Odpovědnost organizátora lyžařských závodů a tréninků v České republice: současný stav a jeho problémy (část I.)

Úvod

Od průlomového rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4287/2011 z roku 2012, který stanovil plnou odpovědnost organizátora lyžařského tréninku za nedostatečná bezpečnostní opatření, uplynulo třináct let. Přesto v oblasti odpovědnosti organizátorů lyžařských závodů a tréninků nedošlo k žádnému významnému legislativnímu ani judikaturnímu vývoji. Tato stagnace potvrzuje, že současný právní rámec založený na odkazech na technické normy vytváří právní nejistotu, která odrazuje od soudních sporů a brání dalšímu rozvoji právní úpravy.

Tento příspěvek kriticky analyzuje stávající právní rámec založený na technické normě ČSN 018027. V této první části je představen legislativní rámec České republiky, klíčová judikatura Nejvyššího soudu a následná opatření Svazu lyžařů ČR. Prostřednictvím komparativní analýzy s italským Decreto Legislativo 40/2021, rakouskou a slovenskou úpravou jsou identifikovány systémové nedostatky české úpravy, zejména skutečnost, že všechny analyzované zahraniční země stanovují povinnosti organizátorů přímo v právních předpisech, zatímco Česká republika je nevhodně umisťuje do technické normy.

Navazující druhá část tohoto článku podrobně analyzuje teoreticko-právní problémy ukládání povinností prostřednictvím technických norem v rozporu s ústavními principy, praktické problémy fragmentovaného normativního prostředí a předkládá konkrétní návrhy legislativní reformy včetně ekonomické analýzy dopadů navrhovaných změn.

1. Legislativní rámec

1.1 Současný stav

Česká republika stále postrádá ucelenou zákonnou úpravu lyžařského práva. Právní režim je roztříštěn mezi občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který upravuje obecnou odpovědnost za škodu v ustanoveních § 2900 a následujících, zákon o podpoře sportu (zákon č. 115/2001 Sb.) poskytující obecný rámec sportovních aktivit, a zákon o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu (zákon č. 159/1999 Sb.), jehož § 11c definuje lyžařský areál s odkazem na ČSN 018027.

1.2 Problematika technických norem

Klíčovou roli hraje ČSN 018027 - Značení a zabezpečení v zimním středisku, která obsahuje pravidla FIS pro chování na sjezdovkách (vztahující se primárně na rekreační lyžaře), požadavky na zabezpečení závodů a tréninků v článku 6.3, a rozdělení odpovědností mezi provozovatele areálu a organizátora. Právní závaznost normy vyplývá z odkazu v § 11c odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., který stanoví, že lyžařský areál musí být značen podle českých technických norem určených pro značení, zabezpečení a pohyb v lyžařském areálu.

1.3 Kritické body současné úpravy

Současná úprava vykazuje řadu závažných nedostatků. ČSN je sice volně dostupná na webu MMR, což řeší problém fyzické dostupnosti, avšak z hlediska principu publicity právních norem je toto řešení diskutabilní. Adresáti norem legitimně očekávají, že povinnosti budou publikovány standardním způsobem ve Sbírce zákonů nebo v jiném oficiálním publikačním prostředku určeném pro právní předpisy, nikoliv na resortním webu mezi technickými dokumenty. Zásadní problém však spočívá v tom, že § 11c zákona č. 159/1999 Sb. odkazuje pouze na "značení podle českých technických norem", nikoliv na celý obsah normy včetně organizačních povinností stanovených v článku 6.3. To vytváří právní nejistotu ohledně závaznosti těchto ustanovení. Zákon nestanoví sankce za porušení povinností vyplývajících z normy. Není jasné, které části normy jsou právně závazné a které představují pouze doporučení. Chybějí kontrolní mechanismy pro dodržování stanovených povinností.

Zejména článek 6.3 normy upravující pořádání závodů a tréninků obsahuje konkrétní povinnosti organizátorů formulované imperativně.

ČSN 018027, čl. 6.3 "Pořádání závodů a závodních tréninků v lyžařském areálu" stanoví:

"Při zajištění prostoru pro závodní trénink a závody musí být dodrženy následující podmínky:

• prostory pro závody a závodní trénink musí být od ostatních tratí odděleny náležitým zabezpečením;
• při konání závodního tréninku nebo závodů je nepovolaným osobám zakázáno vstupovat do vymezeného prostoru, stát v něm nebo se v něm pohybovat;
• v provozním řádu jsou uvedeny podmínky provozu areálu při závodním tréninku a závodech, povinnosti provozovatele lyžařského areálu, pořadatele a lyžařských návštěvníků;
• prostor pro závodní, lyžařský nebo snowboardový trénink určuje provozovatel lyžařského areálu;
• instalaci zabezpečení pro závodní, lyžařský, nebo snowboardový trénink zajišťuje organizátor tréninku podle závazných pokynů provozovatele areálu;
• zodpovědnost za provozování tréninku a funkčnost zabezpečení v jeho průběhu nese organizátor tréninku;
• účastníci tréninku s výjimkou trenéra musí být vybaveni schválenou ochrannou přilbou;
• v případě pořádání lyžařských nebo snowboardových závodů musí dojít k vymezení prostoru pro závod podle závazných pokynů provozovatele lyžařského areálu;
• zodpovědnost za konání závodu včetně ohraničení a zabezpečení prostoru nese pořadatel závodu (jury, organizační výbor)."

Srovnání: Italský Decreto Legislativo 40/2021 stanoví obdobné povinnosti přímo v právním předpise, nikoliv v technické normě, a navíc obsahuje explicitní sankce a povinnost odstranění závodního materiálu po tréninku.

Toto jsou typické právní povinnosti a stanovení odpovědnosti, které v italském modelu správně patří do právního předpisu, zatímco v českém modelu jsou nevhodně umístěny v technické normě.

Norma navíc trpí četnými legislativně-technickými vadami. Klíčové pojmy nejsou řádně definovány nebo jsou definovány nedostatečně - například pojem "atypické nebezpečí" není definován dostatečně, což vytváří dezinterpretace a zásadní interpretační nejistoty při případné aplikaci soudy, soudními znalci či orgány činnými v trestním řízení. Je zřejmé, že norma byla částečně převzata z rakouské ÖNORM, ovšem mechanicky, bez pochopení kontextu rakouského právního systému a bez znalosti specifik české právní úpravy. Autoři normy evidentně nedisponovali ani základním právním vzděláním, což je patrné z matoucího míchání technických parametrů s právními povinnostmi, nekonzistentní terminologie a absence systematiky typické pro právní předpisy. Výsledkem je legislativně-technický hybrid neodpovídající standardům právní normy, který generuje více právních problémů než řešení a vytváří prostor pro právní spory namísto jejich prevence.

2. Klíčová judikatura

2.1 Rozsudek NS 25 Cdo 4287/2011 (28. 11. 2012)

Dne 29. prosince 2005 došlo ke kolizi mezi šestnáctiletou závodní lyžařkou a rekreačním lyžařem během organizovaného tréninku SKI klubu Telnice na veřejné sjezdovce. Žalobce utrpěl vážná zranění včetně komoce mozku, řezné rány na dolní končetině a zlomenin horní a dolní končetiny. Ke střetu došlo za terénní vlnou tvořenou příčnou silnicí, kde nebyl dostatečný výhled a kde trenéři stáli na hraně terénního zlomu.

Nejvyšší soud stanovil plnou odpovědnost organizátora, tedy lyžařského klubu, za nedostatečná bezpečnostní opatření. Závodnice byla exkulpována podle § 420 odst. 3 občanského zákoníku¹, protože důvodně spoléhala na pokyny trenérů a byla jim v rámci organizovaného tréninku podřízena. Soud aplikoval pravidla FIS jako měřítko posouzení porušení prevenční povinnosti podle § 415 občanského zákoníku¹.

