Uvedeného přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se dopustí fyzická osoba, která řídí vozidlo a v rozporu s ust. § 5 odst. 1 písm. f) a g) téhož zákona se odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Ve smyslu obecné ochrany před negativními vlivy návykových látek se ex lege na takovou osobu nahlíží, jak kdyby byla pod vlivem návykových látek či alkoholu. Z přirozené podstaty věci potom vyvstává důvodné podezření, že pokud se taková osoba odmítne podrobit vyšetření, s největší pravděpodobností tak činí záměrně a zcela účelově ve snaze zakrýt či minimalizovat možné zjištění ovlivnění návykovou látkou.
Společenská škodlivost odmítnutí se podrobení odborného a komplexního lékařského vyšetření a jeho charakteristika
Řidič motorového vozidla má povinnost podrobit se na výzvu policejního orgánu (či lékaře) odbornému lékařskému vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu, a to za sledování účelu zjištění, jestli byl při řízení takového vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky.[1] Tato povinnost však skýtá řadu charakteristických aspektů a podmínek. Jednak se jedná o relativní povinnost, neboť mohou existovat určité objektivní důvody, pro které by bylo provedení takového druhu vyšetření znemožněno. Této povinnosti musí předcházet tzv. kvalifikovaná výzva ze strany vyzývajícího orgánu, kterým bývá právě Policie ČR, přičemž ta může být učiněna jen a pouze na základě důvodného podezření. Lékařské vyšetření musí být komplexního a odborného charakteru, neboť jej smí provádět pouze lékař a po zhodnocení všech medicínských okolností takového vyšetření. Odborné lékařské vyšetření totiž vykazuje vysokou míru přesvědčivosti, neboť je způsobilé s větší mírou přesnosti stanovit obsah alkoholu či jiné návykové látky v krvi řidiče, proto i stupeň ovlivnění schopností potřebných k řízení vozidla.[2]
Společenská škodlivost, nebo ve starší terminologii společenská nebezpečnost, jednání osoby odmítající se podrobit odbornému lékařskému vyšetření v souvislosti s řízením vozidla se projevuje v potencionálně vysokém riziku ohrožení bezpečnosti silničního provozu jako veřejného zájmu. Judikaturní rétorikou je totiž nezbytné na jednání odmítající osoby nahlížet s vědomím vysoké míry společenské škodlivosti limitně se blížící společenské škodlivosti samotného řízení pod vlivem návykových látek.[3] V takových případech totiž dochází k porušení chráněného společenského zájmu na tom, aby se zjistilo, zda řidič vozidla je či není pod vlivem návykové látky a představuje tak přímé a bezprostřední nebezpečí pro jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích.[4] Smyslem dané právní ochrany zůstává zabezpečit bezpečnost silničního provozu tím, aby se silničního provozu neúčastnili řidiči, kteří mají pod vlivem návykových látek ovlivněny rozpoznávací a ovládací schopnosti potřebné k řízení motorových vozidel. Za připomenutí dále stojí, že v České republice se prosazuje absolutní zákaz být při řízení pod vlivem jakékoliv návykové látky (typ. alkoholu a drog), resp. se hovoří o tzv. nulové toleranci. Některé jiné státy přistupují k dané problematice mírněji, když stanovují určitou míru tolerovatelnosti k řízení motorových vozidel s maximálním množství alkoholu v krvi.[5]
Řidič je přitom povinen podrobit se kompletnímu lékařskému vyšetření.[6] V této souvislosti je třeba poukázat na to, že odborným lékařským vyšetřením se rozumí dle ust. § 2 písm. n) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, cílené klinické vyšetření lékařem, včetně odběru biologického materiálu, včetně vzorku žilní krve či moči. Odborné lékařské vyšetření přitom provádí poskytovatel zdravotních služeb, který splňuje podmínky podle zvláštního právního předpisu. Právní úprava nestanovuje žádný legitimní důvod pro odepření podrobení se odbornému lékařskému vyšetření.