V první části tohoto článku byla provedena analýza současného stavu právní úpravy odpovědnosti organizátorů lyžařských závodů a tréninků v České republice. Bylo identifikováno, že třináct let od průlomového rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4287/2011 z roku 2012 nedošlo k žádnému významnému legislativnímu ani judikaturnímu vývoji. Současný právní rámec je založen na technické normě ČSN 018027, jejíž článek 6.3 stanoví povinnosti organizátorů imperativně formulovanými ustanoveními, což je systematicky nesprávné.
Komparativní analýza s italským Decreto Legislativo 40/2021, rakouskou a slovenskou úpravou jednoznačně prokázala, že ve všech analyzovaných zemích jsou povinnosti organizátorů stanoveny přímo v právních předpisech (zákonech nebo vyhláškách), zatímco technické normy obsahují výlučně technické parametry zabezpečovacích prvků, rozměry ochranných zón a specifikace značení. Český model, kde právní povinnosti vyplývají z technické normy, je v evropském kontextu ojedinělý a problematický.
Tato druhá část článku podrobně analyzuje teoreticko-právní problémy ukládání povinností prostřednictvím technických norem v rozporu s ústavními principy, identifikuje systémové a praktické nedostatky současné úpravy a předkládá konkrétní návrhy krátkodobých i dlouhodobých legislativních řešení včetně ekonomické analýzy dopadů navrhované reformy.
4. Identifikace problémů
4.1 Systematické zařazení povinností - teoreticko-právní analýza
4.1.1 Hierarchie právních norem a místo povinností
Povinnosti organizátorů lyžařských závodů by systematicky měly být upraveny v jasně definované hierarchii právních norem. Na ústavní úrovni je základní rámec vymezen článkem 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Tento princip doplňuje článek 4 odst. 1 Listiny, podle něhož mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích, a článek 79 odst. 3 Ústavy, který omezuje ministerstva při vydávání právních předpisů pouze na základě a v mezích zákona.
Na zákonné úrovni by měly být stanoveny základní povinnosti a odpovědnost, sankce za jejich porušení a zmocnění k vydání prováděcího předpisu. Podzákonná úroveň, reprezentovaná vyhláškami, by pak měla obsahovat technické detaily provedení povinností, konkrétní parametry zabezpečení a procesní postupy. Technické normy by měly sloužit výhradně jako zdroj doporučených technických řešení, vizuálního značení, signalizace a technických parametrů, nikoliv jako primární zdroj právních povinností.
Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 40/08 potvrdil možnost odkazovat na technické normy (bod 52), současně však zdůraznil jejich povahu jako "kvalifikovaných doporučení" (bod 51) a požadavek jejich veřejné a bezplatné dostupnosti (bod 67). I když je ČSN 018027 volně dostupná na webu MMR, což formálně řeší problém fyzické dostupnosti, zůstává problém principu publicity. Adresáti norem legitimně očekávají publikaci povinností ve Sbírce zákonů nebo v jiném oficiálním publikačním prostředku pro právní předpisy. Zveřejnění na resortním webu mezi technickými dokumenty není standardním způsobem publikace právních norem.
4.1.2 Problematika ukládání povinností technickou normou
Současný stav, kdy jsou povinnosti stanoveny prostřednictvím technické normy, vykazuje právní závadnost z několika zásadních důvodů. Především dochází k porušení principu legality, neboť technická norma není právním předpisem a nemůže ukládat veřejnoprávní povinnosti. I když na ni zákon odkazuje, zůstává problém její právní povahy.
Z ústavněprávního hlediska je situace problematická. Proces tvorby a schvalování technické normy probíhá mimo standardní legislativní proces, bez projednání v Legislativní radě vlády a bez možnosti připomínkování širokou veřejností podle legislativních pravidel.
Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 40/08 sice potvrdil, že technické normy se mohou stát závaznými, pokud na ně konkrétní právní předpis výslovně odkáže, současně však zdůraznil jejich povahu jako "kvalifikovaných doporučení". Rozlišil přitom mezi výlučným odkazem, kdy je shoda s technickou normou jediným způsobem splnění požadavku, a indikativním odkazem, kdy je shoda s normou pouze jedním z možných způsobů (bod 53 nálezu).
