Příspěvek se v té souvislosti blíže zaměřuje na problematiku napodobování uměleckých stylů. Autor prezentuje možná řešení několika modelových situací. Vychází přitom z premisy ochrany vstupního obsahu do procesu strojového učení umělou inteligencí, jakož i ochrany před následným rozšiřováním takto produkovaných děl a jiných výtvorů z hlediska autorského práva a práva proti nekalé soutěži, při zohlednění ochrany tvůrčí investice.
Začátek roku 2023 jednoznačně definoval, že v oblasti práva a využívání nástrojů umělé inteligence nastanou složité právní otázky. Nikoli však v oblasti řízení autonomních vozidel či strojního inženýrství, jak se ještě donedávna nesprávně předpokládalo, nýbrž v oblasti využívání softwarových aplikací umělé inteligence, dostupných každému uživateli prostřednictvím sítě internet.[1]
Přitom v otázce nakládání s chráněným obsahem prostřednictvím těchto nástrojů umělé inteligence (dále jen „AI“) v procesu tzv. strojového učení, se konkrétně jako potenciálně právně obtížné jeví na první pohled dva okruhy otázek.[2]
- První z nich se týká sběru chráněného i nechráněného obsahu, v nejobecnějším významu lze pro takový obsah použít termín data, se kterým pracuje i současné znění zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, který byl naposledy novelizován zák. č. 429/2022 (dále jen „aut. zák.“), kterým zákonodárce transponoval směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/789, kterou se stanovují pravidla pro výkon autorského práva a práv s ním souvisejících, jež se použijí na některá online vysílání vysílacích organizací a převzatá vysílání televizních a rozhlasových programů, a dále i směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 o autorském právu na jednotném digitálním trhu (známá také jen jako „směrnice DSM“). Současně přitom dle aktuálně platné právní úpravy platí, že tento sběr dat a proces strojového učení AI není nijak právně upraven a lze s trochou nadsázky uvést, že celosvětová síť internetu funguje v tomto směru jako jedna velká, volně a všem přístupná databáze dat, ze které si nástroje AI v podobě softwarových aplikací načítají obsah, jejž dále analyzují za účelem dalšího možného použití, které může směřovat k vytvoření nového výtvoru. Pokud uživatel internetu má své webové stránky, jedno s jakým obsahem, pak s velkou pravděpodobností jsou veškeré informace, texty, fotografie a další obsah z jeho webových stránek zahrnuty do popsaného způsobu strojového učení AI.
- Druhý z okruhu právních otázek se týká toho, co je po proběhlém procesu analýzy a zpracování dat AI následně vytvořeno, jakým způsobem a jaká práva a komu mají být zákonem přiznána. Jako složité k právnímu posouzení se přitom jeví zejm. tzv. přetvářecí či transformativní (srov. anglické transformative use) způsoby užití, založené na silné či slabé reprodukci původního díla. Nově vytvořené dílo, které ne zřídkakdy může být pouhým odvozením od díla původního, může představovat konkurenci pro již existující chráněné výtvory, a tudíž znamenat riziko ohrožení zájmů stávajícího nositele práv. Vycházíme přitom z premisy, že veškerý soudobý, systémem práva duševního vlastnictví chráněný obsah je vytvořen lidmi. Jako až sekundární je pak možné označit právní otázky týkající se následného, potenciálně protiprávního rozšiřování takto produkovaných výtvorů, např. prodejem výtisků či šířením digitálních rozmnoženin uměle generovaných děl, licencováním filtrů na sociálních sítích a dalších. Je logické, že mnozí nositelé práv k původním výtvorům nemusí za těchto okolností zcela důvodně souhlasit s „produkcí“ tohoto typu nově vznikajícího „umění“.[3]