[7] Pokud je výzva ze strany PČR opodstatněná a řádná, tj. dostatečně srozumitelná a důvodná, tak je řidič povinen se podrobit odběru vzorku biologického materiálu. Překážkou k provedení odběru biologického materiálu může být pouze objektivně doložené ohrožení zdraví či života, to však musí posoudit striktně jen kvalifikovaná osoba – ošetřující lékař, neboť ten jediný je schopen posoudit zdravotní stav a z něho plynoucí rizika, která by z takového vyšetření a odběru mohla vzejít. Řidič jako vyšetřovaná a povinná osoba není legitimně oprávněn posoudit rizika v souvislosti s odběrem biologického materiálu a rozhodnout tak o jeho (ne)provedení. Jedině objektivní závěr o zdravotních rizikách pro vyšetřovanou osobu je způsobilý znemožnit provedení vyšetření, přičemž v žádném případě nepostačuje subjektivní pocit kontrolované osoby. Tento závěr pramení z judikatury NSS, který demonstrativně uvedl, že zjevnými důvody pro odepření odběru biologického materiálu při odborném lékařském vyšetření nejsou strach z jehel nebo strach z krvácení.[8] V souvislosti s daným případem je tak třeba analogicky pravit, že důvodem nebude ani subjektivní přesvědčení obviněného, tehdy ještě v postavení podezřelého, že takového vyšetření není zapotřebí, nebo jen jeho prostá neochota tak učinit.[9]
Jinými slovy platí, že povinná osoba (řidič) musí podstoupit odborné lékařské vyšetření v rozsahu cíleného klinického vyšetření a současně akceptovat konkrétní požadavek lékaře na odběr určitého druhu biologického materiálu (krev či moč) a podrobit se mu. Další východisko totiž praví, že i když dojde k částečnému splnění dané povinnosti, resp. poskytnutí určitého druhu biologického materiálu (moči), ale odběr jiného vzorku (krve) bude odmítnut, tak zůstává přestupková odpovědnost zachována.[10] Jedinou přípustnou výjimku představuje lékařem vyhodnocené nebezpečí pro život nebo zdraví pacienta. Důvodem pro odmítnutí a nepodrobení se, proto nemůže být ani skutečnost, že se řidiči zdáli zasahující policisté divní nebo že jim nedůvěřoval.[11] Nehledě na to, že platí premisa, že občané jsou nepochybně povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý (subjektivní) názor, přičemž jsou-li přesvědčení, že jim byla omezena práva či způsobena újma, tak se mohou proti takovým postupům bránit jiným, avšak výlučně zákonným postupem.[12] Žádná právní norma právního řádu ČR nepřipouští, aby občané nejprve hodnotili zákonnost postupu veřejných činitelů, resp. orgánů veřejné moci, a teprve na základě tohoto jejich subjektivního závěru pokynů jim daných neuposlechli.[13]
Aspekty podrobení se vyšetření na výzvu policie při silniční kontrole a některé notorické snahy o zmírnění trestního postihu nebo jeho vyhnutí se ze strany řidičů
Dotčená výzva musí kumulativně splňovat několik kritérií, proto se hovoří o její tzv. kvalifikovanosti. Výzva musí být dostatečně určitá (konkrétní) a se srozumitelným obsahem, především však musí být opodstatněná. Zákon však nestanovuje konkrétní formu učinění takové výzvy.[14] Nadále pak musí vykazovat bezprostřední souvislost s účastí kontrolované osoby (řidiče) v provozu na pozemních komunikacích.[15] No a konečně musí skýtat i odůvodněný časový interval mezi opodstatněností výzvy na jedné straně a účastí konkrétní osoby (řidiče) v provozu na pozemních komunikacích na straně druhé. V rámci posuzovaného přestupku přitom není rozhodné, jestli řidič užil či neužil návykovou látku, ale naopak podstatným zůstává zajištění kooperace mezi ním a správními orgány, konkrétně na jeho aktivním jednání směřujícím k tomu, že se podrobí odbornému lékařskému vyšetření. Ve správním řízení o daném přestupku je tak třeba vždy dojít poznání, že všechna uvedená kritéria byla naplněna. Z představených náležitostí tak musí být řidič řádně a srozumitelně poučen o možných následcích případného odmítnutí se podrobit odbornému lékařskému vyšetření, které skýtá i odběr biologického materiálu.[16]