Problém současné úpravy spočívá v tom, že ČSN 018027 obsahuje přímo formulované povinnosti organizátorů, nikoliv pouze technické specifikace. Ustanovení § 11c zákona č. 159/1999 Sb. sice odkazuje na technickou normu, ale samotná norma překračuje svou povahu "kvalifikovaného doporučení" tím, že imperativně stanovuje právní povinnosti. To vytváří paradoxní situaci, kdy technická norma fakticky nahrazuje právní předpis.
Toto řešení je právně závadné z několika důvodů: Především dochází k obcházení ústavně předepsaného legislativního procesu - povinnosti vznikají mimo standardní tvorbu právních předpisů, bez projednání v Legislativní radě vlády a bez řádného připomínkového řízení. Dále je porušen princip hierarchie právních norem - technická norma není a nemůže být pramenem práva. Konečně je narušena právní jistota adresátů, kteří legitimně očekávají, že povinnosti budou stanoveny v právním předpise, nikoliv v technickém dokumentu.
Správné řešení spočívá v jasném rozdělení: zákon stanoví povinnosti, vyhláška určuje jejich provedení, technická norma specifikuje technické parametry. Například zákon by stanovil: "Organizátor zajistí oddělení závodního prostoru od veřejných tratí", vyhláška by upřesnila: "Oddělení se provádí pomocí ochranných sítí nebo jiných vhodných prostředků", zatímco technická norma by specifikovala: "Doporučená minimální výška ochranných sítí je 2 metry, pevnost minimálně XY Newton, vizuální značení červeno-žluté pruhy". Tímto způsobem bude zachována flexibilita technických řešení při respektování ústavních principů.
Nejzávažnějším problémem je rozpor s ústavním pořádkem. Současné řešení je v rozporu s článkem 2 odst. 3 a článkem 4 odst. 1 Listiny, porušuje princip nullum crimen sine lege a omezuje právo na spravedlivý proces, neboť nelze spravedlivě požadovat dodržování norem stanovených mimo zákonný rámec. Situaci komplikuje i nejednotná judikatura. Zatímco NS v rozhodnutí 25 Cdo 1506/2004 přiznal pravidlům FIS faktickou závaznost jako projevu prevenční povinnosti, pro ostatní části ČSN 018027, zejména článek 6.3 upravující organizaci závodů, taková judikatura neexistuje. To vytváří absurdní situaci, kdy část technické normy je de facto závazná díky judikatuře, zatímco zbytek visí v právním vakuu.
Příklad: článek 6.3 ČSN 018027 stanoví, že "zodpovědnost za provozování tréninku a funkčnost zabezpečení v jeho průběhu nese organizátor tréninku". Toto je typická právní norma stanovující odpovědnost, která systematicky nepatří do technické normy, ale do právního předpisu. Z těchto důvodů je nutno konstatovat, že ukládání povinností prostřednictvím technických norem je nevhodné, právně problematické a vykazuje rozpor s ústavním pořádkem, a to i když na ně odkazuje zákon.
4.2 Systémové nedostatky
Současná česká úprava vykazuje řadu systémových nedostatků. Především trpí roztříštěností právní úpravy způsobenou absencí jednotného zákona, což vede k nejasné hierarchii odpovědností mezi provozovatelem areálu, organizátorem závodů a trenéry. Chybí povinnost pojištění odpovědnosti, která zůstává pouze fakultativní, což je v současných podmínkách nedostatečné. Závody a tréninky nejsou evidovány v žádném centrálním registračním systému, což znemožňuje účinnou kontrolu. Nejzávažnějším problémem je nesprávné umístění povinností v technické normě namísto v právním předpise, což je v příkrém rozporu s principy právního státu.