Paradoxní situace nastala již v roce 2004, kdy Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 25 Cdo 1506/2004 konstatoval, že pravidla FIS, ačkoliv nejsou právním předpisem, jsou pro lyžaře závazná jako projev obecné prevenční povinnosti². Tato judikaturní závaznost pravidel FIS však neřeší problém organizátorů závodů, jejichž povinnosti vyplývající z článku 6.3 ČSN 018027 nemají obdobnou judikaturní oporu. Navíc závaznost založená pouze judikaturou bez zákonné úpravy vytváří právní nejistotu - různé soudy mohou dospět k odlišným závěrům a adresáti norem nevědí, na co se mohou spolehnout.

Poznámka k normativní povaze FIS Rules: Pravidla FIS představují v teorii sportovního práva klasický příklad kvazinormativních předpisů nebo sportovního "soft law". Ačkoliv jsou vydávána soukromou mezinárodní federací, získávají právní relevanci prostřednictvím judikaturního uznání, inkorporace do technických norem (jsou součástí přílohy ČSN 018027) a smluvní závaznosti v rámci členství ve sportovních organizacích. Paradoxně mají FIS Rules pro rekreační lyžaře jasnější normativní status než ustanovení článku 6.3 ČSN o organizaci závodů - mají ustálenou judikaturu a jsou celosvětově uznávána jako standard náležité péče, zatímco povinnosti organizátorů závodů v ČSN 018027 takovou oporu postrádají.

Zásadní je také skutečnost, že pravidla FIS byla vytvořena pro rekreační lyžaře a jejich aplikace na závodníky a organizované tréninky je nevhodná či přímo nepřijatelná. Závodní lyžování se řídí vlastními pravidly stanovenými mezinárodními a národními sportovními federacemi, která umožňují a vyžadují chování, jež by u rekreačních lyžařů bylo považováno za porušení FIS pravidel (například jízda maximální rychlostí, agresivní technika, minimální odstupy při předjíždění). Aplikace pravidel určených pro rekreační lyžování na závodní činnost vytváří koncepční rozpor.

Nejvyšší soud formuloval zásadní právní větu: "Sjezdový lyžař, který při organizovaném tréninku spoléhá na to, že trenéři zabezpečili trať, nenese zavinění za kolizi s jiným lyžařem, ač věděl, že jízdou přes terénní zlom, při níž nezpomalí natolik, aby byl schopen zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled, může ohrozit lyžaře pod zlomem a způsobit škodu."

Soud dále konstatoval: "Zásadní příčinou škody je skutečnost, že žalovaný při organizaci tréninku zanedbal obecnou prevenční povinnost, když jediné bezpečnostní opatření, tj. dohled trenérů na sjezdovce, bylo nedostatečné." Tato teze vychází z principu důvodné důvěry v organizaci tréninku a hierarchického vztahu mezi trenéry a svěřenci.

¹ Pozn.: Rozsudek byl vydán za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Od 1. ledna 2014 platí nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., kde odpovídající ustanovení o obecné prevenční povinnosti nalezneme v § 2900 a násl.

² Je příznačné, že zatímco Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 40/08 označil technické normy za "kvalifikovaná doporučení" (bod 51), Nejvyšší soud přiznal pravidlům FIS faktickou závaznost prostřednictvím judikatury. Tato nekonzistence v přístupu k technickým normám vytváří právní nejistotu.

2.2 Následná opatření Svazu lyžařů ČR

Po vydání rozsudku Svaz lyžařů České republiky reagoval systémovými opatřeními. Nechal zpracovat komplexní právní analýzu situace od JUDr. Roberta Vargy z roku 2014 s názvem "Odpovědnost závodníků, trenérů, organizátorů tréninků a provozovatelů lyžařských areálů za škodu". Na základě této analýzy vydal závazné pokyny pro své členy, zavedl povinná školení trenérů v oblasti bezpečnosti a stanovil minimální bezpečnostní standardy pro organizaci závodů a tréninků.

