Odpovědnost lékárníků – díl první

Odpovědnost lékárníků a provozovatelů lékáren můžeme rozdělit do pěti skupin podle toho, z jakého právního předpisu jejich povinnost plyne. Odpovědnost tak můžeme dělit na odpovědnost občanskoprávní, správněprávní, pracovněprávní, trestněprávní a v neposlední řadě pak i disciplinární. Jednotlivým druhům odpovědnosti se budeme podrobněji věnovat v následující sérii článků.

S odpovědností občanskoprávní se nejčastěji setkáme v případě porušení tzv. postupu lege artis, tedy v postupu spočívajícím v poskytování zdravotnických služeb na náležité odborné úrovni. Pakliže postupem non lege artis vznikne pacientovi újma, vzniká mezi ním a provozovatelem lékárny odpovědnostní vztah k odškodnění újmy.

Správněprávní odpovědnost nastupuje tam, kde správní orgán, typicky pak Státní ústav pro kontrolu léčiv, krajská hygienická stanice či obdobný orgán, shledá porušení veřejnoprávního předpisu. Takovými předpisy jsou pak zejména zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci či vyhláška č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče.

Trestněprávní odpovědnost nastupuje jako tzv. „ultima ratio“ v těch nejzávaznějších případech porušení povinností. V praxi se nejčastěji jedná o případy spojené s návykovými látkami a jejich nedovoleným výdejem.

Pracovněprávní odpovědnost plyne z pracovního vztahu mezi lékárníkem jako zaměstnancem a příslušným provozovatelem lékárny, jeho zaměstnavatelem. Jak pracovní smlouva, tak samotný zákoník práce, vč. prováděcích předpisů, stanovují řadu povinností, jimiž se musí zaměstnanec řídit. Poměrně širokou škálu povinností pak pracovní právo klade na lékárníky z pohledu bezpečnosti práce. V neposlední řadě se v rámci pracovněprávní odpovědnosti bude odškodňovat také újma, kterou svému zaměstnavateli lékárník způsobil tím, že lékárna odpovídala za jeho porušení povinností třetí osobě (jak je uvedeno výše).

Poslední skupinou odpovědnosti, kterou není radno přehlížet, je odpovědnost disciplinární, tzn. odpovědnost lékárníka vůči České lékárnické komoře („ČLnK“). V dnešním článku se ji pokusíme přiblížit.

Obecně k výkonu farmaceutického povolání a profesní samosprávě

Pro výkon povolání lékárníka je nezbytné splnit řadu předpokladů. Nezbytným předpokladem výkonu povolání v zařízení poskytujícím lékárenskou péči je členství v profesní komoře (§ 3 odst. 3 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, tzv. zákon o komorách), přesněji pak v ČLnK. Toto pravidlo obdobně funguje i u jiných povolání – lékařů, advokátů či notářů.

Zákon220/1991 Sb. Zákon o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře

§ 3 (1) Každý lékař, který vykonává na území České republiky lékařské povolání, musí být členem České lékařské komory. (2) Každý lékař, který vykonává na území České republiky povolání stomatologa, musí být členem České stomatologické komory. (3) Absolvent vysokoškolského studia v oboru farmacie, který vykonává své povolání v zařízení poskytujícím lékárenskou péči na území České republiky, musí být členem České lékárnické komory.

Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů