Smyslem tohoto článku není přijatý zákon kritizovat ze své podstaty, smyslem je přiblížit čtenáři, co bylo v legislativním procesu přijato a jaká práva a povinnosti z toho pro jednotlivé osoby vyplývají.
Zákon o ochraně oznamovatelů
Oznámení
Cílem zákona je dle vlády umožnit pracovníkům v soukromém i veřejném sektoru bezpečně podat oznámení v rámci povinně zřizovaných interních mechanismů, případně externích mechanismů, a následně jim zajistit ochranu před možnými odvetnými opatřeními ze strany zaměstnavatelů a dalších subjektů.
Pokud jde o oznámení, to se dle § 2 zákona má týkat případů možného protiprávního jednání, k němuž má dojít u osoby (nejčastěji zaměstnavatel), pro níž oznamovatel vykonává, vykonával či zprostředkovává práci, popř. s danou osobou byl oznamovatel v kontaktu v souvislosti s výkonem práce či jinou obdobnou činností (upraveno v § 2 odst. 3 zákona poměrně široce jako nejen závislá práce, ale i služba či samostatný výdělečný vztah, apod.).
Onou protiprávností se potom rozumí jednání mající znak trestného činu, přestupku přesahujícího hranici 100 tisíc Kč, porušení zákona o ochraně oznamovatelů či předpisů Evropské unie ve vybraných oblastech.
Odvetná opatření
Oznamovatel by měl být dle zákona chráněn před tzv. odvetnými opatřeními. Ta jsou vyjmenována demonstrativním výčtem v ustanovení § 4 odst. 1 zákona. Fakticky je zde koncipován zákaz osoby, proti níž oznámení směřuje, činit kterékoliv z odvetných opatření tehdy, pokud je činěno v souvislosti s učiněním opatřením a může oznamovateli způsobit újmu.
Jelikož mezi odvetná opatření spadají např. zákaz rozvázání pracovního poměru či neprodloužení doby určité, bude velmi interesantní sledovat případy, kdy zaměstnanec učiní krátce před skončením pracovního poměru oznámení a zaměstnavatel bude zvažovat, zda přistoupit k plánovanému kroku v podobě ukončení pracovního poměru, když bude zaměstnavatel krom jiných rizik spojených s ukončením pracovního poměru vystaven též riziku, že poruší zákon o ochraně oznamovatelů.
Navíc nutno zdůraznit, že zákaz odvetných opatření dle ustanovení § 4 odst. 2 zákona se vztahuje nejen na oznamovatele, ale i např. na osoby mu blízké.
Poruší-li osoba, proti níž bylo oznámení učiněno, zákaz odvetných opatření, stíhá jej vedle sankcí dle příslušného zákona též povinnost nahradit oznamovateli nemajetkovou újmu, pokud byla oznamovateli způsobena.
Oznamovatel je, pokud jde o odvetná opatření, chráněn tehdy, pokud oznámení učiní:
- Prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému
- Vůči ministerstvu
- Uveřejní ve vybraných případech, kdy nebylo přijato vhodné opatření a oznamovatel má oprávněný důvod se domnívat, že protiprávní jednání povede k bezprostřednímu či zjevnému ohrožení vnitřního pořádku nebo bezpečnosti, života nebo zdraví, životního prostředí nebo jiného veřejného zájmu nebo ke vzniku nenapravitelné újmy, popř. má oznamovatel v případě oznámení ministerstvu oprávněný zájem se domnívat, že vůči němu bude použito odvetné opatření
Vnitřní oznamovací systém (VOS)
Povinnost VOS zřídit budou mít zejména:
- Veřejní zadavatelé dle zákona o veřejných zakázkách s výjimkami (např. obec pod 10000 obyvatel)
- Zaměstnavatelé zaměstnávající v příslušném kalendářním roce alespoň 50 zaměstnanců;
- Příslušné veřejnoprávní orgány;
- Zaměstnavatelé, jež jsou povinnou osobou dle AML zákona
Povinným subjektům nic nebrání pověřit jinou osobou k vedení VOS. Odpovědnost za dodržování zákona však tíží povinný subjekt, nikoliv pověřenou jinou osobu.
S výjimkou veřejných zadavatelů potom povinné subjekty s počtem zaměstnanců 50 až 249 v daném kalendářním roce budou moci VOS sdílet s jiným povinným subjektem o počtu zaměstnanců v uvedeném intervalu.
Fakticky by tak měli zaměstnavatelé a další osoby prověřit, zda jsou či nejsou povinnými subjekty a v důsledku učiněného závěru vytvořit VOS, popř. jej sdílet s jiným povinným subjektem. Porušení této povinnosti bude pochopitelně sankcionováno.
Tam, kde nevzniká povinnost dané osoby zřídit VOS, lze pochopitelně učinit oznámení prostřednictvím ministerstva.
Příslušná osoba
Klíčovou pozicí povinného subjektu bude tzv. příslušná osoba, dle zákona jen fyzická osoba, která je bezúhonná, zletilá a plně svéprávná.
Příslušná osoba přijímá a posuzuje důvodnost oznámení podaného prostřednictvím VOS. Dále potom má navrhovat povinnému subjektu opatření k nápravě nebo předejití protiprávnímu stavu v návaznosti na podané oznámení. Příslušná osoba má vystupovat a postupovat nestranně, to vše při povinnosti plnit pokyny povinného subjektu, nejedná-li se o pokyny, jež ohrožují či maří její výkon činnosti. Pochopitelně příslušná osoba má povinnost zachovávat mlčenlivost.
V ustanovení § 12 zákona je potom podrobně popsán proces přijetí oznámení a vypořádání oznámení příslušnou osobou. Příslušná osoba je povinna přijmout oznámení a do 7 dnů od přijetí vyrozumět oznamovatele. Do 30 dnů od přijetí potom příslušná osoba rozhodne, zda je oznámení důvodné či nikoliv. Je-li důvodné, navrhne povinnému subjektu opatření k předejití či nápravě protiprávního stavu.
Závěrem lze uvést, že povinné subjekty budou mít povinnost uchovávat a evidovat oznámení po dobu 5 let a z pochopitelných důvodů nebudou příslušné osoby poskytovat informace, jež by mohly zmařit či ohrozit účel podávání oznámení. Kontrolním orgánem na daném úseku bude ministerstvo spravedlnosti, popř. příslušný inspektorát práce.
Závěrem
Vedle novely zákoníku práce představuje přijetí zákona o ochraně oznamovatelů hlavní změnu na poli pracovního práva v roce 2023. Bude velmi zajímavé sledovat, jak se vyvine praxe při aplikaci daného předpisu, od faktického zavádění u povinných subjektů až po vývoj judikatury, bude-li tento předpis předmětem soudních sporů.
Bude-li předpis aplikován „rozumně“, lze předpovídat pozitivní přínos. Stane-li se však prostředkem „vyřizování účtů“ např. mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, stane se předmětem ještě větší kritiky než tomu bylo při jeho přijímání.
Diskuze k článku ()