Konkrétní ustanovení v Pravidlech lyžařských závodů (PLZ): Svaz lyžařů ČR převzal a adaptoval pravidla FIS (ICR) do českých podmínek. PLZ stanovují, že jury musí zajistit bezpečnost závodů, včetně rozhodnutí o úpravě závodní tratě tak, aby vyhovovala bezpečnostním požadavkům, nebo provedení dalších bezpečnostních opatření (více plotů, ochranných prostředků atd.). Dále PLZ vyžadují, aby první pomoc a zdravotnické služby byly v plné pohotovosti v době všech tréninků, přičemž šéf zdravotnických služeb je zodpovědný za organizaci všech zdravotnických záležitostí. Tratě a zahřívací stopy musí být plně upraveny před oficiálním tréninkem, správně vyznačeny a s umístěnými kilometrovými značkami.

Zásadní omezení PLZ: Je však nutno zdůraznit, že PLZ jsou předpisem vnitřního práva Svazu lyžařů ČR - tedy interní normou soukromoprávní korporace (spolku), která zavazuje výlučně jeho členy na základě smluvního vztahu vyplývajícího z členství. PLZ se nevztahují na nečleny svazu, což má závažné důsledky - rekreační lyžaři, příležitostní organizátoři závodů mimo struktury SLČR nebo zahraniční účastníci tréninků nejsou těmito pravidly vázáni.

Právní vakuum pro komerční subjekty: Zvláště problematická je situace, kdy závod nebo trénink pořádá komerční subjekt jako lyžařská škola, sportovní agentura nebo jiný soukromoprávní subjekt, který není členem SLČR. Takový organizátor:

• Není vázán PLZ - nemá povinnost dodržovat bezpečnostní standardy SLČR
• Teoreticky podléhá ČSN 018027 - ale její závaznost je právně nejasná
• Nemá povinnost registrace závodu - nikde nemusí hlásit konání akce
• Nemusí mít pojištění - není povinen uzavřít odpovědnostní pojištění
• Nepodléhá kontrole - žádný orgán nekontroluje dodržování bezpečnostních standardů

V praxi to znamená, že zatímco členové SLČR musí dodržovat přísné bezpečnostní standardy, komerční lyžařská škola nebo jiný subjekt mimo struktury SLČR může uspořádat "závod" pro své klienty prakticky bez jakékoliv regulace. Tato fragmentace normativního prostředí vytváří nerovné podmínky a potenciální bezpečnostní rizika.

Tyto kroky vedly k výraznému zlepšení bezpečnostní situace v rámci organizovaného závodního lyžování, ovšem pouze v rámci struktur SLČR.

2.3 Absence dalšího judikaturního vývoje

Od vydání klíčového rozsudku v roce 2012 nedošlo k žádné další významné judikatuře v oblasti odpovědnosti organizátorů lyžařských závodů a tréninků. Tato absence následné judikatury má několik příčin. Rozsudek NS 25 Cdo 4287/2011 měl silný preventivní účinek a vedl k výraznému zlepšení bezpečnostních opatření ze strany organizátorů. Právní nejistota způsobená nejasnou úpravou odrazuje poškozené od soudních sporů. Případné spory jsou řešeny mimosoudně prostřednictvím pojišťoven.

Tato "judikaturní prázdnota" paradoxně potvrzuje hlavní tezi článku - současný právní rámec založený na odkazech na technické normy vytváří právní nejistotu, která odrazuje od soudních sporů a brání dalšímu rozvoji právní úpravy. Bez jasného zákonného rámce nemůže vzniknout konzistentní judikatura, která by postupně zpřesňovala pravidla odpovědnosti. Absence judikatury je tak sama o sobě důkazem nedostatečnosti současné úpravy a nutnosti legislativní reformy.

