V rámci třídílné minisérie s názvem “Ženy ve sportu” pak probereme všechna tři výše uvedená témata. První článek se bude zabývat právě institutem mateřské dovolené ve spojení s profesionálním sportem.
Nejprogresivnější mezinárodní federací je v tomto případě asi FIFA, která už na počátku roku 2021 implementovala do svých pravidel FIFA Regulations on Status and Transfer of Players (FIFA RSTP
)[1] několik změn, které mimo jiné obsahují také úpravu specifických podmínek upravujících minimální globální standard pro hráčky v těhotenství a na mateřské dovolené. Nastavení a dodržování tohoto minimálního standardu obsaženého v článku 18quarter FIFA RSTP by pak měla zajistit každá národní federace, i když vlastní pravidla si mohou nastavit i přísněji, pokud by taková úprava byla pro fotbalové hráčky příznivější.
FIFA RSTP definuje mateřskou jako 14 týdnů placeného volna včetně minimálně 8 týdnů po narození dítěte, když je na uvážení hráčky, k jakému datu bude její mateřská dovolená zahájena. Tento minimální časový úsek byl stanoven v souladu s doporučením Mezinárodní organizace práce a zároveň v souladu s Úmluvou o ochraně mateřství z roku 2000[2] . Pravidla dále upravují také finanční stránku věci, když článek 18 odst. 7 FIFA RSTP stanoví, že finanční odměna hráček v době čerpání mateřské dovolené se musí rovnat nejméně ⅔ sjednané odměny po dobu trvání profesionální smlouvy, pokud pro danou hráčku neexistují příznivější podmínky vyplývající z kolektivní smlouvy či vnitrostátního práva.
Dále mají hráčky v souladu s článkem 18quarter FIFA RSTP právo na následující:
- těhotná hráčka si může vybrat, zda bude pokračovat v soutěži, pokud nebude lékařem její těhotenství vyhodnoceno jako rizikové;
- hráčka si může vybrat, zda bude v době těhotenství pokračovat v poskytování sportovních služeb, či zda bude klubu poskytovat služby alternativní (např. administrativa);
- klub nesmí podmínit platnost smlouvy těhotenstvím či výkonem mateřských práv;
- ukončení smlouvy ze strany klubu z důvodu těhotenství je postiženo vysokými finančními sankcemi;
- klub je povinen poskytnout hráčkám vhodné prostředí a vybavení pro hráčky po porodu (povinnost poskytnout možnost kojení/odsávání mateřského mléka při poskytování sportovních služeb).
Poslední významnou změnou je novelizace článku 6 odst. 1 FIFA RSTP, který umožňuje přestup hráčky do jiného klubu mimo pevně daná přestupová období, a to v případě, kdy se jedná o náhradu hráčky, která na mateřskou dovolenou nastoupila, nebo naopak o návrat hráčky, která se z mateřské dovolené vrací.
Jak již bylo uvedeno, národní fotbalové asociace jsou z pozice členů FIFA povinné výše uvedená pravidla implementovat do vlastních předpisů. V případě Fotbalové asociace České republiky (FAČR) se tak stalo zhruba po půl roce uvedení pravidel v platnost a provedené změny lze nalézt v § 3 odst. 9 a zároveň v § 22a a § 22b Přestupního řádu FAČR[3] . Z mého pohledu je však česká úprava poměrně problematická, a to už jen z toho důvodu, že ani profesionální fotbalisté – muži, kteří se stále těší větší pozornosti než ženy, nejsou v České republice obecně považováni za zaměstnance, a nelze na ně tak aplikovat pracovněprávní předpisy.
V souvislosti s pravidly FIFA byl nedávno dokonce vydán také první průlomový rozsudek,
ve věci sporu mezi islandskou hráčkou Sarou Björk Gunnarsdóttir a francouzským klubem Lyon, který se zastal mateřských práv hráčky.[4]Když totiž Sara v roce 2021 otěhotněla a dospěla do třetího trimestru, dohodla se se svým klubem že odcestuje na rodný Island, aby mohla porodit v domácí péči a následně se vrátit zpět do klubu. Ačkoliv měla v souladu s předpisy FIFA nárok na výplatu v plné výši až do započetí mateřské dovolené, hned po opuštění klubu jí přestala chodit smluvená odměna a klub s ní v podstatě přestal komunikovat. Hlavním argumentem klubu bylo pak francouzské vnitrostátní právo, dle kterého mají nastávající matky horší podmínky než dle pravidel FIFA. Sara však dále trvala na svých právech vyplývajících z předpisů FIFA a obrátila se na mezinárodní hráčskou asociaci FIFPro, společně s kterou začala celou věc řešit před rozhodčím tribunálem FIFA. Ačkoliv se Sara několik týdnu po porodu do klubu vrátila, nebylo jí plně umožněno se zapojit zpět do tréninku a zápasů.