Předmětná výzva musí být opodstatněná, když musí nést prvek důvodného podezření o řízení pod vlivem návykových látek. V žádném případě se nesmí jednat o projev svévole (už vůbec ne zlovůle), či šikanózního jednání.[17] A priori může být důvodnost výzvy založena různými okolnostmi jako technickými komplikacemi s provedením orientačních vyšetření[18] (dechové zkoušky či testy na zjištění přítomnosti návykových látek), zdravotními indispozicemi (respirační problémy), ale i třeba jeho obstrukčními tendencemi.[19] Respektive, vždy musí být přítomny důvodné indicie nasvědčující tomu, že konkrétní řidič řídil vozidlo pod vlivem návykových látek. Rezolutně je třeba odmítnout situaci, že by taková výzva představovala projev libovůle nebo dokonce šikany ze strany policejního orgánu.[20] Jedná se obecný korektiv vycházející ze zásady zákonnosti, zákazu libovůle a zneužití správního uvážení. Nejčastějším důvodem pro učinění výzvy k podrobení se odborného lékařského vyšetření bude dozajista pozitivní výsledek orientačního testování při silniční kontrole. Nehledě na výsledek orientačního testu, ať už pozitivní či negativní, tak je třeba přihlížet i dalším okolnostem (např. zápach konopí aj). Nicméně dostatečně spolehlivý a jednoznačný výsledek takového orientačního vyšetření může sám o sobě založit závěr o vině pachatele (řidiče),[21] což by však založilo přestupkovou odpovědnost pro řízení pod vlivem alkoholu či návykových látek, a nikoliv pro odmítnutí se podrobení vyšetření. Při této příležitosti nezbývá než zmínit, že odmítnutí se podrobit orientačnímu vyšetření (dechové zkoušce) nezakládá přestupkovou odpovědnost.[22] Z praktického hlediska se to zdá býti bezvýznamné, neboť při odmítnutí se podrobení orientačnímu vyšetření bude s největší pravděpodobností následovat výzva k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření, kde už odpovědnost za přestupek nastupuje.
Někteří aktéři budou argumentovat ústavně zaručeným právem na nedotknutelnost tělesné integrity.[23] De facto se budou bránit tím, že jim není možné odebrat krev proti jejich vůli, neboť tím dochází k zásahu do jejich tělesné integrity. Ve vztahu k legitimnímu cíli dané právní úpravy, kterým je veřejný zájem na zajištění a zachování bezpečnosti silničního provozu, jakož i její soudní interpretaci však dochází k přiměřenému omezení tohoto garantovaného práva. Zastáváme přitom názor, že uvedená úprava je dostatečně jasná, ale především veřejně rozšířená a proto předvídatelná (zásada ignorantia iuris non excusat). Ve smyslu legitimního očekávání a právní jistoty pak každý řidič v takové situaci sice může odmítnout podrobit se lékařskému vyšetření či jinému zjištění, jestli je či není pod vlivem návykových látek, přičemž v návaznosti na toto své rozhodnutí musí očekávat zákonný postih, neboť veřejnosti znemožňuje ověřit jeho (ne)bezpečnost. Odmítnutí se přitom nemusí nutně nést v duchu aktivního jednání, tedy výslovného projevu vůle, ale i v podmiňování podrobení se vyšetření různými podmínkami (nedostatek času, neodkladnost osobních či pracovních záležitostí atd).[24] Svoje rozhodnutí by si však měl každý takový řidič důkladně rozmyslet, neboť jednou vyslovené odmítnutí už nelze vzít zpět, ani dodatečně zhojit upuštěním od protiprávního jednání (následným provedením orientační zkoušky).[25]
Mnozí řidiči budou zkoušet i další úskoky, kterými se budou snažit vyhnout se svojí odpovědnosti. Motiv (ne)podrobení se výzvě k odbornému lékařskému vyšetření však může být veden i reverzně, neboť byl-li řidič pod vlivem návykové látky (typ. alkoholu nad 1 promile) a uvědomoval si to, tak by se odmítnutím vyšetření mohl zákonitě vyhnout trestněprávnímu postihu pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky.