Eskalace cen energií a spotřebitel jako ten, kdo to všechno zaplatí?
V posledních měsících dochází ke skokovému zdražení cen energií. Dodavatelé toto zdražování provádí také prostřednictvím mechanismu tzv. jednostranné změny ceny.
Zákon s tímto mechanismem spojuje určité zvláštní požadavky. V článku se věnuji požadavkům kladeným na obsah smlouvy, která má jednostrannou změnu ceny platně umožnit, dále možnosti jednostranně změnit zafixovanou cenu. Nerozebírám související otázky, jako např. informování spotřebitele o provedení jednostranné změny.[2] Stranou ponechávám i veřejnoprávní aspekty řešené problematiky.[3]
I. Jaké jsou obsahové náležitosti smlouvy, která zakládá možnost budoucí jednostranné změny ceny nebo jiných smluvních podmínek?
Pokud jde o smlouvu B2C spadající svým předmětem do působnosti energetického zákona (dál jen „EZ“), je nezbytné si (i.) možnost budoucí jednostranné změny ceny nebo jiných smluvních podmínek (dál jen „jednostranná změna“) ve smlouvě dopředu sjednat.[4] Zbylé, níže uvedené náležitosti nejsou obligatorní, ale doporučení hodné.
Předně doporučuji sjednat si (ii.) důvody pro jednostrannou změnu. Zde se sluší pro účely tuzemské praxe podotknout, že dle Energetického regulačního úřadu (dál jen „ERÚ“) je sjednání si důvodu pro budoucí jednostrannou změnu obligatorní.[5] Byť tento závěr nekoresponduje s judikaturou Soudní dvora EU[6] a jeho odůvodnění zvláštně mísí sekundární unijní právo s občanským zákoníkem (dál jen „OZ“),[7] je třeba ho vzít do úvahy, protože ERÚ – dozorový orgán – podle něj patrně bude postupovat.
Dále doporučuji do smlouvy zařadit ujednání (iii.) o nároku spotřebitele jednostrannou změnu odmítnout a od smlouvy z tohoto důvodu odstoupit.[8] Doporučuji si ujednat také (iv.) způsob, kterým se jednostranná změna spotřebiteli oznámí.[9] Dále doporučuji sjednat si (v.) přiměřený rozsah[10] jednostranné změny.[11] Všechna výše uvedená ujednání doporučuji z důvodu požadavku přehlednosti adhezních smluv[12] vložit do jediného článku/ustanovení smlouvy.
Naopak do smlouvy nelze nikdy vložit (vi.) ujednání o tom, že v případě odmítnutí jednostranné změny a následného odstoupení od smlouvy je spotřebitel povinen hradit jakékoliv poplatky (např. odstupné apod.).
Dílčí závěr: Ujednání o právu dodavatele provést jednostrannou změnu je jedinou povinnou obsahovou náležitostí (z výše uvedených) smlouvy, která má možnost jednostranné změny platně založit. Ostatní výše uvedená ujednání jsou fakultativní, přičemž jejich vložení do smlouvy velmi doporučuji.
II. Jak posoudit překvapivost obchodních podmínek?
Do které části smlouvy však výše uvedené obsahové náležitosti vložit? Je nutné toto ujednání zahrnout do smlouvy ve smyslu listiny, na kterou spotřebitel připojuje svůj podpis a jejíž obsah chápe jako podstatný, nebo je postačující toto ujednání zahrnout pouze do obchodních podmínek, které se staly platnou součástí smlouvy? ERÚ tvrdí,[13] že výše uvedená ujednání je možné obsáhnout pouze do obchodních podmínek. Domnívám se, že tento závěr je (i.) nutné konfrontovat s § 1753 OZ, který obsahuje zákaz překvapivých ujednání v obchodních podmínkách, a (ii.) odmítnout jej pro jeho paušálnost.
Úprava v § 1753 OZ „vychází z tzv. paušálního souhlasu s obsahem obchodních podmínek a pardonuje jistou nepozornost (a to i u profesionálního akceptanta obsahu obchodních podmínek), resp. počítá s určitou dávkou ‚racionální rezignace‘ spojenou s očekáváním korektnosti obsahu předem připraveného dokumentu, který předkládá druhá smluvní strana. Zakotvení povinnosti poctivosti a presumpce poctivosti a dobré víry poskytuje pro takový postoj i normativní oporu.“[14] Racionální rezignace plyne rovněž z toho, že osoba (podnikatel i spotřebitel) přistupující ke smlouvě uzavřené adhezním způsobem, které je předpřipravený dokument předložen k podpisu, nevynakládá prostředky na detailní prostudování něčeho, co stejně nemůže změnit.[15]
Zákon89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník
§ 1753
Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.
Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů
Další články
Participační práva dětí, aneb „ty nevíš, co je pro tebe dobré“ podruhé
Rozsudek Nejvyššího správního soudu z prosince 2025 vyjasňuje limity participačních práv dětí v opatrovnických řízeních. Zdůrazňuje, že smyslem pohovoru není dítě přesvědčovat, ale citlivě porozumět jeho názoru a respektovat jeho prožívání.
Evropská unie rozšiřuje regulaci AI. Obsah generovaný nebo upravený umělou inteligencí musí být pro uživatele rozpoznatelný
Jednou z nejzásadnějších změn v oblasti regulace AI budou nová pravidla transparentnosti, která vstoupí v účinnost 2. srpna 2026. Zavádějí povinnost jakýkoli AI obsah označit, informovat o deepfakes a upozornit uživatele, pokud komunikuje s umělou inteligencí.
Svěřenské fondy v realitních transakcích: Transparentní evidence skutečných majitelů versus limity AML prověrky
Využívání institutu svěřenských fondů zažívá v České republice v posledních letech dynamický nárůst, a to nejen jako nástroj pro správu rodinného majetku (family office) či mezigenerační transfer, ale stále častěji i jako entita vystupující v roli investora na realitním trhu. Pro realitní zprostředkovatele a další povinné osoby však toto uspořádání představuje značnou výzvu v oblasti Anti-Money Laundering (AML) procesů.
Maximální ceny pohonných hmot vyhlašované Ministerstvem financí
Ministerstvo financí od 8. dubna tohoto roku vyhlašuje v reakci na aktuální situaci na světových trzích a v návaznosti na to na domácím trhu každý pracovní den maximální ceny pohonných hmot na následující den, v případě vyhlášení v pátek na následující víkend a pondělí. Jaký je právní základ tohoto jeho počínání?
Česká republika rozšiřuje povinný screening zahraničních investic
Zahraniční investoři zvažující vstup do cílových společností aktivních na českém trhu by měli věnovat pozornost zásadní změně v oblasti prověřování zahraničních investic (FDI). Od 1. listopadu 2025 se v důsledku novely zákona o prověřování zahraničních investic výrazně rozšířil okruh transakcí, které podléhají povinné notifikaci a schválení ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu. Povinnému screeningu budou nově častěji podléhat investice zejména v digitálním, technologickém, zdravotnickém či energetickém sektoru.



