Rozhovor: Hana Lenghartová - o advokacii a mediaci

Kandidatura do představenstva České advokátní komory pro ni znamená především snahu využít příležitost k tomu, měnit věci k lepšímu – s důrazem na lidskost, otevřenou komunikaci a moderní přístup k poskytování právních služeb. V následujícím rozhovoru mluví nejen o výzvách pro českou advokacii, ale i o síle mediace, smyslu veřejné angažovanosti a tom, co ji žene kupředu i v těžkých chvílích.

Váš profesní i osobní život je nebývale pestrý – jste matka tří dětí, advokátka, mediátorka, jazykově vybavená žena, která má zkušenosti i z mezinárodního prostředí. Jak si udržujete energii a vnitřní rovnováhu? 

Děkuji za takové ocenění. Je pravda, že můj život je plný rolí a každá z nich je pro mě nesmírně důležitá a naplňující. Klíčem k udržení energie a vnitřní rovnováhy je pro mě paradoxně vědomé přijetí toho, že dokonalost neexistuje.

Místo snahy o bezchybný výkon ve všech oblastech se zaměřuji na priority a delegování, kde je to možné. Naučila jsem se, že je naprosto v pořádku říct 'ne', když je to potřeba, a že péče o sebe není luxus, ale nutnost. Ať už je to krátká procházka v přírodě, chvilka s knihou nebo čas strávený s rodinou, tyto momenty mi pomáhají 'dobít baterky'.

Zároveň mi velkou energii dává i samotná práce s lidmi – v advokacii i mediaci. Když vidím, že mohu někomu pomoci, posunout věci dopředu a přispět k řešení, je to obrovská motivace a zdroj vnitřní spokojenosti. Velkým bonusem je mít vášeň pro své nadání, v jakékoliv činnosti.

Co je podle Vás největší bolestí současné české advokacie a/nebo její právní úpravy? 

Podle mého názoru je jednou z největších 'bolestí' současné české advokacie rostoucí administrativní a byrokratická zátěž, která paradoxně odvádí pozornost od samotné podstaty naší práce – tedy poskytování právní pomoci klientům. Nejde jen o neustále se měnící předpisy, ale i o nárůst povinností spojených s AML (proti praní špinavých peněz), GDPR a dalšími regulacemi, které sice mají své opodstatnění, ale jejich implementace a kontrola jsou pro menší či střední advokátní kanceláře často disproporční a časově extrémně náročné.

To vede k tomu, že advokáti tráví podstatnou část svého času plněním formálních náležitostí namísto soustředění se na hlubší právní analýzu, strategické poradenství nebo inovace v poskytování služeb. V důsledku toho může docházet k nechtěnému zdražování právních služeb pro klienty, aniž by to nutně znamenalo vyšší přidanou hodnotu v samotném právním poradenství.

Další výzvou, která s tím souvisí, je pak udržení atraktivity advokátní profese pro mladou generaci v kontextu těchto rostoucích nároků a zároveň tlaku na efektivitu. Věřím, že je klíčové najít rovnováhu mezi nezbytnou regulací a vytvořením prostředí, které advokátům umožní plně se soustředit na to, co umíme nejlépe – tedy být spolehlivými právními rádci a obhájci.

Letos kandidujete do představenstva České advokátní komory. Proč jste se rozhodla pro kandidaturu a co byste ráda prosadila?

Rozhodnutí kandidovat do představenstva České advokátní komory pro mě nebylo okamžité, ale rodilo se tak nějak postupně. Mou kandidaturu pohánějí především tři hlavní důvody.

Prvním z nich je má ochota a připravenost nabídnout své služby jako zkušeného vyjednavače, komunikátora směrem dovnitř i navenek. Věřím, že mé dlouholeté zkušenosti z komplexních jednání a mediací mi umožňují přinést do této oblasti novou dynamiku a zajistit, aby hlas advokacie byl slyšet s patřičnou váhou a přesvědčivostí.

Druhým důvodem je možnost zúročit mé čtyřleté zkušenosti členky Kontrolní rady ČAK. Tato činnost mě profesně nesmírně obohacuje, dává mi hluboký vhled do fungování komory a zároveň mě naplňuje pocitem, že mohu konkrétně přispět k našemu společnému cíli – a tím je stabilní a důvěryhodná advokacie. Jsem zvyklá na analytickou práci i týmovou spolupráci a chápu interní procesy, což mi umožní rychle a efektivně se zapojit do práce představenstva.