Problém fragmentace normativního prostředí: K tomu přistupuje skutečnost, že Pravidla lyžařských závodů (PLZ) jsou závazná pouze pro členy SLČR, nikoliv pro ostatní organizátory. Vzniká tak trojí normativní režim: (1) členové SLČR podléhají PLZ s jasnými bezpečnostními standardy, (2) nečlenové teoreticky podléhají ČSN 018027, jejíž závaznost je právně sporná, (3) zahraniční organizátoři pořádající závody nebo tréninky na území ČR podléhají stejné právní úpravě jako domácí subjekty, tedy teoreticky ČSN 018027, avšak právní nejasnost ohledně závaznosti článku 6.3 normy komplikuje vymahatelnost těchto povinností vůči všem subjektům bez rozdílu. Tato fragmentace vytváří nerovné podmínky a závažná bezpečnostní rizika.
4.3 Praktické problémy
V praxi se organizátoři potýkají s řadou problémů vyplývajících ze systémových nedostatků. Organizátoři by měli znát obsah ČSN 018027, ale právní nejasnost její závaznosti a nevhodnost stanovení povinností v technické normě vytváří nejistotu. Nejasné vymezení odpovědnosti mezi provozovatelem areálu a organizátorem závodu vytváří prostor pro spory a právní nejistotu. Aplikace pravidel FIS, určených pro rekreační lyžaře, na organizované závody a tréninky je koncepčně nesprávná - závodníci se řídí pravidly mezinárodních sportovních federací a národních svazů, která vyžadují odlišné chování, protože jde o soutěžní činnost, kdy je závodník obvykle na trati sám (s výjimkou disciplín jako je skicross, kde platí specifická pravidla pro danou disciplínu).
Příklad z praxe - komerční lyžařské školy a nečlenské sportovní kluby: Pokud lyžařská škola uspořádá "závod" pro své klienty (často marketingově nazývaný "finálový závod kurzu") nebo sportovní klub/spolek, který není členem SLČR, uspořádá lyžařský závod, nacházejí se v právním vakuu. Nejsou členy SLČR, tedy nemusí dodržovat PLZ. Teoreticky by měli dodržovat ČSN 018027, ale ta není vynutitelná. V případě úrazu se soud bude řídit pouze obecnou odpovědností podle občanského zákoníku, což vytváří značnou nepředvídatelnost rozhodnutí. Paradoxně tak tyto subjekty mohou pořádat "závody" s nižšími bezpečnostními standardy než členové SLČR.
Konkrétní příklady organizátorů v právním vakuu:
- Sportovní kluby a spolky mimo struktury SLČR
- Lyžařské školy pořádající závody pro klienty
- Obce pořádající místní lyžařské závody
- Firemní akce a teambuildingy se závodním charakterem
- Charitativní organizace pořádající benefiční závody
- Zahraniční sportovní kluby pořádající tréninky v ČR
Situaci dále komplikují legislativně-technické vady samotné normy. Nedostatečně definované pojmy jako "atypické nebezpečí" vytvářejí prostor pro dezinterpretace a následný interpretační chaos při případném řešení sporů. Soudy, soudní znalci i orgány činné v trestním řízení nemají jasné vodítko, jak takové vágní pojmy vykládat. Mechanické převzetí částí rakouské ÖNORM bez pochopení kontextu vede k absurdním situacím, kdy jsou do českého prostředí implementovány postupy nefunkční bez navazující rakouské legislativy. Tato kombinace právní nejistoty a technické nedokonalosti normy vnáší zbytečné nejistoty do provozované činnosti a vytváří prostředí, kde není jasně stanoveno, jaká jsou práva a povinnosti jednotlivých subjektů.
5. Úvahy de lege ferenda
5.1 Správné systematické řešení
5.1.1 Přesun povinností z technických norem do právních předpisů
Správné systematické řešení vyžaduje jasné rozdělení obsahu mezi jednotlivé úrovně právní regulace. Zákon by měl obsahovat definici všech základních pojmů, zejména definici subjektů jako jsou organizátor, provozovatel a účastník, stanovit jejich základní povinnosti včetně zajištění bezpečnosti a uzavření pojištění, definovat odpovědnost za porušení povinností, upravit sankce v podobě přestupků či správních deliktů a obsahovat zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky. Prováděcí vyhláška by měla stanovit konkrétní provedení povinností organizátora včetně registrace závodů (převzaté ze slovenské a rakouské úpravy), minimálního zdravotnického zajištění, požadavků na kvalifikaci odpovědných osob a postupů při přerušení nebo zrušení závodu z bezpečnostních důvodů.
5.1.2 Obsah technických norem
Technická norma by měla obsahovat výlučně technické specifikace, které nemají povahu právních povinností. Po vzoru rakouských ÖNORM a italských UNI by česká technická norma měla stanovit pouze technické parametry zabezpečovacích prvků jako jsou výšky a pevnost ochranných sítí, materiály a konstrukce bezpečnostních matrací, rozměrové parametry včetně šířek bezpečnostních koridorů podle sklonu svahu, minimálních vzdáleností diváckých zón od trati a parametrů startovních a cílových prostor. Dále by měla obsahovat specifikace vizuálního značení a signalizace zahrnující rozměry, barvy a umístění výstražných tabulí, parametry vymezovacích tyčí a praporků, specifikace a technické vlastnosti závodních branek apod.
Tyto technické parametry by měly být v normě uvedeny jako doporučené hodnoty s možností alternativních řešení při zachování stejné úrovně bezpečnosti. Zatímco současná ČSN obsahuje imperativní formulace typu "organizátor musí zajistit" nebo "pořadatel nese odpovědnost", správně koncipovaná technická norma by obsahovala pouze technické specifikace, například: "Doporučená minimální výška ochranných sítí od okraje tratě je 2 metry" nebo "Ochranné sítě typu A-FIS vyhovují požadavkům na oddělení závodního prostoru". Norma by neměla obsahovat žádné formulace ukládající povinnosti nebo stanovující odpovědnost.
5.1.3 Princip indikativního odkazu
Správné řešení spočívá v tom, že zákon stanoví povinnost a technická norma nabízí jeden ze způsobů jejího splnění. Například formulace "Organizátor zajistí oddělení závodního prostoru od veřejných tratí. Tato povinnost se považuje za splněnou použitím ochranných prvků podle ČSN 018027" umožňuje alternativní řešení stejné nebo vyšší úrovně bezpečnosti a respektuje princip technologické neutrality.
5.2 Krátkodobá řešení (novela stávajících předpisů)
V krátkodobém horizontu lze situaci zlepšit novelizací zákona č. 159/1999 Sb. Bylo by vhodné doplnit § 11c o nové odstavce, které by stanovily základní povinnosti organizátora lyžařských závodů nebo tréninků, včetně zajištění oddělení závodního prostoru od veřejných tratí, uzavření pojištění odpovědnosti za škodu a registrace akce u provozovatele areálu předem. Současně by mělo být stanoveno, že porušení těchto povinností je přestupkem, s možností uložení sankce. Zákon by měl obsahovat zmocnění pro MMR k vydání prováděcí vyhlášky stanovující technické detaily. Alternativně by bylo možné přistoupit k novelizaci ČSN 018027, která je sice procedurálně jednodušší a rychlejší než přijetí nového zákona (podle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky), avšak samotná změna technické normy neřeší základní problém - povinnosti by systematicky neměly být v technické normě vůbec. Prováděcí vyhláška MMR by pak měla flexibilně stanovit minimální limity pojištění podle typu akce, výši sankcí za porušení povinností, technické požadavky na zabezpečení, kvalifikační požadavky na odpovědné osoby a zdravotnické zajištění podle typu akce.
5.3 Dlouhodobé řešení (nový zákon jako lex specialis)
Dlouhodobým řešením je přijetí komplexního zákona o bezpečnosti zimních sportů jako lex specialis k obecné úpravě občanského zákoníku. Takový zákon by měl obsahovat jasné definice všech pojmů a subjektů s vymezením práv a povinností všech aktérů, povinné pojištění odpovědnosti pro organizátory závodů s diferenciovanými limity podle typu akce, systém evidence závodních akcí u provozovatelů areálů s možností elektronické registrace (převzatý ze slovenské a rakouské úpravy), sankční mechanismy za porušení povinností odstupňované podle závažnosti a kompenzační mechanismy pro provozovatele areálů poskytující tratě pro závody.
