Odpovědnost lékárníků – díl první

Odpovědnost lékárníků a provozovatelů lékáren můžeme rozdělit do pěti skupin podle toho, z jakého právního předpisu jejich povinnost plyne. Odpovědnost tak můžeme dělit na odpovědnost občanskoprávní, správněprávní, pracovněprávní, trestněprávní a v neposlední řadě pak i disciplinární. Jednotlivým druhům odpovědnosti se budeme podrobněji věnovat v následující sérii článků.

S odpovědností občanskoprávní se nejčastěji setkáme v případě porušení tzv. postupu lege artis, tedy v postupu spočívajícím v poskytování zdravotnických služeb na náležité odborné úrovni. Pakliže postupem non lege artis vznikne pacientovi újma, vzniká mezi ním a provozovatelem lékárny odpovědnostní vztah k odškodnění újmy.

Správněprávní odpovědnost nastupuje tam, kde správní orgán, typicky pak Státní ústav pro kontrolu léčiv, krajská hygienická stanice či obdobný orgán, shledá porušení veřejnoprávního předpisu. Takovými předpisy jsou pak zejména zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci či vyhláška č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče.

Trestněprávní odpovědnost nastupuje jako tzv. „ultima ratio“ v těch nejzávaznějších případech porušení povinností. V praxi se nejčastěji jedná o případy spojené s návykovými látkami a jejich nedovoleným výdejem.

Pracovněprávní odpovědnost plyne z pracovního vztahu mezi lékárníkem jako zaměstnancem a příslušným provozovatelem lékárny, jeho zaměstnavatelem. Jak pracovní smlouva, tak samotný zákoník práce, vč. prováděcích předpisů, stanovují řadu povinností, jimiž se musí zaměstnanec řídit. Poměrně širokou škálu povinností pak pracovní právo klade na lékárníky z pohledu bezpečnosti práce. V neposlední řadě se v rámci pracovněprávní odpovědnosti bude odškodňovat také újma, kterou svému zaměstnavateli lékárník způsobil tím, že lékárna odpovídala za jeho porušení povinností třetí osobě (jak je uvedeno výše).

Poslední skupinou odpovědnosti, kterou není radno přehlížet, je odpovědnost disciplinární, tzn. odpovědnost lékárníka vůči České lékárnické komoře („ČLnK“). V dnešním článku se ji pokusíme přiblížit.

Obecně k výkonu farmaceutického povolání a profesní samosprávě

Pro výkon povolání lékárníka je nezbytné splnit řadu předpokladů. Nezbytným předpokladem výkonu povolání v zařízení poskytujícím lékárenskou péči je členství v profesní komoře (§ 3 odst. 3 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, tzv. zákon o komorách), přesněji pak v ČLnK. Toto pravidlo obdobně funguje i u jiných povolání – lékařů, advokátů či notářů.

K tomu, aby se stala osoba členem ČLnK je zapotřebí, aby: řádně ukončila studium na farmaceutické fakultě, měla plnou způsobilost k právním úkonům a nebyla v posledních pěti letech vyloučena z ČLnK.

Ke členství v ČLnK se váže řada práv (aktivní i pasivní volební právo, právo na právní pomoc) a povinností (povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s etikou a způsobem stanoveným zákony, dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory či řádně platit stanovené příspěvky).

Zákonem o komorách zřízená ČLnK tak v rámci svého postavení, coby garanta odbornosti svých členů, může stanovovat další povinnosti nad rámec zákonem stanovených povinností. K tomu tak ČLnK vydává své řády, ať už jednací, volební, organizační, disciplinární, licenční, finanční, pro označování lékáren, pro celoživotní vzdělávání či etický kodex.

Z pohledu povinností (resp. pohledu případné odpovědnosti) je pro lékárníky klíčový zejména:

• organizační řád – stanovení procesu podávání přihlášek do ČLnK, vč. rozsahu poskytovaných údajů, stanovení oznamovací povinnosti (změna údajů, přerušení výkonu povolání), stanovení důvodů pro vyloučení člena z ČLnK, stanovení dílčích povinností členů;
• etický kodex stanovující základní povinnosti a premisy při výkonu povolení (svobodná volba léčby pacientů, mlčenlivost, důstojnost, omezení komerčních a reklamních aktivit, podílení se na vzdělávání studentů apod.);
• disciplinární řád – viz níže.