Třetím důvodem je má snaha o osvětu a zvýšení respektu k mediaci jako plnohodnotné a efektivní formě řešení sporů. Jsem pevně přesvědčena, že mediace má obrovský, stále ještě nedostatečně využitý potenciál. Zasluhuje si hlubší integraci do právního systému a posílení jejího vnímání nejen mezi odbornou, ale i laickou veřejností. Ráda bych se zasadila o to, aby mediace byla vnímána nejen jako alternativa k soudnímu řízení, ale často i jako preferovaná první volba, která může klientům ušetřit čas, finance a hlavně pomoci zachovat vztahy.

Existuje podle Vás něco, co dnes nejvíc chybí v oficiální komunikaci komory směrem k advokátům či k veřejnosti? 

Ano, podle mého názoru nejvíce chybí v oficiální komunikaci komory, ať už směrem k advokátům, nebo k veřejnosti, strategicky vedený, aktivní a cílený dialog. Nejde jen o informování, ale o přesvědčivé prezentování role a přínosu advokacie a o proaktivní budování mostů s klíčovými partnery.

Konkrétně postrádám specializovanou a kontinuální roli, která by se systematicky věnovala vyjednávání a komunikaci s externími subjekty – ať už s legislativci, exekutivními orgány, médii, nebo širší veřejností. Jde o někoho, kdo by dokázal efektivně 'lobbovat' za zájmy advokacie v tom nejlepším slova smyslu: jasně vysvětlovat naše postoje, předcházet nedorozuměním a budovat vzájemnou důvěru.

Domnívám se, že naše komora by velmi profitovala z někoho, kdo by měl komunikační a vyjednávací dovednosti na špičkové úrovni. Taková role by zajistila, že hlas advokátů bude slyšet s patřičnou váhou, srozumitelností a přesvědčivostí tam, kde je to nejvíce potřeba. Právě to je oblast, do které bych ráda přinesla své dlouholeté zkušenosti a dovednosti.

Jak vidíte budoucí směřování advokacie v České republice a jakou roli by v tom měla hrát ČAK?

Budoucnost české advokacie vidím jako dynamickou a plnou příležitostí, ačkoli s sebou nese i nemalé výzvy. Domnívám se, že směřujeme k ještě větší specializaci a zároveň k prohlubování digitálních dovedností. Klienti dnes očekávají nejen precizní právní poradenství, ale i efektivní komunikaci a řešení šitá na míru, často s využitím moderních technologií. Stále větší roli bude hrát také data-driven decision making a schopnost pracovat s technologiemi, jako je umělá inteligence, které mohou zefektivnit rutinní úkony a uvolnit nám ruce pro komplexnější analytickou práci a strategické myšlení.

V tomto kontextu by měla Česká advokátní komora hrát klíčovou a proaktivní roli. Neměla by být jen regulátorem a strážcem etických principů, což je samozřejmě její esenciální funkce. Měla by se stát především lídrem v adaptaci na nové trendy a inovátorem v podpoře advokátů.

Konkrétně vidím roli ČAK v:

1. Podpoře vzdělávání a rozvoje dovedností - systematicky nabízet advokátům školení v oblasti nových technologií, managementu advokátních kanceláří a soft skills, aby byli připraveni na měnící se trh.
2. Aktivní roli v legislativním procesu - být silným a kompetentním hlasem, který bude hájit zájmy advokacie a právního státu při tvorbě nových zákonů, zejména těch, které ovlivňují naši profesi.
3. Posilování reputace profese -  aktivně komunikovat s veřejností o významu a přínosu advokacie pro společnost, bojovat proti dezinformacím a vysvětlovat etické standardy naší práce.
4. Vytváření platformy pro sdílení best practices - podporovat vzájemnou spolupráci a sdílení zkušeností mezi advokáty, ať už v oblasti specializace, nebo v efektivním využívání technologií.

Věřím, že pokud se ČAK chopí těchto rolí s energií a vizí, česká advokacie bude i nadále prosperovat a plnit svou nezastupitelnou roli ve spravedlnosti a ochraně práv občanů.

