Předním specialistou v oblasti informačních technologií a kybernetické bezpečnosti, jenž se může mj. pyšnit titulem Právník roku v oboru IT, je JUDr. Martin Maisner, PhD., MCIArb., a jako takový rozhodně nemůže na 10. ročníku kongresu Právní prostor, který nese podtitul Nové vize v právu, chybět!
V následujícím rozhovoru kromě tématu svého konferenčního příspěvku prozrazuje, jak současné právo ovlivňují moderní technologie či jak si Česká republika stojí v oblasti digitalizace v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Řeč přišla i na dynamicky se rozvíjející oblast ODR, opatření ČAK k poskytování služeb na on-line platformách nebo formulaci největších IT výzev pro svět práva v horizontu 10 let.
V rámci jubilejního 10. ročníku odborného kongresu Právní prostor vystoupíte se svým příspěvkem v rámci bloku Právo v kyberprostoru. Prozradíte, alespoň rámcově, na co se ve svém příspěvku zaměříte?
Chtěl bych především upozornit na některé méně známé a zmiňované aspekty aplikace práva a samozřejmě i určité defekty jeho používání (a zneužívání). Myslím, že je to trochu jiný pohled, než je obvyklé, a proto by to mohlo být zajímavé. A snad i docela zábavné.
Společnost často skloňuje pojmy e-justice, e-advokacie. Kyberprostor je často vnímán jako neohraničený prostor, který nikde nekončí, nikdo ho nehlídá. Právo však působí zcela odlišně, neboť podstatou normativní regulace je právě vymezování hranic, pravidel a vynucování jejich porušení silou autority. Jak se právu žije v kyberprostoru? Jdou tyto dvě oblasti dohromady?
Myslím, že jste se svým dotazem trefila do černého. Obtížná uchopitelnost kyberprostoru je samozřejmě největší překážkou efektivního vynucování práva – druhým problémem je neochota nebo neschopnost bezpečnostních složek hájit v kyberprostoru jiné zájmy než zájmy státně-bezpečnostní a zpravodajské. Posledním úskalím je pak fakt, že některá protiprávní a protispolečenská jednání nebyla jako taková dosud ani sledována ani postihována.
V tuzemském normativním světě můžeme dlouhodobě pozorovat trend právní regulace převážné většiny vztahů, v zásadě na všechno dnes máme zákon. Avšak s technologickým vývojem vstupují do společenských vztahů nové „inteligentní entity“, se nimiž současné právo nepočítá. Dokáže si s nimi stávající právo poradit, či potřebuje pro případ AI novel?
Teď jsme se dostali na pole právní filozofie, etiky a sociologie. Pokud se bavíme o termínech „umělá inteligence“, „digitální bytost“, nebo „digitální entita“, pohybujeme se v kategoriích velmi citlivých a také pracujeme s termíny, které nejsou dostatečně definované – tedy definic je celá řada, ale je otázka, zda jsou vyhovující, či nikoliv. Co považujeme za umělou inteligenci? A kde by měla být hranice toho, kdy se domníváme, že se jedná o jakousi „digitální osobu“? Já osobně si myslím, že to není primárně otázka právní, ale politická, filozofická a sociální. Nenechme se příliš nechat unést vědeckofantastickými romány o obdivnými vzdechy laiků, co vše ten či onen interaktivní program dokáže a zda už se nejedná o digitální bytost. Na druhé straně obvyklá lidská (nebo snad právnická?) snaha o urputnou regulaci se samozřejmě bude projevovat i zde. Výbor CCBE pro právo IT na určitém stanovisku pracuje již více než rok a předpokládám, že patřičně obecný dokument bude k dispozici již poměrně brzo.
Královnou v oblasti digitalizace veřejné správy je označováno Estonsko, které svým občanům umožňuje elektrickou cestou zakládat společnosti, volit nebo např. komunikovat se státní správou v širokém spektru otázek. O „digitalizaci občanských práv“ se stále více diskutuje i v ostatních evropských zemích. Jak si v tomto kontextu stojí Česká republika?
Samozřejmě, že Česká republika se také usilovně snaží o to, aby na tomto poli příliš nezaostala. Estonsko skutečně na poli digitálních služeb a obecně digitalizace státní správy vyrazilo velmi záhy a výrazně. Nicméně je třeba se vyhnout přílišnému zjednodušování. Především „digitalizace občanských práv“ je více než zavádějící, jedná se spíše o formulaci nároků na digitální služby nebo právo komunikovat se státem jen elektronicky. Podstata občanských práv je samozřejmě stále táž, jen se k nim přiřazuje určitá komfortní zóna elektronické komunikace.
