Rakouské začátky
Když jsem do Rakouska šel, šel jsem vlastně naproti našim rakouským klientům. Říkal jsem si, že přece nebudou jezdit za mnou do Brna. Šel jsem naproti také zájmům českých podnikatelů a občanů, poskytovat jim právní služby v Rakousku. První dva roky (a řeknu na rovinu) to byl boj o přežití, protože prosadit se v Rakousku nebylo vůbec lehké.
Tak jsem například přišel za kolegou do advokátní kanceláře, který zastupoval protistranu. Sednul si proti mně, dal si nohy nahoru, u toho kouřil doutník a říkal: „Tak co navrhujete, pane kolego?“ Tehdy jsem se cítil opravdu dost špatně. Některé věci jsem dostával "sežrat" i u rakouských soudů, takže dnes to nebude jen o tom, že Rakušani mají všechno lepší. Určitě to tak není. Spoustu věcí máme dobrých i my, v České republice.
Rád bych přispěl svou přednáškou k tomu, co bychom si mohli vzít my od Rakušanů a co by si oni mohli případně vzít od nás.
Evropské platební rozkazy
V České republice často podávám návrhy na vydání evropských platebních rozkazů, zejména v těch jednodušších přeshraničních věcech. Neexistuje tu žádný centralizovaný soud, který by o těchto návrzích rozhodoval. O návrzích rozhoduje prakticky každý okresní soud, a podle toho to taky vypadá.
Jsou soudy, třeba Obvodní soud pro Prahu 3 nebo pro Prahu 6, které to umí výborně a rozhodnutí vydávají promptně, téměř tak rychle jako Rakušané. Ale jsou i soudy, které nás vyzývaly, abychom návrh změnili na vydání normálního platebního rozkazu nebo to změnili na návrh podle nařízení o drobných nárocích, protože nevěděli, co s tím. Myslím si ale, že se to postupně i české soudy učí.
V tomhle bych viděl výhodu rakouské úpravy, kde mají jeden centralizovaný soud na vydávání těchto typů platebních rozkazů ve zkráceném řízení. Je to BGHS Wien, který je příslušný bez ohledu na to, jestli dlužník je z Klagenfurtu nebo z Vídně.
Aby řízení spadlo pod nařízení o vydání evropského platebního rozkazu, musí zde být přeshraniční evropský prvek, tj. Čech žaluje Rakušana nebo třeba česká firma rakouskou. Evropský platební rozkaz je vydáván prakticky formulářově, de facto do druhého dne.
Současně pokud mám v návrhu mám něco nesprávně, soudce nebo asistent mi zavolá a upozorní mě na chybu – např. že mám špatně úroky z prodlení. Já mu jen řeknu „Jo, opravte to z 6 % na 4 %“, a druhý den je evropský platební rozkaz vydán a doručován žalovanému.
Evropské platební rozkazy jsou tedy v Rakousku rychle vyřízené. Jediné, co se může stát, je, že žalovaný podá odpor. Stává se to poměrně málo, ale když už se to stane, soud se mě potom dotáže, jestli chci pokračovat v řádném řízení. Pokud je odpověď ano, musím označit příslušný soud – tzn. když to bude dlužník z Klagenfurtu a dluh bude nad 15 000 EUR, tak to bude Zemský soud Klagenfurt, když to bude pod 15 000 EUR, bude to Bezirksgericht Klagenfurt, tj. okresní soud. To už je trochu nevýhoda, protože musíme začít v rámci Rakouska cestovat.
Soudní poplatek
Co se mi v rakouském řízení také líbí, je, že když podává žalobu advokát, je mu automaticky stržen soudní poplatek z jeho účtu. Také podává-li advokát odvolání, je mu automaticky stržen odvolací poplatek z účtu. Vyrovnání si musí zařídit s klientem, aby poplatky neplatil ze svých peněz.
U nás bohužel máme ty procesy s výzvou atd. Naštěstí už zde není ten problém z minulosti, kdy bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a v odvolací lhůtě proti zastavovacímu usnesení byl soudní poplatek zaplacen a řízení se vrátilo na začátek. To už je pryč, ale myslím si, že posílání výzev k zaplacení sop je taky zbytečná komplikace. Jestli chce být advokát advokátem, který bude podávat žaloby, ať se to klidně platí i u nás z účtu advokáta. Myslím si, že by to bylo plus.
Zatoulané přílohy
Co hodnotím jako velký nedostatek Rakouska a vůbec tomu nerozumím, je častá situace, kdy soudce nemá ve spise všechny přílohy podání. Všechno je podáváno elektronicky, veškerý styk advokáta se soudem je povinně elektronicky přes tzv. elektronický právní styk – Elektronischer Rechtsverkehr. Mockrát se mi ale stalo, že jsem poslal návrh na vydání evropského platebního rozkazu, k němuž jsem přiložil např. čtyři očíslované přílohy (Rakušani je moc rádi číslují), a když jsem přišel k přípravnému jednání (které je velmi využívaným institutem rakouského práva), soudce říkal, že tam ty přílohy nemá. Když se zeptám, jak je to možné, když jsem je poslal elektronicky, rozklikne dokument a řekne: „Ony tady jsou, ale nejsou vytištěny ve spisu.“
To se mi v českém právu stalo snad jen jednou, že se něco ztratilo, ale v Rakousku je to téměř v každém druhém sporu.
Přípravné podání je nutné podat včas, jinak se jím nikdo nezabývá
V Rakousku je nařizováno přípravné jednání v jednodušších věcech nebo i v těch těžších, obchodních, téměř vždy. V Rakousku mám k dispozici takový speciální institut, který české právo úplně nezná. Můžu podat tzv. přípravné podání maximálně týden před jednáním. Když ho podám tři dny předem, už se tím nikdo nezabývá resp. za něj nedostanu náhradu nákladů. Když mám např. ve středu jednání, tak středu předtím moje žena ví, že nepřijdu domů, protože čekám do 23:30, jestli protistrana ještě něco pošle, pak dokončím, co mám připraveno, a podám to. A pro jistotu k tomu přikládám znovu přílohy, které jsem podal k žalobě, i když bych nemusel.
Elektronizace justice a dálkový přístup
Další zkušenost se týká elektronizace justice a možnosti dálkového přístupu. Nedávno jsem přebíral nějakou věc v Rakousku, u které klient říkal, že tam všechno, co do lhůt, nějak hoří. Řekl jsem no dobře a nechal jsem si dát plnou moc. Na soud stačí napsat: odvolávám se na to, že jsem dostal od klienta plnou moc.
Nikdo to neřeší, nikdo nechce vidět žádný papír, pouze řeknu nebo napíšu, že jsem advokát, který klienta zastupuje, a požádám o elektronické zpřístupnění spisu. To je učiněno, pokud si do soudní kanceláře zavolám, zhruba do pěti minut. Jsem tak schopen klientovi alespoň v náznaku a v krátkých termínech říct, co ve spisu je. A nemusím nikam jezdit.
Úplně původně to začalo na Arbeits– und Sozialgericht ve Vídni. Teď se postupně v Rakousku elektronizuje většina civilních a trestních spisů. Jak jsem řekl, advokáti musí komunikovat jen elektronicky a v některých situacích dokonce nemohou předkládat důkazy jinak než elektronicky. Když jsem byl u Zemského soudu Linz v trestní věci, uvedl jsem, že mám k dispozici doklad o tom, že můj klient uhradil škodu. A ten soudce říká: „No, to je sice hezké, ale máte ho elektronicky?“
V tomto ohledu je podobný náš insolvenční spis, kde si o dlužníkovi přečteme úplně všechno. V tomto směru bych si přál, aby Česká republika udělala nějaký krok k tomu, abychom i my, advokáti, měli přístup do elektronického spisu ve více typech řízení. Bylo by to jednodušší a myslím si, že by to naši práci zefektivnilo, byť to asi stojí hodně peněz a úsilí.
V Rakousku je množství podání omezeno
V Čechách jsem často konfrontován s tím, že v některých sporech, třeba o nezaplacené dílo, žalovaný opakuje „vady, vady, vady“. V tomto konkrétním případě šlo o metadata a bylo to poměrně složité. Soudkyně mu říkala: „No tak mi doložte nebo tvrďte něco ohledně těch vad." Žalovaný jednou netvrdil, podruhé netvrdil, potřetí netvrdil... Soudkyně mu stále dávala nějaké lhůty a žalovaný tam pořád psal nějaká nesmyslná podání. A takových podání je v těch českých spisech, myslím si, strašně moc.
V Rakousku máte v řízení de facto k dispozici žalobu nebo žalobní odpověď, pak to přípravné podání, o kterém se píše výše, a potom, když soud opravdu chce, může ještě stranám uložit tzv. aufgetragener Schriftsatz neboli „uložené podání“, tj. může stranu vyzvat, aby ještě něco doplnila. Jinak už nic. Všechno ostatní se odehrává u přípravného jednání, anebo u ústních jednání, která následují. Spis není zaplevelován zbytečnými věcmi, kdy se některé věci tisíckrát opakují.