[26] V takovém případě vyvstává logický závěr, že odmítnutí může znamenat vyhnutí se trestněprávní odpovědnosti pro trestný čin. Nadále ponecháme stranou obstrukční snahy směřující do procesní stránky správních řízení, a to pro obecnost takového výkladu. Někteří řidiči mohou tvrdit, že v době zastavení vozidla k silniční kontrole neřídili, neboť je policejní hlídka na nějakou dobu ztratila z dohledu. Zastáváme názor, že se jedná o slabý argument, který se dá racionálně vyvrátit provedením důkazu v podobě videozáznamu ze služebního vozidla zasahující hlídky Policie ČR, jakož i z uniformy zasahujícího policisty. Dále mohou tvrdit, že nebyli dostatečně poučeni o důsledcích odmítnutí se podrobení vyšetření. Tento argument se z praktického hlediska jeví opět lichý, protože při většině silničních kontrol tohoto charakteru podezřelí řidiči podepisují písemné poučení o následcích. Stejně však může být jejich poučení opět zachyceno na příslušný videozáznam. Většina argumentů bude oscilovat ohledně (ne)kvalifikovanosti předmětné výzvy. Zmíněné důkazní prostředky však mohou jakékoliv nesrovnalosti, či snad pochybnosti, uvést na pravou míru.[27]
Závěr
Soudní judikatura byla v dané problematice delší dobu rozkolísaná, přičemž v dnešní době víceméně vykazuje rysy konzistentnosti. Problematika daného přestupku "odmítačky" se do dnešní doby poměrně precizovala, a to především právě vůči bohaté judikatuře. Výše zmíněné závěry jsou v dobách dnešní informativní společnosti dobře známé, rozšířené, nebo alespoň snadno dohledatelné, proto je doložena teze toho, že ve smyslu legitimního očekávání si každý má být, a i může být vědom svých povinností.[28] Samozřejmě s ohledem na zmíněnou zásadu „ignorantia iuris non excusat“, tedy neznalost zákona neomlouvá. Mnozí řidiči si však budou dozajista počínat tak, že budou v přestupkovém řízení namítat porušení svých práv, zejména s ohledem na nedostatečnost výzvy k podrobení se vyšetření ze strany Policie ČR (nesrozumitelnost, nejasnost). Dále se mohou snažit popírat skutkových stav v duchu toho, že vlastně neřídili, nebo alespoň v době zastavení vozidla k silniční kontrole už řidiči být nemuseli. Taková procesní taktika se u daného přestupku cyklicky opakuje, proto by pro správní orgán nemělo být nikterak složité se s ní řádně vypořádat, např. v procesu dokazování, kdy je možné a žádoucí přistoupit k výslechu zasahujících policistů a ideálně k vytěžení existujících videozáznamů.
V případě, že konkrétní řidič je pod vlivem alkoholu či nějaké jiné návykové látky, tak je pro něj samotného příznivější se k uvedenému doznat, resp. podrobit se vyšetření, neboť správní trest za přestupek spočívající v řízení pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky vykazuje mírnější trestní sazbu, než je tomu u přestupku "odmítnutí". Na základě dotčených právních principů a východisek s žádnou jinou benevolencí počítat nemůže. Současně platná a účinná právní úprava totiž za tento přestupek stanovuje pokutu v rozmezí od 25.000,- Kč do 75.000,- Kč a trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání od 18 měsíců do 3 let.[29] Nejen tato trestní sazba značí, že se jedná o jeden z nejzávažnějších přestupků v oblasti silničního provozu a povinnostem dodržovat jeho pravidla.[30] Na tomto místě musíme upozornit na další povinnost, která se váže k uložení daného trestu zákazu činnosti v délce trvání od 18 měsíců (na spodní hranici), že takovému řidiči vzniká nově povinnost absolvovat terapeutický program, který si musí sám uhradit.[31] Máme za to, že sama povaha daného přestupku a smysl právní úpravy se reflektuje v jeho materiální stránce, neboť beze sporu existuje vážný veřejný zájem na zajištění bezpečnosti silničního provozu tím, že z něho budou vyloučeni řidiči, kteří se ho účastní ve stavu ovlivnění návykovými látkami. In concreto jsou totiž reakční schopnosti takových řidičů značně zpomaleny či jinak ovlivněny, což jim znemožňuje bezpečně ovládat jimi řízené vozidlo. Uvedené si můžeme demonstrovat příkladem na ovlivnění alkoholem, který odbourává zábrany a snižuje pocit strachu, kdy si takový řidič dovolí více riskovat (např. nerespektovat maximální dovolenou rychlost jízdy). Každý z nás by si měl v postavení řidiče účastnícího se silničního provozu uvědomit, že nese odpovědnost nejen za svůj život a zdraví, ale rovněž i ostatních.
