Kdo má tedy uklízet ty chodníky?

Každý z nás to zná, nasněží a všude na chodnících je sníh a led. Vlastníci nemovitostí se začnou zajímat o své povinnosti a chodci zase o svou bezpečnost. Kdo by měl sníh či námrazu odklidit? A kdo nese odpovědnost za případný úraz na chodníku? Jsou to vlastníci nemovitostí, obec, nebo snad samotní chodci?

Kdo je vlastníkem chodníku?

Po první sněhové nadílce, která chodníky zasype, začnou mít někteří „morálně“ odpovědní vlastníci nemovitostí tendenci zamést si před vlastním prahem, a tak vyběhnou s hrably a snaží se napadaný sníh odklidit. Často to však není jejich povinnost.

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZPK“), který danou problematiku upravuje, si prošel zásadními změnami. Převratný byl zejména rok 2009, kdy „chodníková novela“ zbavila většinu soukromých vlastníků tíhy odpovědnosti za škody vzniklé na chodnících, které přiléhají k jejich domům. Od té doby je to podle § 27 odst. 3 ZPK vlastník místní komunikace nebo chodníku, kdo je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.[1]

A kdo je tedy tím vlastníkem? Lze se setkat s nesprávnou interpretací, podle níž je to bez dalšího obec. Výše citované ustanovení totiž hovoří o (i) vlastníku místní komunikace, kterým je ze zákona obec, na jejímž území se místní komunikace nachází, a o (ii) vlastníku chodníku. Nicméně s určením vlastníka chodníku to bývá složitější, neboť pojem chodník není v českém právním řádu definován. Ozývá se volání po jeho legislativním vymezení, ale podle ustálené judikatury není absence jeho zákonné definice problém a je nutné tento výraz chápat stejně jako v běžném životě.[3][2]

Chodník tak může být: 

1. samostatnou místní komunikací,[4]
2. součástí místní komunikace, k níž přiléhá, [5]
3. účelovou komunikací.

Účelová komunikace slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí či ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.[6]

Vlastníkem účelové komunikace jsou osoby fyzické či právnické osoby. Ovšem na účelovou komunikaci se nevztahuje odpovědnostní režim dle ZPK, jako je tomu u obcí, co by vlastníků místních komunikací. V této souvislosti Nejvyšší soud uvedl: „Odpovědnost vlastníka veřejně přístupné účelové komunikace za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti zákon č. 13/1997 Sb. neupravuje.“ Na rozdíl od obcí se odpovědnost vlastníka účelové komunikace za škodu vzniklou chodci řídí obecným právním předpisem, kterým je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). ZPK totiž upravuje jen objektivní odpovědnost za škody, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti na místních komunikacích, a nikoliv obecnou odpovědnost vlastníka účelové komunikace za škodu způsobenou v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti. Tím však nejsou tito vlastníci venku ze hry. Jejich odpovědnost za případnou škodu vzniklou uživateli účelové komunikace se bude posuzovat podle OZ.[8][7]

Obecná prevenční povinnost vlastníků účelových komunikací

Vlastníky účelových komunikací zavazuje obecná prevenční povinnost. Ve smyslu § 2900 OZ je každá fyzická či právnická osoba, která vlastní chodník – účelovou komunikaci, povinna si počínat tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, jestliže to vyžadují okolnosti případu či zvyklosti soukromého života. Dále mají podle § 2901 OZ povinnost zakročit proti hrozící újmě.

Lze shrnout, že údržba veřejně přístupné účelové komunikace je nutná do té míry, aby v důsledku jejího špatného stavu nevznikaly pro její uživatele nebezpečné situace, kterým mohlo být řádnou údržbou zabráněno. V případě, že vlastníci účelových komunikací své prevenční povinnosti nedostojí a chodcům na jejich chodnících vznikne újma, mohou je žalovat za porušení obecné prevenční povinnosti ve vztahu k očekávané péči a odpovídající údržbě (úklidu, posypu) komunikace v zimním období, nikoli za porušení povinnosti dle ZPK.

Nutno podotknout, že újma nemusí vzniknout pouze v důsledku (ne)jednání „škůdce“ (vlastníka účelových komunikací), nýbrž může být způsobena i samotným poškozeným. Předpokladem pro to, aby se někdo mohl u jiného domáhat náhrady újmy, je totiž skutečnost, že svým věcem věnuje pozornost jako každý jiný průměrně obezřetný člověk. Avšak ten, kdo svým věcem takovou pozornost nevěnuje, ten musí počítat s nepříznivým následkem v podobě přičitatelnosti újmy, a to i když je sám poškozeným. Z toho důvodu zákonodárce stanovuje pravidla, jež mají omezit, případně vyloučit povinnost škůdce k náhradě újmy, a tím zároveň zamezuje poškozenému, aby se domáhal náhrady újmy, jestliže se na jejím vzniku podílely okolnosti přičitatelné k tíži poškozenému. 