Konkrétní návrh zákona o bezpečnosti zimních sportů (draft):
Geneze návrhu: Draft zákona s pracovním označením "Opatření v oblasti bezpečnosti zimních sportů" (interně označováno jako "Czech Ski Safety Act") vznikl na půdě Výzkumného a znaleckého ústavu IUSKI - Institut lyžařského práva na základě dlouholetého výzkumu problematiky bezpečnosti zimních sportů napříč lyžařskými zeměmi. Návrh bude po říjnových volbách 2025 předložen zákonodárným orgánům k posouzení a případnému přijetí tohoto lex specialis. Přijetí takového zákona by znamenalo zásadní průlom v českém lyžařském právu po více než dvaceti letech od prvního průlomového judikátu NS 25 Cdo 1506/2004, který stanovil právní závaznost pravidel FIS, a třinácti letech od rozsudku NS 25 Cdo 4287/2011 o odpovědnosti organizátora tréninku.
Základní struktura navrhovaného zákona:
- Hlava I - Účel a definice (§ 1-2): Jasné vymezení pojmů včetně "organizovaného lyžařského areálu", "atypického nebezpečí", "provozovatele" a "uživatele". Definice jednotlivých typů tratí a sportovních aktivit.
- Hlava II - Provozovatelé areálů (§ 3-5): Stanovení zákonných povinností provozovatelů včetně zajištění bezpečnosti tratí, označení stupně obtížnosti, údržby a zabezpečení atypických nebezpečí. Povinné pojištění odpovědnosti provozovatele vůči uživatelům a třetím osobám.
- Hlava III - Pravidla chování uživatelů (§ 6-17): Povinné přilby pro osoby do 18 let při sjezdovém lyžování (§ 6). Kodifikace pravidel FIS přímo v zákoně (§ 7-13). Povinné pojištění odpovědnosti lyžařů za škody třetím osobám (§ 16) - zásadní novinka oproti současnému stavu. Princip spoluodpovědnosti při kolizích (§ 15) - vyvratitelná domněnka stejného podílu na škodě.
- Hlava IV - Osoby se zdravotním postižením (§ 18): Speciální ustanovení včetně přednosti při použití vleků a povinnosti ostatních lyžařů věnovat zvýšenou pozornost.
- Sankční mechanismy (§ 17): Správní pokuty odstupňované podle závažnosti přestupku s možností odebrání skipasu při opakovaném porušení.
Kritické hodnocení draftu - chybějící ustanovení o organizaci závodů:
Předložený draft však postrádá zásadní kapitolu o organizaci závodů a tréninků, která je jádrem analyzovaného problému. Chybí:
- Povinnost registrace závodů u provozovatele areálu
- Rozdělení odpovědností mezi provozovatele a organizátora závodu
- Povinné pojištění odpovědnosti organizátora
- Technické požadavky na zabezpečení závodních tratí
- Povinnost odstranění závodního materiálu a vyrovnání terénu po tréninku
- Zdravotnické zajištění závodů
Doporučení pro doplnění - Hlava o organizaci závodů:
- Povinná registrace všech závodů a tréninků u provozovatele minimálně 14 dní předem (rakouský model)
- Hierarchie odpovědností: Provozovatel vyhrazuje prostor a zůstává "garantem bezpečnosti", organizátor zajišťuje zabezpečení a nese odpovědnost za průběh (italský model spoluodpovědnosti)
- Povinné pojištění organizátora s minimálními limity podle typu akce
- Povinnost vyrovnání terénu po tréninku (převzato z Decreto Legislativo 40/2021)
- Jednotná úprava závazná pro všechny organizátory bez ohledu na členství v SLČR
Pro úspěšnou implementaci nové právní úpravy je potřebná institucionální podpora prostřednictvím metodické podpory ze strany sportovních svazů s vypracováním vzorových dokumentů a postupů, certifikačního systému pro organizátory závodů s pravidelnými školeními a mediačních mechanismů pro řešení sportovních sporů mimo soudní systém s využitím odborných arbitrů. Návrh by měl vycházet ze zkušeností s italským Decreto Legislativo 40/2021, který komplexně upravuje organizaci závodních akcí, a slovenským zákonem č. 544/2002 Z.z., což ovšem neznamená vše slepě přejímat. Současně je třeba zachovat specifika českého prostředí, zejména tradici masového závodního lyžování na všech úrovních a ekonomickou dostupnost tohoto sportu pro širokou veřejnost.