[1] Usnesení NSS ze dne 10. 05. 2016, č.j. 2 As 146/2015-45: „Odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu, resp. jiné návykové látky, je povinna podrobit se na výzvu dle § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že řídila motorové vozidlo pod jejich vlivem, jestliže odmítla orientační vyšetření (§ 16 odst. 2 a 3 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami). Lékařské vyšetření je povinna se podrobit taktéž osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že řídila motorové vozidlo pod vlivem těchto látek, a která se orientačnímu vyšetření sice podrobila nebo podrobit nemohla, je-li u ní zapotřebí zjistit obsah alkoholu, resp. jiné návykové látky nebo odstranit pochybnosti o správnosti hodnot zjištěných orientačním vyšetřením, ať už v důsledku úmyslného či neúmyslného zmaření měření, nesprávné funkčnosti testovacího přístroje, či jiné nemožnosti jeho použití.“ Tento judikát odkazuje na obsolentní právní úpravu, která je dnes už nahrazena zákonem č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Rozsudek NSS ze dne 17. 04. 2018, č.j. 2 As 15/2017-44.
[3] Rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2013, č.j. 3 As 58/2013-46.
[4] Rozsudek NSS ze dne 12. 02. 2015, č.j. 3 As 92/2014-32.
[5] Například v Chorvatsku je pro řidiče tolerance do 0,5 g/l alkoholu v krvi, kdežto návykové látky mají nulovou toleranci.
[6] Rozsudek NSS ze dne 24. 09. 2015, č.j. 10 As 65/2015-26.
[7] KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy souvisejícími. 4. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 707-708.
[8] Rozsudek NSS ze dne 27. 07. 2007, č.j. 5 As 72/2006-93.
[9] Rozsudek NSS ze dne 09. 04. 2014, č.j. 10 As 12/2014-35.
[10] Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 06. 2013, č.j. 17 A 2/2012-43.
[11] Rozsudek NSS ze dne 16. 03. 2010, č.j. 1 As 15/2010-90.
[12] Rozsudek NSS ze dne 05. 06. 2008, č.j. 5 As 34/2007-66.
[13] Usnesení ÚS ČR ze dne 06. 01. 1998, sp. zn. I. ÚS 263/97.
[14] Rozsudek NSS ze dne 22. 02. 2011, č.j. 2 As 1/2011-60.
[15] Jak plyne z rozsudku NSS ze dne 27. 09. 2024, č.j. 5 As 288/2022-22.
[16] Rozsudek NSS ze dne 31. 08. 2023, č.j. 9 As 226/2022-41.
[17] Rozsudek NSS ze dne 13. 07. 2016, č.j. 2 As 146/2015-54.
[18] Výsledek orientační dechové zkoušky nemusí odpovídat bez dalšího skutečnému stavu, když se může jednat i o falešnou pozitivitu. Orientační vyšetření mohou navíc ovlivnit exogenní i endogenní faktory. (k tomu viz. SEDLÁČKOVÁ, B., SEDLÁČEK, P. Vyšetření při ovlivnění alkoholem aneb jenom dýchnout nestačí. In Bulletin advokacie, 2008, č. 12, s. 34).
[19] Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2023, č.j. 41 A 12/2023-35.
[20] Rozsudek NSS ze dne 11. 03. 2010, č.j. 5 As 24/2009-65.
[21] Rozsudek NSS ze dne 17. 04. 2018, č.j. 2 As 15/2017-44.
[22] ŘEHÁČEK, J., BUDAYOVÁ, L. Je lepší při dopravní kontrole odmítnout, anebo se podrobit vyšetření na přítomnost návykových látek? In Bulletin advokacie, 2023, č. 12, s. 34.
[23] Čl. 7 odst. 1 usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších změn.
[24] VETEŠNÍK, P., JEMELKA, L., POTĚŠIL, L. a kol. Dopravní právo. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 231-232.
[25] Rozsudek NSS ze dne 09. 10. 2020, č.j. 5 As 353/2019-15.
[26] JOSEF, F. "Objektivní" zjištění výše alkoholu v krvi aneb důsledky odmítnutí podrobit se na výzvu lékařskému vyšetření. In Bulletin advokacie, 2012, č. 10, s. 40-41.
[27] Videozáznam či výsledek orientačního vyšetření (výstup z dechového analyzátoru) však nejsou jedinými možnými důkazní prostředky a později důkazy, byť by se dalo říct, že budou představovat do určité míry privilegovanější důkazy. Vedle toho je však možné vyjít i z relevantních svědeckých výpovědí, lékařské dokumentace či dokonce účtenek z restaurace časově se vážících k řízení motorového vozidla (srov. usnesení NS ze dne 04. 02. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1522/2019).
