Registr smluv – Achillova pata korupčníků?
Dnes jsou tomu téměř přesně tři roky, kdy oficiálně vznikl ambiciózní projekt nevládních neziskových organizací nazvaný Rekonstrukce státu. Vytyčil si devět hlavních oblastí, na které se zaměřil. Rád bych tímto textem rozebral jednu z nich, která se zdá, že by mohla uspět. Nebo ne?
Mám na mysli mnohokrát médii propíraný registr smluv[1]. Tímto nástrojem se srdnatí protikorupční aktivisté zaklínají jako kouzelným štítem, se kterým se konečně podaří vymýtit hluboko zakořeněné podhoubí škodlivé korupce na regionální i nejvyšší úrovni. Je toho skutečně schopen jediný zákon? Má šanci uspět v České republice plné vynalézavých lidí a zlatých ručiček?
Zní mé otázky příliš pesimisticky a skepticky? Vždyť i geniální Frédéric Bastiat kdysi prohlásil: „Když se rabování stane způsobem života pro skupinu lidí ve společnosti, časem si pro sebe vytvoří právní systém, který to autorizuje, a morální kód, který to glorifikuje.“
Ale zpět do současnosti – registr smluv tak, jak ho navrhovala Rekonstrukce státu, stojí na dvou pilířích:
- Je nutné, aby byl zřízen centrální online registr smluv přístupný veřejnosti, obsahující strojově zpracovatelná data a související metadata, s několika málo výjimkami, jako je například ochrana osobních údajů nebo obchodní tajemství.
- Všechny smlouvy, které bude uzavírat stát, územní samosprávné celky nebo jiné instituce (sem patří například státní podniky nebo podniky ovládané státem) budou účinné až okamžikem jejich zveřejnění na internetu, jako je tomu u našich slovenských sousedů.
Návrh vlastně svým způsobem zakotví povinnost takřka těch samých subjektů, které jsou již dnes povinny poskytovat informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Jen se vše zjednoduší, zpřehlední a bude na jednom místě.
Zdánlivá idylka?
Navenek je na první pohled situace růžová, nebo aspoň zelená – Rekonstrukce státu na svém webu indikuje formou zelených kulatých diagramů[2] pokroky v plnění výše zmíněných devíti vytyčených cílů a kolečko číslo tři již zezelenalo celé. To v praxi znamená, že byl přijat předpis č. 340/2015 Sb.[3], zákon o registru smluv.
Předpis bude zčásti účinný za méně než 100 dní, přesněji od 1. července 2016, všechny povinnosti se pak uplatní o další rok později. Zákon tvoří pouhých deset paragrafů, je napsán stručně, poměrně přehledně a výstižně, tak proč je situace růžová pouze navenek?
Budvar a ostatní
Je to kvůli množství výjimek[4], které jsou aktuálně v jednání, neboť některé dle zákona povinné subjekty mají pocit, že by je povinné uveřejňování nějakým způsobem ohrožovalo.
Za všechny lze jmenovat například prakticky jediný národní podnik v České republice – Budějovický Budvar. Tento pivovar byl založen Ministerstvem zemědělství již v roce 1967 a byl nástupcem Českého akciového pivovaru vařícího pivo v Českých Budějovicích od roku 1895.
Budvar tvrdí, že jakožto majitele více než 380 ochranných známek[5] a subjekt neustále probíhajících soudních sporů by ho ohrozilo, kdyby měly (často výrazně silnější[6]) protistrany možnost „nahlížet mu pod pokličku“ díky povinnému zapojení Budvaru do systému zveřejňování smluv.
Pivovar přitom není jediným subjektem, který se snaží z povinností dostat, dále se jedná například o Českou televizi či Fakultní nemocnici v Motole. Spektrum výmluv a více či méně uvěřitelných důvodů je nekonečný, od ohrožení bleskově nakupovaných vysílacích práv[7], až po tvrzené ohrožení životů pacientů, kteří potřebují obratem zakoupit vzácný lék.
