Vysoká koncentrace zahraničních turistů v Praze vedla některé nepoctivé směnárny k praktikám, při kterých obratně využívaly toho, že si turisté neznalí místních poměrů potřebovali směnit zahraniční měnu na české koruny. Různými prostředky, jako byly vysoké poplatky, VIP kurzy či nevýhodné smluvní podmínky, docílily toho, že turista odcházel ze směnárny výrazně ochuzen. S postupnou medializací této problematiky nastaly i změny. Česká národní banka, která vykonává dohled nad provozováním směnárenské činnosti, zakázala činnost některým směnárnám, které se nekalých praktik dopouštěly. A nakonec došlo i na vládní návrh novely zákona o směnárenské činnosti, který měl širokou podporu napříč politickým spektrem.
Novela v prvé řadě rozšiřuje definici směnárenského obchodu. Tím je nyní kromě obchodu spočívajícího ve směně bankovek, mincí nebo šeků znějících na určitou měnu za bankovky, mince nebo šeky znějící na jinou měnu, také převod bezhotovostních peněžních prostředků nebo elektronických peněz, ke kterému dal zákazník směnárny příkaz prostřednictvím příjemce provádějícího směnu. V praktické rovině jde o platby platební kartou ve směnárně, kdy zákazník dává na platebním terminálu příkaz ke karetní transakci v určité měně a následně mu je vyplacena hotovost v jiné měně.
Zákonodárce doplnil zákon také o negativní definici směnárenského obchodu. Směnárenským obchodem není jednak platba za zboží nebo služby v určité měně a vrácení hotovosti v měně jiné, a to bez ohledu na to, zda zákazník platí za zboží či službu v hotovosti nebo platební kartou, ani tzv. Dynamic Currency Conversion, tedy služba, při které dochází ke změně měny platební transakce, kterou plátci nabízí příjemce či jiná osoba prostřednictvím bankomatu nebo v místě prodeje zboží nebo poskytování služeb před zahájením platební transakce.
Některé další novinky ve světě směnárenských obchodů
Obecným jmenovatelem změn zákona o směnárenské činnosti je posílení práv na straně zákazníka a s tím související nové povinnosti směnárníka.
Zřejmě nejpodstatnější novinkou, která je obsažena v ustanovení § 16a zákona o směnárenské činnosti, je právo zákazníka odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu, a to do tří hodin po jeho provedení.[1] K odstoupení od smlouvy musí dojít v provozovně, kde tento směnárenský obchod proběhl, a musí se vztahovat na celý rozsah smlouvy o směnárenském obchodu. Lhůta tří hodin ovšem běží jen během provozní doby provozovny určené pro styk s veřejností. Nemůže tedy dojít k situaci, že by zákazník, který chce od smlouvy odstoupit, tak nemohl učinit z důvodu uzavření provozovny; současně platí, že je-li tříhodinová lhůta přerušena, neskončí dříve než za 30 minut od okamžiku, kdy začala znovu běžet. Také ustanovení § 16d má za cíl odradit provozovatele směnáren od nekalých praktik, kterými by mohli bránit zákazníkům ve výkonu práva na odstoupení od smlouvy. Nemůže-li zákazník odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu proto, že mu v tom brání překážka na straně provozovatele, nebo protože byl provozovatelem uveden v omyl nebo jej provozovatel neinformoval o právu odstoupit od smlouvy, může zákazník od smlouvy odstoupit ve lhůtě 6 měsíců ode dne provedení směnárenského obchodu, a to i jinde než v provozovně, ve které byl proveden směnárenský obchod.
Ustanovení § 16a odst. 2 nicméně stanoví limit pro odstoupení od smlouvy; svého práva může zákazník využít pouze co do částky odpovídající 1.000,- EUR, převyšuje-li složená částka k provedení směny tuto hodnotu. Cílem tohoto ustanovení je zabránit zneužití práva na odstoupení se záměrem spekulace na vývoj kurzu.
Veškerá pravidla týkající se práva zákazníka na odstoupení od smlouvy jsou jednostranně kogentní, tj. odchýlení se od zákonných pravidel je možné pouze ve prospěch zákazníka, jinak se k takovým ujednáním nepřihlíží. Současně platí, že zakotvením práva zákazníka na odstoupení podle směnárenského zákona není dotčeno právo na odstoupení podle občanského zákoníku.
Směnárník má na základě ustanovení § 14 zákona o směnárenské činnosti povinnost vydat zákazníkovi doklad o provedení směnárenského obchodu. Ten musí nově obsahovat celou řadu náležitostí, mezi které patří i poučení o právech zákazníka, a to alespoň v jazyce českém a anglickém, přehledně, v přiměřené velikosti, jasným a srozumitelným způsobem. Doklad musí být v textové podobě, tj. musí být vydán takovým způsobem, že jej zákazník může uchovat a opakovaně zobrazovat. Zde se projevuje záměr normotvůrce poskytnout dostatečnou ochranu i osobám, které nevládnou češtinou.
