V tomto článku upozorníme na mýty, které se z naší zkušenosti vyskytují nejčastěji, a současně odhalíme, jak je to ve skutečnosti. Až tedy někdy budete vyhledávat advokáta nebo s ním z jiného důvodu přijdete do styku, budete již vědět, co můžete, a co naopak nemůžete očekávat. Následující seznam má pomoci některé mýty rozptýlit a doufáme, že přinese i nějaký ten „aha moment“.
První mýtus: Každý advokát zná veškeré právo
Právo se dělí na celou řadu odvětví. Takřka každý někdy slyšel o právu občanském, trestním, ústavním nebo správním, vedle toho však existuje například i právo pracovní, finanční či mezinárodní právo veřejné a soukromé. Právní normy (tedy pravidla) těchto konkrétních odvětví pak nalezneme především v zákonech a jiných právních předpisech nebo mezinárodních smlouvách, avšak pro jejich správné pochopení je vhodné znát také rozhodovací praxi soudů nebo názory vyslovené v odborné literatuře.
Z nyní uvedených informací vyplývá, že aby advokát mohl znát zpaměti veškeré právní normy, a navíc byl schopen Vám okamžitě říci, jak se budou aplikovat na Váš případ, musel by být jakýmsi „právním Einsteinem“.
Celou situaci navíc ještě trochu komplikují tři skutečnosti. První z nich je, že právní předpisy podléhají častým změnám – kupříkladu otázka výše důchodů nebo zdanění je totiž natolik spojena s politikou, že střídání vlád mívá za následek i změnu právních předpisů, které tyto výše stanovují. Druhou skutečností je, že před českým právem má aplikační přednost právo EU, o kterém lze říci, že je mnohdy tvořeno velice podrobnými a nepříliš čtivými předpisy. Třetí komplikací je pak to, že nejednou narazíte na to, že dva právníci mají na tutéž věc tři právní názory, a to zejména proto, že zákony a jiné prameny práva lze v mnoha případech vykládat různými způsoby. Aby tak mohl advokát s klidem prohlásit, že zná veškeré právo, musel by tedy být seznámen i s pluralitou názorů na tu kterou problematiku.
Druhý mýtus: Každý advokát Vám poradí s jakýmkoliv právním problémem
Jak vyplývá z popisu prvního mýtu, není v lidských silách znát veškeré právo zpaměti. Advokáti mívají specializaci na určité právní odvětví, které znají nejlépe a kterého se pravidelně týkají i jimi řešené případy. Žádný advokát tedy nefunguje jako děd Vševěd, který by znal přesnou odpověď na jakoukoliv právní otázku.
To však neznamená, že by Vám advokáti nikdy nebyli schopni poradit i nad rámec své hlavní specializace. Advokáti by totiž měli být schopni analyzovat a najít právní řešení i těch případů, které s odvětvím, na které se specializují, bezprostředně nesouvisejí. Ostatně i právnické fakulty stále více kladou důraz spíše na schopnost vyhledat vhodné řešení právních případů než na bezmyšlenkovité memorování paragrafů. Advokáti si zkrátka bývají schopni rozšířit své právní znalosti anebo se přinejmenším mohou zeptat svých kolegů, kteří se dané problematice věnují a kteří je určitým způsobem nasměrují. U téměř každého advokáta ovšem zcela jistě existují alespoň určité otázky, se kterými Vás raději rovnou za svými kolegy odkážou.
Advokáta si můžete podobně jako lékaře spojit s jeho specializací – je totiž zřejmé, že chirurg vhodně pomůže se zlomenou nohou, avšak ne se zhoršujícím se zrakem nebo s úzkostmi; podobně Vám advokát se specializací na rodinné právo adekvátně pomůže s rozvodem, ale zpravidla již nikoli s přeshraniční fúzí nebo se žádostí o propuštění z vězení.
Třetí mýtus: Advokáti jsou příliš drazí / Advokáti poskytují služby zadarmo, stejně jako například lékaři
Někteří lidé se domnívají, že pokud se obrátí na advokáta, tak jen za otevření dveří při úvodním setkání zaplatí horentní částky. Vedle toho jsou ale i tací, kteří naopak žijí představou, že právní služby za ně zaplatí stát (či jiný subjekt), a pro ně tedy budou bezplatné.
Nejednou je to dokonce tak, že je advokát ve skutečnosti za své služby placen příliš nízko. Tak např. průměrný soudní spor totiž vyžaduje mnohem více, než co vidíte v soudní síni. Právní dokumenty mohou být jednou z nejúnavnějších četeb vůbec a jejich procházení spolu s ujišťováním se, že jste nic nevynechali, může trvat velmi dlouho. Ještě, než advokát vstoupí do soudní síně, musí se s klientem poradit ohledně strategie, prostudovat všechny právní dokumenty a důkazy. To nejednou zabere stovky hodin – i brigádník v McDonaldu by za takové množství času dostal několik desítek tisíc korun.
Realita je taková, že advokáti si mohou se svými klienty sjednat tzv. smluvní odměnu, která může činit pár set nebo také několik (desítek) tisíc korun za hodinu. Takováto odměna však pochopitelně nemůže být zcela libovolná: advokát se nemůže kupříkladu ocitnout v rozporu s dobrými mravy ani nemůže při sjednávání odměny zneužít klientovy nezkušenosti. Pokud by odměna nebyla sjednána jako smluvní, pak by se postupovalo podle advokátního tarifu,[1] který předepisuje, na jaká plnění má advokát ze strany klienta právo. Každopádně advokáta si můžete zvolit podle své vůle, a proto si můžete najít právě takového advokáta, jehož cenová politika pro Vás bude přijatelná.
V obecné rovině je však třeba si uvědomit, že advokáti vyvíjejí mnohdy časově náročnou činnost, která sice není manuální, ale také dovede lidem velmi výrazně usnadnit život. Nejeden člověk nebo nejedna společnost by nevěděli, jak se domoci svých práv, kdyby nebylo advokátů. Odměna advokáta je tedy logickým plněním za jeho služby. Pokud jste ovšem nemajetní, nemusíte se obávat, že byste svá práva nemohli dostatečně hájit – v souladu se zákonem o advokacii totiž existuje možnost právních služeb tzv. pro bono, tedy takových, které advokáti poskytují osobám v tíživé situaci bezplatně. Více informací naleznete na webu České advokátní komory.
Čtvrtý mýtus: Advokát je schopen zaručit klientovi příznivý výsledek soudního nebo jiného řízení
I když advokát dospěje k závěru, že je jeho klient v právu, nemůže dopředu s jistotou předvídat, jak dopadne případné řízení před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci v dané věci. Je tomu tak proto, že protistrana může u soudu přijít s takovým návrhem nebo se může vyskytnout jiná nepředvídatelná okolnost, která povede k tomu, že soud rozhodne v klientův neprospěch.
Stejně tak se může stát, že prvoinstanční soud dá klientovi za pravdu, avšak odvolací soud jeho rozhodnutí změní. Ani nejlepší advokát proto nemůže klientovi s neochvějnou jistotou zaručit konkrétní výsledek jeho případu, může pouze využít veškerých rozumně dostupných prostředků k tomu, aby vše dopadlo ve prospěch klienta.
Ve druhé části příspěvku si představíme další čtyři mýty a vše si shrneme.
[1] Jde o vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů.
Diskuze k článku ()