Řada českých bank nyní poskytuje základní bankovní služby svěřenským fondům. Myslím tím např. vedení běžného účtu či různé depozitní produkty. Protože svěřenský fond nemá vlastní právní osobnost, není v právním slova smyslu subjektem práva, smluvní vztah mezi bankou a jím musí být založen na vztahu banka – svěřenský správce, který má nad majetkem vloženým do svěřenského fondu kontrolu.
Klíčové osoby zúčastněné na svěřenském fondu
Z „AML“ pohledu banky je klíčové, jaké osoby budou ať už přímo (v případě svěřenského správce) či nepřímo (skutečný majitel, obmyšlený, tj. beneficient majetkového výnosu svěřenského fondu, zakladatel) ve vztahu s bankou vystupovat. Díky veřejnému rejstříku svěřenských fondů, do kterého se zapisují nejen svěřenské fondy zřízené dle českého práva, ale i zahraniční svěřenské fondy (trusty), pokud působí v České republice, lze z pohledu banky svěřenský fond dostatečně identifikovat (v případě domácích svěřenských fondů mají mj. vlastní IČO). Údaj o svěřenském správci je v rejstříku rovněž uveden. Z pohledu banky bude tedy nesporné, s kým, resp. jak bude definován příslušný smluvní vztah. Je dále na bance preferovat (příp. přímo požadovat), aby za svěřenský fond (na jeho účet) jednal pouze jediný svěřenský správce, byť jich zákon připouští více[1] a aby, pokud banka poskytuje např. běžný účet jen jediné osobě (jedinému majiteli), byla tato konstrukce zachována i vůči svěřenskému správci, tj. aby nemohly být pochybnosti o příp. spolu-správě resp. “spolu-vlastnictví“ více svěřenských správců k účtu.
Dalším klíčovým „AML“ požadavkem je znalost skutečného majitele, osoby obmyšlené(ho) a zakladatele. V prvním případě bude povinné osobě známa (ověřitelná) tato osoba z úplného náhledu do neveřejné části evidence skutečných majitelů, v dalších dvou případech bude povinná osoba schopna získat tyto informace z náhledu do neveřejné části evidence svěřenských fondů[2]. Jako dokument, který údaje – zejména o skutečném majiteli – věrohodným způsobem ověří [banka má povinnost údaje o skutečném majiteli kromě kontroly v registru – pokud je skutečný majitel v registru evidován – dále z dalšího zdroje přiměřeně ověřit, srov. § 9 odst. 2, písmeno b) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění (dále jen „AML zákon“)] bude zpravidla vyžadován status svěřenského fondu. Konečně banka jako povinná osoba bude zkoumat, zdali některá ze zapojených osob není tzv. politicky exponovanou osobou, v takovém případě by banka dále zkoumala původ majetku, který se nachází ve svěřenském fondu, včetně původu peněžních prostředků skládaných na bankovní účet.
Slovenský pohled
Slovenské právo institut svěřenského fondu (trustu) nezná. Za relativně blízký institut slovenského práva by bylo možné považovat např. nadaci zřizovanou podle slovenského zákona č. 34/2002 Z.z., o nadacích, v platném znění, v tomto případě však slovenský zákon připouští zřízení nadace výlučně pro veřejně prospěšné účely. Další legislativní vývoj je nejistý[3]. Soukromý účel, zejména správa rodinného majetku, resp. jeho části, jeho ochrana před např. dědickým štěpením, podnikatelskými riziky, jeho vyčlenění pro dobročinné, filantropické účely apod., slovenský nadační zákon nepředvídá. I proto lze registrovat poptávku slovenských občanů po vhodných zahraničních institutech, které by vyhověly těmto požadavkům. Lze uzavřít, že český svěřenský fond a jeho právní úprava, může a bývá řešením této poptávky a vzhledem k již ustálené a transparentní evidenční praxi v příslušných českých veřejných registrech, může být přijatelným řešením – z „AML“ pohledu – i pro slovenskou banku.
Závěr
Za předpokladu
- znalosti všech zapojených osob (jak byly vyjmenovány výše),
- přijatelnosti takových osob pro banku (neexistence kolize se závaznými mezinárodními / domácími / interními sankčními seznamy),
stejně jako za předpokladu neexistence jiných pro banku nepřijatelných aspektů, tj.
- přijatelný účel fondu,
- přijatelný charakter či původ majetku fondu
- nepřítomnost reputačního rizika
Konečně, za předpokladu náležité spolupráce osob jednajících na účet svěřenského fondu s bankou, zejména svěřenského správce lze z pohledu „AML“ ve smyslu AML zákona uzavřít, že svěřenský fond nevykazuje vyšší míru inherentního AML rizika pro banku, než v případě založení smluvního vztahu (např. uzavřené smlouvy o běžném účtu či depozitním produktu) s tradiční obchodní korporací.
[1] srov. § 1452 odst. 2 písm. g) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („Občanský zákoník“)
[2] srov. např. Svěřenské fondy i zahraniční trusty působící v ČR čeká povinná veřejná evidence i daňové změny, Mgr. David Neveselý, Mgr. Tomáš Valouch, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, PRÁVNÍ PROSTOR 2017.
[3] srov. např. Slovenské nadace pro správu rodinného majetku – pohled a inspirace zvenčí, doc. JUDr. Bohumil Havel, Ph.D., doc. JUDr. Kateřina Ronovská, Ph.D., SÚKROMÉ PRÁVO 2/2023.
Diskuze k článku ()