Lze říci, že k datu sepisu příspěvku, tj. ve druhé polovině roku 2023, jsou výše popsané dva okruhy právních otázek spojených s nástupem nástrojů umělé inteligence v podobě softwarových aplikací již v odborné debatě delší dobu popisovány. Kde ovšem rezonují s ohledem na dynamický technologický vývoj, je oblast napodobování uměleckých stylů. Jedná se o ty nástroje AI, pomocí kterých může uživatel internetu vytvořit zadání, a softwarové aplikace AI podle něj vyprodukují výtvor v určitém uměleckém stylu. Příklad, který výše uvedené dokáže více přiblížit, se může týkat uměleckého stylu malíře, který pro něj typický způsob tvorby piloval k dokonalosti celý svůj život, aby posléze nástroje AI byly na základě strojové analýzy několika desítek děl tohoto malíře schopny v jeho uměleckém stylu vytvořit podle slovního zadání uživatele internetu téměř jakýkoli myslitelný výtvor, i třeba hrubě hanlivý.[4]
Každá oblast umění přitom bude mít v souvislosti s používáním nástrojů AI svá specifika. Vezměme opět za příklad, že fotografie tvořená nástroji AI už není fotografií v technickém slova smyslu jejího vzniku předpokládaném autorským zákonem, tedy že fotograf ovládá fotoaparát a zachycuje konkrétní objekt. Jde o uměle vytvářené dílo digitálním sestavováním obrazu na bázi hyperrealismu. Je takto vytvořené dílo a jemu podobné pojmově vzato fotografií? Jelikož se jedná jen o jiný technický způsob tvorby, spíše se názorově přikláníme k závěru, že není např. nutné zavádět v právní úpravě pro tyto a jim podobné případy nové kategorie děl a přizpůsobovat systém ochrany, nýbrž ve zmiňovaném případě posuzovat takto vzniklé dílo jednoduše a běžně jako dílo výtvarné. Ostatně již delší dobu jsou známé umělecké přístupy za použití různých technologických a elektronických vymožeností a nástrojů, včetně zapojení aktivity zvířat. Podstatné však je, že vytvořený výtvor vždy musí být odrazem tvůrčí duševní aktivity člověka. Lze říci, že autorské právo od svého vzniku čelí stále novým výzvám, ať už to historicky byl vynález zvukového a zvukově obrazového záznamu, včetně následné možností jejich „domácího“ rozmnožování, nebo nástup celosvětové sítě internet. Nástup nástrojů umělé inteligence se nijak tomuto předpokládanému vývoji nevymyká, a proto jej ani v tomto příspěvku nehodnotíme jako něco mimořádného.[5]
V neposlední řadě se pak společenská diskuse týká řádného označování díla vytvořeného AI, stejně jako kategorizace systému AI podle rizikovosti, což ale souvisí s naplňováním obecného zájmu, odlišného od zájmu soukromého v otázkách autorství. V tomto ohledu předesíláme, že lze považovat za vhodné doplnit stávající právní úpravu harmonizovanou napříč právními řády, jak je zamýšleno v připravovaném nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci, v rovině naplňování pořádkových pravidel.[6]
Význam nositelství práv k použitému obsahu
Chceme-li vést odbornou debatu nad vytčenými právními otázkami spojenými s nástroji generativní umělé inteligence, pak je nutné je rozdělit do několika skupin. Otázce týkající se nakládání s použitým obsahem (daty) a porušování autorských a jiných práv by měla předcházet otázka, jaké osobě přiznat jaká práva ve vztahu k novému výtvoru. Pokusíme se proto posunout dále odpovědi na otázky, které jsou již soudobé doktríně známé.