V praxi samozřejmě k žádnému drakonickému prodloužení vyjednávání či nákupů nedojde, neboť stačí skrze datovou schránku poslat správci registru smluv elektronickou verzi smlouvy a on ji musí bezodkladně uveřejnit. Ani argument Budvaru neobstojí, neboť obchodní tajemství budou samozřejmě dále chráněná, jako jsou nyní v případě dotazů podle zákona č. 106/1999 Sb., navíc se předpis neuplatní pro smlouvy, jejichž plnění probíhá primárně v zahraničí, což je mj. případ Budvaru.
Závěr
„Registr smluv nás připraví o pivo, biatlon a životy!“ říká trefně jeden internetový blog[8]. Je tomu skutečně tak? Nebo se spíše jedná o znamení toho, že se protikorupčním aktivistům skutečně povedlo najít Achillovu patu korupčníků a humbuk kolem výjimek z výjimek je tím nejlepším potvrzením toho, že svou práci dělají správně?
Přikláním se optimisticky spíše k té druhé variantě a budu doufat, že ještě nejsme ta příznačná zkažená Bastiatova společnost, kde je rabování způsobem života.
[1] http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs/smlouvy-na-internetu
[2] http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs
[3] Zákon č. 340/2015 Sb., o registru smluv.
[4] http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs/archiv-novinek/9623-komentar-registr-smluv-se-vraci-boj-o-vyjimky-zacina
[5] http://www.budejovickybudvar.cz/o-spolecnosti/profil.html
[6] Např. spor s pivovarem Anheuser-Busch
[7] Například k biatlonovým soutěžím
[8] http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-farsky.php?itemid=26870
Další články
BOZP nekončí u vlastních zaměstnanců: povinnost zaměstnavatele vůči externistům
Využívání externích dodavatelů a jejich subdodavatelů – externistů je dnes relativně běžnou součástí fungování obchodních společností. Úklid, servis technologií, IT služby, údržbu nebo jiné odborné činnosti tak často zajišťují osoby, které nejsou zaměstnanci společnosti, v jejíchž prostorách svou práci tito externisté vykonávají. Svěření určité činnosti externímu dodavateli však z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) neznamená, že se společnost současně zbavuje povinností ve vztahu k bezpečnosti osob pohybujících se na jejím pracovišti.
Když rodiče válčí a algoritmus nečeká, aneb právní past v novém přijímacím řízení na střední školy
Elektronizace přijímacího řízení na střední školy a zavedení informačního systému o přijímacím řízení (DiPSY) slibovaly konec administrativního chaosu, ředitelům středních škol však přinesly i zcela nové procesní pasti. Jak má ředitel střední školy jako správní orgán postupovat, když se rozvedení rodiče neshodnou na výběru střední školy pro jejich potomka?
Když ve firmě zazvoní policie: Návštěva nemusí znamenat průšvih, fatální jsou ale chyby v první minutě
Žádost o součinnost, nebo osobní návštěva policejního orgánu. Pro většinu podnikatelů a manažerů jde o extrémně stresující situaci. Znamená zájem policie automaticky konec podnikání, nebo jde o běžnou praxi? A jak reagovat, pokud policisté požadují firemní e-maily nebo přístup do výroby? Jak mám jako majitel firmy správně postupovat?
Mentoring Žen v právu: První ročník ukázal, že sdílení zkušeností je potřeba. A chystá se pokračování
Jak se rozhodnout, kterým směrem se v právnické profesi vydat? Jak získat větší jistotu ve vlastní schopnosti? Jak skloubit kariéru s osobním životem? A s kým o těchto otázkách otevřeně mluvit? Právě potřeba podpory, sdílení zkušeností a vzájemné inspirace stála u zrodu mentoringového programu iniciativy Ženy v právu.
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
