Kvality pojmu zásada a jejich význam pro (pracovní) právo

Tento článek si klade za cíl vymezit jednotlivé kvality pojmu právní zásada a za pomoci tohoto kroku vymezit, za jakých podmínek lze prohlásit v právu se vyskytující jev za právní zásadu novou, respektive nově objevenou.

MB
Katedra občanského práva, Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům
Foto: Fotolia
Stať kriticky přistupuje k vybraným jevům z oblasti pracovního práva, jež jsou pojmenovávány jinými autory, a argumentuje, proč se o právní zásady nejedná, byť tak o nich sami autoři hovoří. Text poukazuje i na současné problémy pracovního práva, inspirován zejména kritikou obsaženou v zahraniční odborné literatuře, v českém pracovněprávním prostředí dosud přehlížené. Na základě této inspirace, ale zároveň i za pomocí deduktivní a induktivní metody použité vůči současné české pracovněprávní úpravě poukazuje na prostor (a nezbytnost) pro pojmenování nové zásady pracovního práva, která má vést k jeho větší realizaci a napomoci jeho dílčí problémy vyřešit. Dochází tak k reflexi recentního trvajícího faktického stavu, který je nejen autorem textu shledáván jako značně nevyhovující, kdy se zaměstnanci při nedodržování pravidel hry ze strany zaměstnavatelů v důležitých životních okamžicích obávají jít s nimi do střetu z důvodu obav o ztrátu zaměstnání nebo zhoršení pracovních podmínek, v důsledku čehož zůstává pracovněprávní hmotněprávní úprava obsažena toliko v právních normách, ale k realizaci ochrany v uspokojivé míře nedochází.

"[...] zcela nevyjasněná je otázka, co konkrétně může být nazváno právním principem."[1]

Úvod

S právními zásadami je spojována řada významných následků. Přisuzujeme jim normotvornou funkci[2] (důležitost při přijímání norem, při tvorbě právních předpisů), značný význam mají při procesu aplikace práva,[3] a to včetně vyplňování mezer v právu,[4] vysoce důležité jsou při interpretaci právních norem[5] (zejména při teleologickém výkladu), jež je úzce napojena na jejich argumentační funkci.[6]

Stejně jako když normotvůrce při přijímání nových právních norem zohledňuje již účinné normy (zkoumá například, zda přijímaná právní norma již existuje), měl by obdobně i zohlednit, zda nově přijímaná právní norma odráží již existující zásady právní, jež prosvítají hned několika právními normami. Kdykoliv chceme totiž v právním řádu přijmout změny, mohou přežít pouze za situace, kdy budou vycházet z obecnější koncepce, které se mají podřídit,[7] kdy budou respektovat logiku řádu,[8] kterou vytváří právě právní zásady. A pokud např. aplikujeme právo, je třeba ho na případ aplikovat v celé jeho relevantní šíři, od mezinárodních úmluv po podzákonné právní předpisy a od nejdetailnějších norem až po právní zásady. Tyto následky mají právní zásady proto, že jsou pramenem[9] práva.

Vzhledem k popsaným významným dopadům nastupujícím v případě, že určitý jev prohlásíme za právní zásadu, je nezbytné jednotlivé zásady co možná nejjednoznačněji identifikovat. Je třeba blíže stanovit parametry, které právní zásadu dělají právní zásadou, tedy odpovědět na otázku: "Které podmínky (kvality) musí být naplněny, abychom určitý jev mohli prohlásit za právní zásadu?" Přitom platí, že lépe zkoumanou kategorii právních zásad pochopíme, když je odlišíme od jiných jevů, na které v právu narážíme (viz níže).

Zodpovězení výše uvedené otázky týkající se kvalit zásad a doktrinální vyjasnění tohoto pojmu je klíčové. Na obecné úrovni je tomu tak zejména proto, že některé právní zásady v současné době za svůj zrod děkují právě doktríně. Z uvedeného důvodu je (tím spíše) třeba, aby k jejich pojmenování docházelo pouze za situace, kdy se pro aplikaci dané zásady skutečně nabízí prostor, aby soudci následně ve svých úvahách nezohledňovali něco, co ve skutečnosti právní zásadou není. Proto při pojmenování hodnoty jakožto právní zásady, tedy přiznání ji výše popsané kvalifikované kvality, bychom měli být obezřetní a zdrženliví. Jinými slovy, právní kategorie zásad je natolik významný právní nástroj, že bychom s nimi měli nakládat vskutku opatrně.