Řádné pokračování v řízení aneb stavení promlčecí lhůty
Teď trochu do hmotného práva, i když v souvislosti s procesním. Já jsem se učil ještě na škole, že když podám žalobu, jsem v klidu, co se týká promlčení. Dnes máme ustanovení textově velmi podobné tomu, které je v ABGB. Náš občanský zákoník v § 648 říká: "Uplatní-li... a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží." Rakušani to mají velmi podobně. Čili podání žaloby a řádné pokračování v řízení.
Musím říct, že jsem se zatím v českém prostředí nesetkal s rozhodnutím, které by se věnovalo části "pokračuje-li řádně v zahájeném řízení." Naopak v Rakousku jsem se s ním setkal minimálně už třikrát.
Můj klient byl zažalován za nějakou odpovědnost za výrobek, a to u zemského soudu. U zemského soudu je povinné zastoupení rakouským advokátem nebo advokátem, který může zastupovat v Rakousku – čili teoreticky i mnou ve spolupráci s advokátem - konzultantem. Mám kolegy advokáty v Rakousku, kteří mi vždy vystaví příslušný dokument, že můžu zastupovat, to je to omezení, které mám jako evropský usazený advokát. Klient za mnou přišel v situaci, kdy promeškal kvalifikovanou lhůtu k vyjádření se k žalobě. Podali to pozdě, navíc v češtině a českým advokátem. Na to dostali ještě výzvu, že to mohou opravit. Udělali to tedy v němčině, ale zase to poslal český advokát. Soudce se naštval a prostě to odmítl. Žalobce se dostal do situace, kdy měl navrhnout vydání rozsudku pro zmeškání. Byla to nějaká pojišťovna, kde toho asi mají moc, a tak na to zapomněli a nic s tím nedělali. Nedělali s tím nic rok, nedělali s tím nic dva roky. Samozřejmě to zažalovali tak, aby se nárok nepromlčel, ale nepokračovali řádně v řízení. Pořád jsem si říkal, co se s tím dá teda dělat, až jsem v rakouském procesním právu našel ve prospěch klienta skulinku, že jestliže žalobce nenavrhne včas pokračování v řízení ve formě vydání kontumačního rozsudku, může sám žalovaný poukázat na to, že to žalobce neudělal, a že nepokračoval řádně v řízení. Může navrhnout, aby soud pokračoval v řízení a žalobu zamítl z důvodu promlčení. A v té věci jsem uspěl. Jak je tedy vidět, advokát musí být i po podání žaloby dost opatrný.
Promlčení a covid
Jak reagoval český stát nebo rakouský stát na covid ve vztahu k promlčení? Pokud vím, český stát do běhu promlčecí lhůty nijak nezasahoval. Rakušani 22. března 2020 vydali zákon, který se jmenuje první justiční doprovodný zákon v souvislosti s covidem (1. Covid19-Justiz-Begleitgesetz) a řekli: od 22. března do 30. dubna 2020 neběží promlčecí lhůta. Prostě natvrdo.
Teď jsem byl u sporu na náhradu škody, kdy bylo zažalováno hodně „na knap“. Protistrana namítla promlčení, jak kdyby neznala ten zákon. Soudkyně mi říká: "no jo, to máte asi smůlu." Já na to říkám: "To nemám smůlu, však je tam tady tento zákon." A žalovaný tedy říká: "Námitku promlčení stahuju." Dobrý, jedeme dál.
Takže Rakušani na promlčení nějakým způsobem zareagovali.
Vyúčtování náhrady nákladů řízení
Myslím si, že co do vyúčtování náhrady nákladů řízení jsou čeští advokáti dneska už šikovní, a že to pomocí právních systémů a kalkulaček umí vyúčtovat. Vždycky se ale rád dívám na koncipienta, kterému dám spis a řeknu, ať připraví vyúčtování podle obsahu spisu. Na českém soudu potom je, aby o náhradě nákladů rozhodl.
V Rakousku je to jinak. Podle § 54 rakouského o. s. ř. mají strany povinnost předložit vyúčtování, které mají mít připraveno na konci každého jednání. De facto do každého úkonu, do každého podání už se píše tabulka, kolik to bude stát nebo kolik si účtuju, a pak to musím ještě zopakovat v Kostennote, vyúčtování nákladů. Pokud to nepřinesu na soud, třeba že bych řekl, že to pošlu do tří dnů, to neexistuje. Nastává prekluze nároku na náhradu nákladů řízení. Tohle je, myslím si, vůči advokátům tvrdé, ale mohli bychom být tvrdší vůči českým advokátům.