Disciplinární řád ČLNK

Disciplinární řád ČLnK byl schválen sjezdem delegátů, nejvyšším orgánem ČLnK, dne 7. 11. 2015, a účinnosti nabyl dne 1. 12. 2015 („Řád“).

Jako takový slouží Řád k provedení ustanovení zákona o komorách a stanovení jednotlivých postupů týkajících se vedení disciplinárního řízení, postihů apod. Pro vedení disciplinárního řízení platí obecná pravidla, jako u řízení ostatních. Řízení je ovládáno obecnými zásadami hospodárnosti, rychlosti, šetření práv osoby, mlčenlivosti či volného hodnocení důkazů.

V disciplinárním řízení vystupuje buď za ČLnK čestná rada okresního sdružení či čestná rada komory. Čestná rada komory vystupuje v pozici rozhodujícího orgánu v případě závažného porušení povinností lékárníka a dále v případě: (a) trestního činu lékárníka, kterým znevážil pověst profese, (b) zneužití funkce v orgánu ČLnK či okresního sdružení členem ČLnK, (c) opakovaného spáchání disciplinárního deliktu. V ostatních případech je rozhodná čestná rada okresního sdružení.

Disciplinární řízení

Jakýkoliv podnět k zahájení disciplinárního řízení musí být prověřen a následné řízení zahájeno nejpozději do 3 měsíců od doručení podnětu příslušné čestné radě, nejpozději však do dvou let ode dne spáchání disciplinárního deliktu. Podnět k zahájení disciplinárního řízení nemůže být anonymní (k anonymnímu podnětu se nepřihlíží).

Jednání v rámci disciplinárního řízení je vedeno neveřejně, za přítomnosti obviněného člena (s výjimkami), jeho zástupce, případně pak za přítomnosti odborného konzultanta rady s právnickým vzděláním. Výsledná rozhodnutí nejsou zveřejňována.

Disciplinární řízení probíhá v podobném duchu, jako řízení před správními či soudními orgány – obviněný má právo vyjádřit se k přednesenému návrhu, navrhnout důkazy a vyjádřit se k jakémukoliv důkazu hodnocenému v rámci řízení či právo přednést závěrečnou řeč.

Jedním z důkazních prostředků je také svědecká výpověď, a to buď člena ČLnK či jiné osoby. Člen ČLnK musí poskytnout svědeckou výpověď, ledaže by tím ohrozil sebe či svého příbuzného nebo druha.

O vině člena, a následně pak o uložené sankci, rozhoduje čestná rada většinou hlasů. V případě, kdy není prokázána vina člena, zprostí jej rozhodnutím čestná rada a učiní nezbytné kroky k postihu oznamovatele. Rozhodnutí se vyhotoví písemně a řádně odůvodní.

Proti rozhodnutí čestné rady okresního sdružení lze podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení. Odvolání může podat také revizní komise ČLnK (jedině v takovém případě může být nově udělená sankce vyšší, než v původním řízení). V rámci odvolacího řízení přezkoumá čestná rada komory napadené rozhodnutí, které potvrdí / zruší a vrátí / zruší a zprostí obviněného.

Proti rozhodnutí čestné rady komory lze podat žalobu podle občanského soudního řádu, a to ve dvouměsíční lhůtě od doručení rozhodnutí. Příslušný soud následně žalobu odmítne, zamítne či rozsudkem nahradí rozhodnutí čestné rady.

Disciplinární sankce

Za porušení základních povinností (povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s etikou a způsobem stanoveným zákony, dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory, řádně platit stanovené příspěvky, oznámit orgánům komory změny související s výkonem povolání, uzavřít pojištění odpovědnosti tam, kde to stanoví ČLnK) hrozí členovi ČLnK důtka či pokuta do 20.000 Kč. V případě závažného porušení výše uvedených povinností může čestná rada komory uložit členovi ČLnK pokutu až do výše 30.000 Kč, podmíněně člena vyloučit či jej vyloučit nepodmíněně.