Máte za sebou stovky, ne-li tisíce hodin mediací. Stává se, že Vás nějaký konkrétní případ dlouhodobě pronásleduje v myšlenkách? 

Ano, stává se to. Mediace, zvláště ty v citlivých rodinných nebo vysoce konfliktních obchodních sporech, jsou hluboce lidské příběhy plné emocí a často i bolesti. Mám za sebou tisíce hodin u mediačního stolu a musím přiznat, že některé případy, ač se je snažím zpracovat profesionálně a s odstupem, se zkrátka drží v mysli déle. 

Je to daň za to, že se do situace vžíváte s plným nasazením a snažíte se najít cestu ven z patové situace. Dostanete se lidem pod kůži, ale je to dvousměrný tok, přijímáte v ten moment jejich těžkosti. Nelze se tomu zcela vyhnout, pokud svou práci děláte s plnou empatií a zodpovědností.

Klíčové je pro mě ale nalézt správnou formu psychohygieny. Uvědomuji si, že moje schopnost pomáhat druhým je přímo závislá na mé vlastní vnitřní rovnováze. Proto se aktivně zaměřuji na to, abych měla dostatek času na odpočinek, trávila čas s rodinou a věnovala se aktivitám, které mi dobíjejí energii – ať už je to sport, péče o domácí mazlíčky nebo chvilka ticha s knihou. Naučila jsem se vědomě 'uzavírat' případy po jejich skončení a oddělovat profesní život od osobního. Někdy je to výzva, ale je to nezbytné pro dlouhodobou udržitelnost v tak náročné profesi, jako je mediace. Moc mi pomohlo v tomto směru vydání vlastní knihy anonymizovaných mediačních příběhů.

Myslíte si, že by Vám Vaše zkušenosti s mediací mohly pomoci i při práci pro ČAK?

Jednoznačně! Věřím, že mé dlouholeté zkušenosti s mediací by byly možným přínosem i pro práci v České advokátní komoře. Mediace totiž není jen o řešení sporů u mediačního stolu, je to především o hlubokém porozumění dynamice komunikace, efektivnímu vyjednávání a umění naslouchat a propojovat různé pohledy.

Prostředí ČAK, ať už v komunikaci s advokáty, s veřejností, nebo s legislativními orgány, je často stejně komplexní jako mediační proces. Vyžaduje schopnost:

1. Aktivně naslouchat a vnímat nuance, rozumět potřebám a obavám advokátů i očekáváním veřejnosti.
2. Identifikovat společné zájmy a hledat konsenzus, najít průsečíky i v názorově rozdělených otázkách, aby se dosáhlo konstruktivních řešení.
3. Jasně a přesvědčivě komunikovat, formulovat složité právní otázky srozumitelně pro různé cílové skupiny a hájit zájmy advokacie s respektem a profesionalitou.

Jaké jsou nejčastější typy sporů, které řešíte prostřednictvím mediace? Existují oblasti práva, kde by podle Vás mohla být mediace využívána více? 

Jako mediátorka se primárně specializuji na obchodní spory velkého rozsahu, které jsou často komplexní, týkají se mezinárodních transakcí nebo mají velký finanční dopad. Vedle toho se věnuji i různým občanskoprávním sporům, například tématice vypořádání SJM nebo podílového spoluvlastnictví, také pracovněprávním sporům, které mi často přicházejí právě na základě soudem nařízené mediace.

Právě ta škála sporů iniciovaných soudy je nesmírně pestrá a ukazuje, že mediace má potenciál prakticky kdekoli, kde existuje komunikační bariéra nebo potřeba zachovat vztahy. 

A k druhé části otázky – naprosto souhlasím, že mediace by mohla být využívána mnohem, mnohem více! Bolestí je, že se na ni často pohlíží až jako na poslední záchranu, kdy už vztahy vyostřil soudní proces. Mnohem efektivnější by bylo využívat mediaci dobrovolně, preventivně, ještě předtím, než se spor dostane k soudu. Zde vidím největší prostor pro zlepšení.

Je klíčové zlepšit osvětu – nejen směrem k široké veřejnosti, ale především k nám, advokátům. Měli bychom mediaci aktivněji nabízet svým klientům jako plnohodnotnou a často výhodnější alternativu k soudnímu řízení. Ukázat jim, že mediace může být rychlejší, levnější, a hlavně nabízí řešení, která si strany samy vytvoří, což je daleko udržitelnější než rozsudek soudu. Pokud advokáti sami budou mediaci vnímat a prezentovat jako první volbu v určitých typech sporů, její potenciál se obrovsky znásobí.