3. Komparativní analýza organizace závodů a tréninků

3.1 Italská republika - Decreto Legislativo 40/2021 a judikatura

Italská úprava v oblasti organizace závodních akcí představuje komplexní řešení. Článek 10 Decreto Legislativo 40/2021 výslovně upravuje tréninkové tratě - provozovatelé areálů na žádost lyžařských oddílů vyhrazují úseky sjezdových tratí pro trénink závodního lyžování, které uzavírají pro veřejnost oddělením odpovídajícím ohraničením a značkou "Uzavřená trať". Všichni na tréninkových tratích musí být vybaveni homologovanou ochrannou přilbou. Příprava tréninkových tratí je na sportovní asociaci, která musí po skončení odstranit slalomové tyče a vyrovnat prohlubně. Článek 11 stanovuje povinnost provozovatelů zajistit uživatelům bezpečné podmínky a chránit je před atypickými nebezpečími prostřednictvím ochranných prostředků a značení. Provozovatelům areálů článek 15 stanovuje občanskou odpovědnost za bezpečnost a řádné vedení lyžařských tratí včetně povinnosti uzavřít pojistnou smlouvu.

Zásadní je, že všechny povinnosti organizátorů jsou stanoveny přímo v Decreto Legislativo, zatímco technické normy UNI obsahují pouze specifikace ochranných prostředků, parametry sítí a způsoby značení závodních tratí. Decreto Legislativo navíc obsahuje konkrétní sankce za porušení pravidel týkajících se tréninkových tratí, což v české úpravě zcela chybí. Zásadní je také explicitní povinnost organizátora (sportovní asociace) vyrovnat prohlubně vzniklé během tréninku, kterou česká ČSN 018027 vůbec neobsahuje.

Hierarchie a kontinuita odpovědností je v italském modelu jasně strukturována:

• Provozovatel areálu vyhrazuje prostor pro trénink a uzavírá jej pro veřejnost
• Organizátor (sportovní asociace) připravuje tréninkovou trať a po skončení odstraňuje závodní materiál včetně vyrovnání terénu
• Provozovatel však zůstává dlužníkem/garantem bezpečnosti i během závodní činnosti

Tento princip spoluodpovědnosti provozovatele a organizátora je klíčový - provozovatel nemůže přenést veškerou odpovědnost na organizátora, jeho povinnosti trvají souběžně. Odpovědnost organizátora tedy doplňuje, nikoliv nahrazuje odpovědnost provozovatele areálu.

Italská judikatura konzistentně potvrzuje princip spoluodpovědnosti provozovatele areálu a organizátora závodů. Nejvyšší soud v rozhodnutí č. 13940/2012 stanovil, že "v případě uzavření sjezdové tratě z důvodu konání lyžařských závodů nebo přípravných tréninků jde k tíži organizátora závodu odpovědnost spočívající v povinnosti zajistit adekvátní ochranu přijetím bezpečnostních opatření, přiměřených konkrétní soutěžní činnosti. Tato odpovědnost doplňuje, aniž by ji vylučovala, odpovědnost provozovatele sjezdové tratě." Tento princip byl potvrzen v rozhodnutí CSC č. 27923/2020, kde soud explicitně uvedl, že "provozovatel tratě zůstává dlužníkem bezpečnosti závodníků" i během závodní činnosti. Ustálená judikatura tak vytváří jasný právní rámec pro rozdělení odpovědností mezi jednotlivé subjekty, přičemž důsledně trvá na principu souběžné odpovědnosti obou subjektů.

3.2 Rakousko

Rakouská úprava vyžaduje povinnou registraci všech závodních akcí u příslušných zemských orgánů minimálně 14 dní předem. Organizátor musí předložit bezpečnostní plán obsahující způsob oddělení závodní tratě, zdravotnické zajištění a pojištění odpovědnosti. Technické normy ÖNORM obsahují výlučně parametry zabezpečovacích prvků, jako jsou výšky ochranných sítí (minimálně 2 metry), šířky bezpečnostních koridorů (3-5 metrů podle obtížnosti) a specifikace výstražného značení. Povinnosti organizátora jsou stanoveny v zemských zákonech, nikoliv v normách.

3.3 Slovenská republika

Slovenský zákon č. 544/2002 Z.z. svěřuje Horské záchranné službě pravomoc schvalovat organizaci závodů na základě předloženého bezpečnostního plánu. Organizátor má zákonnou povinnost zajistit zdravotnickou službu a uzavřít pojištění odpovědnosti. Technické normy STN obsahují pouze parametry značení a zabezpečení. Povinná registrace závodů umožňuje efektivní kontrolu dodržování bezpečnostních standardů.