Lepší chápání zásad může napomoci ve dvou stěžejních rovinách, u dvou základních teoretických otázek - právní ontologie a právní gnozeologie, o kterých mluví Melzer. Napomůže jak při hledání odpovědi na otázku: "Co je právo?"[10], tak na otázku: "Jakým způsobem právo nalézáme?"[11]

Na základě odhalení pravé právní podstaty právních zásad následně bude provedena kritická analýza; na několika příkladech uvedu, které hodnoty, jež jsou v právních textech jako "zásady" označovány, jejich kvalitu ve skutečnosti nenaplňují.[12] V návaznosti na zjištěné poznatky se dále speciálněji zaměřím na oblast pracovního práva. Budu se věnovat ochraně zaměstnance (jež reflektuje obecnější zásadu ochrany slabší smluvní strany,[13] střetávající se s tolik známou zásadou autonomie vůle[14]) speciálně ve vztahu k právní úpravě uplatňování a realizace zaměstnancových práv.[15] Odpovím tak na otázku, jakým způsobem se deklarovaná ochrana zaměstnance[16] promítá zejména v procesněprávní úpravě, na základě čehož budou představeny konkrétní závěry týkající se zkoumaného tématu a odpovím, zda se dílčí ochrana zaměstnance ve vztahu k institutům napomáhajícím realizovat[17] zaměstnancova práva dá označit za nově objevenou zásadu.

Vnesení nového přístupu (zaměřeného na realizaci práv zaměstnanců) má zároveň napomoci odbornému právnímu prostředí s (vy)řešením otázek, kam má současné pracovní právo kráčet a jak ho dostat z krize, o které se v aktuálním odborném diskursu často hovoří.[18] Vždyť práce se neustále mění a je potřeba, aby na tuto skutečnost pracovní právo neustálým, ale koncepčním,[19] hodnotově konzistentním a řádně vydiskutovaným způsobem odpovídalo.[20] Pokud se vyvíjet nebude, selhává. Nutno upozornit - v době, kdy se zdá, že mnozí pochybují o hodnotě pracovního práva a práv zaměstnanců vůbec - že pracovní právo odráží hodnoty, které nejsou hodnotami vlastními jen určité úzké skupině osob, ale že představují klíčové hodnoty, jež by měly být vlastní celé společnosti, jako jsou svoboda (práce), důstojnost[21] (důstojné podmínky života), rovnost, sociální spravedlnost,[22] rozvoj člověka jakožto osobnosti a již zmíněná ochrana slabšího.[23] Z těchto hodnot souhrnně vyvěrá přístup in melius, více chránící, lepší pro zaměstnance.[24]

Pracovní právo je tak výrazem prioritních zájmů ochrany člověka a nemělo by být hodnoceno pouze z ekonomické perspektivy, odděleno od sociálních hodnot.[25] Diskutovanou krizi pracovního práva společně utváří nedostatečná modernost[26] právní úpravy a nedostatečná efektivita současných nástrojů, jež nemají potenciál opravdu účinné realizace práv zaměstnanců. Na tyto problémy je třeba náležitě reagovat.

Navíc mluvíme-li o krizi, je třeba nepochybně zmínit také problematiku právní úpravy zaměstnanců v prekérních vztazích,[27] jež jako nežádoucí fenomén globalizace ještě více otevírá prostor pro snižování ochrany a jistot zaměstnanců.[28] Nůžky mezi úpravou práv zaměstnanců v "klasickém" pracovním poměru se oproti regulaci prekérních vztahů stále více rozevírají.[29] V souvislosti se zaměstnanci se dokonce hovoří o procesu komodifikace,[30] jejich přeměně na zboží, na předmět trhu.

Postupné položení nových základů pracovního práva, respektive jejich redefinice prostřednictvím analýzy jeho obecných, vysoce abstraktních hodnot je o to více potřeba, když současné nástroje kolektivního pracovního práva (možnosti odborových organizací) nejsou schopny dostatečně u všech zaměstnanců garantovat realizaci jejich práv. Limitujícím faktorem je v tomto ohledu zejména nedostatečná odborová organizovanost zaměstnanců.

Článek nabízí jednu z cest, jak současné limity překonat.