Česká republika na této problematice pracuje kontinuálně, jenže ono je sice poměrně snadné zřídit elektronickou podatelnu, ale digitalizovat například spisovou agendu celého soudu a zřídit bezpečný dálkový přístup pro strany a jejich právní zástupce je něco dramaticky jiného. Navíc v tomto procesu neexistují zkratky a úkroky stranou – například přijetí zákona, který všem institucím nařídí digitalizovat spisovou agendu do dvou let, tento problém opravdu nevyřeší. To je totiž metoda „poručíme větru, dešti“ a tu už soudruzi vyzkoušeli…
Advokacie má velmi silnou tradici a patří k nejstarším řemeslům vůbec. Žijeme však dobu digitální revoluce, jejíž prvky silně pronikají i do světa paragrafů, a nabídky poskytování právních služeb na internetu tak dnes nejsou žádnou výjimkou. Mění se pod vlivem informačních technologií současný trh advokátních služeb?
Nejstarší řemeslo? Obyčejně se tím míní docela jiná profese… Ale k Vaší otázce, zda se mění pod vlivem informačních technologií současný trh advokátních služeb. Ano a ne. Jistě výkon advokacie zásadně ovlivnily nové technologie – lze elektronicky velmi rychle a efektivně vyhledávat v textu zákonů, pracovat s judikaturou či velmi efektivně zpracovávat rozsáhlé texty. Je to samozřejmě pokrok, který umožňuje ušetřit lidskou sílu využívanou k mechanické či jednoduché administrativní práci. Takže stejně jako přechod od pera a inkoustu k psacímu, kopírovacímu a rozmnožovacímu stroji zefektivnil práci se spisem, tak digitalizace právnické práce přinesla obrovský nárůst efektivity.
Technologie určitě může vyrovnat šance mezi malými a velkými kancelářemi a výrazně zvednout kapacitu například samostatným advokátům. Ale právní služba přece není jen vyhledávání v zákonech a v judikatuře, ale především aplikace právních předpisů v konkrétní situaci a podstata výkonu advokacie se tedy v podstatě příliš nemění. Lze samozřejmě použít k řešení jednodušších právních úkonů (například vytvoření plné moci či nejjednodušší nájemní nebo pracovní smlouvy) specializovaných počítačových programů nebo interaktivní vzory, ale k řešení dokonce i středně složitého právního problému je třeba tvůrčí mozek, profesionální zkušenost a obvykle i obyčejná lidská empatie. Mění se hlavně způsob komunikace. Pro spoustu lidí to, co si nemohou vyhledat ve svém chytrém telefonu, prostě neexistuje.
Jaké znaky musí být naplněny, abychom online působení advokátů kvalifikovali jako právní službu, a tedy trvaly na dodržování všech zákonných i etických pravidel?
Tak jen abychom to nějak nezamotali: Právní služba je právní služba, ať je poskytována prostřednictvím „internetu“, tedy přesněji on-line platformy nebo osobně. Pro právní službu je charakteristické že je poskytována za peníze, soustavně, neanonymně a konkrétnímu klientovi na základě jeho zadání. To platí.
Již třetím rokem působíte ve funkci předsedy Sekce ČAK pro IT a GDPR. Na čem se svými kolegy aktuálně pracujete a co konkrétně je úkolem tohoto poradního orgánu?
Pokud se týče odborné sekce ČAK pro IT a GDPR, jedná se o odborný orgán, jehož funkce je výlučně poradní. Pokud je tedy třeba připravit či analyzovat nějakou situaci či problém pro představenstvo, je v dané odborné oblasti sekce první na řadě. Nemá však nějaký dlouhodobý plán práce, reagujeme spíše na konkrétní situaci. V současné době se zabýváme materiálem, pro CCBE k pravidlům aplikace AI při poskytování právních služeb.
Co všechno musí „internetový právník“ dodržovat? Chystá ČAK např. nějaká opatření, jež by advokacii na online platformách vymezila hranice, ve kterých bude možno takovou služba klientovi poskytovat?
Znovu připomínám, že pro poskytování právních služeb platí stejná pravidla, ať jsou poskytována osobně nebo na on-line platformě. Je jen jedna advokacie, a nikoliv jedna klasická a druhá „internetová“. Takže všechny podmínky poskytování právních služeb, které jsou vyžadovány na advokátovi při poskytování klasickou formou, musí být dodrženy i v případě poskytování služeb na on-line platformě. K tomu ostatně vydalo předsednictvo výkladové stanovisko, které před svým vydáním prošlo i dost dlouhou veřejnou diskusí v advokátní komunitě. [1]
Měly by podle Vašeho názoru v souvislosti s přesunem části vztahů mezi klientem a advokátem do kyberprostoru doznat nějakých změn i etické předpisy?
