Tento článek ve své první části popisuje praktické aspekty dopadu nové úpravy skutečných majitelů v České republice, nastiňuje zatím zavedenou praxi při určování skutečných majitelů nebo případy nemožnosti jejich určení a možnosti automatického průpisu.
Následně v části druhé popíše praxi při registraci a k ní nutné podklady a nakonec pojedná o řízení o nesrovnalostech a dalších sankcích. Tento článek se věnuje primárně změnám, které se dotýkají obchodních korporací.
Nová právní úprava
Relativně velká kritika neúplné implementace evropského práva, nejednoznačná definice postavení skutečného majitele a nedostatek publicity údajů byly stěžejními důvody ke změně české právní úpravy skutečných majitelů, zejména prostřednictvím řádné transpozice IV. AML směrnice. Dalším nedostatkem předešlé úpravy byla absence přímých donucujících prostředků k dosažení souladu skutečného stavu s právním zápisem do evidence skutečných majitelů. Jelikož se uplatňovaly pouze nepřímé sankce, jako například nemožnost účastnit se veřejných zakázek, řada společností své povinnosti neplnila nebo je neplnila precizně. Nepřímým důsledkem výše uvedeného pak bylo to, že v rámci AML (pozn. Anti-Money Laundering) identifikace a kontroly se povinné osoby s přístupem do databáze na některé tam uveřejněné údaje nemohly plně spolehnout. Rovněž nejsou známy případy, kdy by podle předešlé úpravy byly za nepřesné či neúplné zápisy postihovány statutární orgány v rámci péče řádného hospodáře, což se ale může výhledově zásadně změnit.
Výše uvedenou kritiku se český zákonodárce rozhodl zhojit přijetím zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů („ZESM“), který je účinný od 1. června 2021. ZESM přináší novou a ucelenou úpravu problematiky skutečných majitelů, zpřesňuje definici skutečného majitele, postup jeho identifikace a zavádí mechanismy ověřování a kontroly ze strany veřejné správy či soudu.
Změna definice skutečného majitele
Nejzásadnější podkladovou změnou, která podnítila mnoho obchodních korporací k opakovanému průzkumu a určení skutečného majitele, je změna definice skutečného majitele. Dle předešlé úpravy byla skutečným majitelem fyzická osoba, která má faktickou nebo právní možnost vykonávat rozhodující vliv v obchodní korporaci na základě určitých vyvratitelných procentuálních domněnek. Tato definice je nyní zpřesněna. V souladu s evropskou legislativou je tato definice nově pozměněna tak, aby byla možnost zisku majetkového prospěchu (i bez výkonu rozhodujícího vlivu) samostatným důvodem k založení postavení skutečného majitele. Dříve zásadní rozhodující vliv v obchodní korporaci je tedy teď pouze jedním z možných definičních znaků skutečného majitele.
Nyní je za skutečného majitele obchodní korporace považována každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem majetkového prospěchu, či osoba, která má koncový vliv na řízení činnosti společnosti. V prvním případě se typicky jedná o osobu s podílem na zisku, podílem na likvidačním zůstatku či osobu s jinou výhodu, která k podílu náleží. V součtu jde o osobu, která je příjemcem majetkového prospěchu z činnosti obchodní korporace ve výši alespoň 25 %, a to přímo či nepřímo prostřednictvím jiné osoby.
V druhém případě se typicky jedná o osobu, která je ovládající osobou obchodní korporace, nebo je určena na základě podílu na hlasovacích právech převyšující podíly ostatních. Toto zejména platí, je-li takový podíl větší než 25 %. Skutečnému majiteli může náležet podíl na prospěchu i hlasovacích právech přímo i nepřímo – zprostředkovaně na základě řetězení a větvení společností.
Důvodová zpráva k ZESM uvádí příkladné schéma obou rovin určení skutečného majitele (viz níže):
Povinnosti obchodní korporace ve zkratce
Co se týče povinností vyplývajících z nové zákonné úpravy, obchodní korporace musí zejména zapsat přesné a aktuální údaje o svém skutečném majiteli (nebo jeho substitutu), a to neprodleně po tom, co takové skutečnosti řádně zjistí. Samozřejmě v případě složitých struktur vztahů s mezinárodními prvky, nebo s velkým množstvím podkladových materiálů nebo nutných překladů může být tato doba delší. I přesto není obchodní korporaci doporučeno udělat tzv. mezitímní zápis substituta skutečného majitele (tj. statutárního orgánu) do doby, než řádně nepřezkoumá, kdo je jejím skutečným majitelem, nebo případně neobdrží všechny potřebné dokumenty k zápisu. Případné změny v zapsaných údajích je následně nutno do evidence zapsat bez zbytečného odkladu tak, aby byly úplné, přesné a aktuální.