Jak vnímáte roli advokátů v procesu mediace? Jsou advokáti stran spíše překážkou, nebo pomocníkem? 

Roli advokátů v procesu mediace vnímám jako nesmírně důležitou a potenciálně velmi pozitivní. Jsem přesvědčena, že jsou v mediaci nezbytnými pomocníky, nikoliv překážkou. Kvalifikovaný advokát zná právní kontext sporu, umí vyhodnotit rizika a práva svých klientů, a právě tyto znalosti jsou pro informované rozhodování v mediaci klíčové.

Advokáti mohou svým klientům pomoci pochopit právní rámec možných řešení, realisticky posoudit své šance a alternativy k dohodě, formulovat své požadavky způsobem, který je konstruktivní a pro druhou stranu srozumitelný, jakož i zajistit, že výsledná dohoda je právně vymahatelná a chrání zájmy klienta.

Klíčové je však, aby se advokáti chovali v souladu s principy mediace, tedy podporovali hledání řešení, a ne jenom eskalovali konflikt. To znamená, že by měli být průvodci a rádci, kteří klientovi pomáhají vidět širší souvislosti a podporují ho v konstruktivním dialogu. Pokud advokát přijme tuto roli a aktivně spolupracuje s mediátorem na dosažení dohody, je pro proces mediace obrovským přínosem.

Jak už to ale v životě bývá, vše je o konkrétních lidech. Ať už na straně advokáta, tak i klienta. Pokud advokát chápe podstatu a přínosy mediace a je ochoten pracovat v jejím duchu, je pro mě, jako mediátora, vítaným partnerem. Naším společným cílem by vždy mělo být najít nejlepší možné řešení pro klienta, a mediace k tomu nabízí jedinečnou platformu.

Jak vnímáte roli digitalizace v právních službách, popř. i v mediaci? 

Digitalizaci vnímám v právních službách jako nevyhnutelnou cestu a obrovskou příležitost pro efektivitu. Už dnes vidíme, jak technologie zjednodušují rešerše, správu dokumentů nebo komunikaci. Je to pokrok, kterému se nemůžeme a ani bychom se neměli bránit, protože nám umožňuje věnovat více času skutečné právní analýze a strategickému poradenství pro klienty.

Nicméně, pokud jde konkrétně o mediaci, jsem v tomto směru trochu opatrnější a řekla bych i konzervativnější. Ačkoli uznávám, že online mediace mají své místo – například pro strany vzdálené geograficky nebo v případech, kde je potřeba rychlé úvodní konzultace – jsem přesvědčena, že pro skutečně efektivní a hlubokou mediaci je esenciální osobní prvek.

Když se strany sporu sejdou face to face, je to něco úplně jiného. Je to prostor, kde se projevuje neverbální komunikace, kde si lidé mohou vyříkat genezi sporu, vyjádřit své pocity a postoje, a kde mediátor může lépe vnímat celkovou dynamiku. Tyto nuance, které jsou pro dosažení skutečného porozumění a udržitelné dohody klíčové, nejsou přes obrazovku počítačů natolik účinné. Osobní setkání vytváří důvěru a umožňuje hlubší lidské spojení, které je pro vyřešení konfliktu často nezbytné. Pro mě je proto prezenční jednání v mediaci stále preferovanou a nejúčinnější cestou.

Jaká je podle Vás nejdůležitější vlastnost kvalitního advokáta? Na čem by měl (budoucí) advokát pracovat, aby uspěl v této době?

Kdybych měla jmenovat jednu nejdůležitější vlastnost kvalitního advokáta, byla by to schopnost kritického myšlení a komplexní analýzy. A to nejen v právním smyslu, ale i v širším kontextu klientova byznysu či osobní situace. Jde o schopnost vidět problém ze všech úhlů, předvídat důsledky a nabídnout řešení, která nejsou jen právně správná, ale i prakticky funkční a strategicky výhodná pro klienta.

