Poskytovatel by měl označit virtuální kancelář či sídlo obchodní firmou a identifikačním číslem společnosti, jinak společnosti hrozí pokuta do výše 100.000,- Kč. Je-li společnost plátcem DPH, má povinnost ohlásit správci daně své skutečné sídlo, v opačném případě jí může správce daně uložit pokutu až do výše 500.000,- Kč, rozhodnout, že společnost je nespolehlivým plátcem nebo rovnou zrušit registraci společnosti k DPH.
Občas se objevují názory, že společnosti využívají virtuálních sídel či kanceláří proto, aby nemusely plnit své povinnosti vůči úřadům a jiným třetím osobám. Současná právní úprava však těmto nepoctivým podnikatelům nenahrává. Podle občanského zákoníku se každý (tedy i soukromý subjekt) může dovolat skutečného sídla společnosti. Také daňová správa na některých místech v poslední době intenzivně kontroluje, zda jsou uvedené údaje o skutečném sídle pravdivé, a v této souvislosti od společností vyžaduje dokumenty prokazující faktické provádění podnikatelské činnosti v daném místě.
Je nutné zdůraznit, že naprostá většina podnikatelů využívá virtuálních sídel s dobrými a zcela legálními úmysly. Tyto služby jsou vhodné zejména pro ty, kteří svou vlastní kamennou kancelář ke své činnosti z nejrůznějších důvodů nepotřebují a využití virtuálních prostor jim nabízí snížení nákladů a možnost použít ušetřené peníze k realizaci svého podnikatelského zaměření. Klasickým příkladem uživatelů virtuálních kanceláří jsou také holdingové společnosti, které nerealizují podnikatelskou činnost a slouží výhradně pro účely držby a správy majetkových účastí v dceřiných společnostech, jak je tomu stále častěji zvykem v případě tzv. rodinných nebo privátních holdingů.
Diskuze k článku ()