Nejprve k terminologii aneb o rozdílech mezi principy a zásadami

Někteří autoři rozlišují princip od zásady. Činí tak ne z důvodu jejich obsahové odlišnosti, ale z důvodu odlišnosti rozsahu dotčené části právního řádu, do které prosvítají.[31] Hovoří se na jedné straně o právních principech společných pro celý právní řád a na druhé straně o odvětvových zásadách, které působí v rámci určitého právního odvětví.[32] Zásady jsou viděny na nižší úrovni abstraktnosti, mají být společné pro menší výseč práva, propojovat menší množství pravidel.

Oproti tomu právní principy nad sebou mají jako společného jmenovatele pouze kategorii označovanou jako právo v objektivním smyslu slova. Má jít o základní leitmotivy našeho právního řádu. Pro jejich vysoce abstraktní povahu lze hovořit o malém množství těchto vysokých obecných hodnot, charakterizujících základní prvky společnosti fungující ve světě pravidel.[33]

Přestože lze konstatovat, že principy "lze označit za originární či primární kategorii" a "zásady jsou naopak kategorií derivativní (z principů odvozenou) či jinak řečeno kategorií sekundární",[34] nutno uvést, že toto dělení nevypovídá nic o kvalitě komentovaných jevů. Pokud se zásada (např. ochrany slabší smluvní strany) objevuje ve vícero právních odvětvích, např. v obecném právu občanském, právu pracovním a právu obchodním, ale nevyskytuje se např. v právu trestním, má se jednat stále o zásadu, nebo už by podle uvedené hranice měla být považována za princip? Měli bychom pak vytvářet ještě nějakou další kategorii, která by odpovídala povaze pojmu "zásada pro vícero právních odvětví, ale ne pro všechny"? A co kdybychom konstatovali, že některé principy (lidská důstojnost) jsou důležitější než ostatní (svoboda podnikání)? Měl by nás takový závěr dovést k dalšímu dělení principů? A jaký by mělo toto dělení smysl pro svět práva? Salus rei publicae suprema lex esto, obecné blaho budiž nejvyšším zákonem (Cicero).[35] Přestože lze, tak jako je tomu v římském výroku, některé principy označit za jakýsi esenciální smysl práva, není důvod pro to, aby byla kategorie přesněji vymezována, neboť hlavně neexistují odlišné následky, které bychom s tímto jevem oproti zásadám spojovali. Kvůli vnitřním rozporům systému dělení zásad a principů a absenci ratia shledáváme tento přístup dělení za samoúčelný, nesloužící potřebám práva jako takového.

Článek byl publikován v časopise Právník č. 7/22. Pokračování je dostupné zde.