Na čem by měl (budoucí) advokát pracovat, aby uspěl v této době? Vidím několik klíčových oblastí:

1. Schopnost efektivní komunikace a vyjednávání, tedy nejen umět se vyjadřovat, ale i aktivně naslouchat a rozumět skutečným potřebám klienta i protistrany. To je esenciální pro řešení sporů i pro prevenci. 
2. Technologická gramotnost. Není nutné být IT expert, ale je nezbytné rozumět tomu, jak technologie mění právní praxi, a být schopen je efektivně využívat pro zefektivnění práce a poskytování kvalitnějších služeb.
3. Adaptabilita a celoživotní vzdělávání, protože právo se neustále vyvíjí, stejně jako svět kolem nás. Advokát musí být připraven se neustále učit a přizpůsobovat se novým výzvám a trendům.
4. Etika a integrita. V době, kdy je důvěra ve společnost často otřesena, je schopnost jednat s nejvyšší mírou etiky a integrity naprosto klíčová. Je to základ, na kterém stavíme svou reputaci a reputaci celé profese.

Co Vás osobně na advokacii či mediaci (jako vedlejší činnosti advokacie) fascinuje a motivuje jít dál, a jak byste tuto vášeň předala nastupující generaci právníků?

Co mě na mé práci stále nejvíce fascinuje a motivuje jít dál? Je to ten pocit hluboké satisfakce a naplnění, když vidím, že má skutečný dopad na životy lidí nebo na běh věcí v byznysu. Ať už je to nalezení cesty z patové situace v mediaci, nebo jen pocit, že klientům spadl kámen ze srdce, protože jim pomůžete v situaci, ve které si nevěděli rady. To jsou momenty, kdy si uvědomím, že tato práce není jen povolání, ale skutečné poslání. Životní styl. Je to ta neustálá výzva poskytovat oporu v momentech, kdy ji lidé nejvíce potřebují.

Tuto vášeň bych nastupující generaci právníků, ať už si vyberou jakoukoliv právnickou profesi, předala se vzkazem, aby nezapomínali na lidský rozměr profese právníka. Ano, právo je o paragrafech a precizní analýze, ale v jeho jádru je to vždy o lidech a jejich příbězích. Ať už se budou věnovat jakékoli oblasti, ať si uchovají zvědavost, empatii a odvahu jít s kůží na trh pro své klienty. A především, aby neztráceli ze zřetele, že jejich práce má smysl – a to je ten největší motor pro dlouhodobou motivaci a radost z této práce.

Napadá Vás něco, co byste chtěla závěrem vzkázat advokátkám a advokátům, kteří se budou rozhodovat, komu dát svůj hlas?

Závěrem bych chtěla vzkázat všem advokátkám a advokátům, kteří se budou rozhodovat, komu dát svůj hlas, aby se zamysleli nad tím, co skutečně potřebuje naše stavovská organizace. Dle mého názoru advokacie nutně potřebuje výrazné a nezávislé osobnosti.

Přestože kandiduji samostatně, chci zdůraznit, že jsem připravena a zvyklá spolupracovat v týmu. Moje praxe mediátorky mě naučila, že i s rozdílnými názory je možné najít společnou řeč a efektivně spolupracovat na dosažení sdíleného cíle. A právě v tom vidím svou sílu a přínos. 

Advokacie, a o tom jsem pevně přesvědčena, nestojí na velikosti kanceláří, ale na denní práci advokátů jednotlivců a jejich hlubokých znalostech konkrétních potřeb svých klientů. Právě tento blízký a důvěrný vztah mezi advokátem a klientem, který vnímám obdobně jako vztah mezi lékařem a pacientem, je základem naší profese. Stejně jako se pacient svěřuje lékaři se svým zdravím, klient vkládá do advokáta maximální důvěru se svými nejcitlivějšími problémy. Tyto individuální zkušenosti a pochopení reálných potřeb z praxe by měly být hybnou silou naší komory.

Věřím, že skutečná síla komory spočívá v rozmanitosti názorů a zkušeností jednotlivých advokátů, kteří jsou nezávislí a mohou svobodně hájit zájmy profese i jednotlivých kolegů, bez nutnosti podléhat jakýmkoli skupinovým zájmům nebo dohodám 'za zavřenými dveřmi'. Hlas, který mi dáte, bude hlasem pro nezávislost, transparentnost a službu všem advokátům, nikoliv jen vybraným skupinám. Děkuji za vaši důvěru.