6. Ekonomické aspekty
6.1 Náklady současného stavu
Současný neuspokojivý právní stav generuje významné ekonomické náklady. Přímé náklady představují soudní spory v oblasti lyžařských úrazů při organizovaných akcích a vyplacené náhrady škod. Nepřímé náklady zahrnují zvýšené pojistné pro organizátory způsobené právní nejistotou a náklady na dodatečná bezpečnostní opatření vyplývající z nejasných pravidel.
6.2 Ekonomické přínosy nové právní úpravy
Navrhovaná zcela nová právní úprava by měla přinést měřitelné ekonomické přínosy. Snížení počtu soudních sporů díky jasným pravidlům by ušetřilo náklady justice i účastníků řízení. Vyšší právní jistota by vedla k rozvoji závodního lyžování a pozitivnímu dopadu na cestovní ruch. Standardizace bezpečnostních opatření by snížila náklady organizátorů díky jasným požadavkům. Prevence úrazů prostřednictvím vyšších bezpečnostních standardů by snížila náklady zdravotního systému.
6.3 Financování nové právní úpravy
Implementace navrhované právní úpravy by mohla být financována kombinací zdrojů. Legislativní proces by byl hrazen ze státního rozpočtu v rámci běžné normotvorné činnosti. Metodická podpora by mohla být spoluzajištěna sportovním svazem, zde SLČR. Případné příjmy z registračních poplatků a sankcí by mohly být použity na podporu bezpečnosti v lyžařských areálech.
Závěr
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4287/2011 ze dne 28. listopadu 2012 představoval zásadní milník v českém lyžařském právu. Stanovením plné odpovědnosti organizátora tréninku za nedostatečná bezpečnostní opatření a aplikací pravidel FIS jako měřítka posouzení porušení prevenční povinnosti vytvořil precedent, který významně ovlivnil praxi organizace závodů a tréninků. Po třinácti letech od tohoto rozhodnutí je však zřejmé, že samoregulace prostřednictvím technických norem a interních předpisů sportovních svazů není dostatečná. Absence jakékoliv další významné judikatury v této oblasti paradoxně potvrzuje, že současný systém vytváří právní nejistotu, která brání přirozenému vývoji soudní praxe.
Současné řešení prostřednictvím odkazu na technickou normu ČSN 018027 vykazuje teoreticko-právní závadnost. Povinnosti organizátorů by měly být stanoveny přímo v zákoně, jejich provedení ve vyhlášce, nikoliv v technické normě. Technické normy by měly obsahovat výlučně technické parametry zabezpečovacích prvků, vizuální značení, signalizaci a rozměrové specifikace, nikoliv právní povinnosti. Zveřejnění normy na webu MMR neřeší základní problém - povinnosti by měly být publikovány standardním způsobem ve Sbírce zákonů, nikoliv mezi technickými dokumenty na resortním webu. Navíc samotná norma trpí závažnými legislativně-technickými vadami včetně nedostatečně definovaných pojmů a mechanicky převzatých ustanovení z rakouské ÖNORM bez pochopení kontextu, což činí její aplikaci v praxi krajně problematickou.
Paradox současné situace ilustruje i srovnání s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 40/08, který na jedné straně potvrdil legitimitu odkazů na technické normy v právních předpisech, na druhé straně zdůraznil jejich povahu jako "kvalifikovaných doporučení". Když technická norma obsahuje imperativní ustanovení typu "organizátor musí" nebo "organizátor nese odpovědnost", přestává být pouhým technickým doporučením a stává se de facto právním předpisem vydaným mimo ústavně předepsaný legislativní proces.
Srovnání se zahraničními úpravami, zejména s italským Decreto Legislativo 40/2021 a rakouskými zemskými zákony, jasně ukazuje správnou cestu. Ve všech analyzovaných zemích jsou povinnosti organizátorů závodů stanoveny v právních předpisech, zatímco technické normy obsahují pouze specifikace zabezpečovacích prvků. Český model, kde povinnosti vyplývají z technické normy, je v evropském kontextu ojedinělý a problematický.
