Pravomoc použít odposlech a záznam telekomunikačního provozu příslušným orgánem Celní správy ČR

Historický exkurz

Celní správa, resp. celní úřady se staly policejním orgánem, tedy orgánem činným v trestním řízení, na základě zákona č. 152/1995 Sb., s účinností od 1. 9. 1995, kterým byl novelizován zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „trestní řád“), a to následujícím ustanovením: „Postavení policejních orgánů mají i celní úřady v řízení o trestných činech…“ Nynější podobu však § 12 odst. 2 písm. d) bod 1 – 4 trestního řádu získal až další novelou – zákonem č. 243/2016 Sb., s účinností od 1. 8. 2016: „Policejními orgány se rozumějí pověřené celní orgány v řízení o trestných činech…“

Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky (dále jen „zákon o Celní správě“), byl naposledy novelizován zákonem č. 243/2016 Sb., s účinností od 1. 8. 2016. Do té doby upravoval zákon o Celní správě postavení orgánů celní správy jako policejního orgánu v § 4 odst. 1 písm. d): „Generální ředitelství cel je orgánem celní správy, který má ve věcech vymezených trestním řádem postavení policejního orgánu (dále jen „pověřený celní orgán“), jde-li o případy celostátního nebo mezinárodního významu.“ A v § 8 odst. 2 písm. b): „Celní úřad je pověřeným celním orgánem, nejde-li o případy celostátního nebo mezinárodního významu.“ To se však s nabytím účinnosti uvedené novely změnilo: „Ustanovení v písmeni b) upravuje působnost celních úřadů jako pověřených celních orgánů. Vzhledem ke koncentraci výkonu dané kompetence na úrovni Generálního ředitelství cel je třeba předmětnou působnost celních úřadů vypustit.“[1] Obdobně je uvedeno ve vztahu k § 4 odst. 1 písm. d) zákona o Celní správě ve znění do nabytí účinnosti rozebírané novely: „Současně pozbývá smyslu členění kompetence podle kritéria celostátního a mezinárodního významu daného případu.“[2]

Právní zakotvení pravomoci

Při zkoumání zakotvení pravomoci Generálního ředitelství cel k použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je potřeba vycházet jak z trestního řádu, tak zákona o Celní správě. Zásadní právní úpravu obsahuje § 88 odst. 1 prvně jmenovaného právního předpisu. Toto ustanovení (ve spojení s relevantní judikaturou českých soudů) stanoví obecné náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, kterými jsou např.:

• označení trestného činu nebo vyhlášené mezinárodní smlouvy podle § 88 odst. 2 trestního řádu,
• dostatečné zvážení, zda získání významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkaznými prostředky,
• uvedení důvodného předpokladu, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení,
• uvedení konkrétních skutkových okolností, které odůvodňují účel odposlechu a proč nešlo účelu odposlechu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
• uvedení konkrétních skutkových okolností, které odůvodňují vydání příkazu a
• uvedení konkrétních skutkových é okolnosti, které odůvodňují dobu trvání příkazu.[3]