Historický exkurz
Celní správa, resp. celní úřady se staly policejním orgánem, tedy orgánem činným v trestním řízení, na základě zákona č. 152/1995 Sb., s účinností od 1. 9. 1995, kterým byl novelizován zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „trestní řád“), a to následujícím ustanovením: „Postavení policejních orgánů mají i celní úřady v řízení o trestných činech…“ Nynější podobu však § 12 odst. 2 písm. d) bod 1 – 4 trestního řádu získal až další novelou – zákonem č. 243/2016 Sb., s účinností od 1. 8. 2016: „Policejními orgány se rozumějí pověřené celní orgány v řízení o trestných činech…“
Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky (dále jen „zákon o Celní správě“), byl naposledy novelizován zákonem č. 243/2016 Sb., s účinností od 1. 8. 2016. Do té doby upravoval zákon o Celní správě postavení orgánů celní správy jako policejního orgánu v § 4 odst. 1 písm. d): „Generální ředitelství cel je orgánem celní správy, který má ve věcech vymezených trestním řádem postavení policejního orgánu (dále jen „pověřený celní orgán“), jde-li o případy celostátního nebo mezinárodního významu.“ A v § 8 odst. 2 písm. b): „Celní úřad je pověřeným celním orgánem, nejde-li o případy celostátního nebo mezinárodního významu.“ To se však s nabytím účinnosti uvedené novely změnilo: „Ustanovení v písmeni b) upravuje působnost celních úřadů jako pověřených celních orgánů. Vzhledem ke koncentraci výkonu dané kompetence na úrovni Generálního ředitelství cel je třeba předmětnou působnost celních úřadů vypustit.“ Obdobně je uvedeno ve vztahu k § 4 odst. 1 písm. d) zákona o Celní správě ve znění do nabytí účinnosti rozebírané novely: „Současně pozbývá smyslu členění kompetence podle kritéria celostátního a mezinárodního významu daného případu.“[2][1]
Právní zakotvení pravomoci
Při zkoumání zakotvení pravomoci Generálního ředitelství cel k použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je potřeba vycházet jak z trestního řádu, tak zákona o Celní správě. Zásadní právní úpravu obsahuje § 88 odst. 1 prvně jmenovaného právního předpisu. Toto ustanovení (ve spojení s relevantní judikaturou českých soudů) stanoví obecné náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, kterými jsou např.:
- označení trestného činu nebo vyhlášené mezinárodní smlouvy podle § 88 odst. 2 trestního řádu,
- dostatečné zvážení, zda získání významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkaznými prostředky,
- uvedení důvodného předpokladu, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení,
- uvedení konkrétních skutkových okolností, které odůvodňují účel odposlechu a proč nešlo účelu odposlechu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
- uvedení konkrétních skutkových okolností, které odůvodňují vydání příkazu a
- uvedení konkrétních skutkových é okolnosti, které odůvodňují dobu trvání příkazu.[3]
Dále je nutné poukázat na § 63 odst. 1 zákona o Celní správě. Ten stanoví, že „Orgány celní správy (tzn. Generální ředitelství cel – pozn. aut.) mohou při výkonu své působnosti vyplývající z mezinárodních smluv používat operativně pátrací prostředky, odposlech a záznam telekomunikačního provozu stanovené trestním řádem (dále jen „operativně pátrací prostředky“) při provádění dohledu nad osobami, o kterých existují závažné důvody předpokládat, že porušují nebo porušily právní předpisy druhé smluvní strany (druhé smluvní strany mezinárodní smlouvy – pozn. aut.).“[4]
V § 63 odst. 3 zákona o Celní správě je pak zakotven další aspekt, nad rámec ustanovení trestního řádu, podmiňující použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Generálním ředitelstvím cel: „Operativně pátrací prostředky mohou být použity pouze, pokud by porušení právních předpisů druhé smluvní strany, v případě, že by k němu došlo na území České republiky, bylo posuzováno podle trestního zákona jako úmyslný trestný čin.“ Další podmínka je pak stanovena v § 64 odst. 1 zákona o Celní správě: „Používáním operativně pátracích prostředků nesmí být sledován jiný účel, než který je uveden v příslušné mezinárodní smlouvě; práva a svobody osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.“
Závěr
Na základě zmíněných ustanovení trestního řádu a zákona o Celní správě lze shrnout, že Generální ředitelství cel, jakožto pověřený celní orgán, je součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení (pouze ale v řízeních o trestných činech spáchaných porušením celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropské unie, daňových předpisů upravujících daň z přidané hodnoty a daňových předpisů v případech, kdy jsou celní orgány správcem daně podle jiných právních předpisů). Taktéž je možné dovodit, s použitím příslušných paragrafů trestního řádu a zákona o Celní správě, že Generální ředitelství cel je nadáno pravomocí použít v trestním řízení odposlech a záznam telekomunikačního provozu, kterou může využít, pokud naplní požadavky nejen trestního řádu, ale i zákona o Celní správě. I tak ale na základě § 88 odst. 1 trestního řádu „Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky“.
Poznámky:
Důvodová zpráva k zákonu č. 243/2016 Sb.[1]
Tamtéž.[2]
Blíže viz TOMAN, Petr. Náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora, 2017, 12(5), ISSN 1210-6348.[3]
K tomu srov. .§ 4 odst. 3 písm. b) bod 1[4]
Diskuze k článku ()