Česká republika potřebuje komplexní legislativní úpravu formou nového zákona jako lex specialis, který stanoví jasné povinnosti organizátorů přímo v zákoně, zajistí vymahatelnost prostřednictvím účinných sankcí, garantuje dostupnost pravidel pro všechny organizátory, vytvoří funkční registrační a kontrolní systém a především bude respektovat hierarchii právních norem a ústavní principy právního státu. Technické normy by měly zůstat tím, čím být mají - zdroji technických specifikací a doporučených postupů, nikoliv pramenem právních povinností.
Pouze systematický přístup kombinující legislativní změny, institucionální reformy a ekonomické nástroje může zajistit bezpečný rozvoj závodního lyžování při zachování přiměřené míry odpovědnosti všech aktérů a respektování základních principů právního státu. Třináct let od průlomového rozsudku, během nichž nevznikla žádná další judikatura k této problematice, je nejvyšší čas učinit tento krok.
Dedikace a afiliace
Tento článek vznikl v rámci interního výzkumného projektu Výzkumného a znaleckého ústavu IUSKI - Institut lyžařského práva, z.ú. s názvem „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky", který navazuje na původní projekt GAUK č. 700119 řešený na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Seznam zkratek
ČR - Česká republika
ČSN - Česká technická norma
CSC - Corte Suprema di Cassazione (Nejvyšší soud Itálie)
FIS - Fédération Internationale de Ski (Mezinárodní lyžařská federace)
IUSKI - Institut lyžařského práva
MMR - Ministerstvo pro místní rozvoj
NS - Nejvyšší soud
OČTŘ - Orgány činné v trestním řízení
ÖNORM - Österreichische Norm (Rakouská technická norma)
OZ - Občanský zákoník
PLZ - Pravidla lyžařských závodů
SLČR - Svaz lyžařů České republiky
STN - Slovenská technická norma
UNI - Ente Nazionale Italiano di Unificazione (Italská technická norma)
ÚNMZ - Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
ÚS - Ústavní soud
Literatura
- JANKŮ, L. J. Legislativa e judikatura v oblasti lyžařského práva. In: IX Forum Giuridico Europeo della Neve. Bormio, 2018.
- JANKŮ, L. J. Lyžařské právo v Itálii: právní úprava a judikatura. Praha: Leges, 2020. ISBN 978-80-7502-448-9. 232 s.
- VARGA, R. Odpovědnost závodníků, trenérů, organizátorů tréninků a provozovatelů lyžařských areálů za škodu. Praha: Svaz lyžařů ČR, 2014.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4287/2011.
- Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 40/08 (k dostupnosti a závaznosti technických norem, požadavku jejich veřejné dostupnosti).
- Decreto Legislativo 28 febbraio 2021, n. 40. Attuazione dell'articolo 9 della legge 8 agosto 2019, n. 86, recante misure in materia di sicurezza nelle discipline sportive invernali. Gazzetta Ufficiale n. 68 del 19 marzo 2021.
- ČSN 018027 ed. 2. Značení a zabezpečení v zimním středisku. Praha: ÚNMZ, 2009. Dostupné z: https://mmr.gov.cz/getmedia/9caa180b-2759-43c4-bf9b-9a313663dd5f/CSN-018027-ed2.pdf
- Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů.
- Zákon č. 544/2002 Z.z. o Horskej záchrannej službe (Slovenská republika).
- KÜHN, Z. Technické normy a právo: K otázce závaznosti technických norem. Právní rozhledy, 2010, č. 15.
- MELZER, F. Metodologie nalézání práva: Úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011, s. 189-195.
- Corte Suprema di Cassazione, Sez. III Civile, 3 agosto 2012, n. 13940.
- Corte Suprema di Cassazione, Sez. IV Penale, 27 agosto 2020, n. 27923.
- PITTALIS, M. La responsabilità nell'ambito sciistico. Milano: Giuffrè, 2019.
Diskuze k článku ()