Pět otázek pro Jaromíra Jirsu

Začátkem května se na Vás můžeme těšit na kongresu Právní prostor 2023, na kterém budete v rámci justičního bloku přednášet. Co od Vaší přednášky můžeme očekávat?

Jelikož se začíná obměňovat Ústavní soud, u něhož soudím, nevyhnu se zřejmě jistému bilancování. Rád bych se krátce zaměřil na působení tzv. 3. Ústavního soudu a zamyslel se i nad spoluprací nejvyšších justičních těles, tedy ÚS, NS a NSS. A protože občan potřebuje v této neklidné válečné době uklidnit a nepotřebuje sledovat nějaké justiční půtky, tak se budu snažit uklidňovat i já.

Soudcem Ústavního soudu jste od roku 2015. Jak byste zhodnotil rozhodovací praxi Ústavního soudu za dobu Vašeho působení? Jde tím „správným“ směrem?

Myslím, že třetí Ústavní soud v době, ve které působil, obstál. Byl to soud především „pandemický“. Kritici jeho činnosti mu vyčítají přílišnou zdrženlivost v době pandemie COVID – já jsem přesvědčen, že byl aktivní i zdrženlivý tak akorát. Ocitli jsme se v naprosto unikátní, nečekané a dramatické době, kterou jsme museli zvládnout, poněkud vytrženi z pohodlné letargie. Právo na ni bylo krátké. Situace se vyvíjela z „0 na 100“ za pár dní a na to, v jakém jsme byli v šoku, chovali jsme se všichni, nejen ústavní soudci, vcelku disciplinovaně a odpovídajícím způsobem.

Místopředseda Nejvyššího soudu, pan doktor Petr Šuk, v jednom ze svých rozhovorů pro Českou justici vytkl Ústavnímu soudu občasnou nekonzistenci v rozhodování, rezignaci na dodržování právních názorů vyslovených v usneseních o odmítnutí ústavní stížnosti a v některých případech i velmi závažné zásahy do právního řádu. Jak se k tomuto názoru stavíte? Je tomu skutečně tak?

Budu na Petra reagovat v rámci svého vystoupení na kongresu a nechci vystřílet předem prach. Role ÚS a NS v našem justičním systému jsou diametrálně odlišné, z čehož občas plynou určitá „názorová jiskření“ – a to je jen dobře.

Máme nového prezidenta a mnoho z nás i velká očekávání a naděje, mimo jiné z hlediska dodržování ústavnosti ze strany hlavy státu. Blýská se nám v tomto směru na lepší časy?

Věřím tomu a doufám v to. Po letech ohýbání, či spíše ignorování Ústavy se snad dočkáme její aplikace v materiálním duchu.

V našem minulém rozhovoru pro Právní prostor z března roku 2022 jsme otevřeli téma vlivu médií na rozhodování soudu. Tehdy jste uvedl, že média mají tendenci vidět kauzy zkratkovitě, vytrženě z kontextu, než že by chtěla něco ovlivňovat. V posledních měsících rezonovaly v mediálním prostoru zejména dvě kauzy, a to kauza pana poslance Andreje Babiše a bývalého poslance Dominika Feriho. Jak hodnotíte to, jak se média těchto kauz chopila? Zvládla to?

Já bych především řekl, že proces s panem expremiérem zvládl brilantně kolega Šott. Tak bych si představoval mediální vystupování soudce a vůbec jeho veřejnou, mimoprocesní prezentaci kauzy.

Z kauzy pana exposlance Feriho, která zdaleka není u konce, jsem si zatím odnesl především dojem, že se v průběhu řízení chová jako, s prominutím řečeno, arogantní hulvát. Jmenovat poškozené slečny veřejně na kameru, to se prostě nedělá… Ale i on využívá média jako prostředek obhajoby. Činí tak zdarma a nedá se nic dělat. To vše patří k dnešní mediální době.