[1] MELZER, F. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 45.
[2]  Srov. HOLLÄNDER, P. Filosofie práva. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 139 an. Z judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4659/2016. Zásady obecně mají význam pro tvorbu právních předpisů. Zákonodárce by měl vytvářet nové instituty a normy (provádět novelizace) tak, aby ctil dosavadní základní myšlenky, které vyjadřují právní zásady a na nichž právo stojí.
[3] ÁVILA, H. Theory of legal principles. Dordrecht: Springer, 2007, s. 8.
[4] K tomu srov. KÜHN, Z. Aplikace práva ve složitých případech: k úloze právních principů v judikatuře. Praha: Karolinum, 2002, s. 200 an. HANUŠ, L. Jsou obecné právní principy pramenem práva v právním řádu ČR? Právník. 2007, roč. 146, č. 1 [cit. 2021-07-23]. Dostupné z: ASPI [právní informační systém].
[5] K tomu srov. ELIÁŠ, K. Nad legislativním záměrem zásad obecné části nového občanského zákoníku aneb kterak se promeškávají historické příležitosti. Právní rozhledy. 1996, č. 1 [cit. 2021-14-02]. Dostupné z: ASPI [právní informační systém]. Obdobně: BĚLINA, M. § 1a [Základní zásady pracovního práva]. In: BĚLINA, M. - DRÁPAL, L. a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 20. Nebo z judikatury např.: Nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1645/2020.
[6] Je poukazováno, že právní argumentace je nejvýznamnější částí procesu aplikace. Srov. TRYZNA, J. Právní principy a právní argumentace: k vlivu právních principů na právní argumentaci při aplikaci práva. Praha: Auditorium, 2010, s. 18. K argumentační funkci blíže např. KNAPP, V. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 167.
[7] ELIÁŠ, K. Základy soukromého práva. Právní rozhledy. 1995, č. 5 [cit. 2021-10-02]. 
[8] ELIÁŠ, K. Základní principy soukromého práva v soudní rozhodovací praxi. Soudní rozhledy. 1999, č. 2. [cit. 2021-10-01]. 
[9] Na čemž panuje v soudobé doktríně shoda. Srov. k tomu např. ŠOPEK, J. Právní principy jako nástroj kultivace právního prostředí. Soudce. 2014, č. 7-8 [cit. 2021-07-25]. Dostupné z: ASPI [právní informační systém]. Dále např. 1) HANDLAR, J. Pojem přirozených zásad právních v návrhu obecné části nového občanského zákoníku. Právník. 2006, roč. 145, č. 12 [cit. 2021-07-16]. Dostupné z: ASPI [právní informační systém]. 2) KÜHN, Z. Aplikace práva ve složitých případech: k úloze právních principů v judikatuře, s. 116 an. 3) HANUŠ, L. Jsou obecné právní principy pramenem práva v právním řádu ČR? 4) ELIÁŠ, K. První zásada soukromého práva. In: XXVII. Karlovarské právnické dny. Praha: Leges, 2019 [cit. 2021-07-25]. Dostupné z: ASPI [právní informační systém]. Z judikatury srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, jenž uvádí, že: "[p]ro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem práva obecně, jakož i pramenem práva ústavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti". Zjednodušeně lze uvést, že všechny právní zásady jsou pramenem práva, jelikož jsou zdrojem poznání práva. Např. soudci v nich nalézají právo ve chvílích, kdy s pomocí zásad argumentují, aplikují je na řešenou (souzenou) věc. Obdobné závěry můžeme nalézt i v učebnicích teorie práva. Gerloch dělí právo na psané a nepsané. Mezi nepsané právo řadí právě právní zásady, od kterých se "celý právní řád odvíjí". Srov. GERLOCH, A. Teorie práva. 8. aktualizované vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2021, s. 95 a s. 127. Upozorňuje, že při výkladu je soud vázán mj. i právními zásadami. Srov. Ibidem, s. 150. Jiná učebnice (VEČEŘA, M. a kol. Všeobecná teória práva. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2017, s. 38.) zase uvádí, že "[n]ejvýznamnější části objektivního platného práva vedle právní norem jsou právní principy".
[10] MELZER, F. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace, s. 5.
[11] TRYZNA, J. Právní principy a právní argumentace: k vlivu právních principů na právní argumentaci při aplikaci práva, s. 204.
[12] Jak bude dále patrno zejména z poznámkového aparátu, právní zásady jsou stále v centru pozornosti řady akademiků jak českých, tak zahraničních. Srov. HODGES, A. C. - GELY, R. Principles of employment law. Second edition. St. Paul: West Academic Publishing, 2018. Dále např. ÁVILA, H. Theory of legal principles.