Účinným prostředkem proti nekalým praktikám je povinnost provozovatele uveřejňovat ve směnárnách kurzovní lístek. Novela se dotkla také ustanovení § 11, jenž obsahuje pravidla pro obsah kurzovního lístku. I v kurzovním lístku musí být nově veškeré údaje alespoň v českém a anglickém jazyce; jeho součástí musí být také informace o právu zákazníka odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu. Zároveň je stanoveno, že kurzovní lístek musí být dostatečně oddělen od jakýchkoliv jiných informací, které jsou v provozovně zveřejněny.
Ustanovení § 12 zákona o směnárenské činnosti rovněž ukončuje praktiku tzv. VIP kurzů. Směnárník sice může nadále zákazníkům poskytovat výhodnější kurz než ten, co je uveden na standardním kurzovním lístku, avšak nově tuto možnost může v provozovně a jejím bezprostředním okolí uveřejnit pouze jako obecnou informaci, nikoliv jako konkrétní směnný kurz, který by tak mohl fungovat jako lákadlo na potenciální zákazníky. Provádění směnárenského obchodu s použitím směnného kurzu, který je pro zákazníka méně výhodný než směnný kurz uvedený na kurzovním lístku je ustanovením § 12 odst. 1 zakázáno.
Podstatnou změnou je také omezení úplaty za provedení směnárenského obchodu, nově zakotvené v ustanovení § 12a zákona o směnárenské činnosti, který taxativně připouští pouze tři případy, kdy provozovateli může požadovat úplatu, tj. při směně mincí složených zákazníkem, šeku předloženého zákazníkem a bezhotovostních peněžních prostředků nebo elektronických peněz, dal-li zákazník platební příkaz k jejich převodu prostřednictvím provozovatele. Obecně vzato jde o situace, kdy je provedení směnárenského obchodu spojeno s vyššími náklady než při směně bankovek. Účtování úplaty za provedení směnárenského obchodu z jiných, než uvedených důvodů, je plněním bez právního důvodu a úplata představuje bezdůvodné obohacení provozovatele na úkor zákazníka.
Co na nová pravidla říká Janek Rubeš?
Za medializací problematiky nepoctivých směnáren stojí zejména známý český reportér Janek Rubeš. Ten se nekalým praktikám některých směnáren (věnuje se ale i jiným nástrahám na turisty) věnoval ve svém pořadu Praha vs. Prachy, který mimo jiné v roce 2015 získal cenu Křišťálová lupa a má zhlédnutí v řádech jednotek milionů. Jeho činnost měla dozajista vliv na to, že se mezi politickými představiteli našla vůle tento problém řešit. A jaké jsou podle něj oblíbené praktiky směnáren? „Jedním z největších triků podvodných směnáren je umisťování kurzovního lístku, který je nadepsán textem ‚Toto není kurzovní lístek‘,“ popisuje Janek Rubeš oblíbenou nekalou praktiku, a dodává: „ačkoliv nejsem právník, myslím si, že pokud si na sebe vezmu tričko s nápisem ‚Nejsem zloděj‘ a ukradnu v obchodě čokoládu, pořád je to krádež.“
„Tento fakt, tedy kurzovní lístek, který není kurzovním lístkem stále přetrvává. Směnárny sice začaly peníze vracet, což jim ukládá novelizovaný zákon, nicméně se snaží proces udělat co nejkomplikovanější. Turista dostane formulář k vyplnění, a je mu tvrzeno, že peníze mu budou připsány na účet,“ přibližuje Rubeš, jak zhruba působí ustanovení § 16a zákona o směnárenské činnosti v praxi.
„Směnárny si také vymyslely nový trik,“ upozorňuje Janek Rubeš, „a to jsou jakési bankomatové terminály. Turistu přesvědčí, že je lepší si peníze vybrat. Bohužel si v tomto případě za službu účtují poplatek 45 % vybrané částky.“
Poctivé směnárny ale podle něj s novým zákonem nemají žádné problémy, jak mu potvrdily i desítky směnárníků, se kterými osobně hovořil.
Závěr
Novela zákona o směnárenské činnosti si klade za cíl ochránit zákazníka, jakožto slabší stranu smlouvy o směnárenském obchodu, před nekalými praktikami směnárníků. Výše uvedené právo na odstoupení od smlouvy je reakcí na praxi, kdy se zákazníci snažili bezprostředně po směně finančních prostředků domoci storna obchodu, ale směnárna takový postup odmítala. Pro zahraniční turisty bylo vzhledem k časové náročnosti obtížné domoci se svých práv u soudu či finančního arbitra; nová pravidla jsou tak jistě krokem dobrým směrem.
Jak je však patrné z prvních praktických zkušeností, ani novela zákona o směnárenské činnosti nebrání provozovatelům směnáren vymýšlet nové kličky. Nejen turisté by se tak i nadále měli mít před některými pochybnými směnárnami na pozoru.
[1] V případě odstoupení od smlouvy o směnárenském obchodu, který proběhl prostřednictvím směnárenského automatu, činí dle ustanovení § 16b lhůta pro odstoupení 3 pracovní dny ode dne provedení směnárenského obchodu.
Diskuze k článku ()