V květnu 2022 vydala FIFA rozhodnutí, ve kterém hráčce přiznala náhradu odměn v plné výši 82.000 EUR. V reakci na to si Lyon vyžádal odůvodnění rozhodnutí a to nejen aby byl seznámen s hlavními argumenty, na kterých FIFA své rozhodnutí postavila, ale také aby mohl zvážit případné odvolání ve věci. Pilíři rozhodnutí pak nebyla jenom samotná kogentní ustanovení pravidel FIFA, ale také povinnost klubu se o hráčku “starat” a to nejen z pozice zaměstnavatele, ale také po “obyčejné” lidské stránce. Skutečnost, že klub během těhotenství s hráčkou přerušil jakýkoliv kontakt a navíc jí odstřihl od finančních prostředků na které měla právo, tak byly dostatečnými důvody proto, aby FIFA rozhodla tak, jak rozhodla a zároveň důvodem toho, že klub nakonec odvolání ve věci nepodal.
Tento rozsudek lze považovat za velké vítězství a to nejen proto, že se stalo nadějí pro ostatní hráčky, ale také precedentem pro další podobné případy.
Co se týče dalších sportů, lze zmínit například americkou Women‘s National Basketball Association (WNBA), která upravuje mateřskou dovolenou prostřednictvím kolektivní smlouvy, jež byla vyjednána s tamní hráčskou asociací v roce 2020. V současné době tak mají basketbalové hráčky působící v nejlepší americké soutěži poprvé v historii nárok na úhradu plné odměny, nárok na poskytnutí bytu s dvěma ložnicemi a zároveň na jednorázový příspěvek ve výši 5.000 USD. WNBA je přitom jedinou americkou ligou, která zaručuje svým hráčkám plnou výši odměny. Před sjednáním této kolektivní smlouvy přitom odměna hráček nedosahovala ani poloviny původní výše a výsledek vyjednávání tak lze považovat za obrovský úspěch. Co je však třeba zmínit, je skutečnost, že maximální trvání mateřské dovolené v USA se rovná pouhým 12 týdnům a jsme tak svědky situací, kdy se hráčky vracejí na hřiště pouhé dva měsíce poté, co se staly matkami.
I přes výše uvedenou snahu mezinárodních i národních sportovních organizací a lig se však stále setkáváme s přístupem, že těhotenství a mateřství sportovkyně je překážkou. Jako příklad lze uvést příběh italské hráčky volejbalu Lary Lugli. Bývá totiž bohužel zvykem, že obsahem hráčské smlouvy je ustanovení, které dovoluje klubu v případě otěhotnění hráčky smlouvu vypovědět bez jakýchkoli následků. To si však Lugli nenechala líbit a po bohužel prodělaném potratu, po svém klubu žádala smluvně dohodnutou odměnu za dobu, kdy byla „indisponována”. Po odmítnutí úhrady podala na klub žalobu na zaplacení dlužné částky, na což klub zareagoval protižalobou, v rámci které požadoval náhradu škody a ušlý zisk z důvodu těhotenství hráčky, kvůli kterému nebyla schopna hrát a klub tak údajně nedosáhl požadovaných výsledků. Spor zatím nebyl ukončen.
Podobně negativní zkušenost mají sportovkyně také se sponzorskými smlouvami, když například o společnosti Nike se v posledních letech mluvilo ve spojitosti s ukončováním smluv či snížením odměn právě z důvodu těhotenství a mateřství. Dle atletické smlouvy společnosti z roku 2019, o kterou se podělil deník The Times, mohl Nike snížit plat sportovce „z jakéhokoliv důvodu”, pokud sportovec nesplnil určitou výkonnostní hranici (například umístění v TOP 5 světového žebříčku), přičemž žádné výjimky pro těhotenství nebo mateřství v té době neexistovaly. Po zveřejnění těchto podmínek a okamžité vlně kritiky ze strany sportovní veřejnosti společnost Nike oznámila, že v případě těhotenství a mateřství svých ambasadorek aplikuje v rámci nových smluv na výkonnostní parametry výjimku v délce 12 měsíců.
Z výše uvedeného vyplývá, že pohled na mateřství ve sportu je poměrně rozporuplný, když na jedné straně lze spatřit snahu o stanovení pravidel ve prospěch hráček a na straně druhé je stále přítomná diskriminace a nedostatečná podpora matek – sportovkyň. Nezbývá tak jen doufat, že podpora začne časem převažovat, a mateřství během sportovní kariéry bude běžný standard, ostatně alespoň v takovém rozsahu, jak je to u kariéry žen v jakémkoliv jiném odvětví.
[1] FIFA Reugulations on Status and Transfer of Players
[2] Sdělení č. 43/2019 Sb. m. s., Sdělení ministerstva zahraničních věci o sjednání Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 183 týkající se revize Úmluvy o ochraně mateřství (revidované) z roku 1952
[3] Přestupní řád Fotbalové asociace České republiky
[4] Rozhodnutí FIFA REF FPSD 3626 https://digitalhub.fifa.com/m/7fa81ae621a4ebd0/original/Gunnarsdottir_19052022.pdf
Diskuze k článku ()