Povinnost vlastníka chodníku k náhradě újmy tak může být vyloučena v tom rozsahu, v jakém byla újma způsobena jednáním poškozeného chodce, který například neměl vhodnou obuv či nevěnoval dostatečnou pozornost stavu chodníku. Důvodem je absence příčinné souvislosti, jako jednoho ze základních předpokladů pro vznik povinnosti k náhradě újmy, mezi vznikem újmy a protiprávním jednáním vlastníka chodníku.

Lze tak uzavřít, že za vlastníka ve smyslu § 27 odst. 3 ZPK zákonodárce zřejmě považuje pouze obec, nicméně formulace předmětného ustanovení je poněkud zavádějící. Převážnou část chodníků sice mají ve svém vlastnictví obce. Avšak existují například přístupové chodníky k bytovým domům, které jsou umístěné na pozemcích vlastníků těchto domů. V takovém případě je zimní údržba právě v režii těchto soukromých osob. 

Při hledání odpovědi na otázku, kdo je odpovědný za provedení zimní údržby v přístupu k bytovému domu z ulice a za případné úrazy, je v první řadě potřeba si uvědomit, zda se jedná o místní komunikaci či její součást, anebo o účelovou komunikaci. Význam stanovení kategorie pozemní komunikace spočívá v tom, že vlastníkem místní komunikace je ze zákona obec, na jejímž území se komunikace nachází, a vlastníkem účelové komunikace je právnická nebo fyzická osoba. 

Obec jako vlastník místní komunikace či chodníků (které jsou jejich součástí) ponese odpovědnost za škody dle ZPK, kdežto osoby soukromého práva (např. bytové družstvo, společenství vlastníků jednotek) ponesou odpovědnost, která se řídí ustanovením OZ. 

Příklad z praxe

Pro pochopení celé problematiky považuji za vhodné uvést příklad z praxe. Ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 3905/2018 se chodec, který upadl na hranici chodníku a proluky mezi domy na pozemku, jehož vlastníkem bylo bytové družstvo, u soudu domáhal náhrady újmy na zdraví. Žalobu však podal na město Svitavy, o němž se domníval, že je vlastníkem daného chodníku. Nicméně tento chodník, na němž chodec uklouzl, byl účelovou veřejně přístupnou komunikací ve vlastnictví bytového družstva, a tudíž žalované město nebylo ve sporu pasivně legitimováno. Jak bylo vysvětleno výše, za újmu vzniklou chodci totiž odpovídá vlastník chodníku, na němž chodec upadl. Soudy žalobě chodce nevyhověly, přičemž odvolací soud konstatoval, že bytové družstvo jako vlastník chodníku neporušilo svou prevenční povinnost dle OZ, neboť chodník byl řádně a v dostatečné míře ošetřen.

Rada na závěr: chovat se tak, aby jiným nevznikala újma

Občanský zákoník však nestanoví, jak a kdy mají vlastníci účelových komunikací své chodníky uklízet, proto je dobré zapamatovat si pravidlo – chovat se tak, aby jiným nevznikala újma. Není přitom potřeba být přehnaně opatrný, ale ani ne nedbalý. V pochybnostech ohledně možné odpovědnosti spojené se zmíněnou správou, údržbou nemovitostí či chodníků je vhodné se poradit s advokátem, jaká preventivní opatření provést k minimalizaci rizik. A pokud jste na druhé straně, tedy na straně uživatele pozemní komunikace, a v důsledku špatného stavu chodníku vám vznikla újma, je zastoupení advokátem takřka nezbytností.

---

 Zákon č. 97/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, obecně známý jako „chodníková novela“, byl iniciován již zesnulým senátorem Jaroslavem Kuberou. Ten v rozhovoru ohledně novely (dostupném zde: https://www.mvcr.cz/CLANEK/URAZY-NA-OBECNIM-CHODNIKU-BY-MELA-ODSKODNOVAT-OBEC.ASPX) uvedl: „A přitom o zametání sněhu vůbec nejde. Pouze přenášíme odpovědnost za majetek na toho, komu patří. Povinnost majitelů domů zametat přilehlý chodník už v zákoně zakotvena není, ale odpovědnost za úraz tam zůstala. A to se snažíme napravit. Nic víc. (…) Pokud se v obci rozumně dohodnou, může dál fungovat, že majitelé domů sníh před domem uklidí. Jenom by už neodškodňovali úrazy ze své kapsy. Ale nic by jim nebránilo, dodržet navyklé pravidlo uklidit si před vlastním prahem.“[1]