Určení skutečného majitele
Obchodní korporace při určení skutečného majitele postupují v rámci své struktury na základě definičních znaků skutečného majitele se zohledněním výpočtu řetězení a větvení struktury. Je přitom důležité prozkoumat koncového příjemce stejně jako koncový vliv. Ideální je k tomu vypracovat prvně strukturu vztahů, kde jsou indikovány identifikační údaje všech společností či osob ve struktuře vztahů společně s jejich podíly jak na hlasovacích právech, tak na majetkovém prospěchu. K takovému zjištění je u každé obchodní korporace v rámci struktury vztahů nutné rovněž prozkoumat výpis z českého či zahraničního obchodního rejstříku a seznam společníků v případě, že je od výpisu oddělen. Pro určení typu podílu je nicméně obvykle nutné nahlédnout i do zakladatelského právního jednání a případně tzv. by-laws. Totožnost skutečného majitele doporučujeme ověřit z dokladu totožnosti nebo výpisu z rejstříku obyvatel, jelikož určité pasy nemusí obsahovat bydliště skutečného majitele. Ze zkoumaných dokumentů je v prosté kopii vhodné vytvořit samostatný spis (oddělený od klientského spisu), a to i když všechny shromážděné podklady nemusí být při registraci použité nebo nutné. To je vhodné zejména v souvislosti s případnými povinnostmi dle AML nebo při prokazování v řízení o nesrovnalostech.
V případě, že nelze skutečného majitele určit ani při vynaložení rozumné snahy, je určena osoba která se jeho postavení nejpravděpodobněji blíží. Tato osoba je v ZESM označována jako osoba ve vrcholném vedení – v praxi to je každá osoba ve statutárním orgánu nebo i osoba statutárnímu orgánu podřízená, která řídí každodenní obchodní činnost obchodní korporace (typicky CEO nebo obchodní ředitel se zvláštním zmocněním). Novinkou ZESM je pak skutečnost, že se již nezapisuje pouze lokální vrcholné vedení zkoumané společnosti, jak tomu typicky bylo za předešlé úpravy. V případě, že je zkoumaná společnost součástí vícestupňové struktury vztahů a pro zkoumanou společnost je možné nalézt ultimátní mateřskou společnost, která je pro ni současně právnickou osobou s koncovým vlivem, tak je zapisováno vrcholné vedení právě této ultimátní mateřské společnosti. V případě, že by struktura vztahů končila v podílových fondech, kde rovněž není možné skutečného majitele určit, typicky se zapisuje vrcholné vedení správce fondu, to už však může záležet na vícero okolnostech. Problémy může působit dotaz, od kdy substitučnímu skutečnému majiteli vznikla funkce. Toto datum bude typicky datem účinnosti ZESM, tedy 1. červen 2021, jelikož postavení substitučního skutečného majitele založil až tento zákon.
Při určení osoby ve vrcholném vedení jakožto substitučního skutečného majitele ukládá ZESM povinnost zaznamenat všechny kroky a dokumenty, jak jsou uvedeny výše, učiněné a získané při zjišťování skutečného majitele, a údaje o tomto postupu uchovávat po dobu, po kterou je daná fyzická osoba skutečným majitelem a dále 10 let po zániku jejího postavení skutečného majitele. Postup je navíc takový, že informace v samostatném spisu je na žádost nutné poskytnout, pokud si je vyžádá povinná osoba podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo Finanční analytický úřad, soud, orgány činné v trestním řízení, orgány finanční správy nebo celní orgán atp.
Automatický průpis
Nepochybně se najde mnoho případů, kdy je skutečný majitel zjevný již z obchodního rejstříku. V takovém případě budou údaje automaticky propsány do evidence skutečných majitelů prostřednictvím systému veřejné správy. Jedná se o technickou vlastnost informačního systému, nazvanou automatický průpis. Automatický průpis probíhá bez řízení. Tento postup je zásadně nezávislý na aktivitě evidující osoby, soudu nebo notáře a nastává pouze následkem interní komunikace mezi informačními systémy, jsou-li naplněny zákonné předpoklady.
Do evidence skutečných majitelů se v případě společnosti s ručením omezeným automaticky propíše společník s podílem větším než 25 % nebo skutečný majitel právnické osoby, která je společníkem s podílem větším než 25 %. Jako skutečný majitel akciové společnosti se automaticky propíše její jediný akcionář nebo skutečný majitel právnické osoby, která je jediným akcionářem.
Za fungování mechanismu automatického průpisu odpovídá správce informačního systému, nicméně tyto údaje bude třeba vždy zkontrolovat, aby odpovídaly skutečnému stavu. Automatický průpis se neuplatní, pokud evidující osoba v minulosti již podala návrh na zápis skutečného majitele. V takovém případě lze ale navrhnout soudu nebo požádat notáře, aby byl napříště skutečný majitel již propisován automaticky.
Závěrem první části lze shrnout, že ZESM relativně přesně a komplexně upravuje proces určování skutečných majitelů a v tomto směru zajišťuje řádnou transpozici evropské úpravy do českého právního řádu. Četné změny v definici, určení a doložení skutečného majitele mohou prvně působit problémy, je však povinností společnosti tyto skutečnosti řádně prozkoumat a automaticky neprohlašovat nemožnost dospět k relevantním zjištěním, a tudíž pouze zajistit zápis členů statutárního orgánu právnické osoby s koncovým vlivem.
Diskuze k článku ()