Peněžité sankce jsou splatné do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Společně se sankcí podmíněného vyloučení člena stanoví čestná rada komory také zkušební dobu v trvání od 1 do 3 let. Pakliže se ve zkušební době dopustí člen dalšího prohřešku, navrhne příslušná čestná rada změnu podmínečného vyloučení na nepodmínečné. Při nepodmínečném vyloučení je člen povinen vrátit své osvědčení.

Pokud disciplinárně obviněný porušení povinností lituje, projevuje účinnou snahu po nápravě a vzhledem k povaze spáchaného disciplinárního provinění a k dosavadní praxi disciplinárně obviněného jako lékárníka lze důvodně očekávat, že výkonem uloženého disciplinárního opatření bude dosaženo nápravy disciplinárně odsouzeného, čestná rada může v rozhodnutí ukládajícím disciplinární opatření pokutu za závažné porušení povinnosti vyslovit, že včasným uhrazením pokuty bude disciplinárně odsouzený považován za bezúhonného.

Příklady z praxe

S ohledem na skutečnost, že řízení před čestnými radami je neveřejné, je možné vycházet pouze z praxe soudní.

Nejčastěji porušovanou povinností je povinnost vykonávat povolání lékárníka odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony. Tato povinnost je stanovena široce, pro vyvození disciplinární odpovědnosti je nezbytné, aby rozhodující orgán dostatečně vymezil a odůvodnil, v čem porušení povinností spatřuje. 

Takovýmto porušením může být také poskytování slev v rozporu s etickým kodexem a zákonem o regulaci reklamy či porušování pravidel výdeje ve vztahu k léčivým přípravkům s obsahem návykových látek („opakovaně a dlouhodobě umožnila výdej uvedených léčivých přípravků v počtu desítek balení na jeden nákup a za ceny, přesahující oficiální prodejní cenu, zákazníkům z řad výrobců a uživatelů drog, přestože si musela být jako osoba s odborným vzděláním, vědoma skutečnosti, že předmětné léčivé přípravky jsou užívány v rozporu s jejich účelem“).[2][1]

Na tomto místě je potřebné upozornit také na to, že povinnost získat osvědčení ČLnK svědčí pouze odbornému zástupci pověřenému vedením lékárny, nikoli provozovateli lékárny, natož jeho statutárnímu zástupci. Statutární orgán provozovatele lékárny nepodléhá disciplinární pravomoci ČLnK, a nemůže být tudíž v tomto svém postavení subjektem deliktního jednání, ani přesto, že je zároveň členem ČLnK (pakliže se delikt vztahoval k lékárně, ve které statutární orgán nevykonával svou profesi).[3]

V praxi existuje řada rozhodnutí ke sporům o příslušnost čestné rady komory a čestné rady okresního sdružení. Na tomto místě je tak vhodné poukázat na potřebu zkoumání příslušnosti v každé konkrétní věci. Porušení pravidel o příslušnosti vede ke zrušení vydaných rozhodnutí. K příslušnosti čestné rady komory „nestačí porušení (byť i závažné) jakékoli povinnosti, nýbrž musí se jednat o porušení povinnosti vykonávat povolání lékárníka „odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony“. Jaké okolnosti či skutečnosti vedly čestnou radu komory k závěru, že právě tato povinnost byla daným obviněným porušena, je pak třeba v odůvodnění rozhodnutí uvést, tj. rovněž v tomto ohledu rozhodnutí náležitě odůvodnit, neboť se jedná o otázku klíčovou pro celé další řízení.“ [4]

---

Zdroje

Zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře;

Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech;

Vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci;

Vyhláška č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče;

Organizační řád České lékárnické komory schválený Sjezdem delegátů dne 2. 11. 2018, s účinností od 1. 12. 2018;

Disciplinární řád České lékárnické komory schválený Sjezdem delegátů dne 7. 11. 2015, s účinností od 1. 12. 2015;

Etický kodex České lékárnické komory Sjezdem delegátů dne 8. 11. 2013, s účinností od 1. 12. 2013.

---

Rozhodnutí sp. zn. 10 Ad 26/2016.[1]