3.4 Srovnání přístupů k organizaci závodů

Všechny analyzované země oddělují právní povinnosti organizátorů od technických specifikací. Povinnosti jsou stanoveny v zákonech nebo vyhláškách, zatímco technické normy obsahují výlučně parametry zabezpečovacích prvků, rozměry ochranných zón a specifikace značení. Český model, kde povinnosti vyplývají z technické normy ČSN 018027, je v evropském kontextu ojedinělý a problematický.

Forma právní úpravy představuje zásadní rozdíl: italský Decreto Legislativo obsahuje imperativní právní normy přímo stanovující povinnosti a sankce, česká ČSN 018027 formálně zůstává technickou normou, která by neměla obsahovat právní povinnosti. Paradoxně však článek 6.3 ČSN používá imperativní formulace ("organizátor musí", "pořadatel nese odpovědnost"), čímž fakticky nahrazuje chybějící právní úpravu, což je systémově nesprávné.

Zatímco Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 40/08 potvrdil možnost činit technické normy závaznými prostřednictvím odkazu v právním předpise, současně je označil za "kvalifikovaná doporučení" (bod 51 nálezu) a zdůraznil možnost alternativních řešení (bod 61 nálezu). Článek 6.3 ČSN 018027 však obsahuje imperativně formulované povinnosti organizátorů, což překračuje povahu technického doporučení a fakticky nahrazuje právní úpravu.

Zásadní rozdíl je patrný v oblasti judikatury. Zatímco italské soudy vytvořily bohatou judikaturu s desítkami rozhodnutí upravujících spoluodpovědnost provozovatele a organizátora (CSC 13940/2012, CSC 27923/2020), švýcarský Kasační soud vydal sérii rozhodnutí stanovujících odpovědnost funkcionářů pořadatele (6S.587/2006, 6S.8/2007, 6S.7/2007, 6S.1/2007), česká judikatura disponuje jediným rozhodnutím z roku 2012. Absence následné judikatury v ČR vytváří právní vakuum, které kontrastuje s ustálenou zahraniční praxí.

Dílčí závěr části I

Analýza současného stavu právní úpravy odpovědnosti organizátorů lyžařských závodů a tréninků v České republice odhaluje zásadní systémové nedostatky. Třináct let od průlomového rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4287/2011 nepřineslo žádný významný legislativní ani judikaturní posun. Právní rámec založený na technické normě ČSN 018027 je teoreticko-právně problematický - povinnosti organizátorů jsou stanoveny v technickém dokumentu místo v právním předpise.

Komparativní analýza s italskou, rakouskou a slovenskou úpravou jasně ukazuje, že český přístup je v evropském kontextu ojedinělý a problematický. Zatímco všechny analyzované země stanovují povinnosti organizátorů přímo v zákonech nebo vyhláškách a technické normy obsahují pouze technické parametry, česká úprava fakticky nahrazuje chybějící právní předpis technickou normou s imperativně formulovanými povinnostmi. Italský princip spoluodpovědnosti provozovatele a organizátora, podpořený bohatou judikaturou, kontrastuje s českou judikaturní prázdnotou po roce 2012.

Absence následné judikatury paradoxně potvrzuje, že právní nejistota způsobená nejasnou úpravou odrazuje od soudních sporů a brání přirozenému vývoji právní úpravy. Fragmentace normativního prostředí vytváří nerovné podmínky - zatímco členové SLČR podléhají jasným pravidlům PLZ, komerční subjekty a nečlenské organizace se nacházejí v právním vakuu.

V navazující druhé části tohoto článku budou podrobně analyzovány teoreticko-právní a praktické problémy současné úpravy, zejména ukládání povinností prostřednictvím technických norem v rozporu s ústavními principy. Na základě této analýzy budou předloženy konkrétní návrhy krátkodobých i dlouhodobých legislativních řešení, včetně návrhu nového zákona o bezpečnosti zimních sportů jako lex specialis, a bude provedena ekonomická analýza dopadů navrhované legislativní reformy.

