1. ledna 2025 nabyla v trestním zákoníku účinnosti novela sexualizovaného násilí, která nově zavádí pojmy bezbrannost a znásilnění z podstaty. O jak zásadní změnu se podle Vás jedná?
Domnívám se, že se jedná o naprosto zásadní změnu, protože se jedná o změnu myšlení. Česká justice není zvyklá pracovat s pojmy jako subjektivní bezbrannost, či nevyvratitelná právní domněnka o bezbrannosti poškozeného. Jedná se o změnu náhledu, o nutnosti změny celého narativu toho, jak musíme k sexualizovanému násilí přistupovat. A je mi úplně jasné, že to ještě bude boj. Jak u policie, tak u soudů. Změnu myšlení ze dne na den nemůžeme očekávat.
Myslíte si, že redefinice trestného činu znásilnění a zavedení nového trestného činu sexuálního útoku, které jsou také součástí již zmíněné novely, budou mít vliv na počet podání trestních oznámení v případech sexualizového násilí?
Myslím si, že ano. Četla jsem někde statistiku, že po změně právní úpravy znásilnění v Anglii velmi stoupl počet trestních oznámení. Nicméně také stoupl počet zproštění v takových věcech, protože se přihlásily třeba oběti, u kterých to proběhlo dávno, a neměly už žádné důkazy. Nedivila bych se, kdyby to bylo stejné i v ČR. Vlastně to zažíváme i v naší kanceláři, že za námi chodí lidé, kteří se stali obětí sexualizovaného násilí v minulosti, a pod vlivem změny společenského klimatu v této oblasti by chtěli věc nahlásit, ale vlastně nemají nic, než jen svá slova.
Kdybyste mohla v oblasti trestání sexualizovaného násilí změnit jednu věc lusknutím prstů, jaká by to byla?
Lepší platební politiku a morálku OČTŘ vůči advokátům obětí závažného násilí. Současný stav je prostě pohroma, která ale státu zjevně vyhovuje, protože oběti žádné právní zastoupení nakonec nemají, a tudíž advokáti v procesu nedělají problémy. Je to smutné.
Vnímáte v současnosti nějaký stát, který je podle Vás v oblasti trestání sexualizovaného násilí vzorem správné praxe?
Za mě například Španělsko.
Aktivně vystupujete na sociálních sítích, školíte, přednášíte. Nemáte někdy pocit, že právě osvěta dokáže pomoci předcházet sexuálnímu násilí více než samotné paragrafy?
Myslím si, že nedokáže předcházet sexuálnímu násilí, ale třeba dokáže změnit myšlení obětí domácího násilí, které prohlédnou mnohem dříve, a věc tak nezajde až tak daleko, protože odejdou dřív. Stát by se měl obecně prevenci genderově podmíněného násilí věnovat, ale nic takového nevidíme. Istanbulská úmluva nás ovšem k takovému jednání zavazuje – a nezapomínejme, že ČR ji sice neratifikovala, ale Evropská unie ano.
Jak hodnotíte nynější postavení obětí sexuálního násilí v českém trestním řízení? Jsou dostatečně chráněny, nebo se příliš často setkávají se sekundární viktimizací?
Domnívám se, že vzhledem k restriktivnímu výkladu práv obětí (zejména v otázkách právního zastupování, ale i v dalších), se oběti nachází v horším postavení, než byly po zavedení speciálního zákona v roce 2013. A to přesto, že judikatura ESLP jednoznačně a nyní již konstantně směřuje k vyšší ochraně práv obětí a snižování jejich překážek přístupu ke spravedlnosti.
Jste držitelkou spousty prestižních ocenění. Které z nich je pro Vás nejvýznamnější a jsou pro Vás zadostiučiněním nebo motivací k další práci?
Velmi si vážím ocenění Elle Women’s Award v sekci Odvaha za prosazení statutory rape, protože to je ocenění od neprávníků. Znamená to, že moje práce je viditelná i mimo můj obor, a že si jí váží i širší veřejnost.
Chtěla byste na závěr k tomuto tématu ještě něco doplnit?
Těším se na přednášku na kongresu Právní prostor, a čekám, že se rozpoutá debata, což je samozřejmě vždycky vítané. Nicméně, musím dodat, že jsem naprosto nadšená tím, že se statutory rape podařilo v ČR prosadit, neboť to byla pro mě naprosto zásadní záležitost, a to nejen proto, že mám malé děti.
Diskuze k článku ()