[13] V pracovním právu je tato ochrana potřebná z důvodu podřízeného postavení zaměstnance vůči zaměstnavateli, tj. faktické nerovnosti mezi smluvními stranami, jež se projevuje v obecné rovině ještě dříve, než závazek mezi stranami ještě vůbec začne, tedy již při vstupním vyjednávání o obsahu pracovněprávního závazku. K tomu srov. např. PORTMANN, W. - WILDHABER, I. Schweizerisches Arbeitsrecht. 4., vollständig überarbeitete Auflage. Zürich: Dike, 2020, s. 11 a 292. Srov. též: COLLINS, H. - LESTER, G. - MANTOUVALOU, V. Introduction: Does Labour Law Need Philosophical Foundations? In: COLLINS, H. a kol. (eds). Philosophical foundations of labour law. Oxford: Oxford University Press, 2018, s. 6. Z uvedeného důvodu bývá kontrola nerovnováhy moci pojmenovávána jako hlavní poslání pracovního práva. Srov. HYDE, A. - MENEGATTI, E. Legal protection for employee mobility. In: FINKIN, M. W. - MUNDLAK, G. (eds). Comparative labor law. Cheltenham: Edward Elgar Publishing, 2015, s. 195 an. Jinde je zas uváděno, že ekonomická převaha jedné strany nad druhou je základním vrozeným znakem pracovněprávního vztahu. Srov. GODLEWSKA-BUJOK, B. - PATULSKI, A. Precariat: next stage of development or economic predominance in a new scene? In: KENNER, J. - FLORCZAK, I. - OTTO, M. (eds). Precarious work: the challenge for labour law in Europe. Cheltenham: Edward Elgar Publishing, 2019, s. 36.
[14] Srov. RICHARDI, R. § 1 Arbeitsrecht als das Recht der abhängigen Arbeit auf vertraglicher Grundlage Rn. 5-7., Band 1: Individualarbeitsrecht I. In: HEINRICH, K. a kol. Münchener Handbuch zum Arbeitsrecht. 5. Auflage 2021. 
[15] Anglická literatura mluví o zásadě účinnosti (efektivity) pracovního práva (principle of effectiveness). Srov. FREEDLAND, M. R. - KOUNTOURIS, N. The legal construction of personal work relations. Oxford: Oxford University Press, 2011, s. 65 an. Je formulován cíl pracovního práva, jímž má být vytvoření prostředí vymáhání pracovního práva (law enforcement landscape). K tomu srov. MUNKHOLM, L. Re-inventing labour law enforcement: a socio-legal analysis. Oxford: Hart, 2020, s. 97. Ruská doktrína např. formuluje zásadu garance (zaručení) práv zaměstnanců, jež má za cíl zajistit skutečnou realizaci norem všech práv zaměstnanců (a to bez výjimky), které jim podle právní úpravy de lege lata náleží. Zásada garance práv vyžaduje a předpokládá vysokou úroveň organizačních a právních prostředků k jejich zajištění. Je tak koncepčně přímo cíleno na odstranění překážek realizace práv zaměstnanců, jež má vést k podpoře realizace jejich práv. K tomu srov. BUJANOVA, M. O. - SMIRNOV, O. V. Trudovoje pravo: učebnik dlja bakalavrov. Moskva: RG-Press, 2014, s. 56.
[16] K ochraně zaměstnance v obecné rovině srov. např. DÜTZ, W. - THÜSING, G. Arbeitsrecht. 25., neu bearbeitete Auflage. München: C. H. Beck, 2020, s. 1-3.
[17] Zahraniční literatura poukazuje rovněž i na obecné úrovni na potřebu (větší) vynutitelnosti pracovního práva, mluví o proaktivním přístupu pracovního práva. Jako příklad zmiňuje speciální úpravu rozložení důkazního břemene v případě, že zaměstnavatel nehradí zaměstnanci mzdu a zaměstnanec se rozhodne jí domáhat. K tomu srov. SANKARAN, K. Protecting the Worker in the Informal Economy, The Role of Labour law. In: DAVIDOV, G. - LANGILLE, B. (eds). Boundaries and frontiers of labour law: goals and means in the regulation of work. Oxford: Hart Publishing, 2006, s. 206-210. Nutno upozornit, že speciální procesněprávní úprava je v české právní úpravě adresátům norem obdobně již známá např. z § 133a občanského soudního řádu na poli diskriminace často úzce související s pracovním prostředím (viz níže).
[18] Krize bývá skloňována mj. v kontextu nedostatečného odpovídání pracovního práva současným podobám pracovního trhu. K tomu srov. RODGERS, L. Labour law, vulnerability and the regulation of precarious work. Cheltenham: Edward Elgar Publishing, 2016, s. 1. Také je upozorňováno na nekončící globalizaci, která neustále tlačí na konkurenceschopnost zaměstnávajících podnikatelů, na efektivitu a produktivitu práce. Ani tyto trendy ochraně zaměstnanců neprospívají. K tomu srov. RITTICH, K. - MUNDLAK, G. The challenge to comparative labor law in a globalized era. In: FINKIN, M. W. - MUNDLAK, G. (eds). Comparative labor law, s. 111. V neposlední řadě je pak viněna právě nedostatečná realizace práv zaměstnanců. K tomu srov. DAVIDOV, G. A purposive approach to labour law. Oxford: Oxford University Press, 2016, s. 224 an.
