náhradu újmy, jejíž výši oprávněná osoba prokáže. Soud tedy může ve svém rozhodnutí dojít k názoru, že těmto osobám přizná náhradu mnohem nižší.

Na základě novely dochází též ke zvýšení částky náhrady vynaložených nákladů spojených se zřízením pomníku nebo desky, která náleží osobě, která tyto náklady vynaložila. Částka náhrady nákladů spojených se zřízením pomníku nebo desky bude navýšena ze současných 20.000 Kč na jeden a půlnásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém vznikne právo na náhradu škody. 

Závěr

Na základě novely tak dojde k částečnému sblížení občanskoprávní a pracovněprávní úpravy náhrady újmy na zdraví, byť největší rozdíly, zejména jedná-li se o náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, bohužel i nadále přetrvávají.