---

Dedikace a afiliace

Tento článek vznikl v rámci interního výzkumného projektu Výzkumného a znaleckého ústavu IUSKI - Institut lyžařského práva, z.ú. s názvem „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky", který navazuje na původní projekt GAUK č. 700119 řešený na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

---

Seznam zkratek

ČR - Česká republika
ČSN - Česká technická norma
CSC - Corte Suprema di Cassazione (Nejvyšší soud Itálie)
FIS - Fédération Internationale de Ski (Mezinárodní lyžařská federace)
IUSKI - Institut lyžařského práva
MMR - Ministerstvo pro místní rozvoj
NS - Nejvyšší soud
OČTŘ - Orgány činné v trestním řízení
ÖNORM - Österreichische Norm (Rakouská technická norma)
OZ - Občanský zákoník
PLZ - Pravidla lyžařských závodů
SLČR - Svaz lyžařů České republiky
STN - Slovenská technická norma
UNI - Ente Nazionale Italiano di Unificazione (Italská technická norma)
ÚNMZ - Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
ÚS - Ústavní soud

---

Literatura

1. JANKŮ, L. J. Legislativa e judikatura v oblasti lyžařského práva. In: IX Forum Giuridico Europeo della Neve. Bormio, 2018.
2. JANKŮ, L. J. Lyžařské právo v Itálii: právní úprava a judikatura. Praha: Leges, 2020. ISBN 978-80-7502-448-9. 232 s.
3. VARGA, R. Odpovědnost závodníků, trenérů, organizátorů tréninků a provozovatelů lyžařských areálů za škodu. Praha: Svaz lyžařů ČR, 2014.
4. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2012, sp. zn. 25 Cdo 4287/2011.
5. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.5.2009, sp. zn. Pl. ÚS 40/08 (k dostupnosti a závaznosti technických norem, požadavku jejich veřejné dostupnosti).
6. Decreto Legislativo 28 febbraio 2021, n. 40. Attuazione dell'articolo 9 della legge 8 agosto 2019, n. 86, recante misure in materia di sicurezza nelle discipline sportive invernali. Gazzetta Ufficiale n. 68 del 19 marzo 2021.
7. ČSN 018027 ed. 2. Značení a zabezpečení v zimním středisku. Praha: ÚNMZ, 2009. Dostupné z: https://mmr.gov.cz/getmedia/9caa180b-2759-43c4-bf9b-9a313663dd5f/CSN-018027-ed2.pdf
8. Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů.
9. Zákon č. 544/2002 Z.z. o Horskej záchrannej službe (Slovenská republika).
10. KÜHN, Z. Technické normy a právo: K otázce závaznosti technických norem. Právní rozhledy, 2010, č. 15.
11. MELZER, F. Metodologie nalézání práva: Úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011, s. 189-195.
12. Corte Suprema di Cassazione, Sez. III Civile, 3 agosto 2012, n. 13940.
13. Corte Suprema di Cassazione, Sez. IV Penale, 27 agosto 2020, n. 27923.
14. PITTALIS, M. La responsabilità nell'ambito sciistico. Milano: Giuffrè, 2019.

---

Kontakt

Mgr. Ladislav Jack Janků, Ph.D., LL.M.
IUSKI - Institut lyžařského práva, z.ú.
Příkop 838/6, 602 00 Brno, Česká republika
Tel.: (+420) 603 429 690
E-mail: info@iuski.cz
 Web: http://www.iuski.cz

Pokračování tohoto článku (Část II: "Odpovědnost organizátora lyžařských závodů v ČR: Návrhy legislativní reformy") bude obsahovat konkrétní návrhy krátkodobých i dlouhodobých legislativních řešení, včetně návrhu nového zákona o bezpečnosti zimních sportů, ekonomickou analýzu dopadů navrhované reformy a finální závěry.