V případech, kde se s nástroji AI setkáme typicky u jednoduchých textových či fotografických editorů, kde kontrola nad výsledkem je plně v gesci uživatele, je zřejmé, že autorem nově vzniklého výtvoru bude vždy tento uživatel, který s podobnými editory pracuje. Na opačném pólu se setkáváme se složitými nástroji AI, které používají tzv. black box, tedy „černou schránku“, nejen pro uživatele, ale i pro programátora nástroje AI, který není schopen určit, co bude výsledkem a jaký výtvor vznikne. V tomto druhém případě zatím doktrína ani zákonodárce nedospěli k žádnému jednoznačnému výsledku, jak podobné případy posuzovat.[7]
Na řešení přitom závisí pochopitelně i ostatní situace, které se nacházejí mezi těmito dvěma póly. Mohli bychom říci, že by se jevilo jako právně důvodné pro dosažení správného výsledku u druhé ze situací zkoumat, jaký je podíl tvůrce na výsledku a jaký je podíl vloženého obsahu na výsledku. A třebaže by šlo o reprodukci (přetvoření) díla původního, podle učiněných zjištění určit, kdo bude autorem či jiným nositelem práv. Není vyloučeno příp. určit podíly na nově vzniklém výtvoru podle poměru tvořivé činnosti a vloženého obsahu. Pro unijní legislativu je východiskem možných řešení, které bylo odsouhlaseno Evropským parlamentem v roce 2020, to, že nástrojům umělé inteligence nebudou přiznávána autorská práva a že výtvory vytvořené těmito nástroji budou označeny.[8]
V českých odborných publikacích se zmiňuje v té souvislosti možná právní inspirace, kterou je právní úprava dle § 178 autorského zákona Spojeného království (CDPA) týkající se děl vytvořených počítačem, kterými jsou díla vzniklá za takových okolností, že zde chybí zásah člověka. Dle § 9 odst. 3 CDPA se za autora považuje osoba, která učinila nezbytná opatření k vytvoření takového díla. Můžeme říci, že jde ve své podstatě o otázku zhodnocení vložené investice. Máme na výběr, zda podle míry investice přiznat práva buď tvůrci obsahu, který se vkládá do procesu strojového učení nástrojů Al, anebo tvůrci-uživateli, který je tak kreativní při ovládání nástroje AI, že vytvoří chráněný výtvor. Právně spornou otázkou může být, zda zohledňovat práva tvůrce vkládaného obsahu, kdy však důvodem této úvahy je právě zohlednění vložené investice. Východiskem k této úvaze je pak skutečnost, že zohlednění tvůrčí investice je v systému autorskoprávní ochrany významný ekonomicko-právní princip.[12][11][10][9]
Modelová situace A
Pokud by uživatel začal používat nástroj AI v podobě softwarové aplikace, do které napíše např. pouze slovo „stůl“ či „židle“ apod. a nástroj AI vytvoří stůl či židli v uměleckém stylu např. malíře Pabla Picassa, pak lze těžko učinit závěr, že uživatel do tvorby díla svým tvůrčím vnosem přispěl.
Zde bude právně možné dospět k závěru, že autorem či nositelem práv takto vzniklého díla nebude žádná osoba. Takový výtvor by tedy měl být v souladu s obecným zájmem označen, že jde o dílo AI, bez přiznání práv.
Modelová situace B
Odlišně bychom měli řešit situaci, kdy uživatel nástroje AI v podobě softwarové aplikace definuje několik desítek či stovek programovacích parametrů, které má nově vzniklý výtvor splňovat. Pak se jeví právně důvodný závěr o tom, že by takovému uživateli měl svědčit autorský podíl na vzniklém díle nebo autorství celé, a to v závislosti na tom, zda v testu poměrnosti převáží význam vkládaného obsahu.
Bez vlivu na výsledek se můžeme setkat s tím, že vkládaný obsah nebude požívat žádné ochrany a půjde o volný nechráněný obsah typu prostých informací. To však v případě napodobovaných uměleckých stylů nebývá běžné.
Modelová situace C
Do třetice lze uvést příklad, kdy relevanci bude mít chráněný vkládaný obsah, tedy opět případ, ve kterém hraje roli zohlednění podstatnosti investice. Uvažme, že do nástroje AI její programátor či běžný uživatel vloží obsah deseti románů spisovatele, např. Michala Viewegha, s požadavkem, aby tento nástroj Al vytvořil další román v uměleckém stylu spisovatele.
Pak se jeví správným závěr, že o vytvoření takového románu se spíše přičinil sám spisovatel než uživatel či programátor nástroje AI, a to by se mělo zohlednit v přiznání práv k takto vzniklému výsledku, příp. významném zohlednění ve výši autorského podílu.