[19] Ubi ius incertum, ibi ius nullum. Maximálně koncepční přístup napomůže, aby právo bylo určité. Koncepce je možná pouze za předpokladu, že dostatečně určitě pojmenujeme, na čem (pracovní) právo stojí, a věnujeme svoji pozornost specifikaci jeho zásad. Naše pozornost je vyžadována zejména proto, že zásady nemusí být psané. Přijmeme-li tezi, že zásady platí v důsledku svého obsahu (srov. HOLLÄNDER, P. Nástin filosofie práva: úvahy strukturální. Praha: Všehrd, 2000), je třeba tento obsah rovněž vymezit.
[20] STONE, K. Rethinking Labour Law: Employment Protection for Boundaryless Workers. In: DAVIDOV, G. - LANGILLE, B. (eds). Boundaries and frontiers of labour law: goals and means in the regulation of work, s. 178.
[21] DÜTZ, W. - THÜSING, G. Arbeitsrecht, s. 8.
[22] COLLINS, H. - LESTER, G. - MANTOUVALOU, V. Introduction: Does Labour Law Need Philosophical Foundations? In: COLLINS, H. a kol. (eds). Philosophical foundations of labour law, s. 30.
[23] HYDE, A. - MENEGATTI, E. Legal protection for employee mobility. In: FINKIN, M. W. - MUNDLAK, G. (eds). Comparative labor law, s. 195 an.
[24] FREEDLAND, M. R. - KOUNTOURIS, N. The legal construction of personal work relations, s 60 an.
[25] GAMONAL, S. a kol. Presente y futuro del derecho del trabajo y de la seguridad social: documentos del XX congreso mundial de derecho del trabajo y de la seguridad social. Santiago: AbeledoPerrot, 2012, s. 135.
[26] BEZOUŠKA, P. Pracovní právo ve společnosti 21. století. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 1. [cit. 2021-08-01].
[27] Pro čtenáře nezabývající se pracovním právem připomeňme, že za typický výkon práce se označuje pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou, ve kterém dochází k výkonu práce po stanovenou týdenní pracovní dobu a na pracovišti zaměstnavatele, na kterém se zaměstnanec domluvil přímo se zaměstnavatelem, pro něhož také závislou práci vykonává. Prekérními pracovněprávními vztahy proto pracovněprávní věda již po desítky let označuje např. pracovní poměr na dobu určitou, právní vztahy založené jednou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, práci zprostředkovanou přes agenturu práce konanou pro uživatele, práci konanou mimo pracoviště zaměstnavatele apod. Obecně lze uzavřít, že jde o takové vztahy, kde je posílen prvek flexibility. Tyto vztahy jsou označovány také jako vztahy atypické. Více srov. např. 1) STRÁNSKÝ, J. a kol. Zákoník práce: s podrobným praktickým výkladem pro širokou veřejnost. Praha: Sondy, 2021, s. 74 nebo 965. 2) PICHRT, J. a kol. Pracovní právo. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 187 an.
[28] GODLEWSKA-BUJOK, B. - PATULSKI, A. Precariat: next stage of development or economic predominance in a new scene? In: KENNER, J. - FLORCZAK, I. - OTTO, M. (eds). Precarious work: the challenge for labour law in Europe, s. 22.
[29] EMMENEGGER, P. a kol. (eds). The age of dualization: the changing face of inequality in deindustrializing societies. New York: Oxford University Press, 2012. Citováno dle: FLORCZAK, I. - OTTO, M. Precarious work and labour regulation in the EU: current reality and perspectives. In: KENNER, J. - FLORCZAK, I. - OTTO, M. (eds). Precarious work: the challenge for labour law in Europe. Je poukazováno, že základním přístupem, metodou, pracovního práva je selektivní přístup vůči zaměstnancům. Pracovněprávní normy napomáhají vybraným skupinám více než "běžným" zaměstnancům. Z uvedeného důvodu jsou cíle, které si pracovní právo vytyčuje, nutně selektivní. K tomu srov. RODGERS, L. Labour law, vulnerability and the regulation of precarious work, s. 43.
[30] Ibidem, s. 45.
[31] HART, H. L. A. Pojem práva. V českém jazyce vydání 2. Praha: Prostor, 2010, s. 253 an.
[32] ALEXY, R. Pojem a platnosť práva. Bratislava: Kalligram, 2009, s. 99 an.
[33] Ibidem.
[34] OPATŘIL, F. Zásady soukromého práva. Rigorózní práce [online]. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, 2012, s. 12 [cit. 2021-03-15].
35) GERLOCH, A. Teorie práva, s. 310.
Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články