[28] Navíc by si takoví pachatelé (řidiči) měli uvědomit, co je bude po vykonání uložených trestů za daný přestupek očekávat. Jednak budou muset absolvovat zmíněný terapeutický program, dále budou muset prokázat zdravotní, odbornou (autoškola) a psychologickou (psychologické vyšetření) způsobilost k tomu, aby mohli znovu nabýt řidičské oprávnění.
[29] Ust. § 125c odst. 5 a 6 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
[30] Do budoucna může navíc přistoupit další povinnost, a to uložení tzv. alkoholového zámku, který bude instalován do řídící jednotky vozidla, která uvede vozidlo do chodu pouze za podmínky, že řidič prokáže neovlivnění (více viz. SCHEUER, J. "Alkoholový zámek" – nový nástroj prevence řízení pod vlivem alkoholu a vybrané související právní aspekty. In Revue pro právo a technologie, 2017, roč. 8, č. 16, s. 65-87).
[31] S odkazem na ust. § 102 odst. 5 zákona o silničním provozu; a viz. ŘEHÁČEK, J., BUDAYOVÁ, L. Je lepší při dopravní kontrole odmítnout, anebo se podrobit vyšetření na přítomnost návykových látek? In Bulletin advokacie, 2023, č. 12, s. 35.
Seznam použitých zdrojů
JOSEF, F. "Objektivní" zjištění výše alkoholu v krvi aneb důsledky odmítnutí podrobit se na výzvu lékařskému vyšetření. In Bulletin advokacie, 2012, č. 10, s. 36-41. ISSN 1210-6348.
KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy souvisejícími. 4. vydání. Praha: Leges, 2018. 848 s. ISBN 978-80-7502-292-9.
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 06. 2013, č.j. 17 A 2/2012-43.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2023, č.j. 41 A 12/2023-35.
Rozsudek NSS ze dne 27. 07. 2007, č.j. 5 As 72/2006-93.
Rozsudek NSS ze dne 05. 06. 2008, č.j. 5 As 34/2007-66.
Rozsudek NSS ze dne 11. 03. 2010, č.j. 5 As 24/2009-65.
Rozsudek NSS ze dne 16. 03. 2010, č.j. 1 As 15/2010-90.
Rozsudek NSS ze dne 22. 02. 2011, č.j. 2 As 1/2011-60.
Rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2013, č.j. 3 As 58/2013-46.
Rozsudek NSS ze dne 09. 04. 2014, č.j. 10 As 12/2014-35.
Rozsudek NSS ze dne 12. 02. 2015, č.j. 3 As 92/2014-32.
Rozsudek NSS ze dne 24. 09. 2015, č.j. 10 As 65/2015-26.
Rozsudek NSS ze dne 13. 07. 2016, č.j. 2 As 146/2015-54.
Rozsudek NSS ze dne 17. 04. 2018, č.j. 2 As 15/2017-44.
Rozsudek NSS ze dne 09. 10. 2020, č.j. 5 As 353/2019-15.
Rozsudek NSS ze dne 31. 08. 2023, č.j. 9 As 226/2022-41.
Rozsudek NSS ze dne 27. 09. 2024, č.j. 5 As 288/2022-22.
ŘEHÁČEK, J., BUDAYOVÁ, L. Je lepší při dopravní kontrole odmítnout, anebo se podrobit vyšetření na přítomnost návykových látek? In Bulletin advokacie, 2023, č. 12, s. 33-39. ISSN 1210-6348, 1805-8280 (online).
SEDLÁČKOVÁ, B., SEDLÁČEK, P. Vyšetření při ovlivnění alkoholem aneb jenom dýchnout nestačí. In Bulletin advokacie, 2008, č. 12, s. 33-35. ISSN 1210-6348.
SCHEUER, J. "Alkoholový zámek" – nový nástroj prevence řízení pod vlivem alkoholu a vybrané související právní aspekty. In Revue pro právo a technologie, 2017, roč. 8, č. 16, s. 65-87. ISSN 1804-5383.
Usnesení NS ze dne 04. 02. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1522/2019.
Usnesení NSS ze dne 10. 05. 2016, č.j. 2 As 146/2015-45.
Usnesení ÚS ze dne 06. 01. 1998, sp. zn. I. ÚS 263/97.
Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších změn.
VETEŠNÍK, P., JEMELKA, L., POTĚŠIL, L. a kol. Dopravní právo. Praha: C. H. Beck, 2016. 836 s. ISBN 978-80-7400-409-4.
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů.
Diskuze k článku ()