V Rakousku mi chybí závěrečná řeč i vyhlášení rozsudků
Nyní budu chválit české prostředí, a podělím se o to, co mě strašně štve v Rakousku. My jsme tu zvyklí, jako advokáti, že na se konci řízení ukončí dokazování, máme prostor pro závěrečnou řeč, a pak se dozvíme rozsudek hned anebo do zhruba týdne.
V Rakousku to soudce zaklapne, žádná nic moc závěrečná řeč není, protože to se tak všechno jako probíralo nějak průběžně. Žádné oficiality. Poslední slova soudce v civilním jednání, jsou, že strany předkládají Kostennoten neboli vyúčtování a řekne „Das Urteil ergeht schriftlich“ neboli rozsudek bude doručen písemně. A jdete domů a nevíte vůbec nic.
Pak pracujete za měsíc na nějaké úplně jiné kauze a najednou vám rozsudek šoupnou do datové schránky a máte měsíc na to, abyste s tím něco dělali. To se mi nelíbí. Jsem zvyklý jako advokát už z doby, kdy jsem byl koncipient, chodit i na vyhlášení zásadních rozsudků, protože se chci dozvědět, proč soud rozhodl tak nebo onak a nechci se to dozvědět až z písemného vyhotovení rozsudku. To považuji za věc, která je v našem právu vyřešena lépe.
Částečně nepodmíněný a částečně podmíněný trest odnětí svobody
Poslední věc. Zemský soud Linz. Klient byl obžalován z těžkých krádeží v nějakém zločinném spolčení. Sazba byla od šesti měsíců do pěti let, škoda asi 80 000 EUR. A byl to takový ten, co Rakušani mají rádi, tzv. gewerbsmäßiger Diebstahl neboli krádež za účelem obstarání si obživy.
Komplic mého klienta, recidivista, dostal čtyři roky natvrdo. Můj klient seděl chvilku v české vydávací vazbě, potom asi měsíc v rakouské vyšetřovací vazbě, pak se to obžalovalo a hrozilo mu stejných pět let, tak jako tomu, co už trest dostal.
Ze čtyř skutků popíral můj klient jenom jeden, ten první, že ho ještě v té době vůbec neznal a že tam s ním byl někdo jiný. Ty ostatní nepopíral, protože na místě činu byly nalezeny stopy typu injekční stříkačka, kterou si aplikoval ještě na místě činu, pervitin, DNA atd.
Přišli jsme k jednání před porotním soudem. Státní zástupkyně, která v Rakousku jinak hovoří většinou asi 10 vteřin na úvod, mluvila asi 10 minut – asi aby přesvědčila porotce. To pro mě bylo překvapivé, s tím jsem se setkal poprvé. Jako advokáti máme potom možnost říct, jestli obžalovaný prohlašuje, že je vinný, částečně vinný nebo nevinný. Tak jsem řekl, že první skutek ne, zbytek ano.
A soudce říká: „Ne, ne, my to tady tak v Rakousku máme radši, když to je jako takové "umfassend", takové jako komplexní, kdyby to doznal. A hlavně "reumütig" -kajícné." Já říkám, no dobře, budeme se snažit. Šel jsem za klientem a říkám mu: „Tak byli jsme domluveni na něčem jiném, ale vypadá to dobře, trest by mohl být rozumný.“ Načež klient říká: „Tak jo, nebudeme to hrotit, to byla nějaká nejnižší škoda, asi 6 000 EUR z těch 80 000 EUR.“ Tak jsme to všechno doznali, pan soudce poděkoval, že už nebude vůbec nikoho vyslýchat, a uložil mu trest v trvání 21 měsíců.
A tady je věc, která se mi na rakouském právu líbí. Lze tam totiž uložit kombinovaný trest odnětí svobody částečně podmíněný a částečně nepodmíněný. Z 21 měsíců bylo 7 měsíců natvrdo, nepodmíněně, ale 14 měsíců podmíněně s odkladem na zkušební dobu tří let. Co konkrétně to pro klienta znamená? Že je ve vyšetřovací vazbě a ve vazbě, která se mu započítá zhruba 2,5 měsíce, po jednom měsíci si podá žádost o propuštění na polovinu. Rakušani ho určitě nebudou chtít zdržovat ve své věznici, a klient jde za měsíc domů. A zbytek má ve formě podmíněného trestu.
Klient se okamžitě vzdal práva na odvolání, stejně tak se vzdala práva odvolání státní zástupkyně. A příští týden budeme podávat tu žádost o tu půlku, což je ve své podstatě formalita, a půjde domů. Myslím si, že kdyby to mělo být 21 měsíců, asi by se trochu víc cukal. Takhle je případ vyřešený, skončený, všichni jsme spokojeni a můžeme se věnovat dalším věcem.
Diskuze k článku ()