Některá pravidla tohoto vztahu se mohou na první pohled zdát relativně přísná, a to zejména vůči advokátům. Vezmeme-li však v úvahu morální rozměr tohoto povolání a všechny jeho možné dopady na osudy klientů, začneme jejich významu rozumět o něco lépe. Zejména při představě, k jakým důsledkům či škodám by mohlo docházet, pokud by tu podobná pravidla nastavena nebyla. Pojďme si proto přiblížit alespoň ta nejdůležitější z nich.
Základní povinnosti advokáta
Práva a povinnosti advokátů mají všeobecný základ především v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění (dále jen „Zákon o advokacii“). Jejich bližší specifikaci však nalezneme i v obecně závazných právních předpisech (vyhláškách), jakož i ve vnitřních předpisech advokátního stavu (tzv. stavovských předpisech). Z těchto stojí za zmínku zejména pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (tzv. etický kodex advokáta). Základní práva a povinnosti advokátů jsou upravena primárně v ustanoveních §§ 16-31 Zákona o advokacii.
Obecné povinnosti advokáta stanovují určitý základní rámec, který je pro poskytování právních služeb nezbytný. Mezi tyto povinnosti patří např. povinnost advokáta být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou poskytováním právních služeb, mít na území ČR sídlo a být v něm ve stanovenou dobu k zastižení, řádně vést dokumentaci o poskytnutých právních službách či v určitých (zákonem předvídaných) případech jejich poskytnutí odmítnout, popř. smlouvu s klientem dokonce vypovědět (např. pokud by poskytováním právních služeb došlo ke střetu zájmů). Pokud je advokát oprávněn nebo povinen právní služby odmítnout a hodlá tak učinit, musí současně přijmout přiměřená opatření pro odvrácení závažné újmy, která v souvislosti s tím klientovi bezprostředně hrozí.
Práva a povinnosti advokátů vůči klientům
Nejširší škála povinností advokátů je nastavena přirozeně vůči jejich klientům, kterým advokáti poskytují právní služby. Advokát má při výkonu povolání především povinnost chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy svého klienta, které mají v takovém případě přednost i před jeho vlastními zájmy. Advokát je současně povinen se při výkonu své činnosti pokyny svého klienta řídit. Těmito pokyny není samozřejmě vázán, pokud jsou v rozporu se zákonem nebo se stavovským předpisem (např. etickým kodexem). O této skutečnosti je však povinen klienta informovat a dostatečně jej o ní poučit.
Jednou z nejdůležitějších povinností advokáta vůči klientovi je povinnost mlčenlivosti. Advokát musí zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozví v souvislosti s poskytováním právních služeb, a to i po ukončení jejich poskytování klientovi. Tato povinnost se vztahuje i na advokátovy zaměstnance a advokát může být této povinnosti zproštěn pouze klientem (popř. dědicem nebo jeho právním nástupcem v případě smrti či zániku klienta). Případné zbavení povinnosti mlčenlivosti musí být učiněno buď písemně, nebo ústně do protokolu před soudem. Advokát zároveň nesmí k újmě klienta ve svůj vlastní prospěch ani ve prospěch kohokoliv jiného využít jakýchkoliv informací, které od klienta nebo o něm v souvislosti s poskytováním právních služeb získá. Povinností mlčenlivosti advokáta nicméně není dotčena jeho zákonná povinnost překazit spáchání trestného činu.
Při poskytování právních služeb je advokát také povinen vést přiměřené záznamy o svých činnostech, řádně informovat klienta o tom, jak postupuje při vyřizování jeho věci, a poskytovat mu při tom včasná vysvětlení a podklady pro udílení dalších pokynů. Po skončení poskytování právních služeb má advokát též povinnost bez zbytečného odkladu klientovi odevzdat veškeré dokumenty související s poskytnutými právními službami. Advokát na druhou stranu nemá povinnost si v souvislosti s poskytovanými službami ověřovat, zda informace poskytnuté klientem jsou úplné či pravdivé.
Navzdory všem povinnostem má advokát vůči klientovi také určitá práva, která jejich vzájemný vztah svým způsobem vyvažují. Mezi ta nejdůležitější patří bezesporu právo na odměnu a na náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s poskytováním právních služeb (vč. práva žádat po klientovi přiměřenou zálohu), právo nechat se zastoupit jiným advokátem, advokátním koncipientem či zaměstnancem, a v neposlední řadě i právo poskytnutí právních služeb odmítnout. Odmítnout poskytnutí právních služeb by advokát podle etického kodexu měl např. v případě pracovního přetížení, v důsledku čehož by mohla být ohrožena jejich kvalita. Odmítnout by měl také v případě, kdy mu v tom brání jeho zdravotní či psychický stav, nemá-li v dané oblasti dostatek zkušeností či speciálních znalostí, jakož i v případě, kdy by se měl zavázat k úhradě nákladů klienta, bez nároku na jejich proplacení (byť jenom zčásti).
Závěr
Detailní rozbor veškerých práv a povinností advokátů (jako dále např. povinnosti klienta informovat o jeho případném nároku na bezplatnou právní pomoc nebo mu právní služby poskytnout na základě určení Českou advokátní komorou atd.) bohužel přesahuje kapacitu tohoto článku. Z výše uvedeného však bezesporu lze získat určitou představu o těch nejdůležitějších z nich a udělat si tak vcelku ucelený obrázek o tom, co si pod typickým vztahem advokát-klient představit a co od něho očekávat.
Diskuze k článku ()