To snad ani ne. Asi se bude vyvíjet třeba kárná rozhodovací praxe u případných pochybení, ale aktuálně si nemyslím, že by bylo třeba měnit profesní či etické předpisy.
Další oblastí, která čelí působení digitalizačních procesů, je soudnictví. Kromě tématu elektronického spisu, se objevují např. vize jakýchsi „robotických soudců“, kteří by pro začátek rozhodovali především v jednoduchých majetkových sporech. Do jaké míry je podle Vašeho názoru taková služba umělé inteligence účelná a užitečná?
Představa, že rozhodovat o lidských sporech (nebo dokonce o vině a trestu) bude umělá inteligence, tedy stroj, který nelze zkorumpovat, je sice zajímavá, ale naivní. Základní problémy jsou tyto: 1. O lidech rozhoduje stroj, 2. každý počítač je třeba nejdříve správně naprogramovat, 3. Neexistuje 100% záruka, že v programu nebudou zabudována nějaká „zadní vrátka“, kterými by bylo možné proces rozhodování ovlivnit, 4. neexistuje 100% záruka proti hackerům, kteří mohou proces buď narušit, nebo nějak pozměnit. Cestu bych asi viděl spíše v řešení automatizace procesní přípravy případu pro soudce, který se nebude muset zabývat administrativními úkony. Možná i použití modulového rozsudku by celou věc urychlilo. Nicméně nepochybuji o tom, že někteří osvícení soudci již k takovému využití technologie směřují. Ale robotický soudce je zatím spíše diskusní téma.
A naopak, kde bychom měli stanovit hranici, za níž „JUDr. Robota“ nepustíme? Jinými slovy, jaké oblasti v právu bychom si měli chránit a ponechat je na lidském rozhodování?
JUDr. Robot? No fuj… Ale vážně. Především již dnes výkladové stanovisko předsednictva ČAK ukládá advokátům, aby - pokud klientovi předkládají v rámci poskytování právních služeb listiny nebo jiné výsledky, které byly zpracovány počítačovým programem - o tom klienta informovali. Stejně tak, pokud klient komunikuje s počítačovým programem, a nikoliv s živým advokátem, je advokátovou povinností na to klienta upozornit. A pokud bychom v budoucnu připustili možnost, že by počítačové programy (chcete-li tedy „roboti“) o něčem samostatně rozhodovaly (myšleno formou vydáním nějakého rozhodnutí s právními důsledky), asi bychom se všichni rádi drželi jen v rámci nějakých jednoduchých majetkových sporů, a nikoliv čehokoliv zásadnějšího... Přece jenom žijeme jinde než v románech Isaaca Asimova.
Jaký mezi právníky převažuje vztah k moderním technologiím?
Myslím si, že všeobecně dobrý. Nemyslím, že by všichni uměli programovat, ale vzhledem k tomu, že každý advokát musí mít povinně datovou schránku, je používání informačních technologií běžné. Velmi dobrá znalost a užívání vyspělých programů je podle mne běžné pro zhruba 40 % advokátů. Slabší znalost je zhruba u 10 % advokátů, ale neznám žádného advokáta s odmítavým vztahem k technologiím.
Co je podle Vás pro příštích 10 let největší „IT výzvou“ pro svět práva?
Určitě funkční digitalizace soudních a správních agend. Je to sice zdánlivě jednoduchý, nicméně obrovsky náročný krok. A když mluvíme o příštích 10ti letech, tak předpokládám, že by to mohlo zhruba tolik času zabrat. Tedy alespoň doufám, že za 10 let nebudeme pořád ještě na začátku.
Kromě IT práva jsou Vaší doménou rovněž rozhodčí řízení. S oběma kategoriemi do jisté míry souvisí online řešení sporů. Angažujete se i v této oblasti? Vidíte v ODR budoucnost např. pro řešení sporů vzniklých v kyberprostoru?
Myslím si, že ODR je řešením pro řadu sporných agend, především těch jednodušších, kde lze rozhodovat bez ústního jednání a vycházet jen z listinných důkazů. To je sice trochu omezení, ale i tak by pro ODR zbývalo obrovské množství sporů, které by bylo možné vyřešit, aniž by byly zatěžovány klasické soudy. Pokud by měly v rámci ODR probíhat i např. výslechy svědků, je to o hodně náročnější a problematičtější.
[1] https://www.akkliment.cz/images/dokumenty/CAK-pravni-sluzby-on-line.pdf
Diskuze k článku ()