V každém z uvedených příkladů by mělo zásadní roli důsledné označování výtvorů vzniklých pomocí či prostřednictvím AI, k čemuž pravděpodobně budou směřovat i očekávaná doplnění ustanovení týkajících se AI. Pak lze říci, že i dle současné právní úpravy a jejích principů lze předvídatelně jednotlivé situace vyřešit s právně předvídatelnými výsledky. V souvislosti s tím, že řešení vzniklých situací může spočívat ve vzniku spoluautorství (autorských podílů), je třeba důsledně zkoumat fakticitu tvorby, tedy jak skutečně jednotlivé osoby přispěly tvůrčím vnosem k vytvoření díla. Je tomu tak z důvodu, že dle § 8 odst. 2 aut. zák.[13] nemůže být spoluautorem osoba, která přispěla pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo která pouze dala ke vzniku díla podnět. Minimální tvůrčí vnos uživatele dle modelové situace A proto nezbude než vyhodnotit jako podnět. Podobně jako technickou pomoc by bylo třeba posoudit minimální tvůrčí vnos tvůrce (autora) AI v případě modelové situace C.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
U nás srov. zejména vědecké práce Jana Zibnera, který se tématu softwarových aplikací z hlediska autorského práva začal na odborné úrovni věnovat mezi prvními. Např. J. Zibner: Umělá inteligence jako technologická výzva autorskému právu, Wolters Kluwer, Praha 2022.[1]
Strojové učení se v obecné rovině chápe jako jedna z oblastí umělé inteligence, která je zaměřena na změnu stavu systému, nejčastěji pomocí nových algoritmů tak, aby systém byl schopen větší adaptability na změny prostředí.[2]
Viz např. I. Telec in I. Telec, P. Tůma: Autorský zákon, Komentář, 2. vyd., C. H. Beck, Praha 2019, str. 91-92.[3]
Srov. P. B. Hugenholtz, J. P. Quintais: Copyright and Artificial Creation: Does EU Copyright Law Protect AI-Assisted Output? IIC – International Review of Intellectual Property and Competition Law, roč. 52, 2021, str. 1190-1216.[4]
Srov. M. Zhang: This AI Creates Photo-Realistic Faces of People Who Don’t Exist, PetaPixel [online], [cit. 2023-01-10], dostupné z: https://petapixel.com/2017/11/07/ai-creates-photo-realistic-faces-people-dont-exist/.[5]
Viz stav schvalovacího procesu, 2021/0106(COD), Akt o umělé inteligenci, https://oeil.secure.europarl.europa.eu/oeil/popups/ficheprocedure.do?lang=en&reference=2021/0106(COD) (cit. 2023-05-23).[6]
Termínem se označuje v informatice výpočetní systém, u kterého lze sledovat vstupy a výstupy, ale nikoli již způsob dosažení výstupu, tj. systém, u kterého není známé jeho vnitřní fungování, a to nejen uživateli, ale ani tvůrci takového systému.[7]
Bod 13 a 14 usnesení Evropského parlamentu 2020/2015(INI) ze dne 20. 10. 2020 o právech duševního vlastnictví při vývoji technologií umělé inteligence.[8]
Viz např. J. Hroch: Autorskoprávní ochrana výtvorů umělé inteligence, diplomová práce, Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Brno 2019, str. 44. Podobně také V. Marxová: Autorské právo k dílu vytvořenému za použití umělé inteligence, Právní prostor [online], [cit. 2023-01-10], dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/pravo-it/autorske-pravo-k-dilu-vytvorenemu-za-pouziti-umele-inteligence.[9]
Copright, Designs and Patents Act 1988, C. 48, autorský zákon Spojeného království z roku 1988.[10]
Ust. § 178 CDPA: „‘computer-generated‘, in relation to a work, means that the work is generated by computer in circumstances such that there is no human author of the work;“.[11]
Ust. § 9 odst. 3 CDPA: „In the case of a literary, dramatic, musical or artistic work which is computer-generated, the author shall be taken to be the person by whom the arrangements necessary for the creation of the work are undertaken.“[12]
Diskuze k článku ()